OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Petr 18 let, Šárka 18 let

„Oba žijeme ve městě Hrob nedaleko Teplic. Tam se nám líbí. Já i moje přítelkyně studujeme střední průmyslovou školu v Ústí - Stříbrníkách. Můj obor je IT a Šárka studuje logistiku a finance. Hodně přemýšlíme o budoucnosti, to je pro nás teď nejdůležitější.

Volný čas trávíme spolu. Chodíme třeba na výlety, občas si spolu zahrajeme na počítači. Já se taky hodně věnuju vzdělávání, protože přece jenom ve škole se nenaučím všechno z mého oboru.

Teď máme nové štěňátko, jmenuje se Lili a tomu se hodně věnujeme. Je to miminko.

Až vyděláme nějaký peníze, tak spolu můžeme třeba bydlet.“

27.2.2017




Daniela, 32 let

„Studuju dálkově konzervatoř tady v Teplicích. Mým oborem je populární zpěv, jsem v páťáku. Dojíždím z Hrušovan u Litoměřic. V Teplicích to moc neznám, jenom tady okolo školy a taky ve Filmovce (Filmová Kavárna).

U nás v Litoměřicích zpívám se svojí kapelou. Jmenuje se Impuls a hrajeme komerci. Teď jsem na mateřský, mám manžela a čtyři děti. Až dostuduju, chtěla bych učit na ZUŠ v Litoměřicích nebo v Roudnici a dál hrát s kapelou.

Kdoví, možná mě někdy uživí jenom to hraní s kapelou."

24.2.2017




Ludmila, 72 let

„Celá naše rodina jsme osecký patrioti. Bydlí tam můj syn, dcera i bratr. Hned za barákem máme les. Je tam krásně. Dětství jsem měla nádherný a ráda na něj vzpomínám. Maminka a tatínek mě hodně v životě ovlivnili a jsem jim za to vděčná. Bydleli jsme v Hrdlovce, než ji zbourali.

Dělala jsem chemickou průmyslovku v Litvínově a pak jsem pracovala v Záluží v chemičce. Teď už jsem v důchodu.

Poslední dobou mám radost. Zachránila jsem bílou kočičku, kterou někdo vyhodil. Já jsem ji začala krmit a ona mi přivedla na práh dvě černý koťata. Takže mám tři kočičky a s nima se zasměju každej den.

No a co bych si ještě přála? V mým věku hlavně zdraví.“

22.2.2017




Karolína, 30 let

„Já to v Teplicích miluju. Pracuju tady ve skladu autodílů. Teď jdu za ségry synem, se kterým chodím v zimě bobovat.

Ve volným čase ráda jezdím na kole, chodím plavat, procházím se nebo zajdu s kámošema do hospody. Teď chodíme nejvíc do Kůlny. Občas zajdeme k Ptáčkům, nejsem vybíravá.

Máloco mě naštve, spíš nějaký lidi, nějaká hloupost nebo nespravedlnost.“

15.2.2017




Tomáš, 22 let

„I když jsem se v Teplicích narodil, vůbec se mi tady nelíbí. Nesedí mi tady lidi. Porovnávám to se zahraničím. Hodně cestuju, takže vidím ty rozdíly. Byl jsem třeba v Americe v Ohiu nebo v Las Vegas. Pořád přemýšlím o tom, že chci odsud pryč i se svojí přítelkyní.

Když mám čas, hraju poker, sleduju fotbal a různý kolektivní sporty. Jsem fanoušek FC Barcelona. Ještě, že jsem neviděl, jak včera prohráli.

Začal jsem studovat na UJEP v Ústí. Taky pracuju v kasinu. Jak to půjde, chci odsud odletět. Venku už mám něco trochu pořešený. Chci začít pracovat zase někde v kasinu, od toho se odpíchnu a pak uvidíme.“

15.2.2017




Rudolf, 57 let

„Od malička žiju v Duchcově, jsem tady zvyklej. Je to tu dobrý. Teď už jsem v částečným důchodu, předtím jsem dělal topení, vodu, zámečničinu. Měl jsem hodně koníčků, ale teď už se věnuju spíš vnoučatům.

To nádraží tady za náma mají zbourat. Vedla tudy hlavní trasa Ústí - Chomutov. Bylo pod ní uhlí, tak  trať přeložili. Teď tady koleje končí a je za nima díra. Na tomhle nádraží byl provoz jako hrom. Velká restaurace, kde to bylo pěkný. Dole byla jídelna, tam se vyvařovalo a nahoru se vozilo jídlo výtahem. Jako malej kluk jsem tam chodil tátovi pro pivo.

Tady okolo bydlí dost Romů. Ti, kteří s námi vyrůstali, byli vždycky v pohodě, s těmi problém nebyl. Pak se sem přistěhovali za Husáka ze Slovenska noví a s těmi byly problémy. Sami ti stálí na ně nadávali, že jim dělají ostudu. Poslední dobou se to docela uklidnilo. Mně se tady líbí“

13.2.2017




Miroslav, 68 let

„Jsem teplický patriot, narodil jsem se tady. Už pět let mám důchod. Dříve jsem pracoval jako montér - zámečník. Jezdil jsem na montáže po republice.

Teď mě trošku zlobí zdraví. Bolí mě kyčle, ale bylo toho víc. Měl jsem kdysi úraz, prasklou lebku a zlomenou páteř. Ve stáří se to všechno projeví. Ale já si nestěžuju.

Bavím se tím, že sbírám kapesní nože, takoví ty malý. Koupil jsem si svěráček a pilníky a nožíky si renovuju. Na internetu si najdu všechno kolem toho.

Když si vezmete Dlouhou ulici v Teplicích, kde teď stojíme: Nevím, proč tady musí být hned dvě obchodní centra. Není to hezký. Když tam jdete v sobotu dopoledne, vidíte víc prodavaček než ostatních lidí.

Když jsem přišel z vojny, tak jsme s klukama chodili do podniků, kde hrála živá hudba. Takových bylo v Teplicích nejmíň pět. Hrádek, Vyhlídka, Sax, Felix, Divadlo. Sice to byl nějaký menší šraml, ale všechno živý, i taneček. Bylo to dobrý.“

10.2.2017




Natálie, 45 let

„Jsem z Ruska z Uralu, kde zůstala část mojí rodiny. V Čechách žiju už 16 let. Posledních 9 let bydlím v Teplicích. Tady se mi líbí. Když jsem se sem přestěhovala z Prahy, tak jsem ale nevěděla, že je těžké tu sehnat práci. Takže celých 9 let trvalou práci nemám. Jsem švadlena, umím šít i kabáty, bundy, všechno. V Praze jsem pracovala tři a půl roku na pokladně. Teď občas někde dělám brigádu.

V Teplicích mám bydlení. Když jsem doma, tak třeba pletu, vařím, taky mám morče. Ráda se dívám na televizi, sleduju politiku, prostě se zajímám o život. Žije se mnou syn, který už pracuje. Je mu 19 let.

Byla jsem v Plzni, v Praze, v Českých Budějovicích, v Mníšku pod Brdy, ale Teplice se mi líbí proto, že jsou tady takový slušný, klidný lidi. Řekla bych takový vychovaný.

Já jsem v dětství žila s babičkou a dědou. Oni spolu byli 49 let. Děda dělal ve fabrice, kde vyráběli letadla pro druhou světovou válku. Dožil se osmdesáti let. Já žiju podle vzorů, které mi dali babička a děda.

S Čechy problém nemám, jsem slušná a dodržuju pravidla. Chtěla bych najít normálního partnera, který by byl vedle mě a podal by mi teplou ruku.“

2.2.2017




Eva 17 let, Marie 16 let

Eva: „V Teplicích to není špatný, ale není tu moc dobrý ovzduší, i když se to hodně zlepšilo. Poslední dobou je to tady lepší, jsou tady přístupný nový obchody.

Chodím do druháku na obchodku v Ústí. Mě hodně v životě ovlivnil strejda, protože on je kreativně založený a já taky. Táhne mě to k hudbě, malířství a k psaní. Plánuju vysokou školu, psychologii nebo ekonomii. Chci napsat knížku, nějakou psychologickou.

