OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Těším se, až všechno bude fungovat jako dřív

„Jsem ze sportovní rodiny. Všude chodím pěšky, běhám, jezdím na kole a koloběžce. Jako bývalá volejbalistka potřebuji stále pohyb. Mám už dospělé děti, jednu vnučku a na cestě je druhé vnouče. Samozřejmě si přeji, aby byli všichni zdraví a všechno fungovalo.

Teď nás trápí válka s koronavirem. Moc se těším, až to bude fungovat jako dřív, až se budeme zase scházet a bavit se. Já to beru jako nutné zlo. Přišlo to a musíme se k tomu nějak postavit. Doufejme, že omezení už nebudou trvat moc dlouho. Mám obavu, aby naše děti a vnoučata žily v pohodě a mohly dělat to, co chtějí. Třeba syn hraje basket a od jara nemůže hrát ani trénovat. Vnučka půjde do školky a jenom doufám, že tu školku absolvuje normálně. Mám kolegyně, které mají děti ve školce nebo na základce a už vidí to dost unavenýma očima.

Pracuji na odboru dopravy teplického magistrátu. Mimo jiné mám na starosti úklid města a to je nekonečný příběh, ale snažím se, aby to šlo správným směrem. Teplice jsou krásné město a žije se mi tady dobře.“

25.11.2020


Štve mě, že se nemůžu setkávat s kamarádama

„Jedu z práce a tady čekám na bus do Kostomlat pod Milešovkou, kde bydlím. Dělám brigádu v PPL. Jinak studuji na průmyslovce tady v Teplicích.

Teď mě štve, že je všechno zavřený. Nemůžeme se nikde setkávat s kamarádama. Hodně mi chybí hospody a to ne kvůli alkoholu, ale protože se tam nemůžeme setkávat a bavit. Pro mě to nemůže nahradit komunikace na síti. Mám desetiletou ségru a ta je hodně s kamarádkama na telefonu a já je chápu. Jsou z technologické doby. Nejsem úplně z devadesátek, ale jsem starší než ségra. Když jsem byl malý, tak jsme lítali venku a proto mi to teď tak chybí.

Teplice jsou pěkný město, ale u nás na vesnici je to lepší. Hraju fotbal za Kostomlaty, za dorost i chlapy a mrzí mě, že teď nemůžu chodit ani na tréninky, ani na zápasy. Moc mi chybí fotbal a ty hospody.“

18.11.2020


U nás většinu lidí ekologie nezajímá

„V Ústí nad Labem bydlím něco přes rok. Přistěhovala jsem se za přítelem. Na mě je Ústí docela velké město, ale zrovna tady Střekov je docela fajn. Krásná Lípa, kde jsem žila předtím, má tři tisíce obyvatel. Já jsem krajinný inženýr a mně dokonce přijde i areál Setuzy hezký jako technická památka.

S přítelem máme sedmiměsíční dceru, která se jmenuje po babičce Emílie. Porod moc v pohodě nebyl. Bylo to v době první vlny pandemie koronaviru a bylo to nepříjemné. Stála jsem fronty před nemocnicí, abych řekla, že nemám teplotu. Nikdo za mnou do nemocnice nesměl, ale zase nás brzy pustili domů. Teď už je všechno v pohodě.

Studovala jsem Fakultu životního prostředí v Praze Suchdole. Moje profese je docela specifický obor. Krajinný inženýr může třeba navrhovat protierozní opatření, vodní nádrže, různé polní cesty a podobně. Pracovala jsem na základní škole v Krásné Lípě. Je to ekoškola s dlouhou tradicí a tam jsem s dětmi dělala ekologickou výchovu. Poblíž je národní park České Švýcarsko a myslím, že naše žáky ekologie zajímá.

Teď vedu takový osamocený život. Koronavirus je všude kolem nás. S nikým se nemůžu setkat, protože každý se cítí být potenciálně nemocný a nechce nás nakazit. Přítel je v práci a my se touláme tady podél Labe. Ještě se trochu věnuji školství. Jsem koordinátor ekologické výchovy a pár hodin měsíčně pracuji s dětmi. Jedeme přes on-line přenosy, kde se věnujeme našim ekohrátkám.

U nás bohužel většinu lidí moc ekologie nezajímá. Myslím, že je to politikou. Oni si myslí, že ekologie je třídění odpadu. Lidi už se naučili odpad třídit, ale není to už trend. Dneska už jsou to bezobaly, nebo rozložitelné obaly. Brzy nebude mít třídění úplně smysl. Bude nám to trvat zase nějakých dvacet let, než to lidi vezmou za své, ale jistě k tomu dojde.“

13.11.2020


  Teplice nabízejí lidem hodně

„V Teplicích se mi žije skvěle. Je to jedno z nejhezčích severočeských měst. Často jezdím na kole a v této souvislosti se přimlouvám za budování cyklostezek. Nedaleko je rybník Barbora, kam jezdí na kole hodně lidí z Teplic. Myslím, že by bylo prospěšné propojit cyklostezkou Teplice s lokalitou Barbora. Navíc by se podstatně snížila automobilová i autobusová doprava a jezdilo by tam ještě víc lidí, ale na kolech. S tím souvisí berle, které leží tady vedle mě. Jel jsem na kole z Teplic na Barboru a na jedné křižovatce mě srazilo auto. Řidič auta mi nedal přednost. Bylo to velký a hned mě transportovali vrtulníkem do ústecké nemocnice. Opravdu se přimlouvám za cyklostezku na Barboru. Možná si to přečte někdo ze zastupitelů města. Myslím, že vybudování stezky pro cyklisty, aby mohli lidi jezdit bezpečně na Barboru a zpátky, by byl i dobrý politický tah pro příští kandidáty do voleb.

Mám rád Teplice taky proto, že je tady konzervatoř a spousta skvělých muzikantů a kapel. Dobrá muzika byla slyšet na různých místech. Zabydlela se i v parcích v souvislosti s lázeňstvím a v létě je to moc příjemné. Třeba Malá Paříž je super nápad.

Já jsem nadšený amatérský sportovec ve všech možných sportech od běhání po nohejbal. Taky strašně rád chodím na procházky do přírody. Krušné hory mám komplet prošlapaný. Další mojí zálibou je kultura. Chodím, když to jde, do divadla, na koncerty, do kina a podobně. V Teplicích bývá v tomto směru velmi dobrá nabídka.

Dělám v jedné holandské firmě technického manažera. Mám na starosti investice, opravy strojů a zařízení, bezpečnost práce, environmentální politiku firmy a další.

Z prvního manželství mám větší dceru a syna. S novou partnerkou jsme si plánovali, že si pořídíme baby a ono to vyšlo na dvojčata, takže mám ještě malá dvojčata.

Koronaviru vůbec nevěnuju pozornost a jde to mimo mě. S prominutím si nezasírám hlavu, ale všechna pravidla a nařízení dodržuji. Nejsem žádný anarchista. Dneska se asi dozvíme, kdo bude dalším americkým prezidentem. Donald Trump je populista. Mě je sympatičtější Joe Biden a určitě vyhraje.

V minulosti jsem toho hodně procestoval po Čechách i po celém světě. Byl jsem v zahraničí i pracovně víckrát na delší dobu a mám možnost srovnávat. Když to tak posoudím, tak ty Teplice toho nabízí lidem hodně.“

7.11.2020


Nemůžu si zajít ani na kafíčko

„U nás v Teplicích je to hezké ale teď, když je všechno zavřené kvůli koronaviru, je to horší. Těším se, až tady zase bude kultura, která mi chybí. Mám ráda třeba venkovní koncerty, chodila jsem na ně celé léto.

Hledám si práci a mám co dělat, abych vyšla s penězma. Teď, když zavřeli spoustu obchodů, je tu dost lidí bez práce a opravdu není lehké si něco najít.

Nemoc z koronaviru mají podle mě jenom lidi, kteří nehledí dost na čistotu a hygienu. Doufám, že to brzy skončí a zase bude všechno jak bývalo. Teď si nemůžu zajít ani na kafíčko“

2.11.2020


Překvapilo mě, že Most není industriální město

„V Mostě jsem poprvé a čekala jsem, že město bude víc industriální. Mile mě překvapilo, že tomu tak není. Most se mi na první pohled líbí. Kdyby tady bylo víc lidí, bylo by to hezčí, ale taková je dneska doba. Jsem z Brna a jsme tady s přítelem za prací. V blízké době se vracím zase do Brna.

