OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Reingard, 64 let

„Právě jdu k sestře na oběd. Jsme čtyři sestry. Jedna bydlí v Drážďanech, druhá v Děčíně a třetí tady v Teplicích. Proto do Čech často jezdím na návštěvu. Já jsem se odstěhovala do Německa, protože jsem se tam více než před čtyřiceti lety vdala. Německy jsem uměla už z domova, naše maminka mluvila víc německy než česky. Bydlím v Braunschweigu nedaleko Hannoveru. To víte, říká se, že Němci jsou takoví akurátní. U nás doma platilo, že všechno se musí udělat dobře a tím pádem to pro mě v Německu nebyla zase tak velká změna.

Pracovala jsem 26 let u jedné firmy jako účetní a taky v osobním oddělení. Už jsem v důchodu a teď je pro mě nejdůležitější rodina a zdraví. Mám dceru a dvě vnoučata. Všichni se narodili v Německu. Dceru jsem trochu česky naučila, ale neumí tak dobře jako já.

Když mohu, tak hodně čtu, teď třeba takový historický román. Kromě detektivek čtu skoro všechno. Sestra mi schovává různý teplický noviny. Když jsem byla mladá, tak se mi v Teplicích dobře žilo a teď si ráda o nich něco přečtu.“

14.11.2017 


  Zděnka, 73 let

„Řekla bych, že Teplice byly dříve hezčí. Je tady dost nepořádek. Dělají ho lidi, zvlášť některý. Často ani pejskaři po svých psech neuklidí. To my máme pořád samý pytlíky po kapsách. Můj pejsek se jmenuje Bret. Vždycky jsme měli pejsky. Tohle je Bret IV. Je to taková pouliční směs. Je úžasně chytrý a moc hodný, prostě můj nejlepší kámoš. Tihle pejskové se dožívají dost vysokého věku. Protože je mu teprve 7 let, tak se musím držet, abych se o něj mohla ještě aspoň 10 let starat. Jsem už sama jenom s pejskem. Vyměnila jsem nedávno velký byt za menší. Teď bydlíme ve 2+1 v Potěmince. Je to hezké a klidné místo.

Před důchodem jsem pracovala u Severočeských plynáren. Já jsem měla starší rodiče. Moje maminka dělala ve vlakový poště, měla úraz a pak byla v invalidním důchodu. Tatínek byl údržbář na jatkách. Musím říct, že jsem měla hezké dětství. Okolo Zámecký zahrady nevedla ještě dálnice. Byla tady plovárna s termální vodou. V zimě jsme chodili bruslit na rybník. Byla to pohoda. Teď si po večerech ráda něco přečtu. Baví mě detektivky a klidně i fantazy.  

Můj syn učí na strojní průmyslovce a dcera pracuje jako sestřička na ortopedii v nemocnici. Mám taky tři vnoučata a to jsou už dospělí lidi. Nejstarší vnučce je 32 let. Mám moc hodný děti a moc hodný vnoučata.“

7.11.2017


Marcel, 16 let

„Já jsem se narodil v Kadani a potom jsme se přestěhovali do Teplic. Je tady dobré prostředí, všechno blízko, všude jsou obchody a podobně, prostě žije se mi tu dobře.

Zajímá mě box. Nedávno jsem vyhrál turnaj. Potěšilo mě, že jsem 27. nejlepší v České republice v kategorii 60 až 70 kg. Myslím si, pokud to půjde, že bych to mohl dotáhnout ještě dál. Rád si taky chodím zaběhat a baví mě i fitness.

Chodím na střední školu AGC a nemůžu si ji vynachválit. Zatím svoji budoucnost po škole vidím růžově jako každej mladej, ale to se ještě vybarví. Dost přemýšlím, co bude dál. Rád pracuju rukama, takže bych chtěl něco vyrábět.“

2.11.2017


Radek, 20 let

„Teď jsem skončil s prací v Praze, kde jsem dělal sekuriťáka. Hlídal jsem obchody. Chtěl bych dělat tady v Teplicích, ale nemůžu najít práci. Podával jsem žádost třeba do Amazonu, ale tam mě nevzali. Hledám spíš něco ve fabrice, kde se dělá 8 hodin. Možná žiletkárna nebo Auto-Kabel v Krupce. Teď jsem pracoval i 14 hodin v kuse.