Ve volným čase čtu knížky, kreslím, hraju na kytaru nebo píšu básničky.“

Marie: „V Teplicích je dobře, akorát tady není dost kultury pro mladý. Já chodím na gympl, pak chci jít na vysokou, něco okolo chemie.

Dost mě ovlivnili rodiče, rozumím si s nimi. Ve volným čase se snažím číst a taky hraju na klavír.  

Po dlouhý době jsme se setkaly tady s kamarádkou, tak to mi udělalo radost.“  

27.1.2017




Olda, 57 let

„V Mostě to bylo dřív horší, ale teď je to dobrý. Hlavně se tu zlepšil vzduch, je tady lepší kultura a všechno.

Těším se, až už bude léto. Hezky dovolená, s přítelkyní budu chodit na procházky.

Jsem v důchodu, předtím jsem byl horník. Mám na to příjemný vzpomínky. Narodil jsem se v Brandově, pak jsem se přestěhoval do Dolního Jiřetína, potom do Janova a teď bydlím v Mostě.

Závodně jsem hrával fotbal. Teď chodím jako traťový komisař na mostecký autodrom. Všechno kolem aut se mi líbí. Je to můj koníček.

Mám čtyři děti, tři holky a kluka. Teda děti, oni jsou už dospělí.

Naštvalo mě, že se se mnou na Vánoce rozešla přítelkyně. Prostě mi dala kopačky. Teď už mám ale přítelkyni jinou, je to s ní takový klidnější. Třeba to teď vyjde.“

23.1.2017    




Jarda, 61 let

„V Teplicích jsem se narodil a žiju tady s rodinou. Mezitím jsem byl 10 let v Praze. Jsem teplický patriot. Mám tady firmu elektro, ve které zaměstnávám 5 lidí.

Ve volném čase rád lyžuju, surfuju a jezdím na kole.

Jsem pravicově založený člověk, takže mi vadí ta levicová politická scéna. Myslím, že každý člověk je schopný se sebou něco dělat. Pomáhal bych fakt jenom nemocným a starým lidem. Nepomáhal bych lemplům, žádným menšinám, prostě sociální systém v Evropě se mi nelíbí.

Já už jsem ve věku, kdy jsem na konci kariéry. Ještě si chci něco užít. Teplice jsou nádherný, třeba Bouřňák, to okolí na lyže a na turistiku. Když jsem byl v Praze, tak co mi chybělo, byl právě Bouřňák. I když tady tenkrát v 80. letech byly ty smrady, ale já jsem všem říkal: tady v Sudetech je krásně.“

21.1.2017




Nikolas, 20 let

„Když žijete 20 let v Duchcově, tak poznáte, jaký to tady je. Žije se tady naprd. Romové se nemají dobře, nemáme prachy. Když jsou prachy, tak je líp, je lepší nálada. Já si vydělávám. Mám práci, dřu, abych mohl žít. Dělám v český vodárně a v práci mě berou. My tam neházíme každýho cigána do jednoho pytle.

Děti nemám, ženu nemám, ještě jí nechci a tady v Duchcově jí stejně nenajdete. Byl jsem 14 let v děcáku. Teď bydlím tady v Duchcově. Ve škole jsem byl pekelník, pane. Známky jsem měl dobrý, nebyl jsem blbej kluk. Akorát, že ty kamarádi.

Nefetuju, nekouřím, nesexuju a starám se o sebe.“

14.1.2017




Gabriela, 30 let

„V Teplicích se mi žije dobře. Bydlím tady celý život a nic mi neschází. Mám tu všechno po ruce. Co bych možná ocenila, protože mám děti, je víc nějakého sportovního vyžití pro ně. Hodně mi tady chybí koupaliště.

Pobavila mě kauza Lidl. Lidi se rozčilovali, že v letáku je vyfocený jako model černoch. Tak tomu jsem se teda zasmála, že to někomu vadí. Samozřejmě taky vnímám tu situaci kolem uprchlíků a pouštění do země určitých lidí nebo teroristické útoky, toho se bojím. Ale přijde mi, že černoch v letáku, to vídám už x let v jiných katalozích a je to normální.

Teď jsem se začala učit fotit, hraju americký fotbal za teplický ženský tým. Taky jsem vyráběla šperky. Samozřejmě nejvíc se věnuju svým dvěma dětem, je jim 6 a 2 a půl roku.“

9.1.2017  




Soňa, 64 let

„Byla jsem u syna v Hradci Králové a to je nádherný čistý město. Tady v Teplicích je nepořádek. Můžou za to lidi, ne technické služby. Podívejte se, všude samé papírky. Odpadkové koše každou sobotu přetékají.

Narodila jsem se a vyrůstala v Modlanech u Teplic. Měli jsme tam osvětlené kluziště, to ani v Teplicích není. Byl tam taky kulturní dům, knihovna, krásná základka. Takový pěkný vesnický život. Největší vliv na mě měla oma - babička. Na svoji dobu to byla moderní žena. Ale jinak to byla pravá babička s pohádkama a písničkama.

Mám dvě děti, kluka a holku a už i velká vnoučata. Vnučka je ve Španělsku a tam pracuje jako au-pair. Ona s těmi dětmi, které má na starost, mluví anglicky. Neuklízí, nevaří, jen odvede děti do školy a odpoledne je hlídá.

Když je hezky, jezdím na kolečkových bruslích a ve čtyřiašedesáti letech i na normálních bruslích. Celý život jsem dělala sekretářku, ale opravdu na práci. V důchodu se nenudím. Mám okolo sebe mladé lidi, občas hlídám kamarádce holčičky, 8 a 5 let. Takže to je prima.“

3.1.2017 




Marie, 73 let

„Vyrůstala jsem v Ústí nad Labem. Bylo to tam pěkný, chodila jsem na chemickou průmyslovku. Potom jsem se vdala do Teplic. V Teplicích je to báječný. Mám tři děti, syna a dvě dcery. Všichni už jsou dospělí. Žiju sama, manžel mi před pěti lety bohužel umřel.

Já chodím strašně ráda do divadla a na koncerty. Máme takový babský klub a kde se co šustne, tak tam musíme být. Vždycky se někam vypravíme, jezdíme někam v zimě a v létě. Je dobré, že mám spoustu kamarádek na takové ty kamarádské pohovory.

Když mi muž umřel, měla jsem hrozný strach, to jsem si říkala, že to tady bez něj nemůžu přežít. Tak jsem byla chvilku v Ústí u dětí a pak jsem jim řekla: Já už u vás nebudu tvrdnout, vrátím se do Teplic a nějak to dopadne. Tak to nějak dopadlo. Jsem sama, nedá se nic dělat. Děti s vnoučaty mě jezdí navštěvovat, nebo já jedu za nimi.

V našem baráku je nás pět takovýchhle důchodkyň, samostatných. Tak to je paráda, různě se scházíme. Měla jsem strach, že budu bez manžela sama.

Ráda vzpomínám na tatínka, byl to strašné hodnej chlap, ale se ségrou jsme se ho bály. Ten, když něco řekl, tak to platilo. Z toho jsem si leccos vzala.

Já jsem spokojená, nejsem na nic naštvaná a ničeho se nebojím.“

26.12.2016




Ondřej, 40 let

„Já jsem realitní makléř. Je to dobrá práce, funguje to. V Teplicích jsem se narodil a žije taky skoro celá moje rodina, rodiče, bratr. Mám dvě děti 10 a 13 let.

Pořídil jsem si psa. Akorát bych chtěl víc sportovat, teď jsem trochu zlenivěl. Mám rád zimní sporty, běžky, lyže. To se tady v okolí dá dobře dělat. A v létě kolo.

Nejvíc se zasměju s našimi dětmi, jsou už ve věku, kdy je s nima fakt sranda.“

26.12.2016




Sofie, 68 let

„Bydlím v Teplicích na Valech poblíž Zámecké zahrady.“

Slyším, že máte přízvuk, asi jste se tady nenarodila?