Jsem projekt manažerka a dělám pro jednu marketingovou agenturu. Projektuji už konkrétní marketingový produkt. Pokud má někdo zájem třeba o kampaň na facebooku, tak já seženu lidi, kteří budou psát příspěvky. Pak seženu jiné lidi, kteří ty příspěvky budou promovat. Hlídám a kontroluji termíny, rozpočet a podobně.

Mám sedmiletou dceru, takže čas dělím víceméně mezi dceru a přítele, protože teď jsme na dálku. Na podzim budu promovat, tak musím dost času věnovat také studiu. Mám vždycky radost, když se mi něco podaří ve škole nebo mi lektoři něco schválí.

Já pracuji z domu a koronavirus mě pracovně vůbec negativně neovlivňuje. Naopak, my děláme online reklamu a teď firmy více stojí o to, být v online prostoru. Takže pro mě je to benefit, co se týká práce, ale jinak je situace kolem koronaviru nepěkná. To, že se nikam nesmí a lidi se nemůžou navštěvovat, je bohužel asi nutné. Snad bude lépe.“

27.10.2020


Papaláši se poperou, ale neublíží si

„V roce 1948 jsem se přistěhoval do Teplic. Bydlím v Trnovanech a tam je to divoký. Dřív to tak nebývalo, protože tam bydleli jiný lidi. Co můžeme dělat? Za tmy už ven vůbec nejdu.

Jsem v důchodu. Skoro 30 let jsem dělal zedničinu a pak jsem byl na šachtě. Moje manželka před třemi lety umřela. Mám dva syny a oba už jsou ženatí. Jeden bydlí za Prahou a druhý nedaleko, ve Střelný. Já už jenom odpočívám. Chodím po parcích a lesích a pokud mi to zdraví dovolí, tak to tak budu dělat.

Teď je potíž s tou novou nemocí. Já říkám: Je to chřipka, která tu byla vždycky. Člověk zakašle a hned má koronavirus. Já tomu vůbec nerozumím, co tam nahoře říkají. Zrovna teď: Papaláši se poperou, ale neublíží si, tak to bylo vždycky. To mě víc zajímají veverky tady v Zámecký zahradě.

Na televizor už se nedá koukat, všude jenom o tom koronaviru, lidi toho mají dost. Já se vlastně dívám jenom na sport. Ten mě opravdu baví. Teď koukám támhle na svatbu. Hezký mladý lidi a mají šanci jenom půl na půl.“

24.10.2020


Muzika nás jen tak neomrzí

„Všichni jsme z Teplic a bylo to tu docela dobrý. Teď nám zrušili všechny koncerty a všechno je zavřený. Rádi jsme chodili na Božák, do Knaku nebo na Hvězdu. Všechno zrušený.

Máme distanční výuku a je to úplně na prd. Nic moc se nenaučíme, protože chybí to donucení k učení. Zbývá nám hudba, jídlo a pití, ale všechno venku.

Noemi: Já mám ráda punk, třeba Sex Pistols. Martin, Demi: My dva nejvíc posloucháme metal a rock. Dobrý jsou třeba Slipknoti, Arch Enemy nebo Reject the System. Dokud nebudou kluby, tak vezmeme repráky a jdeme ven. Muzika nás jen tak neomrzí.“

16.10.2020


Pokud to půjde, tak pryč odsud

„Podle mě by tady v Ústí nad Labem člověk nechtěl zůstat úplně na dlouho a pokud to půjde, tak pryč odsud. Je tu hodně nepřizpůsobivých lidí a bezdomovců. Taky mám pocit, že město moc nepečuje o pořádek. Navíc v centru města smrdí dvě velké továrny.

Zato v práci si nemůžu vůbec na nic stěžovat. Jsem zaměstnaná v KFC a je to tam opravdu super. Je tam fakt skvělý kolektiv, super lidi a práce v pohodě.

Bydlím v Krásném Březně u přítele. Všechno je v naprostým pořádku a mám se úplně skvěle. Hodně cestujeme, hlavně po ČR, co se zrovna naskytne, různý kopce a tak. Teď jsme dost chodili na houby. Tady v okolí je to krásný. Když člověk vytáhne paty z Ústí nad Labem, tak je to úžasný.“

6.10.2020


Jsme pořád jednou nohou v kriminále, na silnicích je to hrůza

„S manželkou jsme přijeli sem do Ústí nad Labem na nákupy. Žijeme v Roudnici nad Labem, jsme tam zvyklí, líbí se nám tam a neměnil bych. Syn bydlí v Břežanech nad Ohří a má tříletou holčičku. Dcera žije v Rovném pod Řípem a před šesti týdny se jí narodil chlapec. Těší mě, že rodina je docela dobře zabezpečená. Všichni vlastně bydlíme nedaleko od sebe, tak se můžeme často vidět.

Jezdím kamionem, ale už jenom pondělí až pátek Českou republiku. Dřív jsem jezdil Německo, Francii, Španělsko, Itálii a taky jsem byl ve Švédsku. Jezdit kamionem už není, co bývalo. Je pořád víc povinností. To, co se děje tak posledních pět let na silnicích, je fakt hrůza. Jsme pořád jednou nohou v kriminále, nebo hůř na krchově.

Naštěstí máme zahradu a tam si odpočineme. Trávím tam většinu volného času. Donedávna jsem hrál fotbal. Teď už jsem jenom divák a pomáhám klubu. TJ Dynamo Podlusky je na předměstí Roudnice. Hrajeme klasickou vesnickou ligu a baví nás to.“

5.10.2020


   Viktorka si poranila nožičku a jedeme k lékaři

„Viktorce jsou dva roky a bydlíme samy tady v Teplicích. Zrovna jsme na cestě k lékaři do Ústí nad Labem. Viktorka si poranila nožičku, spadl na ni stolek.

Studovala jsem na zahradnici a prodavačku květin, ale ještě jsem nepracovala, protože jsem otěhotněla. Až bude Viktorka starší, určitě svoji profesi uplatním.

Já bydlím v Teplicích odmalička a docela to tu ujde, ale mohlo by tu být čitěji. Nepořádek dohromady s bezdomovci, kteří jsou všude, nevypadá moc dobře.“

2.10.2020


Řeknete si, že je to volovina, tedy když nejste s prominutím vyšinutej

„Jsem z jižního Slovenska a tady v severních Čechách žiju od roku 1991. Můj brácha byl v roce 1979 na vojně v Mostě u pétépáků a pak tu bydlel. Zavolal mi a já přijel za prací.

Bydlím s manželkou v Ledvicích. To je kousek od Bíliny. Už 29 roků dělám v Severočeských dolech na úpravně v Ledvicích a teď už tam mám dobrou práci. Odpadní vody, co tam jsou, nemůžou vypouštět kvůli ekologii, tak je čistím. Posílají ke mně špinavou vodu, já ji vyčistím a udělám z ní vodu užitkovou.

Teď jsem si nechal udělat internet, tak jsem dost na počítači. Všechno se tam dozvím. Taky je mým koníčkem jídlo, no vždyť se na mě podívejte (smích).

Štve mě hodně věcí kolem toho koronaviru, hlavně to, že dneska něco platí a zítra už to platit nemusí. Podle mého to v létě neměli tak najednou uvolnit. Dovolený, roušky, shromažďování lidí, všechno zrušili a teď je to tu znova. U nás na úpravně se zatím žádný covid neobjevil. Na vrátnici namontovali teploměr a kdo má teplotu, tak ho to nepustí do práce. Na pracovištích je všude dezinfekce. Je to dobře ošéfovaný.

Tady v Bílině už je to docela pěkný. V Běle už neteče fialová a zelená voda a plavou v ní kachny. Když jsem sem přijel v roce 1985, tak to byla hrůza. Běla nevypadala jako řeka. Já jsem si myslel, že je to kanál z chemičky.