Mám byt v Krupce. Baví mě čtení nebo trávím čas s mojí přítelkyní. Do budoucna se chceme odsud přestěhovat někam, kde bude líp. Třeba do Prahy nebo do Plzně.“

31.10.2017


Alžběta, 60 let

„V Teplicích je větší a větší bordel, vůbec se mi tady nelíbí. Já se živím tím, že uklízím zeleň, tak to můžu dobře posoudit. Co komu upadne, co zahodí, když dojedl nebo dopil, to sbíráme. Nejhorší je to v Trnovanech, Proseticích a teď i v Řetenicích. Tam se zdržuje nejvíc bezdomovců. Oni jsou tam v těch hloučkách, často nechávají otevřené kontejnery a my to máme na trávě znovu.

Taky se mi nelíbí autobusový spojení v Teplicích. Už nejezdí to, co by mělo jezdit a vynechávají linky. Když zavoláte na dispečink, tak řeknou, že nejsou lidi. Když byly děti malý a já jsem byla mladá, tak to takový nebylo. Já jsem měla v 28 letech vážnou nemoc, takže mám invalidní důchod.

 Bydlím sama. Naštěstí mám pejska. Když přijdu domu z práce, tak hodím batoh a jdu s ním ven. To je pro mě nejhezčí část dne.“

31.10.2017


   Ondra, 17 let

„V Ústí nad Labem chodím na Obchodní akademii na Pařížskou. Moje studijní výsledky nejsou úplně nejlepší, hlavně co se týče zeměpisu. Jinak žiju v Lovosicích a do Ústí dojíždím. Mně se víc líbí Ústí, v Lovosicích toho moc není.

Ve volným čase si čtu a taky jsem skaut. Teď zrovna čtu povídky Chucka Palahniuka. To je autor Klubu rváčů. V poslední době mě hodně zajímaly volby. Moje oblíbená strana dopadla líp, než jsem doufal. Piráti skončili třetí, takže mě to potěšilo. Bartoš mně připadá docela frajer.

Po škole bych rád něco procestoval a taky si chci sehnat práci, kde bych využil cizí jazyky nebo nějaký humanitní obor. Klidně bych ještě studoval na filozofické fakultě v Praze nebo v Brně.“

25.10.2017   


Ladislav, 63 let

„Žije se mi čím dál hůř. Narodil jsem se tady v Ústí nad Labem a bydlím tu celý život. Dříve bejvávalo lepší. Teď je tady spousta nezaměstnaných. V centru města v Hrnčířský ulici seděj na lavičkách a večer se vracej do ubytoven na Střekově.

Já už jsem rok v důchodu, předtím jsem jezdil náklaďákem pro pivovary. Teď je nuda, byl jsem zvyklej celej život makat. Občas si něco přečtu nebo luštím křížovky. Je po volbách a oni sami nevěděj, co budou dělat. Chaos…..“

25.10.217


Kateřina, 17 let

„Já jsem dřív bydlela v Ústí nad Labem a pak jsme se přestěhovali do Teplic. Tady v Teplicích je to hezčí. Chodím na gympl do druháku. Po gymplu bych chtěla studovat management na vysoké škole v Praze. Vůbec v poslední době dost přemýšlím o budoucím povolání a jak to všechno bude dál.

Mimo školu hodně ráda sportuju. Baví mě hlavně badminton, volejbal a hlavně fitness. Teď mi začala příprava na soutěž. Konečně budu dělat fitness a kulturistiku závodně.“

20.10.217


Mladík, 16 let

„Já jsem žil od malička v Anglii, nejdýl v Londýně a Manchesteru. Asi před půl rokem jsme se přestěhovali sem do Teplic. Bydlím tady v Teplicích s tátou a se ségrou. Mám ještě dva bráchy.

