Na Mallorce jsem tvrdě pracoval, ale...

„V Chomutově jsem se narodil a mám to tady rád včetně přírody, hlavně Krušných hor. Vyučil jsem se čalouníkem. Miluju svoje řemeslo. Když jsem byl v nouzi, vždycky mě zachránilo. Udělal jsem někomu pár židliček nebo sedačku. Přitom nic moc na to nepotřebuju, jenom nůžky, pistoli a kladívko. Čalouník sice dělá hezký sedačky, ale je celý den na nohou a pak je taky nosí. Musí dělat i stěhováka. Ruce a hlavně záda dostanou zabrat. Takhle jsem to dělal dlouho.

Na Mallorce jsem tvrdě pracoval I.jpg

Mám v paneláku svoji garsoniéru v osobním vlastnictví a žije se mi tam plus minus docela dobře. Horší je to se mnou po finanční stránce, i když jsem od sedmnácti let opravdu poctivě makal.

Šest let jsem pracoval ve Španělsku. Dělal jsem různě na poli, na zahradách, zedníka a podobně. Odstěhoval jsem se na Mallorcu a začal běhat po úřadech, abych měl pojištění, rezidenční kartu, smlouvu. Tu jsem dostal po vstupu ČR do EU hned první den, kdy to šlo, v květnu 2006. Bylo to dobrý, ale jak jsem hodně pracoval, dostavovaly se zdravotní problémy.

Na Mallorce jsem tvrdě pracoval II.jpg

Po zdravotní stránce se cítím dost špatně. Pořád běhám po úřadech a po doktorech, abych abych dostal trochu lepší invalidní důchod. Jediný, co si dopřeju, je tady to kafe a jeden doutníček za desetikorunu. Pak se mrknu na nějakou knížku, kterou si půjčím zadarmo.“