Teď politici vyhrožujou, že z ekologických důvodů postupně zruší uhlí. Podle mě to nemají pořádně promyšlený a nemají čím to nahradit. Říkají, že v roce 2032 až 2035 přejdou na zelenou energii. Přece dneska je nejvíc energie z toho uhlí. Já vím, že to má nějaký ekologický dopad, ale pořád je 50 % elektráren a tepláren závislých na uhlí. Oni si myslí, že lousknou prstama a seženou náhradní zdroje. To přece není pravda. Nás už se to netýká, ale když na to někdy dojde, třeba za 30 roků, tak ty lidi na to nebudou mít peníze. Němci už se na to připravili. Jsou tam taky povrchové doly a už dneska vyčíslili sociální dopady při jejich zavření na 35 miliard euro. Oni na to mají a už vědí jak a kam to budou investovat. U nás pustí nějaký informace ven a nic nemají promyšlený. To bylo i za komunistů. Tady dělali socializmus a komunizmus víc než v Rusku. Teď je to tak s Evropskou unií. Podívejte se, všechno odbourali, třeba tržnice. Maďaři si do toho kecat nenechají. V Maďarsku babka přijde na tržnici, přinese 15 vajíček, 2 kg bílých a 2 kg barevných fazolí. Vyplatí se jí to a žádný kompenzace nechce. Přijdu s Maďarama do styku, protože k nám jezdí pro uhlí a oni se diví, co to tady je. Obchodní řetězce nastavily ceny. Minule jsem si koupil trojúhelník kozího sýru za 70 Kč. To přece není normální.

V České republice jsem rád, ale nelíbí se mi to, co se týká Evropské unie. Kdyby EU řekla, že toaletní papír bude fialový, tak takový u nás bude. Když máte selský rozum, zkušenosti jak to dělali rodiče a prarodiče a srovnáte to s tím, co tady vidíte, tak si řeknete, že je to volovina. Tedy když nejste s prominutím vyšinutej.“

24.9.2020


Mám ráda kytičky

„V Teplicích bydlím celý svůj život a líbí se mi tady. Úplně všechny části Teplic nejsou zrovna nádherné, ale okolo lázní a Zámecká zahrada, kde jsme zrovna teď, jsou pěkné. Podívejte kolem na ty krásné kytky.

Mám ráda kytičky a přírodu. Trochu mám obavy, jak se vyvine doba v souvislosti s koronavirem. Doufám, že budeme moct pořád svobodně chodit ven a kochat se přírodou. Nedávno jsem byla na houbách v okolí Flájí a našla jsem jich plný tenhle košík.

Jsem překladatelka. Mé jazyky jsou němčina, angličtina a samozřejmě čeština. V různých jejich kombinacích překládám. Dělám pro klienty, kteří si mě objednají a práce mám pořád docela dost.“

22.9.2020


Emoce nedávám

„Jsem na dně. Opustila mě po pěti letech přítelkyně z důvodu mých blbostí. Už jednou jsem se rozváděl se ženou, co s ní mám dítě. Tehdy jsem odjel do Teen Challenge protože jsem chlastal. Bohu dík jsem se z toho dostal. Už dlouho jsem věřící. Tenn Challenge je mezinárodní křesťanská organizace, která pomáhá lidem se závislostmi. Není tam taková svoboda, protože člověk se potřebuje dostat z těch závislostí. Nesmí se tam ani kouřit, můžeme chodit ven, je tam práce, ale všechno pod dohledem. Jídla je tam dost. Taky chodíme na bohoslužby. Člověk se dá tělesně i psychicky dohromady a je to jenom o svobodný vůli. Když někdo chce odejít, odejde. 

  

Pak jsem si našel přítelkyni a bylo to dobrý. Krásně nám to fungovalo, jak od Pána Boha, přesně jak jsem si to představoval. Jsem truhlář a začal jsem v tom podnikat. Člověk se pořád něčeho bojí, ale já jsem do toho šel s vírou a dařilo se mi. Měl jsem zakázky, lidi byli šťastní a moje výrobky se jim líbily. Dodnes se na mě obrací a chtějí něco vyrobit a taky mi chtějí pomoct. 

Já chci zase odjet do Tenn Challenge a ten zázrak zase opakovat, což asi není možné, ale zkusím to. Dodělám nějaký prácičky a odjedu co nejdřív to půjde.

Jsem nějak přecitlivělý a špatně snáším emocionální situace. Kdyby byla třeba válka, tak bych šel. Teď jsem dělal celou zimu ve studený garáži, makal jsem. Vydržím toho hodně, dělal bych na kolejích, ve špíně, ale ty emoce nedávám a citový věci mě rozbíjí.“

16.9.2020


 Práce uzdravuje

„V Duchcově se nám žije docela dobře. Máme svůj rodinný podnik. Většinou jsou v něm zeťové a synové. Děláme zedničinu a práce máme dost. Zrovna čekám, až pro mě přijedou a půjdeme na fasádu. Pracujeme hlavně právě na fasádách, ale i na bytech a různých rekonstrukcích. Hodně jsme dělali pro pana Spurného. 

Tady v tý čtvrti to bývalo dost špatný, ale teď už je to dobrý a je tu klid. Bydlí tu se mnou manželka a dvě dcery. Jsem bývalý muzikant. Představte si, že jsem zpíval v rockový kapele. 

Mně už pomalu bude sedmdesát let a trochu mě zlobí zdraví. Prodělal jsem všelijaký operace. Taky jsem měl nemocný plíce a nějak porouchaný střeva, ale už se to srovnalo. Práce uzdravuje.“

11.9.2020


     V teplických lázních jsem popáté

„Po čtyřech týdnech lázeňské péče tady v Teplicích se vždycky cítím o hodně lépe, proto jsem tu už popáté. Znám centrum města a okolí lázní. Teplice jsou moc pěkné město. Hodně se mi tu líbí hezky opravené budovy, parky a taky památky. 

Bydlím nedaleko Mladé Boleslavi. Mám tam zařízenou chráněnou dílnu. Moc mě baví různé sporty. Když mám volno, tak hokej nebo fotbal nevynechám.“

10.9.2020


Byla jsem od čtrnácti let závislá

„V Teplicích se mi nelíbí. Špína, herny a vietnamský obchody. Práce tu sice je, ale ve fabrice a za kolik? V roce 94, když tady byli Albánci, byl všude herák. Já jsem byla od čtrnácti let závislá. Teď už se šestým rokem léčím. Jezdím do Ústí nad Labem na metadon. 

V Teplicích už se neprodávají čistý drogy, ale kdeco za to vydávají a je to ještě nebezpečnější. Potom si myslí, že jsou sjetý, ale jsou přiotrávený. Často mají z toho na puse boláky. Po heráku nikdo neumřel, pokud se nepředávkoval, ale po tomhle lidi umřou. 

Já jsem jedináček a máma o tom nevěděla, až jsem jí to v sedmnácti letech řekla. Zajímala se ale víc o chlapa. Některý ženský jsou takový. Kde jsem na to vzala peníze? Čórovalo se, ale já jsem měla kliku. Poznala jsem někoho, kdo dělal perník. Koho napadne, že šestnáctiletá holka, která jede na kole, veze chemky. No a perník jsem měnila Albáncům za herák. Bylo to lepší, než jít na trasu jako ostatní holky. 

Perníkáři jsou všude možně, je na ně vidět, jsou slyšet, skáčou a tak. My jsme šli do klidu, byli jsme spirituální, ale zase když byla krize, tak jsme byli nebezpečnější pro okolní lidi. Když jsme to neměli, tak člověk udělal i elpaso (loupežné přepadení-poznámka autora). Já jsem elpaso neudělala, ale třeba jsem okradla Němce. Někdy jsem mlátila hlavou do zdi, aby se máma slitovala. Když si uvědomím, co jsem všechno dělala, tak…… 

Pořád za to dávám vinu státu, hlavně městu Teplice. Všude se to dalo koupit jako housky, všichni o tom věděli, ale nikoho to nezajímalo. Nikdo mě ve čtrnácti letech nepomohl. Kubera asi nebyl špatný člověk, ale dělal všechno, aby tady nebyl metadon. On si myslel, že narkomani potáhnou pryč, ale když se tady narodili, mají tu rodiny, tak kam by šli? 

Mám dvacetiletou dceru, ale teď nejsme spolu. Já si jí zase najdu a bude to dobrý. Časem chceme odjet s přítelem do Německa. Tady už nebudeme, bylo toho moc. V Teplicích začínají brát mladší a mladší děti. Oni chtějí být jako frajeři a kupujou ty sračky, co tu teď jsou. Oni to vůbec nepoznají. Koukněte se do Trnovan. Za mě to bylo skrytý, hlavně ve dvou lokálech, ale teď už je to na veřejnosti a to mě přijde šílený.

Já jsem začala ze vzdoru, aby si mě máma všimla. Prošla jsem si opravdu vším a musela jsem na všechno přijít sama. Nakonec na to u nás musí každej přijít sám.“

4.9.2020


             Jsem introvert

„Bydlím na vesnici, konkrétně v Zubrnicích. Tady v Ústí nad Labem jsem byl něco vyřídit na úřadě. Ústí se mi nelíbí, je to dost špinavé město. Já pocházím z Teplic, to je úplně něco jiného, Malá Paříž. 