„Jsem z Podkarpatské Rusi. Přistěhovali jsme se do Teplic před čtrnácti lety.“

Jaké je to teď na Podkarpatské Rusi?

„Lidi jsou tam zoufalí, protože se pořád zdražuje a nemají žádné peníze. V Teplicích žiju s manželem a syna máme v Kanadě. Má firmu poblíž Vancouveru. Jezdíme za ním na návštěvy a je to tam krásné, hlavně ta čistá příroda.

Jsem po operaci a musím rehabilitovat, hlavně chodit. Naštěstí mám blízko zámecký park, kde se mi to líbí a tady se můžu v klidu procházet.

Všechno příbuzenstvo mám v Teplicích. Můj táta měl bratra. Strejda žil tady a my na Podkarpatské Rusi. Nemohli se navštěvovat, byly zavřené hranice. Až v roce 1953, když to Chruščov dovolil, tak se poprvé setkali. Pak se mohli navštěvovat jeden rok tady a jeden na Podkarpatské Rusi. Táta vystudoval v Brně a pak šel dělat notáře do Užhorodu, kde hned dostal byt a dobrý plat. Strejda mu říkal: Vrať se, už to vypadá zle a on chtěl ještě všechno prodat, ale pak už se vrátit nemohl.

Hlavně, aby mi vydrželo zdraví a mohla jsem zase jet na návštěvu za dětmi do Kanady.“

20.12.216




Kamila, 32 let

„Původně jsem z Teplic, ale s manželem jsme se odstěhovali do Oseka. Máme dvě děti. V Oseku je to prima, hlavně je tam bezpečno. V menším městě mají lidi přehled, co se děje. Taky je dobrý, že naproti škole je policejní stanice. Osek je pod Krušnýma horama, tak máme blízko hezkou přírodu. Ve velkém městě, třeba v Praze, bych vůbec s dětmi žít nechtěla.

Ve volným čase ráda brouzdám po internetu, ale aktivně se žádných diskuzí nezúčastňuji. Synovi je deset let a představte si, že už na něj leze puberta. Nechceme, aby byl pořád u počítače a hrál hry. Podporujeme ho v tom, aby spíš lítal venku.

Já pracuju v Teplicích v obchodě jako prodavačka, práce se mi líbí, tak snad mi to vydrží.“

20.12.2016




Jiřka, 65 let

Já tady hlídám jesličky s živýma zvířatama. Jsem z Krupky u Teplic. Rodiče jsou po smrti a já jsem 14 roků venku. Jsem bezdomovec. Nepiju, nekouřím, nefetuju. Spím, kde se dá, třeba v čekárně, ale musím si dávat pozor, aby mi něco neukradli. Když jsem byla mladá, pracovala jsem všude možně: ve státním statku, na šachtě, ve fabrice, na dráze.

Byla jsem 17 let vdaná, ale rozvedla jsem se. On mě mlátil a chodil za ženskýma. Když mi bylo 21 let, tak mě operovali a pak už jsem nemohla mít děti.

Teď jsem ráda, že tady můžu před Vánocema hlídat ty koníčky a ovečky. Jsou známých z Chabařovic. Všichni mi říkají babčo.“

8.12.2016




Anna, 50 let

„V Ústí nad Labem jsem zvyklá, žiju tady od roku 1983. Narodila jsem se v Rakovníku, moje dětství bylo krásný. Lítání venku, příroda, sáňkování, bruslení, jezdění na kole. Do Ústí jsem přišla za prací, kterou jsem dostala v Benaru, ale ten už dávno zrušili. Teď mám svoji trafiku. Je to tak na přežití, ale mě to tam baví. Bydlím na Střekově na Kameňáku. To sídliště je jako vesnice, lidi si ke mně přijdou pokecat. Kolem chodí dětičky, pozdraví, je to takové milé.

Jediné, co mě štve, je nespravedlnost. Lidi, který v životě nedělali, všechno dostanou: bydlení, elektřinu, vodu. Pak mi přijde do trafiky paní a řekne, že má 41 let odpracovaných v kuchyni a důchod má 7900 Kč. Já pochopím, když se někdo ocitne v nouzi, ať mu stát pomůže, ale proč nafurt. Tady jsou mladý, zdravý lidi, který prostě nedělají.

Mám dvě děti, dcera je učitelka tady ve školce. Syn odešel za prací do Emirátů. Vydělá si, ale je tam hodně drahé bydlení. Bydlí v bytě tři a každý platí v našich korunách 40 000.

Já jsem rozvedená. Mám pejska Adélu, chodíme spolu rádi ven. Ráda si čtu a dělám ruční práce. V Ústí je úžasná knihovna, jsou tam neskutečně hodní. Kultura tady není nic moc, ale ta knihovna je výborná.

Mým životním vzorem byla moje babička. Byla moudrá skoro jako ta od Boženy Němcové.“

8.12.2016     




Jan, 35 let

„Pracuji v Ústí nad Labem, ale bydlím v Litvínově. Každý den dojíždím vlakem. Trvá to hodinku. Dělám na Krajském úřadě na odboru dopravy. Práce je zajímavá, mám dobré kolegy. Jezdíme i do terénu.

Ve volném čase hodně sportuji. Podle počasí podnikám pěší výlety, jezdím na kole, na lyžích nebo běhám. Nad Litvínovem jsou Krušné hory a to je zázemí pro moje aktivity.“

8.12.2016




Anna, 29 let

„Já jsem z České Skalice, teď mám dovolenou a přijela jsem do Teplic na pár dní do lázní, měla jsem zlomenou ruku. Moc se mi tady líbí, je úžasné počasí, všichni jsou milí. Pracuji jako letuška, bydlím v Curychu ve Švýcarsku. Mluvím anglicky a německy, tak jsem si řekla, že bych chtěla procestovat svět. A jeden z těch způsobů byl pracovat pro Swiss AirLines. Přihlásila jsem se a dostala se tam. Pracuji pro ně dva roky, ale příští rok se chci vrátit do Prahy.

Vystudovala jsem práva. Chtěla bych nějakou práci, kde uplatním znalost jazyků. Myslím, že nejsem člověk, který může třeba být advokátem. Nemám na to náturu. Jsem zvyklá pracovat v multikulturním prostředí. Myslím si, že každý by měl někam vycestovat, protože to hodně pomůže k tomu, uvědomit si, jak je tady u nás krásně. Dnes je tolik možností, to je moc hezké, ale na druhou stranu nám to nedává žádný směr. Každý se musí rozhodnout sám za sebe a to je někdy těžké.

Moje práce letušky je úžasná, naučila jsem se komunikovat s lidmi, používat cizí jazyky. Podívám se do celého světa a mám za to zaplaceno. Ale není to na celý život. Já myslím, že letuška má být příjemná, ale musí si nastavit vnitřní hranice, přes které nepůjde. A když je někdo hodně nepříjemný, tak mám způsob, jak si s ním poradím. Je to o tom přístupu a co vyzařujete. Jestliže jste v pohodě a usmíváte se, tak 99 procent lidí bude také v pohodě a usměje se na vás.

V závislosti na tom, kam letíme, tak potom máme volno. Třeba na východním pobřeží Ameriky máme volno 24 hodin. Když letíme na západní pobřeží, tak je to 48 hodin. Lítám i do Asie, Latinské Ameriky, do celého světa. Hotel máme vždycky v centru. Švýcaři se o nás velmi dobře starají.

O Švýcarsku, kdy bydlím, si nemyslím, že je to tak úžasná země, jak si každý představuje. Švýcaři jsou hodně konzervativní. Člověk si tam vydělá peníze, má určitý standard. Ale na druhou stranu je to tam hodně svazující, protože svoboda je omezená mnoha pravidly, která musíte dodržovat. Když ne, tak je vysoká pokuta. Tam je všechno tak dokonalé, až to člověka nebaví. V Čechách je to víc různorodé a to mi vyhovuje.“

29.11.2016      




Věra, 62 let

„Jsem už v důchodu, pracovala jsem jako vychovatelka ve školce. V době, kdy jsem dělala já, tak to byla docela dobrá práce. Dnes už je to s dětmi těžší, záleží na výchově rodičů. Lituju i kantory na základních školách, ti musí mít nervy. Když slyším ty čtrnáctiletý holky jak mluví, to je náročný.