Rozdíl mezi Českem a Anglií je hodně velkej. Tam jsou řadový baráky a vypadá to tam takový starší, konzervativnější. Tady je všechno nově postavený. I rozdíl mezi mladými lidmi je velký. Tam s vámi lidi úplně jinak mluví. Pro mě to tam bylo lepší taky proto, že umím líp anglicky než česky, ale mám tady kamarády. Můj nejlepší kamarád vyrůstal taky v Anglii a on rappoval. Byl pro nás nejlepší. Mě baví taky rappová muzika. Poslouchám anglický kapely, třeba Six Seven.“

17.10.2017


Michaela, 23 let

„Pracuju tady v Mostě v Centralu jako prodavačka. Jsem tam celkem spokojená. Bydlíme s dcerou a přítelem v hezkým bytě, i když je trochu dražší. V Mostě jsem se narodila a docela se mi tu líbí.

Teď se zabývám tím, kam dám dceru do školy. Je jí šest let a půjde do první třídy. Asi ji dám na 11. ZŠ. Sama jsem tam chodila, takže vím, že tam jsou dobrý učitelky a taky to máme nejblíž.

Když mám volno, tak s dcerou chodíme na kroužky nebo lítáme po hřištích. Samotnou ji ještě ven nepustím, to se bojím.

Teď ve čtvrtek mi bude 24 let, tak si doma otevřeme láhvinku.“

16.10.2017


Luděk 39 let, Maruška 4 roky, Joska 1,5 roku

„V Mostě se nám s rodinou žije parádně. Dneska jsme si vyrazili do krásnýho podzimního města. Já jsem se tady narodil. Šestnáct let jsem bydlel v Ústí nad Labem, ale vrátil jsem se, protože tady je to lepší. Učím na gymnáziu. Ve volném čase se zabývám výtvarným uměním.“

16.10.2017


  Radek, 47 let

„Bydlím v Krupce, kde se mi to líbí, až na jedno sídliště. Tady v Teplicích bych to hodnotil spíš kladně a na město si nemůžu stěžovat. V současný době jsem OSVČ, ale už brzy budu pracovat jako mechanik v jedný firmě v průmyslové zóně poblíž Krupky. 

Mám tři děti a musím se starat, jak je zabezpečit. Je to o tom, jak vést život a to hodně záleží i na penězích. V nový práci je docela slušný nástupní plat s možností dalšího vývoje.

Můj největší koníček je rybařina. Můžu sedět k tichu u rybníka. Chodím na ryby tady v okolí Teplic. Na Kateřinu, Modlanskou nádrž a další. Můj největší rybářský úspěch je amur 80 cm. Taky mě baví turistika a samozřejmě nejvíc moje rodina. V týdnu si udělám čas na ryby a o víkendu se věnuju dětem.“

13.10.2017


   Karolína, 20 let

„Studuji Fakultu umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, obor performance. Je to zajímavý, velmi otevřený obor a nedá se z mého pohledu přesně definovat. Teď přemýšlím, co budu dělat na klauzury. Zatím ještě nevím.

Bydlím tady na koleji a zatím se mi v Ústí nad Labem moc líbí. Jsem z Berouna, kde jsem si užívala lesy a louky. Když mám volný čas, tak moc ráda fotografuju.“

11.10.2017


Romana, 14 let

„Navštěvuji gymnázium J. A. Komenského v Dubí a bydlím v Teplicích. Musím uznat, že Dubí je velice krásné město. Ve škole mi hodně vyhovuje chemie, matematika a fyzika. Nejdříve jsem studovala na gymnáziu v německé Pirně. Tam byly lepší ty jazyky, ale zase chemie pokulhávala oproti tomuto gymnáziu. V Pirně jsme bydleli na internátě, takže jsme tam měli větší volnost. Zatímco tady jsem opět s rodiči, takže to je s tou volností trochu horší.

Po gymnáziu bych chtěla samozřejmě studovat na nějaké vysoké škole, nejlépe v zahraničí. Přemýšlím nad chirurgií nebo veterinou. V dospělosti bych ráda bydlela nejspíš v Americe nebo v Německu.