Utekl jsem z města na vesnici, kde mně to vyhovuje. Baví mě příroda, zvířata a podobně. Velké akce vynechávám a mám raději komornější prostředí. Zajímá mě spíš klubová scéna nebo rád zajdu do muzea. Jsem introvert, stará škola a dnešní době nerozumím.“

1.9.2020


 Děti mají nejraději omáčky

"Teplice jsou moc krásné město. Pracuji tady jako kuchařka v mateřské školce. Děti mají nejraději omáčky a k nim knedlíky, třeba koprovku nebo rajskou.

Narodila jsem se a stále bydlím na vesnici šest kilometrů od Teplic. Doma ráda pracuji na zahrádce. S manželem často jezdíme na výlety na hrady a zámky a všude, kde je pěkně."

28.8.2020


V Mostě jsem se zamilovala 

„Já jsem se tady v Mostě zamilovala a přestěhovala se sem  za přítelem. Pak jsem dostala kopačky a musela jsem se zase odmilovat. Asi se přestěhuji buď do Prahy, nebo někam třeba do lesa.

 

V Mostě jsem se narodila, mám tady babičku, ale předtím jsem tady nikdy trvale nežila. Je tady plno úžasných lidí, super komunita, ale město pro mě to není, protože jsem malířka.

Já maluji elfy a takové pohádkové fantasy olejomalby. Teď se tím ještě neuživím, proto pracuji v divadle, ale věřím, že malováním se někdy uživím.“

14.8.2020


Hledám smysl života

„Jsem z Brna. Cítil jsem, že potřebuju změnit prostředí, tak bydlím asi tři měsíce u otce tady v Teplicích. Strávil jsem tu první rok života a pár let dospívání. V Teplicích je hezky, klídek a přitom kousek od Prahy. Je to dost malé město, ale má to něco do sebe.

Zrovna teď nepracuju a vymýšlím, čím se budu živit. Sháním nějaké svobodné zaměstnání. Možná se vydám cestovat, ještě přesně nevím. Hledám smysl života. Zatím jsem přišel na to, že nic takového možná neexistuje, že smyslem života je jenom žít a být sám sebou.“

11.8.2020


Nikomu do řiti nelezu a nikdy jsem nelez

„Lítám v Mostě z ubytovny na ubytovnu. Na úřadě mi slíbili byt, ale nic. Dneska se zrovna stěhuju na další ubytovnu. Tady jsem mohl být jenom rok. Mně už je to šumák.

Dřív jsem vedl spořádaný život. Přišel jsem o rodinu, bydlení, o všechno. Řeknu vám, zlatý komunisti. Byl jsem truhlářem a taky jsem dělal zedničinu. Dneska mám připravený dva pytle, kde mám všechen majetek a čekám tady na paní, která mě šoupne na další ubytovnu. Chtěl bych žít jako dřív, ale toho se už asi nedožiju. 

Teď hodně lidí říká: zlatý komunisti a já na to: drž hubu, vždyť ty jsi na komunisty nadával. Dneska tady totiž nejsou demokrati, ale byrokrati. Nejvíc mě nasrala Hartmanka, to není úřednice, to je pes. Nejlepší byl pan Miroslav Čech, to byl úředník. Ten mě dostal z ulice, když jsem spal pod schodama sportovní haly. 

Přemýšlím o tom, že si koupím stan a půjdu do lesů. Já bych v přírodě přežil, učil mě to táta. Nikomu do řiti nelezu a nikdy jsem nelez. To se hodně lidem nelíbí. Já měl dobrý rodiče i kamarády, ale všichni už jsou v pánu. Co mě zbývá: musím to nějak ještě zvládnout.“  

6.8.2020


Ta korona už lidem leze na mozek

Teď mě nejvíc štve ta korona, jak to všude rozebírají. Už to lidem leze na mozek. Já jsem se s tím ještě nesetkal. Taky neznám nikoho, kdo by znal někoho, kdo by to někdy měl. Přijde mi to jako nafouklá mediální bublina.

Jsem z Ústí nad Labem a tady v Teplicích bydlím pár let. Dělám v ústecké Spolchemii jako dělník ve výrobě. Je to tam docela rozumný a nestěžuju si. Volný čas si užívám. Jezdím po výletech a je kam jezdit. Fláje, hrad Střekov, Vaňovské vodopády, zdymadla, Děčín. Taky rád zajdu s přáteli na pivko a s oblibou se dívám na hokej.

V Teplicích je to docela dobrý, ale tady v Trnovanech už to tak dobrý není. Bydlím u parku za červeným kostelem a o víkendech tady máme takový zvláštní kulturní představení přímo pod okny. Lidi si myslí, že tu není bezpečno, ale tak úplně to není. Policajty je tu vidět docela často. Dá se tady chodit i po půlnoci. Záleží dost na tom, jak je kdo odvážný. Všude možně stojí partičky, ale že by nějak útočily, se říct nedá. Ke konfliktům nedochází. Většinou jsou v pohodě“

28.7.2020


  Snad odcestujeme na dovolenou bez roušek

„Živím se jako sociální pracovnice. Hodně řeším problémy lidí. Radím jim třeba, kde hledat pomoc nebo na koho se obrátit v obtížných životních situacích. Je to celkem zajímavá práce. Stále se vzdělávám a hledám cesty, jak tu práci dobře dělat. Za sedm let už jsem na mnohé přišla. Lidé, s kterými pracuji, jsou různí. Musím se obrnit velkou trpělivostí a neřešit to osobně, ale jako svou práci.

Jsem rodačka odsud z Chomutova. Přestěhovala jsem se za manželem do Klášterce nad Ohří. Máme děti z prvního manželství mého manžela. Klášterec je menší, klidnější město a mně se tam líbí, i když tam nejsou takové možnosti vyžití a není tam tolik obchodů a restaurací. 

S manželem teď řešíme nějakou dovolenou. Snad odcestujeme někam do Čech bez roušek. Rádi trávíme čas v přírodě, zahrajeme si volejbal nebo jezdíme na koloběžkách.“

24.7.2020


  Doufám, že mi teplické lázně pomůžou 

„Do teplických lázní jsem přijel z Turnova a jsem tu už 14 dní. Mám pocit, že mi to tady pomáhá, ale naplno se uvidí až po čase. Teplice jsou docela pěkné město, třeba ty záhonky před námi se mi líbí. Všude je kousek, obchody, divadlo, hospůdky. Včera jsme se byli mrknout do Monopolu, kde mají minipivovar. Problém je, že centrum města je dost špinavé. Když se tady procházím, vidím všude okolo hodně odpadků.  

Já jsem tady hlavně na léčení zad. Odrovnal jsem si plotýnky, asi v práci. Dělám skladníka a taky jsem byl kameníkem. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu si budu muset najít novou práci. Nejspíš to bude něco lehčího. Až se vrátím domů, tak oběhnu firmy v okolí a uvidím. 

U nás v Českém ráji je krásná příroda. Baví mě tam chodit na výlety a dost jezdím na kole. Teď do toho nemůžu jít úplně naplno, protože záda začnou bolet. Musím zlehka a postupně přidávat“ 

17.7.2020


Na zdrávce je to docela dobrý

Když mi bylo deset let, tak jsme se s mámou přestěhovaly z Prahy sem do Ústí nad Labem. Celkem se mi tu líbí, v některých věcech je to tady lepší než v Praze. Nejvíc mě to baví venku s kamarádama.

Chodím na střední školu, na zdrávku, čtyřletý obor zdravotnický asistent. Budu jakoby zdravotní sestrou. V naší škole je to docela dobrý.“

15.7.2020


 Zajímá mě kriminalistika

Teď jsem přijela z Ústí nad Labem. Byla jsem tam za kámošem. Tady v Teplicích se mi žije krásně. Všechno je tu v poho a neumím si představit, že bych bydlela jinde.

Jsem zaměstnaná na úřadu práce. Líbí se mi tam. Někdy je to trochu těžší, ale za ty roky už znám problémy lidí, kteří k nám chodí a docela to zvládám. 

Baví mě četba, internet a dokumenty. Nejvíc se zajímám o kriminalistiku, konkrétně o sériové vrahy. Za poslední dobu mě hodně zaujala knížka Katka. Jedná se o autentický příběh mladé ženy, která se dostala na šikmou plochu drog, prostituce a krádeží. Je to fakt zajímavý.“

11.7.2020


  V Děčíně je hezky

V Děčíně bydlím třetím rokem, jsem tady spokojený a líbí se mi tu. Živím se ve společnosti Ryko jako svářeč. Je to docela slušně placená a dobrá práce.