Mně nedávno umřel manžel, ranila ho mrtvice a přitom byl jinak zdraví. Musela jsem si vyměnit byt, už jsem tam nechtěla zůstat, pořídila jsem si menší. Naštěstí mám přátele a známé. Syn a vnoučata bydlí taky v Teplicích.

Letos se netěším na Vánoce, radši jdu do přírody. Už jako mladá jsem měla ráda přírodu. Jezdila jsem s dětmi do školy v přírodě, to bylo hezký. Asi to mám i po rodičích. Tady v Zámecký zahradě chodím snad 20x denně, mohla bych tu chodit i poslepu. Dneska ty děti neznají přírodu, jak vypadá javor a podobně. Můj názor je, že není dobrý jen sedět u těch počítačů a mobilů. Mají málo pohybu a to vůbec není zdravý. Ale markety jsou plný lidí.

Když jsem byla mladá, byl rybník v Zámecký zahradě zamrzlý a bruslili jsme tady. Doba nebyla tak uspěchaná. Měli jsme peníze, pracovat se muselo. Dneska dají lidi desítku za nájem, něco doplatí a jsou hotoví. Dokonce je nejdůležitější mít střechu nad hlavou. Co já už dneska potřebuju víc? Uvařím si, vyperu a podobně.

Zamlada jsem dělala ve sklárně. Ty balíky měly 70 kilo. Byla jsem tam 22 let. Dnes už bych to nevydržela ani náhodou. Jsem ráda, že se tady můžu procházet.“

29.11.2016

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­




Michal, 20 let

„Narodil jsem se v Litoměřicích, teď bydlím na vesnici Rýdeč u Ústí nad Labem. Tam jsem vyrůstal a do školy jsem jezdil do Ústí. Teď pracuju jako skladník v Black-Deckeru. Taky opravuju auta u táty v autodílně. Takže furt pracuju. Mít čas, tak bych si užíval, třeba tady v Ústí. Nějaký peníze si vydělám. Chodím rád ven s kámošema.“

25.11.2016




Andrea, 26 let

„Tady v Ústí je to taková zvláštní lokalita. Ty části jsou hodně, hodně jiné. Některé čtvrti jsou pěkné, jsou tady i horší a některé jsou hrozné. Já osobně se tu moc nezdržuji. Jsem tady kousek z Litochovic nad Labem, ale narodila jsem se v Lovosicích. Živím se jako soukromá lektorka, učím angličtinu na Resslovce tady v Ústí.

V poslední době přemýšlím, kdy se nám podaří kolonizovat nějakou lepší planetu. Chtěla bych osobně reformovat školství v Čechách, protože tady není dobře nastavený. Nejvíc mi vadí kvalifikace, respektive nekvalifikace učitelů. Často vyučují lidi, kteří nemají potřebné vzdělání ani praxi hlavně v oboru, který vyučují. Máme učitele informatiky, kteří jsou skvělí teoretici, ale počítač viděli z rychlíku a tak podobně. Potom mi taky vadí, že většina učitelů do toho není moc zapálená. Já jako učitel žiju proto, abych předala vzdělání. A role učitele je přetlumočit informace tak, aby jim student porozuměl. I jeho jazykem. A to spousta učitelů nedělá. Zrovna teďka jsem se mihla na hodině jednoho kolegy. Řekl studentovi: Víte, že byste měl v té hodině něco dělat? A ten student mu odpověděl: A víte, že vy taky? To bylo docela výstižné.

Na mě měla má největší vliv moje maminka. Narodila se do komunistickýho Československa a na to, jak to tady bylo špatné, tak ona procestovala celý svět, aniž by emigrovala. Navštívila Koreu, Sýrii, Čínu, Finsko, Švédko a jiné. Přitom nebyla ve straně. Dokonce její otec měl problémy s režimem. Maminka má stejné vzdělání jako já. Vystudovala pedagogiku v anglickém a českém jazyce. Z ničeho nic se stala starostkou v naší vesnici a zvelebuje ji.

Já bych chtěla zlepšit svět a v budoucnu aspoň na čas žít v Anglii.“

25.11.2016




Zleva: Jirka 30 let, Lukáš 22 let, Václav 38 let

Jirka: „Jsem třetí rok venku. Na vozejku mám svoje potřebný věci. Mám tam i meditační kameny, co jsem měl, když jsem byl malej kluk. Teďka beru sociální dávky. Spím v křoví u vozejku.“

Lukáš: „Jsem na ulici dva roky. Před dvouma rokama měli moje maminka s tátou autonehodu. Chytil jsem dobrou práci a najednou bum, vyhodili mě. Musel jsem pustit byt, kterej jsem měl po mamince, zaplatit pohřeb. Člověk je najednou venku. Beru sociálku z Duchcova. Ještě musím počkat dva měsíce, než mě vezmou zpátky na pracák. Chtěl jsem jít dělat do Amazonu, jenže když nemáte kde bydlet, je to těžký.

Jinak venku se dá žít, hled nemám. Když je sociálka, tak si zaplatím azylák třeba na celej měsíc. Jídlo si seženu, někde si ho ohřeju. V zimě spím většinou v azyláku, v létě někde u vody. Třeba teď celý léto jsem spal u Vápenky v Lahošti ve stanu. Doba je těžká, člověk se snaží někde uchytit.

Měl jsem dobrý dětství, rodiče mě vychovávali slušně. Já jsem vyučenej instalatér. Mám tady v Teplicích bráchu, teď bude mít dítě. Občas se k němu jdu vykoupat. Je to brácha, pomůže.“

Václav: „Já jsem venku 7 let. Měl jsem 14 let rodinu. Mám kluka, měl jsem všechno a o všechno jsem přišel. Na rovinu: začal jsem dělat blbosti. Pervitin a automaty. To mi vzalo rodinu. Já mám výhodu, že jsem jednomu pánovi skládal uhlí a on mě nechá přespávat na jedný půdě. Pervitin už neberu.

Jsem bez příjmu. Od pracovního úřadu jsem měl smlouvu na dobu určitou, dělal jsem sekáče trávy. To skončilo v říjnu a teď jsem zase bez práce. V pondělí se půjdu zaevidovat v Teplicích na pracák. Beru hmotnou nouzi 2200 Kč. Hned letím na poštu zaplatit 1500 alimenty, 57 korun složenku. Zbyde mi 650 korun.

Já jsem se za tu dobu naučil tak: Nemám peníze skoro vůbec žádný. Hlad nemám, žiju z kontejneru na sídlišti. Umím žít bez peněz a bez trestný činnosti. Seženu si cokoli. Školu mám za těch 7 let dobrou. Začátek byl těžkej. Tenkrát jsem nejedl 6 dní, měl jsem hlad. Tak jsem hrabal v koši a nejednou jsem tam našel půl tatranky. Byl jsem úplně šťastnej.“

25.11.2016  




Darja 14 let, Jakub 14 let

Jakub: „Já chodím ještě na základku a teď přemýšlím o své budoucnosti. Chtěl bych být fotografem. Tady v Chomutově je to hodně hezký.“

Darja: „ Teď v devítce je nejdůležitější dobře vybrat střední školu. V Chomutově je jich dost, ale jsou obory, které chybí. Dost škol je taky soukromých, ty jsou většinou drahé a pro někoho nedostupné. Mě by zajímal cestovní ruch. Taky nechci daleko dojíždět. V Chomutově je to dobrý, je tady bezpečno. Poslední dobou už se nebojím ani večer vyjít ven, byly i horší časy.