Ve volném čase hraji jednou týdně tenis, trávím čas se svým přítelem a učím se do školy, protože teď už potřebuji dobré známky. Taky se dost zajímám o politiku. Jsem moc ráda, že nás tady v Dubí navštívil pan prezident a že mně i ostatním lidem ochotně odpověděl na otázky. Líbí se mi jeho názory. Těšila jsem se na něj a velice příjemně mě překvapil, že byl tak otevřený, vlídný a jeho názory se mi zdály celkem rozumné.“

4.10.2016


  Marie, 74 let

„Narodila jsem se tady v Bílině za války. Pamatuju si ještě ruský vojáky. Byli strašně hodný. Mně byly 3 roky a měla jsem černý kašel. Jeden ruskej oficír, kterej bydlel u nás v baráku, sehnal nějakej lék a zachránil mi život.

Víte, pak jsem prožila báječný šedesátý léta. Na to se nedá zapomenout. Žili jsme prostě, ale byli jsme šťastný. V roce 1968 to skončilo a přišla normalizace. Přitáhli vojáci z Ruska. Byl to velkej humbuk. To víte, že jsem byla naštvaná. Oni ale zalezli do zdejších kasáren a my jsme o nich ani nevěděli. To vědomí, že tady jsou, nám ale nedělalo dobře, samozřejmě.

Já jsem vlastně pak neměla problém. U komunistů jsem nebyla, ale oni respektovali, že mám děti, takže netlačili. Nebylo to tak špatný, jak dneska říkají. Helejte, já jsem dělala ve fabrice. Šila jsem, pak jsem vystudovala ekonomii a dělala jsem výplaty. Ty šičky si mohly určit pracovní dobu, jakou chtěly. Já vám něco řeknu: Na matky s dětma si nikdo nedovolil. Když se nás nezastalo ROH, tak vždycky komunisti. Mně politika nezajímala. Dojížděla jsem a musela jsem se starat o tři děti. Dneska ti mladí jsou jiní, než jsme byly my. Oni nemají ten selskej rozum, jak se říká a to je špatný. Život jim snad ukáže, co je důležitý. Ale čas letí a nikdo ho nezastaví. Předevčírem mi bylo třicet. Víte, já nesnáším nespravedlnost nebo lež. Moje generace je taková. Bolí mě, že z mojí generace jsou skoro všichni už mrtví. Ale to je koloběh života a smrti.   

Moje maminka byla sudetská Němka, ale zůstala tady, protože měla manžela Čecha. Můj bratr, kterýmu bylo 16 let, musel do války bojovat za Hitlera. Tenkrát na konci války rukovali už i třináctiletí. Ve válce zajali bratra Rusové a on jim pak nějak utekl. Přežil to, ale nemluvil o tom.  

Manžel mi umřel před devíti lety. Mám dvě dcery a syna. Synovi je 51 let a holkám kolem čtyřiceti. Snažím se jim pořád nějak pomáhat. Jsem taky babička i prababička. Bydlím tady v Bílině v rodinným domku za městem směrem k Bořni. Dcera bydlí dole a já nahoře. Mám ráda přírodu a zahrádku. Bílina je moje milovaný město, chce si mi brečet."

3.10.2017 


Honza, 51 let

„Dělám v Severočeských dolech. Tady v Bílině není jiná pořádná práce než v dolech nebo ve sklárně AGC. Kdyby tady nebyly ty dvě firmy, tak by to tu bylo jako na Ostravsku. Mně se tady v Bílině líbí. Narodil jsem se v Duchcově a už dlouho bydlím v Bílině.

Vedu takový normální život. Jsem rozvedený a mám desetiletýho syna. Přes léto si rád zahraju tenis. Snažím se mít všeobecný rozhled. Teď jsem se přišel podívat sem na náměstí na prezidenta Zemana. Jsem zvědavej, co nám řekne. V mnoha věcech s ním souhlasím. Je to takovej normální chlap.“

3.10.2017


Martin, 36 let

„Jezdím na prkně 27 let, to tady o tom ještě moc lidí nevědělo. Tohleto je sport jako každej jinej. Když někdo třeba běhá nebo lyžuje, tak pro to žije. A tohle je stejný. My pro to taky žijeme. Pořád je to sport, a proto to děláme. Byl jsem tady minulou sobotu na zahájení. Je dobře, že v Teplicích otevřeli takovej super skatepark.

Jedna z mála možností vidět ty profi ridery, který se tím živěj, je závod světovýho poháru, který se jezdí v Praze. Jmenuje se to Mystic Sk8 Cup. Jezdíme se tam vždycky kouknout.   

