Na Mallorce jsem tvrdě pracoval, ale...
„V Chomutově jsem se narodil a mám to tady rád včetně přírody, hlavně Krušných hor. Vyučil jsem se čalouníkem. Miluju svoje řemeslo. Když jsem byl v nouzi, vždycky mě zachránilo. Udělal jsem někomu pár židliček nebo sedačku. Přitom nic moc na to nepotřebuju, jenom nůžky, pistoli a kladívko. Čalouník sice dělá hezký sedačky, ale je celý den na nohou a pak je taky nosí. Musí dělat i stěhováka. Ruce a hlavně záda dostanou zabrat. Takhle jsem to dělal dlouho.
Mám v paneláku svoji garsoniéru v osobním vlastnictví a žije se mi tam plus minus docela dobře. Horší je to se mnou po finanční stránce, i když jsem od sedmnácti let opravdu poctivě makal.
Šest let jsem pracoval ve Španělsku. Dělal jsem různě na poli, na zahradách, zedníka a podobně. Odstěhoval jsem se na Mallorcu a začal běhat po úřadech, abych měl pojištění, rezidenční kartu, smlouvu. Tu jsem dostal po vstupu ČR do EU hned první den, kdy to šlo, v květnu 2006. Bylo to dobrý, ale jak jsem hodně pracoval, dostavovaly se zdravotní problémy.
Po zdravotní stránce se cítím dost špatně. Pořád běhám po úřadech a po doktorech, abych abych dostal trochu lepší invalidní důchod. Jediný, co si dopřeju, je tady to kafe a jeden doutníček za desetikorunu. Pak se mrknu na nějakou knížku, kterou si půjčím zadarmo.“
Na Mallorce jsem tvrdě pracoval, ale...
„V Chomutově jsem se narodil a mám to tady rád včetně přírody, hlavně Krušných hor. Vyučil jsem se čalouníkem. Miluju svoje řemeslo. Když jsem byl v nouzi, vždycky mě zachránilo. Udělal jsem někomu pár židliček nebo sedačku. Přitom nic moc na to nepotřebuju, jenom nůžky, pistoli a kladívko. Čalouník sice dělá hezký sedačky, ale je celý den na nohou a pak je taky nosí. Musí dělat i stěhováka. Ruce a hlavně záda dostanou zabrat. Takhle jsem to dělal dlouho.
Mám v paneláku svoji garsoniéru v osobním vlastnictví a žije se mi tam plus minus docela dobře. Horší je to se mnou po finanční stránce, i když jsem od sedmnácti let opravdu poctivě makal.
Šest let jsem pracoval ve Španělsku. Dělal jsem různě na poli, na zahradách, zedníka a podobně. Odstěhoval jsem se na Mallorcu a začal běhat po úřadech, abych měl pojištění, rezidenční kartu, smlouvu. Tu jsem dostal po vstupu ČR do EU hned první den, kdy to šlo, v květnu 2006. Bylo to dobrý, ale jak jsem hodně pracoval, dostavovaly se zdravotní problémy.
Po zdravotní stránce se cítím dost špatně. Pořád běhám po úřadech a po doktorech, abych abych dostal trochu lepší invalidní důchod. Jediný, co si dopřeju, je tady to kafe a jeden doutníček za desetikorunu. Pak se mrknu na nějakou knížku, kterou si půjčím zadarmo.“