Ten koronavirus tady na severu není naštěstí tak rozšířený. Omezení se daly vydržet a nebyly až tak drastický. Určitě to nějaký smysl mělo. Koukněte se jinde ve světě, třeba v Itálii, na to kašlali a jak to dopadlo.

S přítelkyní jsme spolu tři roky a máme dvě holky. Jedné je jedenáct let a druhé osm. Teď v létě chodíme rádi na procházky a taky jezdím na kole. Okolo Děčína je opravdu hezká příroda, tak máme hodně možností.“

1.7.2020


Snažím se vyhýbat zapšklým lidem

Bydlím v Chomutově a sem do Mostu jsme přijeli s manželkou a synem nakoupit. Most máme rádi. Je to vlastně malý výlet s nákupem. Byl jsem kousek odsud na vojně, takže to tu dobře znám a připomíná mi to mládí.

Živím se jako mechanik ve fabrice. Jsem na údržbě a každý den dělám jinou práci. To mi vyhovuje, protože nemusím dělat to samé a to je zajímavější.

S manželkou jsme spolu pěkných dvacet let. Dcera studuje na vysoké škole a je už víc v Praze než doma. Synovi bylo teď osmnáct let a je na průmyslovce.

Doma mám dílnu, kde kutím. Nejradši soustružím dřevo. Taky mě baví uzení. Mám malou udírnu a postavil jsem pergolu. Když přijdou známí, tak naložíme maso a pak něco vyudíme a něco ugrilujeme. Všichni známí bydlí v panelácích, tak to mají rádi. Já mám nejraději krkovici, bůček a pupky. Jsem specialista na uzené sýry. Dělám hlavně brusinkový a s vlašskými ořechy. Koupím normální sýr, nakrájím ho, namíchám ingredience a zavážu to do takových punčoch. Pak je z toho opravdu luxusní sýr.

V léjezdíme pořád po výletech, hlavně na hrady a zámky. Jižní Čechy, východní Čechy, Jičínsko, Hradec Králové, Liberecko, všechno máme procestované.

Snažím se vyhýbat zapšklým lidem. Teď všichni řeší hodně ten koronavirus. Já myslím, že to musíte mít naštelované v hlavě. Musíte pozitivně myslet, protože kdyby si člověk připouštěl každou kravinu, tak budete pořád naštvanej. To platí na všechno okolo nás.“

27.6.2020


Prodávám v centru Teplic bylinky, čaje a mastičky

V Teplicích je to docela fajn, tedy jak kde. Bydlím v Řetenicích a tam je klídek, ale třeba v Trnovanech je to katastrofa. Tam se člověk bojí jít po šesté večer i do krámu.

Prodávám v centru Teplic bylinky, čaje, mastičky a jsem spokojená. Já se v tom vyžívám. Ženský za mnou chodí si nechat poradit a o všem si ráda pokecám. Vřele to doporučuji, fakt je to zdravé. Nejvíc prodáváme bylinky, například ostropestřec, ten pomáhá na játra. Hodně oblíbená je i konopná mastička. Teď hledám v práci novou kolegyni, takže toho mám docela dost. Zatím to musím táhnout sama. Myslím, že na takovou zajímavou práci brzy někoho šikovného seženu.

Moc volného času nemám, protože mám dvě děti, kluka a holku. Jsou stejně staré, což je fajn. Jedno dítě je moje a jedno přítele. Všem se nám žije dobře.“

23.6.2020


Je to nová zkušenost a možná i start ke změně ve školství

Dodělávám si na UJEP v Ústí nad Labem vysokou školu. Studuji matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě. Jsem tou VŠ opravdu hodně zaměstnaná. Moc volného času nemám, ale když si nějaký najdu, tak mám ráda sport a knížky. Jezdím na koloběžce a taky lezu.

Bydlím v Teplicích a učím na základní škole v Dubí. Mám dvaadvacetiletého syna na vysoké škole. Teď ta situace, která byla v souvislosti s koronavirem nebyla jednoduchá. Mně v tom chybí trochu selský rozum a myslím, že to není tak strašné.

Pro učitele bylo náročné soustředit se osm hodin u počítače. Samozřejmě to bylo hodně složité i pro děti a zejména jejich rodiče. Pro všechny je to nová zkušenost a možná i start k nějaké změně ve školství.“

15.6.2020


Musíme to zvládnout, nic jiného nám nezbývá

Do Teplic jsem přijel za přítelkyní. Bydlím v západních Čechách nedaleko Mariánských Lázní. Jsme spolu už třináct let. Někdy přijedu já na pár dní a někdy zase přítelkyně za mnou. Tak nám to vyhovuje.

Teplice jsou moc hezké město, na rozdíl od sousedního Mostu a Ústí nad Labem. Je tady hodně parků a taky dost příležitostí k nakupování. U nás je zase hezčí příroda.

Živil jsem se jako dělník ve fabrice. Zajímám se hodně o internet, sport a občas zajdu do posilovny. Dneska všichni řeší ten koronavirus. No musíme to zvládnout, nic jiného nám ani nezbývá.“

12.6.2020


Za dva dny si přivezu z porodnice přítelkyni se synem

Já jsem z Žatce a před necelým měsícem jsme se s přítelkyní přestěhovali sem do Teplic. Přítelkyně dřív bydlela v Teplicích a má tady maminku. Teď jsme si pořídili vlastní byt. V Teplicích je hezky a líbí se mi, že je tu hodně pěkných parků. Oproti Žatci jsou Teplice hezčí a větší.

Včera v jednu hodinu ráno moje přítelkyně porodila našeho syna a za dva dny si je oba přijedou domů. Mám z toho velkou radost, jsou krásní a zdraví.

Za chvíli tady mám pohovor na novou práci. Měl bych dělat v ochrance obchodního centra. Poslední měsíc byl co se týče práce na prd. Nastoupil jsem v Tivallu a po třech týdnech mě vyhodili, protože jsem měl 2x slabou teplotu. Poslali mě domů a šel jsem na test na koronavirus. Test byl negativní, byl jsem trochu nachlazený. Po týdnu jsem přišel do práce a řekli mi, že to tak nejde a vyhodili mě ve zkušební době. Teď tři dny nemám práci a doufám, že to dnes vyjde.

Dneska všichni řeší koronavirus. Nebyly moc dobrý časy. Karanténa a všechno bylo zavřené. Teď už je to super. Všechno se začíná otevírat a žít. Už bylo načase.

Na střední škole začalo volnější období. Udělal jsem si řidičák, dostal jsem od rodičů auto a začal samostatnější život. Dost mě ovlivnili kamarádi a přátelé. Teď bude na prvním místě moje rodina. Moc se na to těším.“

Teplice 1.6.2020


Teplice v době koronavirové obrazem VI

S šestým dílem fotografií z doby koronavirové v Teplicích jsem už příliš nepočítal, ale dostal jsem se mezi motorkáře, kde bylo hodně inspirace. Mně to prostředí vždycky připomene skvělý film Bezstarostná jízda, kde hráli hlavní role Peter Fonda a Dennis Hopper. 

Karel Horký

 

16.5.2020


Teplice v době koronavirové obrazem V

V pátém dílu jsem zvolil pro obrazovou reportáž z doby koronavirové v Teplicích téma veřejná doprava. Vypadá to, že v dohledné době už nebudeme používat roušky v ulicích a parcích, tak se vrátím k rozhovorům z Chomutova, Mostu, Teplic, Ústí nad Labem a Děčína. Prostě klasické Humans of North Bohemia. Proč jsem zvolil zrovna tato města? Protože jsou typická, jiná a jenom u nás v severních Čechách je na jedné lajně v délce 80 km zhruba ve stejné vzdálennosti pět takových měst. 

Karel Horký

12.5.2020


Teplice v době koronavirové obrazem IV

Jaro je v plném proudu a růžové květy sakur už nevydrží dlouho. Určitě se každým rokem zase vrátí, ale roušky nikoliv. Stáhněte si nějaké fotografie, které budou cenným dokumentem té zvláštní doby, kdy jsme všichni nosili roušky.