Jsem z Teplic a na tomhle místě jsem stavěl skatepark, když tady ještě nikdo nejezdil. Přivezli jsme ho z Ústí na kamionu, protože tam ho rušili. Složili jsme ho jeřábem, svařili a už jsme jezdili. Pak přišli z města a řekli: Hele, je tady bordel, všude flašky, takže to rušíme. Zase jsme to rozřezali. Skoro pět let tu nic nebylo a teď postavili na stejným místě tenhle skatepark. To mi přišlo vtipný. Takže vlastně celou dobu tady mohl bejt a mohli jsme ho využívat, dokud by nepostavili tenhle novej park. Ty lidi, co to zrušili, vůbec nevěděli, o čem mluvěj. My jsme se o to starali, dali jsme do toho svoje vlastní prachy, svoje úsilí, svojí vlastní práci, abychom mohli jezdit. Dvakrát tady byl zastřešenej skatepark, kterej jsme zařizovali. Díky nám je postavená i U rampa na Božáku. Snažím se pro to hodně dělat, ale nepropaguju to, takže o mně nikdo neví. Dělám to proto, že to mám rád a je do toho zapojena jenom úzká komunita lidí.

Jsem takovej trochu old school, takovej skejtovej děda.“

27.9.2017


    Bedřich, 69 let

„V Krušnohorský ulici v Teplicích jsme měli byt 4+1. Zemřela mi moje manželka a sám jsem to nemohl utáhnout. Chtěl jsem ho vyměnit, ale družstvo mi nebylo schopno dát něco menšího a nakonec mě z bytu vyhodili. Toulal jsem se po všech možných podnájmech, někdy dost divnejch. Nebylo to hezký období, ale teď už je to dobrý. Bydlím na Božím Prstu a platím tam nájem 4140 Kč. Jsem v důchodu a stačí mi to alespoň na ten byt. Důchod mám 8630 Kč. Na dluh mě strhávají 2700 Kč. Musím si zařídit odpuštění dluhu.

Mládí jsem prožil tady v Trnovanech, jak bylo hřiště Lokomotivy a zelenej kostel. Znal jsem trnovanský lidi a už jsem věděl, jak s nima jednat. Vedle Imperátoru, kde bylo taky kino Svoboda, měla maminka v roce 1948 obchod s včelařskýma výrobkama. Vedle byla pěkná cukrárna. Podívejte se, jak to tam vypadá dneska.

Když jsem byl mladej, tak jsem si vzal za manželku Němku. Vydrželo to jenom 2 roky. V roce 1968 k nám přijeli Rusáci a ona už sem nechtěla a já zase nechtěl zůstat v Německu. Tak jsme se rozešli. Pořád umím perfektně Německy. Dřív jsem taky překládal. Přeložil jsem i knížku.

Učil jsem se v roudnickým Agrostroji slévačinu. Z toho jsem utekl, protože jsem byl s maminkou sám. Šel jsem makat do Inwaldky, abych pro nás vydělal nějaký peníze. V tý Inwaldce byl divnej šéf. Měl tam vožralý chlapy, který často nechodili na šichty. Já jsem pak musel makat u mašiny šestnáctky. Říkal jsem mu: Hele Petře, ty neblbni, odveze mě odsud sanitka. A taky jo. Netrvalo dlouho a seklo to se mnou. Rok jsem marodil a měl jsem pak částečnej invalidní. Pak jsem šel dělat k domovní správě pokrývače. Byla to dobrá práce. Potom jsem dělal ve skladu Katena v Trnovanech, když se jede na Ústí. Jezdil jsem tam s vysokozvižným vozíkem u Pozemáků. Taky jsem dělal v papírně a v Ditmarce.

S manželkou jsme si adoptovali dvouletýho kluka. Celej život jsme se o něj starali jak jsme nejlíp mohli. Teď je dospělej a vykašlal se na mě. Dneska ani nevím, kde bydlí.