Mám štěstí v tom, že jsem vyrůstala v úplný rodině, že mám rodiče, který jakoby vědí, co dělají a přemýšlejí o mojí budoucnosti. Myslí to se mnou dobře. V tom mám velkou výhodu na rozdíl od těch, co takový štěstí neměli.“

Jakub: „Mě nejvíc ovlivnila matka. Vyrůstal jsem na okraji města, ale bylo to tam dobrý. Ve volným čase hlavně fotím.“

Darja: „Já hraju na klavír, ale nechtěla bych být jakoby virtuózka, mám to pro zábavu. Chodím do Základní umělecké školy tady v Chomutově. To se mi líbí. U té hudebky teď předělávají park, těším se, až to bude hotový. Chodí tam i lidi z průmyslovky, v létě je to hezký místo pro odpočinek třeba po škole. Taky hraju golf, ale ničemu se nevěnuju moc vážně. Nejraději trávím čas s kamarády.“

14.11.2016




Eliška, 19 let

„Pracuju pro nadační fond. Chtěla bych nějakou stálejší práci, kterou bych mohla dělat i se svými zdravotními problémy. Narodila jsem se tady v Chomutově. V životě mě nejvíc ovlivnili rodiče a kamarádi s kterýma si rozumím. Baví mě plavání, ve volným čase ráda chodím do kina.“

14.11.2016




Roman, 50 let

„Už aby skončila zima. Dělám rekonstrukci starýho domu na vesnici u Chomutova. Musím tu zimu nějak technicky vyřešit. Zedničíme a dával jsem si do domu tepelné čerpadlo.

Narodil jsem se ve Vrchlabí, pak jsem se s rodiči odstěhoval do Ústí, kde jsem žil 20 let. Vystudoval jsem tam vysokou školu pedagogickou. Potom jsem se odstěhoval k Chomutovu. Chomutov se mi líbí podstatně víc než Ústí nad Labem, je tady hezké náměstí a historické centrum.

Vyhledávám tvůrčí prostředí, proto jsem odešel bydlet na venkov, kde už žiju téměř 20 let. Rekonstruuju tam barák, mám tam ateliér, tvořím tam. Mám inspiraci spíš v přírodě. Maluju obrazy, dělám sochy. Připravuju výstavy, pořádáme malířská a sochařská sympozia. Člověk se snaží někam posouvat. Tvorbou chcete nějakým způsobem vždycky překonat to předchozí. Je neustále co zdokonalovat.

Dětství jsem prožil ve Vrchlabí, kde se mi líbilo. Jezdil jsem tam vždycky o prázdninách, i když už jsme bydleli jinde, protože hory mi byly blízké. Naštěstí Chomutov je na úpatí Krušných hor, tak se mi tady taky líbí.“

14.11.2016  




Kačka 17 let, Tomáš 17 let

Kačka: „Chodím na střední Hotelovou školu v Teplicích. Narodila jsem se tady a mám Teplice ráda.“

Tomáš: „Já jsem z Litvínova a v Teplicích chodím na stejnou školu jako Kačka. Řekl bych, že Litvínov je lepší než Teplice. Teď se mi honí v hlavě, co budu dělat v budoucnu, kam budu cestovat. Jednou odcestuju do zahraničí a budu tam pracovat. Víc než finance hraje u mě roli poznání jiných kultur.“

Kačka: „Já zatím dost měním názory, tak nepřemýšlím o vzdálené budoucnosti. Spíš se zabývám tím, co budu dělat těsně po škole, uvidím, na co budu mít náladu a finance.“

Tomáš: „Narodil jsem se v Mostě, v dětství jsme hodně cestovali. Lásku k cestování mám pořád.“

Kačka: „Já jsem ještě ta generace, co jsme měli pěkné dětství bez telefonu a sociálních sítí. Ve volném čase se jim snažím vyhýbat, spíš jsem ráda venku s kamarádama.“

Tomáš: „Já dělám ve volném čase to samý. Jsem venku s kamarádama. Mám radost, když třeba někam vycestuju nebo když dostanu nějaký dárek, když se nad něčím rozesměju.“

Kačka: „Já mám radost z maličkostí, třeba když je někdo pozorný, když svítí sluníčko a nemrzne.“

13.11.2016




Jiří, 84 let

„V Teplicích se žije dobře, zlepšilo se nám ovzduší. Bydlím blízko Zámecké zahrady, každý den se sem jdu dvakrát projít. Je to tady vzorně udržovaný, až na ty odpadky kolem laviček.

Já jsem v důchodu. Pracoval jsem na povrchovém dole u Duchcova a v Bílině. Dělal jsem v nepřetržitém provozu, soboty, neděle, svátky, pořád se jelo, to nešlo zastavit. Říkali jsme lidem v práci: musíme na Silvestra do práce, babičky v Praze mrznou. Uhlí bylo pořád málo.

Mám rád sport a hudbu. Tím žiju pořád, nejvíc mě baví tenis, fotbal, hokej, volejbal, biatlon. Já už špatně vidím, tak radši koukám na ty tenistky, protože ten míček v televizi vidím. U tenistů nic, to slyším jenom bouchnout. Taky mě baví fotbal. Líbí se mi, že už nedávají jenom ty zahraniční hvězdy, ty velký milionáře. Myslím, že nemají fotbal v krvi, nehráli ho od šesti let.

Z hudby mě baví všechno možný. Chodil jsem i na filharmonii. Teď jsem se zaměřil na nový vysílač Šlágr, tam hrajou i dechovku.

Já jsem ze čtyř dětí, rodiče dělali, co se dalo, nemůžu si stěžovat. Když jsem se narodil, byla velká nezaměstnanost, táta pracoval jen dva, tři dny v týdnu, ale zvládli jsme to.

Radost nám dělají čtyři vnoučata, jsou na nás hodný. Musíme to brát s rezervou, my jim musíme rozumět, ne oni nám.

Do Zámecký zahrady chodím nejradši kolem desáté hodiny, to chodí na procházku školkový děti. Rád poslouchám to jejich štěbetání. Když se míjíme, tak některé dítě pozdraví. Teď naposledy to byl gól, když se takhle míjíme, tak jeden kluk se otočil a říká: hele, starej dědek. Já to beru s humorem. Měl pravdu.“

11.11.2016   




Bedřich, 60 let

„Já jsem z Děčína. Není to tam špatný, akorát jsou tady rozdílný výplaty třeba vůči středním Čechám. Normální člověk, kterej dělá na severu Čech, když má 14 tisíc, tak má hodně. Od ségry syn dělá ve firmě mezi Hořovicema a Berounem. Tam nabízejí 25 tisíc pro ženský, za dělnickou práci. A ještě k tomu s ubytováním. A tady, když má ženská 10 tisíc, tak to už jsou peníze. Co sem přivandrovali, třeba Pražáci, si myslí, že tady koupí panelák a dá tam stejný nájem jako v Praze. To by se tady musely dorovnat výplaty, aby měli lidi to, co Pražáci a pak si můžou dělat, co chtějí. Ale ne, že dá 10 za nájem, to je pro někoho výplata. A co dál? Z čeho bude žít?

Jsem v důchodu a ještě si přivydělávám, dělám lidem jednoduché účetnictví. Dá mi to tak na cigára a na pivo. Mám to jako zábavu.

Dříve jsem měl takovou jako bezpečnostní agenturu. Doručovali jsme zásilky, který nešlo normálně doručit z aut, že lidi nebyli dostupný. Takže jsme měli zakázky třeba od pošty. Dalo se vydělat, ale musí se chtít dělat. Kdo chce dělat, tak si práci najde. Ono by to šlo, ale když dá někdo podporu 8, tak nevím, proč by měl za 10 tisíc chodit do práce. Když ukážu někomu, že umím dělat, tak bude ochoten mi přidat. Když vidí, že jsem od začátku lempl, tak mi nic nedá. Nebo mě za dva dni vyhodí a ještě se to se mnou potáhne.

V Děčíně je to paráda. Dá se vyjít s kýmkoliv. Musí člověk jednat na rovinu. Kdo bude lhát a podvádět, už se s ním nikdo bavit nebude. Táta vždycky říkal: Musíš umět dělat a pak půjde všechno.“

31.10.2016 




David, 20 let

„Nemám práci. Nejlíp by se mi líbila práce, kde bych nedělal nic. Taková práce existuje, ale je těžké se do ní dostat. Třeba lidi, kteří jezdí autem, něco nabízí a propagují. Takže košilka, kalhoty, auto. Musíte pracovat hlavou, ale ne rukama. Vystudoval jsem zdrávku, ale v tom oboru si mi to nelíbí.