Karel Horký

22.4.2020


  Teplice v době koronavirové obrazem III

V třetím pokračování série snímků jsem se zaměřil na „běžný“ život tepličanů v podivné době. První dva snímky jsou dělané v ranním protisvětle, které vytváří na tmavším pozadí zajímavou auru okolo části obličeje a vlasů. V dalších čtyřech snímcích jsem zachytil kontakt policistů a bezdomovců, přičemž jsem se zaměřil na gesta muže vlevo. Na poslední fotografii jsem zachytil klasickou teplickou uličku, kde důležitým prvkem je světlo a stín a také žena s rouškou vlevo dole, která jakoby vychází z beztak osamělé scény.

Karel Horký

7.4.2020


Teplice v době koronavirové obrazem II

Na první díl fotografií z teplických obchodních center jsem dostal pozitivní ohlasy, proto jsem se vydal ve středu 25. 3. 2019 navečer s fotoaparátem tentokrát do teplických ulic. Fotografové říkají době, kterou jsem zvolil, zlatá hodinka. Jedná se o hodinu po východu a hodinu před západem slunce. Zlatá hodinka se vyznačuje zajímavým světlem. Musím dodat, že ve středu ještě nebylo vyhlášeno opatření zákazu sdružování tří a více lidí. Tak mě napadá, že až se nebudou moc sdružovat ani dva lidé, tak co si počnou ti dva mladí na jedné z fotografií? Přeji vám pevné zdraví duševní a fyzické. 

Karel Horký

25.3.2020


Teplice v době koronavirové obrazem I

Zdravím všechny. Teď moc nemůžu na mém webu Humans of North Bohemia dělat rozhovory, tak se hlásím alespoň obrazem. Vyrazil jsem do teplických obchodních center a při dodržení veškerých mimořádných opatření jsem udělal nějaké fotografie. Bylo to v pondělí 23. 3. 2020 okolo třinácté hodiny a myslím, že to nepotřebuje komentář. Přeji všem pevné zdraví fyzické i duševní.

Karel Horký 

23.3.2020


Jsme lovečtí trubači

Bydlím ve Všestudech, což je vesnice kousek od Chomutova. Sem do Chomutova jezdím do práce. Jsem prodavačka v loveckých potřebách a ta práce mě baví.

S myslivostí se setkávám od malička. První s tím začal táta a pak se připojila i máma s bráchou. Všichni jsme lovečtí trubači. K myslivosti patří i lovečtí psi a my máme české fousky a foxteriéra. Já mám ráda myslivost, turistiku a hlavě chození v přírodě.

Snažím se myslet pozitivně. Teď mě trochu štve, jak lidi dělají paniku ohledně toho koronaviru. Je docela problém si v televizi najít něco jiného. Nemyslím si, že je to tak extrémní.“

12.3.2020


Skládám texty, hudbu a baví mě rap

Zajímám se o hudbu. Skládám hudbu i texty a zpívám, nejvíc rap. Něco mám na YouTube. Taky mě baví chodit na procházku s naším pejskem. Je to americký stafordšírský teriér a jmenuje se Bigi.

Zatím dělám jenom občasné brigády a teď si hledám stálou práci. Dneska to naštěstí není moc problém a vypadá to nejspíš na nějakou fabriku.

V Teplicích se mi žije docela dobře. Narodil jsem se tady, jsem tu zvyklý a neměnil bych. Mám svoji rodinu. Přítelkyni a dvě dcery, kterým je rok a půl a čtyři roky."

10.3.2020


Šest motýlků na svatbu

Původem jsem ze Šumperka a sem do Ústí nad Labem jsem přijel za krejčím, kterého mi doporučila kamarádka. Devátého května se totiž žením, tak jsem si nechal ušít šest motýlků. To byla jedna z věcí, které ještě do svatby musím zařídit. Moje budoucí manželka je od Zlína, takže jsme oba Moravané.

Pracujeme v Praze. Přítelkyně dělá 2D grafiku, třeba plakáty a já 3D grafiku. Plánujeme, že se v budoucnu přestěhujeme někam do menšího a klidnějšího města. Procházel jsem se tady v centru a mile mě to tu překvapilo. Ústní nad Labem je příjemné město.“

5.3.2020


Tomu děvčeti jsme dali druhou šanci a ona se z toho dostala

„Azylový dům Agapé I v Krupce je určen pro maminky s dětmi a pro těhotné ženy. Já tady pracuji jako vedoucí sociální práce. Našim provozovatelem je Oblastní charita Teplice. Město Krupka nám poskytuje zadarmo dům a jinak nám pomáhá. Velmi si toho vážíme.

Ubytováváme tady maminky na dobu až dvanácti měsíců a ve výjimečných případech o něco déle. Maminky si tady vaří samy. Máme k dispozici potravinovou pomoc pro případ, že jsou bez dávek. Náš speciální pedagog pracuje s dětmi a učí maminky, jak mají se svými dětmi zacházet. Děláme také doučování dětí a spolupracuje i paní doktorka. Také zařizujeme základní sociální poradenství. Pomáháme kontrolovat smlouvy na bydlení, chodíme s klientkami na úřady a podobně. Důležité jsou kurzy finanční gramotnosti.

My nejsme utajený azyláček, ale jsou tu i týrané ženy. Často je vyhodil z bytu jejich chlap nebo majitel bytu nebo se nedohodli s širší rodinou, kde bydlely. Máme tady dost velmi mladých maminek s více dětmi. Jsou to ženy do dvaceti pěti let, které mají tři nebo čtyři děti. Častým problémem byly hrací automaty nebo lichváři. Setkali jsme se s tím, že lichvářka jde po mamince za dluh jejího bývalého chlapa a čeká na veškeré dávky, které jí vezme pod pohrůžkou, že ublíží jí i dětem. Navíc otcové dětí mnohdy neplatí alimenty.

Naše maminky často nikdy nepracovaly. Buď byly těhotné, nebo doma s dětmi, nebo na dávkách. Pro ně tady máme dílny, kde vyrábějí různé náramky a podobně, aby si osvojily jemnou motoriku, která jim chybí stejně jako pracovní návyky.

Problémem je, že když si najdou nějakou brigádu a zvýší si příjem, tak se jim sníží dávky. Zdá se jim pak nespravedlivé, že mají stejně ty, které pracují i ty, které nepracují. Pokud si něco nevydělají navíc, aby se mohly zmátořit, tak to bude začarovaný kruh. Tady v azyláči si na kauce nenašetří.

Každá žena s dětmi má hezky vybavený pokoj. Pro tři pokoje je pěkná kuchyň. Naší snahou není maminky s dětmi opečovávat, ale naučit je normálně fungovat. Většina ví, že potřebují pomoc, aby třeba nepřišly o děti a váží si naší práce. Kapacita domu je šest žen s dětmi. Normálně od nás odcházejí, když mají odpovídající bydlení. Mohu jim zařídit i sociální byt s mírnou službou.

V azylovém domě je asi polovina romských maminek, které mají některá specifika. Třeba si hodně chrání své děti nebo se nezištně podělí s ostatními o to málo, co mají. Vyjdou třeba s 50Kč na den. Když slyším, jak se snaží s obtížemi velmi něžně číst pohádku svým dětem, tak si říkám, že má naše práce smysl.

Občas je nahánějí chlapi a je pravda, že když se nám nějaká maminka zamiluje, tak jde veškerá práce pryč. Třeba poznají chlapa na internetu a jsou schopné se k němu za čtrnáct dní nastěhovat. Mají právo ukončit naší službu.

Byla tady maminka, která měla problémy s drogami. Jednoho dne nám zavolala, že je v nějakém doupěti, že děti jsou u ségry a už je nechce. Nedalo se nic dělat. Najednou se objevila u dveří, že si to rozmyslela, jestli by mohla dostat ještě jednu šanci. Tomu děvčeti jsme ještě jednu šanci dali a dostala tvrdý individuální plán. Z drog se opravdu dostala. V současné době tři roky pracuje, bydlí s partnerem a dětmi, normálně funguje a fakt je to úžasná ženská. Mám z toho radost.

Já pocházím z Teplic. Bydlíme s manželem a dvěma dcerami v Krupce. Jedné dceři je dvacet let a ta mi pomáhá tady v azyláči. Druhé dceři je čtrnáct. Docela jsem ráda, že poznaly azylový dům. Mohou si dobře srovnat hodnoty.“

Krupka 2.3.2020


Josef, 69 let

Tady v Teplicích jsem byl na školení. Bydlíme s manželkou v Duchcově a máme tři dcery. Nejstarší je 45 let, pak 42 a 39 let a všechny už mají své rodiny. Dvacet pět let jsem dělal v Prefě a taky jsem stavěl paneláky. Teď už pobírám důchod.