Dříve jsem dělal modelářství. Stavěl jsem letadla a lodě. Postavil jsem třeba loď Santa Maria, co s ní Kolumbus objevil Ameriku nebo Viktoria, která plula poprvé kolem světa. Taky se zajímám o bylinky a houby. Naučila mě to máma a já už to dělám 45 let. Mám na to i certifikát. Leckomu jsem pomohl, když měl zájem.“

27.9.2017    


 Lili 15 let, Pavel 16 let

Lili: Studuju na zdrávce v Teplicích. Je to tam hezký, ale těžký. Jsem v prvním ročníku a přemýšlím o přestupu na jinou školu, asi na hotelovku. Ve volnu ráda chodím ven, trochu se poflakovat po Teplicích. Třeba teď půjdu s maminkou a tady s Pavlem na kafe do Lagarta. V Teplicích jsem se narodila a je to tady dobrý.

Pavel: Já jsem z Bíliny a v Teplicích studuju na hotelovce. Tam je to skvělý. Úžasný lidi a fajn učitelé. Sice je hodně látky, ale je to super. Baví mě kreslení a muzika. Jednoznačně mám rád rock. Teď nejvíc poslouchám kapelu Bring Me The Horizon.

Lili: Mě se taky líběj, jsme s Pavlem na stejný notě.

22.9.2017


Jaromír, 47 let

„V Teplicích ve Školní ulici, naproti tomu parčíku, je Kafe Fokus. To je sdružení pro duševně nemocný lidi a tam pracuju. Ráno tam chodím nakupovat, uvaří se a potom to roznáším po firmách.

Když nejsem v práci, tak hraju rád na kytaru nebo poslouchám hudbu. Nejvíc se zajímám o 85 léta, po čem jsme my toužili a v tý době to bylo špatně dostupný. Třeba Opus, Live Is Life, to je věc. Rád poslouchám i vážnou hudbu, třeba Beethovena.

Bydlím v Krupce. Ženskejch bylo hodně, ale žádná za to nestála. Narodil jsem se ve Vintířově u Sokolova. Tam byla na dohled šachta. Doktorka řekla mámě, že jestli nechce, abych byl astmatik, abychom se odstěhovali. Tak jsme se tenkrát odstěhovali do Prahy. Tam jsme bydleli dva roky. Pak v Libčevsi u Loun a skončili jsme na Teplicku.

Teplice by mohly být hezčí. Někde to ještě vázne. Třeba zrovna tady naproti to hlavní nádraží, nic moc. Krupka už je daná dohromady. U nás v Krupce se mi žije dobře.“     

18.9.2017


Diana, 26 let

„Bydlíme nedaleko Teplic v Bystřici. Manžel tam zdědil baráček po babičce. Tam se nám žije hezky, je tam klídek. Původně jsme z Kadaně. Sem do Teplic jezdím často na procházky. Drandíme tady s Jonáškem po Zámecký zahradě. Jonášek se nám narodil před čtyřmi měsíci. V poslední době se tedy zaobírám hlavně mlíkem, plínkami a tak. Chceme, aby se měl malej dobře a taky, abysme ho co nejlíp vychovali. Později chceme ještě jedno mimčo. Pak nějaká ta dovolená, nový auto a tak. No, manžel musí vydělávat.

Před mateřskou jsem pracovala v Německu u Drážďan. Uklízela jsem na dětský klinice. Za to uklízení jsem měla 2x víc než tady za práci servírky. Teď tam máme i část mateřský za 2 roky práce. Jonášek je narozenej tady, je český občan a já na něj budu brát v Německu přídavky asi 190 Euro za měsíc.

Teď mám co dělat okolo Jonáška. Musím se postarat o domácnost, uklidit a uvařit. Naštěstí manžel, když může, tak hlídá a já si můžu zajít třeba ke kadeřnici. Manžel se fakt snaží, stará se a věnuje se nám.“

15.9.2017


Aleš, 24 let

„Tady v Děčíně pracuju jako elektrotechnický pracovník a neměnil bych. Jinak v Děčíně a okolí se mi to docela líbí, ale v centru okolo nádraží je to trochu divoký. Vždyť se podívejte kolem nás. 