Já jsem z Tisé. Je to vesnice, ale je tam všechno. Hospoda, kámoši, hezká příroda. Jsem životní optimista, ale občas mě naštvou nějaký lidi. Jsou na sebe hnusný a pomlouvají se.

Chtěl bych mít svoje bydlení, pořádný auto, přítelkyni, kočku, spokojený život.“

31.10.2016




Olga, 40 let

„Jsem z ukrajinského Donbasu. Bojuje se tam a všechno je rozbité. Proto jsme odjeli do České republiky. Nejprve jsme bydleli v Havířově, ale tam nebyla pro nás práce. Tady v Ústí nad Labem je to lepší. Udělala jsem si už dva rekvalifikační kurzy, ale práci ještě nemám. Mám vysokou školu, doma jsem pracovala 18 let jako ekonomka v bance. V Donbasu bylo dříve hodně práce. Zatím neumím česky tak dobře, abych tady dostala podobné místo. Musím zlepšit hlavně pravopis a gramatiku. Manžel tady už má práci. Pracuje jako brusič. Já bych se chtěla vrátit domů. Stýská se mi, mám na Ukrajině rodiče.

Někteří Češi jsou k nám přátelští, ale někteří ne. Bojí se o práci, protože do EU přichází hodně uprchlíků. Mezi Čechy nemám kamarády, jen mezi Ukrajinci a Rusy. Mám malé dítě, kterému se hodně věnuji. Chodí tady do školky, česky umí moc dobře. Ve volném čase taky ráda pletu, to mě baví.“

31.10.2016     




Paní 44 let, Marek 14 let

„Já nemám čas vůbec na nic, protože se musím starat o postiženého kluka. Dětské lázně by měly být pro české děti, ale tam je to víc pro ty Araby, co jezdí do Teplic. Finančně na tom nejsem moc dobře. Ještě, že mám kamarádky a přátele. Všechnu péči věnuju dítěti, ale naděje na celkové zlepšení jeho zdravotního stavu není, protože ten stav se horší.

Nepracuju, nemají pro mě s postiženým dítětem práci. Po třech letech na pracovním úřadě mi řekli, že nemám šanci ani na poloviční úvazek. Celodenní starání o dítě. Ráno do školy, pak lázně nebo doktoři. Jsem na pečovatelský, o dítě se starám naplno.

Jinak se v Teplicích žije dobře, tady v Šanově je to hezký.“

27.10.2016




Josef, 72 let

„Bydlím tady v Teplicích, platím činži. Důchod mám 8300 Kč, z toho je činže 4700, 2000 platím za plyn, mám gamaty, ještě za elektřinu, takže mi to vyjde skoro na celý důchod. Kdybych šel do pečovateláku, tak tam bych zase nesměl mít pejska. Byl jsem nucen jít do předčasného důchodu, protože jsem nemohl najít zaměstnání. V předdůchodovém věku zamítají všude. Tak jsem chtěl podnikat tu psí úklidovou službu, ale to nevyšlo. A přitom třeba Krušnohorské strojírny, takový podnik, soudce Berka tam připravil plno lidí o práci. Naštěstí už je zavřenej, ale těm lidem to nepomůže.

Po revoluci jsem pracoval ve Švýcarsku. Já jsem si tam připadal jak Alenka v říši divů. Měl jsem šéfa, vedoucího dispečinku. Jsem původně řidič. Ze Švýcarska jsem vozil ojetý auta, kamionem do postkomunistických států, protože Švýcaři je nechtěli. Parádní práce. Policajti, úředníci perfektní. Šéf dispečinku se mě ptal, jestli mám pracovní vízum a já říkám, že ne a za hodinu jsem ho měl. A to musel jet pro něj 20 km do Curychu. Jednou tam policajti honili nějakého Američana, co projel 100 km rychlostí obec. Tak mě požádali, abych tu ulici zablokoval mým kamionem. Ti mi pak děkovali!

Ve švýcarských novinách psali o našich restitucích, že co bylo ukradeno, bude vráceno. Nám ukradli statek a nic. Pamatuju, jak v roce 1953 Zápotocký křičel do rádia: Měna nebude, to je imperialistická propaganda. Prásk a druhý den byla a peníze fuč.

Ve škole jsem měl perfektní učitelku. Starala se o nás, hodně nás naučila. Vozila nás do Prahy na Hrad a viděl jsem taky korunovační klenoty v chrámu Svatého Víta. Na tu mám ohromné vzpomínky.  

Jezdil jsem pak jako řidič u ČSAD. Kamarádi mi říkali: Tam nechoď, tam je vojna. Ale mně se to líbilo. Šéfa jsem měl taky dobrýho. Říkal jsem mu, že bych chtěl jezdit jako dálkový řidič. A on: Tam v kopřivách je plno aut, tak si vyber. Tak jsem si jedno opravil a už jsem jezdil nákladní dálkovou dopravu. To bylo za Husáka a my jsme vozili na Slovensko zboží, co i tady bylo nedostatkový.

Moje manželka šla z pokoje do kuchyně, tam upadla a natrhla si vazy v kolenou. Doktor nám pořádně nic neřekl. Pak nás tam přivezla sanitka na kontrolu, doktor koukal do počítače a já mu říkal: Proč pořád koukáte do počítače, manželce není dobře a on se do mě pustil. Taky jsem žádal pro manželku vozík, aby nemusela pořád ležet a túdle. Nakonec umřela na cukrovku.

Od šestnácti let jsem skákal padákem tady na Raný u Loun, to mě bavilo. Teď koukám na televizi, jak mají dneska krásný padáky. To je nádhera, až jim to závidím.“

27.10.2016  




David, 17 let

„Já ještě studuju ve třetím ročníku v Krásném Březně na střední škole. Hodně řeším, co budu dělat po studiu, kam jít do práce. V Ústí nad Labem zůstat nechci. Láká mě Praha nebo Německo. Nejspíš hospody nebo stavby v Německu za dobrý peníze. Mám hodně kamarádů, co tam už teď pracují.

Jsem ze Slovenska, v Neštěmicích bydlím 8 let. Máma tady měla rodinu, tak jsme se sem přistěhovali. Není to tady zrovna růžový. Vždycky mě hodně ovlivní prostředí. Neštěmice jsou takový větší zadek. Je to tady obklíčený: vzadu je Mojžíř, Výšina, Vyhlídka, Krásňák. Navíc problémy jsou tady i s feťákama, nejvíc v téhle části. Přepadení jsou tady denní rutinou. Sedmileté děti somrujou cigarety.

Poslední dobou mě pobavilo, jak se všude šíří ti klauni, viděl jsem hodně pokusů, jak se to snaží rozšířit a při tom to byl fejk.

Volný čas trávím se svojí holkou, sportem, s kámošem, semtam brigády.“  

26.10.2016


 

 

Míša 30 let, Lucinka 8 měsíců

„Jsem na mateřské, a tak momentálně nejvíc přemýšlím o výměně plenek. Miminku je 8 měsíců a jmenuje se Lucinka. Tatínek je teď v práci, někdo musí vydělávat. V životě na mě měli největší vliv rodiče, v pubertě jsem si to sice nemyslela, ale nakonec měli pravdu. Občas byly i nějaký průšvihy, člověk si tím musel projít.

Když miminko ještě nebylo, tak jsme si užívali mejdany, sportovali jsme a chodili do přírody. Teď všechno děláme s Lucinkou. Výlety, dovolené a tak.

V Teplicích se mi hrozně líbí. Je tady blízko na hory, hezké parky na procházky. Jsou tady ale i místa, kam se člověk po osmé hodině večer neodváží. Třeba v Trnovanech od červeného kostela ke kruháku u Billy, tak to je Bronx. Za kruhákem dál je to zase dobrý.

Až malá půjde do školky, chtěla bych se vrátit do práce. Byla jsem notářská tajemnice. Uvidím, jestli to místo bude volné. Jsou i jiné možnosti, třeba v Ústí nad Labem.

