OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Co bylo pro nás hezký, to zmizelo

„Narodila jsem se a žila jsem do šestnácti let ve sterém Mostě. Starý Most byl krásné město. První, druhé a třetí náměstí, okolo pěkné domy a uličky, fungující kašny s vodou, plno parků, cukrárny, kavárny, hospody, všude lidi a žádná nuda. Kluci hráli na kytary. Ve městě bylo bezpečno a nikde jsme se nebáli. Dneska se bojím večer vynést odpad.

Co bylo pro nás hezký, to zmizelo I.jpg

Jsem bývalá servírka a dělala jsem celý profesní život v různých restauracích. Mládež chodila taky do hospod, byla sranda, ale nedělali takovej virvál jako dělají dneska. Tenkrát jsme vůbec nevěděli, co jsou drogy. Nikdo neutíkal bez placení. Kolikrát jsme počkali s placením pár dní do výplaty a oni to vždycky vyrovnali. Všichni totiž museli a i chtěli pracovat. Byli tam taky Romové a my jsme vůbec nedělali rozdíl. Byli to slušní lidé a pro nás dobří zákazníci.

Co bylo pro nás hezký, to zmizelo II.jpg

Dneska by byl starý Most historické město. Zbourat ho kvůli uhlí byla hrozná škoda. Když to všechno zbourali, tak jsme se s maminkou přestěhovali sem do nového Mostu. Samozřejmě, že už to nebylo ono. Stále vzpomínám. Mladí to dneska berou všechno jinak. Starý Most nezažili a netrápí je to, ale určitě nemají tak zajímavý život, jako jsem měla já. I můj syn to říká. Co bylo pro nás hezký, to zmizelo a už se nevrátí. Až zmizíme i my, bude to historie.“