Bydlím v Jílovém u Děčína, kde mám malý byt. Teď přemýšlím o tom, že bych si pořídil nějaký větší, zase někde na Děčínsku. Zajímá mě nejvíc moje práce, kolo a cestování. Líbí se mi hlavně v Krkonoších, kam se rád vracím.“

12.9.2017


 Hana, 60 let

„Do teplických lázní jsem začala jezdit, ještě když se jmenovaly Lázně Julia Fučíka. Tehdy baráky v Teplicích vypadaly hrozně, ale už je to jiný. Všechno se postupně dává dohromady.

Zlobí mě kyčle a zdejší léčivá voda mi pomáhá. Po těch třech týdnech v Teplicích mám obvykle tak půl roku klid. Přesto přemýšlím o operaci, asi se tomu stejně nevyhnu.

Bydlím u Karlových Varů. Pracovala jsem v kovovýrobě, ale teď už jsem v částečném invalidním důchodu. Kdysi jsem hodně sportovala. Měla jsem ráda házenou, volejbal, lyže. Taky jsem hrála šachy, ale momentálně nemám s kým. Manžel už mi bohužel zemřel.

Koho by nenaštvalo, co se tu děje? Ti politici by taky měli přijít mezi normální lidi a ne tam plánovat od stolu blbosti. Třeba ty důchody. Jsou profese, u kterých lidi tu práci už ve vyšším věku nemůžou zvládnout. Oni si tam za stolem klidně můžou sedět třeba do osmdesáti let. Ale ten, který dělá těžkou práci, ji nemůže dělat už v šedesáti. Třeba horník, zedník nebo i prodavačky, který tahají těžký zboží. Oni řeknou rekvalifikační kurz, ale kdo se může v tom věku pořádně rekvalifikovat? Nebo třeba vdovský důchody. Ty zrušili v roce 2015. Teď jsou jenom rok. Můj manžel dřel, nikdy nebyl na pracáku, odváděl poctivě daně a to propadlo státu. Já, nemocná, po něm nedostávám ani korunu.

Mám dvě děti a pět vnoučat. Jedné vnučce bude zítra 18 let, vnukovi za týden 19, ale taky mám dvouleté vnouče. Jsem ráda, že alespoň děti a vnoučata mi dělají radost.“

11.9.2017


Michal, 19 let

„V Teplicích žiji svůj celý život a celkově jsem spokojený. Teplice se mi líbí. Studuju tady na gymnáziu v maturitním ročníku. Stěžovat si nemůžu, je to tady dobrý. Po gymplu chci studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze. Co budu dělat dál, se uvidí.

Dlouhodobě plánuju zůstat tady. Nebudu se nikam stěhovat do zahraničí, jako chce většina. Já jsem u nás spokojenej. Věnuju se přítelkyni a zajímám se taky o fotbal.“

7.9.2017


 Standa, 60 let

„V Teplicích se mi žije docela dobře, ale teď bojuju za pozastavení exekuce. Měl jsem takovýho exekutora, nějakej Vávra, kterej zpronevěřil 60 milionů a dostal 8 let. Teď to převzal jinej exekutor. Mám dluh 10 tisíc a narostlo mi to na 20. Já musím mít trvalý bydliště. To v azyláku nedávají a mám uvedený bydliště v Trnovanech, kde jsem bydlel před 25 lety. Takže nemám kde převzít korespondenci. Exekutor mi musí poslat, kdo vydal rozhodnutí a výzvy k zaplacení. Nic z toho jsem nedostal. Takže já pomalu nevím, komu dlužím. Mohl jsem se před soudem dohodnout na splátkách a ta exekuce nemusela narůst. Já nezapírám ten dluh. Udělal jsem chybu. Naletěl jsem podvodníkovi a přišel jsem o 10 tisíc, který jsem si půjčil od Providentu.  

Bydlel jsem na ubytovně, ale to zrušili. Teď spím ve stanu u Barbory. V zimě půjdu asi do azyláku aspoň na noční za 50 Kč. Mám důchod 7200 Kč. Před důchodem jsem dělal manuální práce: topiče, uklízeče a tak.“

3.9.2017


Mirek, 63 let

„Čtyřicet let jsem pracoval na metru a bydlel jsem v Praze. Když jsem odešel do důchodu, tak jsem si koupil byt tady v Ústí nad Labem. V Praze bych za takový peníze neměl šanci. Přitom je tady okolo nádherná příroda. V Ústí se nesnaží na každej kousek zeleně něco nacpat. Jsou tady krásný louky. To mi Praha absolutně nedá.