Štve mě, že politici se pořád hádají mezi sebou a na lidi kašlou. Raději se zajímám o fotbal. Fandím Teplicím, i když teď na tom nejsou zrovna moc dobře.“

24.2.2020


Hana, 43 let

Původně jsem umělecký sklář. Mám uměleckou průmyslovku v Kamenickém Šenově. Tady v Ústí nad Labem jsem nenašla dobré uplatnění. Po mateřské, když děti byly ještě malé, jsem vypomáhala na kratší úvazek v jednom ústeckém květinářství. Postupně jsem se dost naučila a hodně mě to oslovilo. Tam jsem poprvé zjistila, že kytky jsou úžasné. Každá kytice je jiná a pořád se dá tvořit něco nového.

V roce 2013 už nebylo v tom květinářství místo a ocitla jsem se na úřadu práce. Tam mi bylo řečeno, že asi jen tak práci nenajdu, tak jsem se rozhodla, že si otevřu své květinářství. Vypracovala jsem kvalitní podnikatelský plán a dostala dotaci. S pomocí rodiny a kamarádů jsme to tady dali do kupy a tak začalo květinářství Scarlet.

Dneska nabízím kytice a dále doručování květin, květinové krabičky, svatební květinový servis, smuteční vazby, květiny do firem. Dodávám kytičky třeba do hotelu Clarion a pak se o ně starám nebo na ústecký magistrát. Dělám také floristické semináře, což jsou takové zážitkové workshopy. Firmy pořádají často pro své zaměstnance zážitkové dny, kde mají hlavně sportovní akce. Když pak někdo nechce sportovat, tak se může přihlásit do mého floristického workshopu. Společně vytváříme třeba květinovou krabičku a tu si pak odnesou domů. Většinou se zúčastňují ženy a jsou z toho nadšené. Chtěla bych to rozjet ještě pro jednotlivce a líbil by se mi i dětský kroužek. Když se do kytek dá určité výtvarné umění a patřičná invence, tak je to hned poznat.

Já nemám ráda žádné lesklé plastové manžety a upřednostňuji přírodní materiály. Nesnažím se květiny ničím znásilnit a upřednostňuji, aby vynikly. Dávám k nim jenom to, co je nezbytně nutné jako stuhu nebo přírodní lýko. Hodně mě baví, když někdo objedná něco netradičního. Dělala jsem golfovou kytici, kytice s jezdeckými bičíky, nebo prvním zubem. Posledním trendem je flower box. Tam lidé nemusí řešit vázu a je to kompletní dárek. Nejhorší totiž je, když se dá hezká kytka do špatné vázy.

Některé zákazníky už znám a vím, která žena k pánovi patří. Pak dělám kytičku tak, aby se líbila té konkrétní paní. Občas se stane, že mi zákaznice napíše, že nikdy tak hezkou kytku nedostala. To mě vždycky moc těší a penězi se to nedá vyvážit. Snažím se, abych já byla spokojená s květinou a mohla ji prodat s čistým svědomím. Inspiraci mě nabízejí ty květiny.

Bydlíme s manželem a dětmi tady v Ústí nad Labem. Synovi bude teď devatenáct let a dceři bylo šestnáct. Jsou v pohodě, dobře se učí a nejsou s nimi problémy. I manžel mě podporuje takže se můžu věnovat naplno svému zaměstnání a zálibě.“

19.2.2020


Nikola, 20 let

Když srovnám města na severu Čech, tak si tady v Děčíně nemám až tak moc na co stěžovat, i když problémy tu jsou. Je to moje rodné město a jsem tu docela zvyklá.

Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli mám v Děčíně zůstat, nebo se odstěhovat do Anglie, kde mám větší část mojí rodiny. Nakonec asi zůstanu v Děčíně. Všude dobře, doma nejlíp.

Pracuji na pozici dělník s kabely v KDP Podmokly. Máme bonusy a dají se tady vydělat docela slušné peníze. Je to celkem dobrá práce a nestěžuji si.“

17.2.2020


Roman 55 let, Olča 47 let

Jsem rodilý Tepličák a celý živit žiji v Teplicích nebo blízkém okolí. Vždycky jsem byl na Teplice hrdý, ale posledních asi pět let se mi to tady nelíbí. To město je špinavé, zanedbané a všude jsou bezdomovci. Ráz města je jiný, než já ho mám ve své paměti. Hrozně mě to mrzí. Teplice jsou pro mě pořád tím nejhezčím místem na světě, i když se za ně občas musím stydět.

Mně baví rocková muzika, cestování a zvířata. Léta jsem dělal v ústecké ZOO u velkých šelem. Mám rád punkovou hudbu. Nejvíc se mi líbí kapela SPS.

Já jsem místostarostou v Proboštově, kde s mojí partnerkou bydlíme. Moje dcera se provdala do Rakovníku. Olči holky bydlí v Roudníkách a Krupce. Proboštov je krásná vesnice, kde žijí pohodoví lidé. Jsem spíš vesnický člověk, tak se mi tu líbí. S Olčou jsme v Proboštově opravdu spokojení.“

16.2.2020


Petr, 65 let

V Teplicích jsem se narodil a bydlím tady celý život. Pracoval jsem ve sklárně. V bednárně jsem bouchal bedny. Práce to byla dobrá a taky tam byla dobrá parta. Udělal jsem si jednu sobotu navíc a výplata byla čtyři tisíce. To bylo tenkrát za komunistů dost peněz. S kamarádama jsem rád jezdil na zájezdy. Zajímaly nás hlavně hrady a zámky.

Brácha zemřel. Vyhodil manželku a pak chlastal o sto šest, až se alkoholem otrávil. Já jsem manželku neměl. Ženský, co jsem měl, už nemůžou dobře chodit, tak je to s nimi těžký. Dneska mám důchod dvanáct tisíc a jsem spokojený.“

11.2.2020


  Veronika, 33 let

Odmalička jsem dělala sportovní aerobik. Později jsem chodila cvičit sem do Lady Fitness. Začalo mě to bavit, chtěla jsem se dozvědět něco navíc a zaplatila jsem si v Praze speciální kurz. Pak jsem si začala v Lady Fitness přivydělávat jako osobní trenér. Mám vystudovanou vysokou školu ekonomickou a původně jsem dělala účetní.

V našem fitness centru naučím ženy a dívky jak správně obsluhovat posilovací stroje a jak správně cvičit. Spousta žen to neumí, dělá to špatně a tím si škodí. Každá si stanoví svůj cíl. Většinou chtějí zhubnout, aby hezky vypadaly a měly vypracované tělo. Často jsou také motivací ke cvičení bolesti zad, hlavně při sedavých zaměstnáních.

Být zdravý a fit není hloupý nápad nebo trend, ale životní styl. Hodně žen si myslí, že si se mnou zaplatí třeba deset hodin a hned potom uvidí zásadní změnu, ale tak to není. Zároveň s tím souvisí právě životní styl a to je cesta na dlouhou trať. Musí chodit pravidelně do fitka cvičit a hlavně je to hodně o jídelníčku. Všem poradím, co mají jíst a jak mají jíst. Když už se rozhodnou cvičit, tak musí přizpůsobit jídelníček a jíst trochu méně a zdravě. Odměnou je pak pěkná postava a dobrý pocit.

Kdo chce zhubnout, tak se musí dostat do nějakého deficitu a to jde cvičením a zároveň vhodným omezením jídla. Je to individuální a záleží hodně na genetice. U někoho se začne rýsovat postava už za měsíc a u někoho, kdo má sklony k tloustnutí, to trvá o dost déle.

K nám do fitka chodí všechny typy žen. Od patnácti do pětasedmdesáti, silné i štíhlé. Výhradně dámské fitness centrum má pro ženy hodně výhod. Mimo jiné hlavně to, že je tady chlapi neokukují, nekritizují a neradí jim. Největší zájem o naše služby je v lednu v rámci novoročních předsevzetí a před létem za účelem zhubnutí do plavek. I když to všichni nevydrží, každá snaha se počítá. Hlavně mladé holky cvičí podle internetu. Z mého pohledu nevědí jakým způsobem mají cvičit. Ve finále jim to může i škodit.

S manželem bydlíme v Ústí nad Labem a máme pětiletou holčičku a chlapečka, kterému bude v březnu jeden rok. Manžel pracuje tady ve fitku. Naštěstí máme hodnou babičku s dědou, kteří hlídají. Máme štěstí, jinak bychom to dělat nemohli.“

8.2.2020


Jan, 64 let

Já jsem Tepličák a nedám na Teplice dopustit. Je to tu v pohodě a co se týká kultury, tak jsou na tom Teplice hodně dobře. Je tady hodně bigbítu a další muziky. Úzce spolupracuju s kapelou Blue Rocket. Můj syn tam hraje kytaru.

