Moje práce mě přivedla ke slabosti k bizáru

„Tady v Ústí nad Labem jsem pracovně. Dělám terénního sociálního pracovníka. V mé práci je nejdůležitější znalost terénu, znalost ulic, být empatický a umět pracovat s lidmi, kteří jsou na pokraji společnosti. Možná mě moje práce přivedla ke slabosti k bizáru. Určitě je k tomu potřeba mít vytrénovanou psychiku. Je dobrý na to mít kurzy, aby člověk zvládl i klienty s agresivitou, potažmo s lidmi, které zasahují v životě špatné podmínky. Můžou to být podmínky rodinné, sociální, ekonomické a jejich kombinace.

IMG_1216-Edit-1-2.jpg

Dost lidí je vstřícných a chtějí změnit svojí situaci. Bohužel některým lidem to vyhovuje a protože vědí, že se od nich něco očekává, tak plní takové ty svoje běžné úkoly, ale upřímně perspektivu v životě nehledají a nevidí. Prostě přežívají a proplouvají. Já se snažím všechny začlenit zpátky do společnosti. Poskytuju všem poradenství, asistence na úřadu práce, žádosti charakteru hmotné nouze, návštěvy kurátorů a podobně.

Hodně lidí říká, že město Ústí za moc nestojí, ale já si myslím, že to město má potenciál proto, jak je pěkně umístěné. Všude jsou kopce a zároveň řeka Labe. Myslím, že je to snad jediné krajské město, které se dokáže pyšnit tím, že je krásně zasazené do údolí. Zároveň k Ústí nad Labem patří masivní industrializace, která má bohatou historii a dotváří charakter města.

IMG_1225-Edit-1.jpg

Mě osobně mrzí všude přítomný spotřební existencializmus. Já jsem spíš ze staré školy. Můj táta mě nějak vychovával a učil jsem se, když to řeknu trochu blbě, mít hodnoty, které dneska hodně lidí nemá. Mně připadá, že je společnost strašně konzumní nejen materiálně, ale i vztahově. Je to tak spotřební, že si můžou lidi několik let budovat vztah a z minuty na minutu spálit mosty. Všechno je pak jedno. Já myslím, že společnost přesně k tomu víc a víc směřuje. Takový je můj pohled, i když vím, že je asi ovlivněný tím, co dělám. Za moji práci si nepřijdu k megapenězům, ale chci, aby můj život měl smysl. Až se ohlédnu přes rameno, tak si řeknu dobrý, něco slušnýho jsem udělal. Tím neříkám, že to budu dělat do konce života.

S manželkou bydlíme v Teplicích, užíváme si manželství a snažíme se žít. Nejsme takový, že do všeho skočíme po hlavě. Ještě nemáme dítě, nemáme hypotéku a jeden druhého podporujeme.“