Pro mě je nejdůležitější rodina, to zázemí. My jsme s manželem takový pár, co si kamarádi myslí, že se nikdy nehádáme. Ale samozřejmě, že se pohádáme. Jasně, že já mám vždycky pravdu : ) Ale dál to nehrotíme. Jsme s manželem 11 let a klape nám to. Brali jsme se po devíti letech. Všechno jsme si v podstatě užili spolu. Tedˇkamarádky z okolí mají taky mimina, takže se stýkáme a je docela sranda.“

20. 10. 2016


 

 

Pavel 19 let, Ester 15 let

Pavel: „Studoval jsem školu v Teplicích, pak jsem ještě dělal nástavbu. Teď jsem si sehnal práci. Budu dělat v Praze v Amazonu. V Teplicích se práce hledá hůř, je tady menší nabídka. Ve volném čase chodím nejčastěji do fitka posilovat. Chci si vybudovat nějakou pověst a mít se dobře. Myslím si, že v životě je nejdůležitější mít někoho rád.“

20. 10. 2016




Jiří, 20 let

„Studuji na UJEP v Ústí nad Labem. Nebydlím na koleji, jsem z Hošťky a každý den dojíždím do Ústí. Tady je to dobrý. Studium až tak těžké není, ale mám pocit, že ve škole nám pořádně nevysvětlí, jak se učit a připravovat na věci. Nelíp si rozumím se svými kamarády. Ve volném čase nejraději programuju. Hry si občas dám, ale nepřeháním to, spíš se jim vyhýbám. Teď je pro mě nejdůležitější zabezpečení v životě, to znamená udělat školu.“

17.10.2016




Petr, 58 let

"Od malička žiju v Mostě. Přemýšlím, že bych si koupil barák někde na vesnici za Mostem, ale poblíž, abych se dostal do práce. Dříve jsme bydleli ještě ve starém Mostě, co ho zbourali. To byla úplně jiná doba. I to prostředí bylo jiný. Práce tady bylo dost. Lidi hodně dělali v dolech Armáda, Šverma a dalších, ale dneska už je zavírají."

1.10.216




Petr, 73 let

„Hraju v Horním Jiřetíně country. Je to taková parta, už starší pánové. Jmenují se Narubáci, protože měli osadu Naruby. Scházejí se každý čtvrtek, hrají pro sebe, ne pro peníze, je to nádhera. Teď mě přibrali do party, hraju na steel kytaru. Oni jsou se mnou spokojený, protože to přineslo do hraní nový zvuk.

Žiju zdravě. Nepiju, nekouřím, jezdím hodně na kole s kamarádama na výlety. Všichni říkají: Co děláš s časem, když jsi v penzi? Mám mraky koníčků a nemám na nic pořádně čas. Mám rád country hudbu, kamarádům jsem přestavoval horský kola, jsem zahrádkář, maluju obrazy, taky se zajímám o astronomii a hodně jiných věcí. Dříve jsem měl encyklopedické znalosti, ale to už člověk věkem zapomíná.

Kdysi jsem měl strašně moc kamarádů, výborných, chytrých, ale nejhorší je to, že všichni už umřeli a to byli mladší, než já.

Já jsem v životě nedokázal dvě věci. Neumím vařit a tancovat. K tancování se váže takový příběh: Když jsem byl na průmyslovce, tak jsem chodil do tanečních. Přidělili mi holčinu, štíhlounkou blondýnku na tancování. Pak bylo první garde. Ona vzala mámu, ta vypadala jako Růžičková a já jsem musel pro ni jít tancovat. Ženská 185 cm, 130 kg, prsa asi šestky. Jak se tam tancovalo, vždycky do mě někdo narazil a já hlavou mezi ty prsa. Červenej, zpocenej, říkám: Promiňte. A ona: To nic chlapečku. Další náraz zezadu a už jsem zase mezi prsama. Z těch tanečních jsem utekl. Já jsem neměl peníze na autobus a vlak jel pozdě. Tak jsem šel 27 kilometrů pěšky. A to se do mě vrylo. Od tý doby jsem se nemohl seznamovat při tanci jako jiní chlapi.“

1.10.2016     




Michaela, 36 let

„Jsem původně z Chomutova. Po vyučení jsem se přestěhovala do Mostu, tady se mi narodily děti, mám tu přítele. Žilo by se tady dobře, ale je tady hodně těch nepřizpůsobivých. Dělají tady nepořádek. I děti ve škole s nimi mají problémy. Jestli s tím tady nic neudělají, tak se odtud asi s rodinou odstěhujeme, až děti dokončí školu.“

1.10.2016




slečna, 24 let

„Přemýšlím o své budoucnosti. Chtěla bych v osobním životě někam pokročit, někam se posunout. Tento rok dodělávám dálkovou školu personálního řízení a zvažuji, jestli budu chtít pracovat v tom oboru nebo jestli si založím svůj vlastní podnik. To mě poslední dobou láká a vrtá mi to hlavou.

Došlo mi, že jsem byla neaktivní člověk, který se nezajímal o to, co jí, jak se hýbe a že mě to začíná poznamenávat na psychice i jak vypadám. Tak jsem se začala zajímat o zdravý životní styl, o zdravou výživu, propadla jsem tomu, baví mě to. Začala jsem mít zdravou pozitivní mysl a myslím si, že by takhle naladit a pomoct potřebovalo víc lidí. Snažím se připravit si sama všechno jídlo ze základních surovin s co nejmenší úpravou. Trávím víc času venku, s rodinou a přáteli, nehoním se jenom za penězi. Mám kamarádky, které jsou podobně naladěné.

Nejvíc mě ovlivnili mí rodiče a přátelé, kteří jsou úplně úžasní a vždycky mě vedli jenom po té pozitivní stránce. Pracuji jako recepční v Teplicích, ale zároveň jezdím do Prahy na dálkovou školu.

Posledních pár let se opravdu snažím myslet pozitivně, i když je nějaká nepříjemná událost, tak se nejdříve nad tím zamyslím, než si řeknu, že je to hrozné a snažím se najít klady. Víc času trávím v přírodě, v klidu. Je to taková vnitřní harmonie.“

27.9.2016




Hana, 63 let

„Za našich mladších let byl v Teplicích větší pořádek. Chodilo se do práce. Já mám děti dobrý, do práce chodí oba, holce je 44 let, klukovi 42. Ten jezdí po světě a dcera je v Brně. Rozvedla se a je ráda, že je sama, že ji nikdo nekomanduje, měla těžký život, tak co.

Jednou jsem šla ráno do práce, tam, jak jsou v Trnovanech ty herny, napadli mě a vzali mi tašku, co jsem dostala k narozeninám. Měla jsem tam doklady, složenku, naštěstí tam nebyly peníze. Já jsem se o tu tašku prala. Dal mi facku, spadla jsem na zem a křičím: Peníze nemám! Policajti nevyřešili nic. Na co jsou? Dříve jsme chodili tancovat všude večer. Kontrolovali občanky. A teď? Aby se člověk bál i v Šanově někam jít. A co teprve v Trnovanech? Já jsem bydlela v Ohníči než jsem šla do důchodu a tam byl pořádek. Ten starosta tam dělal všechno. Bylo tam čisto.

Jsem dlouho rozvedená, od roku 1982. Manžel dělal jeřábníka, dostal byt od práce. Pak už jsem se nevdala. Aspoň mám dvě děti. Dneska nejsou pro děti jesle. Já jsem dávala holku do jeslí, vstávala jsem v pět hodin do práce, abych tam byla v půl sedmé. Pak se narodil kluk, tak jsem byla doma, protože měl nemocné průdušky. Jezdil do ozdravovny i do lázní. Ale stejně se to později objeví. Já jsem dělala od 18 let na tři směny v Inwaldce. To je sklárna. Byla jsem mladá holka, pomalu jsem ani nestihla chodit tancovat. To mi vadilo nejvíc. Chodilo se tancovat do Zámečku, do Sportu, do Liďáku. V Teplicích v divadle na terase hráli každou středu. Teď je toho pro lázeňáky málo. Arabové, ti netančí. Mají hromadu dětí a tři manželky.