Mládí jsem měl nádherný v Mníšku pod Brdy. Lítali jsme po lesích a polích. Dneska děti nevědí, jak vypadá veverka, ale hlavně znají Pokémony, Spidermana a Tranformers. Pořád jenom čuměj do telefonu.

Tahle doba je vůbec žalostná. Když vidím, co se děje: ty syčárny, podvody a zlodějiny. Peníze v trapu a pak lítají s kasičkama a vybírají na děti. Na druhý straně tu je 4 miliony exekucí. Ty si nenakradli. Těch pár lidí, co má peníze, vykřikuje, jak se tady máme dobře.

Mě baví fotografování a HiFi technika. Takový ty zesilovače a receivery a věci kolem toho. Jsem takovej elektrickej dědek. Rád poslouchám muziku, hlavně Nazarety, Sweety, Sladey a Garyho Glittera. Pěkně si to do sluchátek vohulím. Užívám si důchod tady v Ústí nad Labem.“

26.8.2017  


   Hana, 56 let

„Mám ráda okolí Ústí nad Labem, to je nádherný. Líbí se mi cyklostezka, protože ta je docela hezky udělaná na jednu stranu do Litoměřic a na druhou až do Německa a tam dál. Jezdím na kole nejčastěji do Litoměřic, tam je to krásný a jsou tam hezký cukrárny.

Jsem z Ústí, ale přes týden bydlím v Praze, protože tam mám práci. V Praze je to zase něco jiného. Je tam úžasná kultura a jsou tam nádherné parky. Bydlím na Praze 2, takže jsem ve středu města. Přitom oni tam tak krásně restaurují z evropských peněz původní hradby, u toho dělají parky a úžasné odpočinkové zóny. Jsou tam takový zákoutí uprostřed toho ruchu, naprostý klid a relaxace.

Pracuju jako výzkumný pracovník. Zkoumám dýchací řetězec v mitochondriích. Souvisí to s úmrtím dětí krádce po porodu a nikdo neví, na co. My se to snažíme objasnit. Jsme jediná taková specializace pro Čechy a Slovensko, spolupracujeme i se zahraničními laboratořemi.

Jsem z Roudnice a provdala jsem se do Ústí. Pracovala jsem tady v nemocnici. Pak jsem šla na 23let učit. Potom jsem se rozhodla, že zbytek mýho profesního života bych chtěla dělat na něčem, co by mě fakt bavilo. Už jsem chtěla práci, která bude mít smysl a význam. V tom školství se mi zdálo, že to ten význam ztrácí.

Ve volným čase jsem se dala na homeopatii. To mě taky velmi baví, protože moc nesouhlasím s farmaceutickým průmyslem. Všechny léky mají vedlejší účinky. Lidé jsou sice dlouho živí, ale kvalita toho života na konci je dost strašná, takže oni prodlužují to lidský utrpení. A to si myslím, že by nemělo být. Tak jsem hledala nějakou alternativu, která by mohla mít nějaký význam a narazila jsem na toho Hahnemanna. Řekla jsem si, že ten člověk byl ovícenej. Je to hodně o tom, jak se člověk projevuje navenek, co nám řekne a tak. Podle toho se mu dá homeopatikum. Někdy mě překvapí, když navenek vypadá úplně jinak a nikdy byste to netipoval. Pak s ním mluvíte a protože ten pohovor trvá dlouho, zjistíte, že je to jinej člověk. Já jsem viděla fotky toho japonskýho fotografa, který fotil vodu, která když u ní někdo nadával nebo když byl vnitřně spokojenej, tak byly ty její krystaly diametrálně odlišný. Ono to přijme informaci.

Mám dceru, která se vdala do Bratislavy, a tam mám vnoučata. Můj syn žije v Berlíně. Jsem rozvedená, nic neřeším a rozhodla jsem se si život zařídit jinak. Teď si připadám, jako když mi bylo dvacet. Jsem zase svobodná.“

26.8.2017


Pokračování...
« 1, 2, 3... »

 

Partnerem projektu je