Těší mě moje práce, protože mě baví a to není u nás běžné. Jsem výtvarník a nemám nad sebou žádného šéfa. Dělám obrazy na kameny, na dřevo, prostě na cokoliv.

Syn se nedávno odstěhoval do Prahy a dcera bydlí tady v Teplicích. S manželkou máme baráček a dva psy. V březnu jdu do důchodu, tak se na to těším.“

3.2.2020


Ivana, 52 let

První služba pod hlavičkou White Light vznikla v roce 1993. Byla určena pro léčbu lidí se závislostmi. V té době byly čtyři roky po změně společenských poměrů a pořád ještě převládal zaběhnutý postup ve vztahu k lidem, kteří měli problém se závislostmi. Tito lidé podstupovali psychiatrickou léčbu. Za totalitního režimu to byla zpravidla léčba nařízená.

My jsme měli možnost podívat se s manželem, jak to funguje ve světě. Tam nás oslovila myšlenka terapeutické komunity. Tento model jsme se učili ve Švýcarsku a napadlo nás ho zavést tady. Postupně jsme vytvořili dalších sedm typů služeb od primární prevence, přes ambulantní a pobytovou léčbu po další programy pro lidi, kteří užívají drogy.

Teď působíme v Ústí nad Labem, v Mukařově, v Teplicích a Rumburku. Tady v Ústí nad Labem Vaňově je sídlo organizace. Dále tu máme ambulantní a pobytovou následnou péči. Na ambulantní léčbu chodí zejména lidé, kteří třeba nemohou jít s ohledem na práci nebo rodinu na 8 až 10 měsíců do naší terapeutické komunity v Mukařově. V takovém případě se jedná zpravidla o lehčí formu závislosti a dá se to ještě zvládnout ambulantně. Také tady máme byt pro sedm lidí, kteří přicházejí po léčbě. Mohou tu být až jeden rok za menší nájemné, aby pro ně nebyl přechod do reálného života tak prudký.

Řešíme problémy se všemi závislostmi včetně drog, alkoholu, léků, ale i s hazardním hraním, sázením, sledováním počítačů či telefonů. Pokud to neumí lidé sami ukočírovat, tak mohou přít k nám. Většina závislostních problémů dříve vadí rodině a okolí než závislému člověku, který má pocit, že to má pod kontrolou. Proto nás často oslovují rodinní příslušníci. Pokud naši klienti dokončí celou léčbu, což trvá 8 až 10 měsíců, tak je úspěšnost vysoká. Máme i kontaktní centra a terénní programy v Teplicích a v Rumburku. Tam dostanou uživatelé drog jenom základní péči.

Nejkomplexnější léčba probíhá v naší terapeutické komunitě v Mukařově. Jsou tam často mladí, inteligentní lidé. V čase, kdy se učí žít bez drog bývají extrémně citliví a nedostatečně vybavení zvládat každodenní problémy. Mnohdy je tam znát nízké sebehodnocení, sebevědomí a sebedůvěra. Proto je léčba tak dlouhá. Také se často projevují znaky dysfunkčnosti rodiny. Typickým příkladem je dlouhodobě neuspokojivý vztah rodičů navzájem. Jejich dítě nevědomě začne hrát roli obětního beránka a začne s drogami.

Dneska už jsou naše služby otevřené všem lidem s jakýmkoliv typem závislosti. Dodnes se razí takové ty stereotypy jako: Jednou feťák – navždy feťák, jednou alkoholik – navždy alkoholik. My se setkáváme s lidmi, kteří si najdou svoji cestu. Není to v rigidním modelu, že když byl jednou člověk závislý, už si nemůže dát nikdy skleničku vína nebo pivo. Dlouho psychiatrie tvrdila, že závislost je nevyléčitelná choroba a jedinou alternativou je totální abstinence. Vidíme, že to tak není. Někdo se naučí zacházet s alkoholem i po léčbě. Problém je, že to tak není vždy a pro všechny.

Stává se, že nás přijdou navštívit lidé, kteří se tady léčili třeba před dvaceti lety a teď je vidíme v pohodě s malými dětmi a fungující rodinou. Těch příběhů se šťastným koncem je hodně a je to pro nás příjemné a povzbuzující. Já jsem ředitelka a manžel odborný ředitel White Light. Máme tři dospělé děti a bydlíme v Děčíně.“

29.1.2020


Aleš, 30 let 

Teplice jsou prima město. Bydlím tady na Božáku. Momentálně jezdím pracovat do Amazonu. Je to kousek od pražského letiště. Autobusy z Teplic tam jezdí zadarmo. V Amazonu pracuji na čtyřdenkách, takže mám v týdnu čtyři dny práce a tři dny volna. Je to tam fakt dobře placené a jsem spokojený. Ještě dělám brigádu na teplické poště, kde roznáším letáky.

Když mám volno, tak jsem docela rád na počítači nebo chodím teď v zimě na Zámeckou zahradu krmit veverky, kachny a labutě. Zajímám se o přírodu.“

27.1.2020


  Adéla, 18 let

Nedovedu si představit, že bych žila jinde než v Teplicích. Studuji na gymnáziu. Ten první rok to je pro všechny nálet. Když si pak člověk zvykne na systém, jednotlivé učitele a způsob testování, tak už to problém není. Taky hodně záleží na kolektivu. Naše třída je v tom dobrá. Navzájem si pomáháme s učením a všichni jsme to prošli bez vážných problémů. Jsem ve čtvrťáku a plánuji, že půjdu na univerzitu, pravděpodobně do Prahy.

Teď se hodně zabývám maturitou, abych ji dobře zvládla. Taky jsem v maturitním výboru, takže máme na starosti celou organizaci maturitního plesu.

Víc než deset let pracuji se psy. Jsem trenérkou a jezdíme na závody po celé Evropě. Mojí Cucině jsou tři roky a je to sheltie. Vypadá jako malá kolie, ale sheltie jsou vyšlechtěné z jiné větve. Je to shetlandský ovčák.“

20.1.2020


    Bohuslav, 42 let

Trochu mě překvapuje, jaké je počasí v posledních letech. V létě vedra a zimy jsou teplejší bez sněhu. Myslím, že na to má vliv člověk a klimatické změny budou ohrožovat další generace, pokud s tím něco rychle neuděláme.

Tady v Chomutově jsem se narodil a žije se mi tu dobře. Pracuji jako skladník na expedici a myslím, že je to dobrá práce. Když mám volno, tak jsem plastikový modelář se zaměřením na letadla. Je to taková titěrná práce na miniaturách, ale mě to baví a odpočinu si při tom.“

16.1.6020


Miroslav, 43 let

Do Teplic jsem si udělal výlet a taky se chci podívat po obchodech. Jsem z Litvínova. Když tady vystoupím z vlaku, tak to na první pohled není pěkný. Centrum města a okolí už je fajn. Mně přijdou Teplice a Litvínov jako podobná města, jenom se liší velikostí. Ten náš sever si je celý podobný, trochu pochmurnější. Nic moc.

Živím se jako zedník a myslím, že je to dobrá práce. Momentálně jsem sám, ale máme s přítelkyní desetiletého syna. Rád si zajedu někam na výlet, nejraději mám hrady a zámky. Chtěl bych o něco zlepšit svůj život, tak uvidím.“

9.1.2020


Alena, 29 let

Pocházím z Ústí nad Labem. Už několik let bydlíme s přítelem a synem v Teplicích. Synovi je osm let. Žije se nám tu docela dobře, ale mně vadí nepořádek ve městě a taky lidi, kteří se neumějí chovat a ten nepořádek dělají.

Jsem zaměstnaná ve vinotéce a ta práce se mi opravdu líbí. Máme dva typy zákazníků. Jedni rozumí vínům a druzí jim naopak nerozumí vůbec a řídí se jenom cenou. K vínům jsem se dostala už na hotelové škole a sama jsem si ještě doplnila znalosti.

Přemýšlím o tom, co by se dalo změnit, aby to pomohlo těm, kteří pomoc potřebují. Hlavně mě zajímá, jak se dá pomáhat dětem. Ráda bych také pomáhala zvířecím útulkům.“

2.1.2020


Pokračování...
« 2020, 2019, 2018, 2017, 2016... »

 

Partnerem projektu jsou