S jednou známou chodíme dělat tůry. Vyjedeme na Pomezí a jdeme až do Chlumu pěšky. Ujdeme 10 kilometrů. Tak jsem zdravá, až na ty zuby.“ 

26.9.2016




Zdeněk, 63 let

„Dělám všechno proto, abych neměl problémy, abych vydělával. Mám malý důchod, dlužím nějaký peníze, tak si přivydělávám brigádami. Jsem spíš samotář. Taky chodím dávat plazmu, za jeden odběr dostanu 500 Kč. Tím si hlídám i zdraví, oni mi tam změří tlak, mám ho dobrej. Když jsem přibral, tak jsem měl vyšší. Doktorka říkala, že budu brát prášky do konce života. Ale stojí to 130 Kč, tak je neberu a je to dobrý. To si můžu dát třeba boršč za 26 Kč a jsem najedenej. Místo těch prášků chodím pěšky. Je zajímavý, že udělali statistiku, že kdo ujde 3 km denně, si prodlužuje život o jeden den. Máma se dožila 84 let, taky chodila pěšky. Vždycky se jí nelíbilo, když byl někdo hodně tlustej. Říkala, že takový lidi si ubližujou. Když má někdo hodně vysoký tlak, tak má šanci dostat infarkt nebo mozkovou mrtvici. Prostě to s ním sekne, nahej přišel, nahej odejde. Není mu nic platný, že se honil za penězma a vydělával. Nic nemá. Lidi by si měli vážit zdraví. Ten, kdo má zdraví, má strašně moc, víc než ten, co má peníze. Dříve v Ústí nad Labem německý doktoři a inženýři bydleli na Klíši ve vilách z třicátých let, prostě luxus. A na Střekově třeba továrník Schicht vařil mýdlo u Labe, postavil kostel a lázně, baráky pro svoje lidi.

Do Ústí už taky jezdí Arabové. Většinou jsou ty ženský celý zakrytý. Potkal jsem je ve Fóru, hodně tam nakupují. Taky jsou okolo hotelu Clarion. Prý je jich nejvíc v Teplicích. Tam jezdí na léčení hlavně s dětma. Jedna paní, co vlastní pohřební službu, říkala, že když někdo z nich umře, tak ho svlíknou do naha a všichni ho mejou. Asi jsou čistotný.

Chtěl bych, aby tady bylo líp, třeba hodně doktorů odchází do Německa. Tam si všichni víc vydělají. A vůbec, jsme proti nim sto let za opicema, jak se říká.

Já jsem žil v Anglii. Tam mají večerky Pakistánci a Afgánci, jako u nás Vietnamci, ale moc je tam nemají rádi. Přesto se tam stal starostou Pakistánec. Asi že je chytrej a vzdělanej. Nemusí to být rozený Angličan. To ve Spojených státech Schwarzenegger chtěl dělat prezidenta, ale že se narodil v Rakousku, tak nemohl. Teď jsem zvědavý, kdo to vyhraje. Clintonová nebo Trump. Oni i ti republikáni jsou proti němu, že je rasista. S Ivanou má tři děti, určitě jí platí pěkný peníze. On je na ženský. Prý je multimilionář.

Emigroval jsem v roce 1988. Jel jsem na dovolenou do Jugoslávie s kamarádem Broňou. On chtěl do Austrálie vidět největší balvan na světě Ayers Rock. Ale Austrálie brala jen ženy nebo rodiny. Byli jsme v největším uprchlickým táboře v Rakousku v Traiskirchenu, kde se o nás postarali. Chtěli jsme do USA, ale oni zjistili, že Broňa byl komunista a že vystoupil, ale stejně Amaričani ho nevzali. Ale vzala ho Kanada, ta brala všechny. Já jsem čekal rok v Rakousku, protože Gorbačov pouštěl ruský Židy, ti měli přednost. Nejvíc je ve světě Poláků. Když jsem byl v Anglii, tak mi jeden Polák říkal: Nás je tady tři miliony. Jeden Angličan na mě v hospodě volal: Are you from Poland? A já na něj: Jsem z Čech, znáš Jágra? Aby si nemyslel, že my z východu jsme samej póvl.

Bývalý režim jsem neměl rád. Taky jsem byl diskriminovaný, protože jsem měl delší vlasy. A oni po těch, co měli delší vlasy, hodně šli. Když mi propadla občanka a šel jsem si jí vyměnit, tak mi řekli: Ostříháte se. A já: Neostříhám. Tak jsem dostal stovku pokutu a hned do tý nový občanky mi dali kolek, že jsem byl rebel. V USA jsem dělal pro krajany. Pro pana Čapka a pro pana Vejricha. Ten emigroval v roce 1968 a pan Čapek v roce 1948. Dvanáct let jsem u nich vydržel. Ve státech jsem byl i v nemocnici a dobře se tam o mě postarali. Mně odešel žlučník a operovali mi ho laparoskopií. Já úplně zíral, jak se ten doktor ke mně choval. Jak kdybysme se znali sto let. Přišel v džínách, takovaj příjemnej. To je neuvěřitelný, oni nejsou tak arogantní.

V emigraci se pozná charakter člověka. Češi si moc nepomáhají, jako Poláci, proto oni jsou asi tak silný. Taky jsem dělal u německý firmy a tam byla vidět disciplína. Když někdo přišel o dvě minuty později, tak už na něj řvali: To je hrubý porušení pracovní kázně. Jestli se to bude opakovat, tak to budeme řešit v kanceláři. A ve čtvrtek vyhazovali. Já tam dělal rok a za mě vyhodili 22 lidí. Hodně se tam donášelo. Já nejsem zvyklý donášet. Ten jeden, co dělal se mnou, měl uši nastavený. Asi chodil donášet, protože tam dělal tři roky. Mě po roce smlouvu neprodloužili.

Měl jsem pestrý život, poznal jsem dobrý i špatný. Já věřím v jedno, když člověk dělá pozitivní věci, tak se to vrací a když dělá negativní, tak se to taky vrací. Podívejte se, jak dopadl Krejčíř a to měl peněz, že měl i žraloka. Já jsem se ptal jednoho kněze: Můžete mi říct, kde je peklo? A on řekl: Tady na zemi.“   

26.9.2016     




student, 16 let

„Od narození žiju v Ústí, žije se mi tady hezky. Je to takový rázovitý město, to se mi líbí. Mám tady hodně kamarádů.

Poslední dobou přemýšlím o všem možným, hlavně o škole. Teď jsem přišel na druhý stupeň gymplu. Když jsem opouštěl základku, tak jsem měl strašně moc kamarádů, ale na gymplu jsem si našel nový. S tamtěma se taky vídám, ale už to není takový, jako předtím.

Chodím do šachovýho kroužku, kde trénuju i děti a taky sám se trénuju. Zatím nejsem plnohodnotný trenér, musím být ještě s někým. Taky se trochu zabývám počítačema, učím se doma sám programovat. Hraní her mám omezený sám sebou.“

26.9.2016




Monika, 37 let

„Já si teď hledám novou práci. Teda zatím jsem ve stádiu příprav. Ráda bych měla svojí kavárnu. Teď mám takové přechodné období, kdy si musím promyslet, co všechno je k tomu potřeba a co co stojí. Nejsem naivní, kdybych viděla, že ty podmínky nejsou ideální, tak půjdu od toho a zkusím něco jiného. Uvidím, co ten život udělá dál.  

Zlomový okamžik mého života? Právě asi teď, když jsem se rozhodla odejít po 14ti letech z práce, bez jistoty, kam půjdu, jestli najdu práci, jestli budu mít peníze. Mám dvě velké děti, tak to nebylo lehké rozhodnutí: Mám to udělat, nemám to udělat? Člověk to musí vzít na sebe.

Potkala jsem různé lidi, kteří mě hodně ovlivnili. Asi bych měla říct, hlavně manžel. Přivdala jsem se za ním do Duchcova. Pořád mě to ale táhne do Teplic, kde jsem vyrůstala a dlouho pracovala. Teplice mi přirostly k srdci, mám to tady ráda.“

15.9.2016

 

...zpět
« 12, 3, 4... »

Partnerem projektu je