Petr, 47 let

„Včelaření je mým koníčkem. Dostal jsem se k tomu díky mojí ženě, která má ráda přírodní věci, med jí chutná a řekla: „Zahrada je velká, tak proč bychom nemohli mít nějaké včelky.“ Začalo to před osmi lety jedním úlem. Pořád jsme přidávali a teď jich máme čtyřicet. Druhým rokem provozujeme vlastní včelařský obchůdek, protože poblíž už žádný není a nebylo kde co koupit. Také vyrábím úly a potřeby pro včelaře, které jsou ze dřeva.

Teď začíná nový včelařský rok. Máme vytočeno, takže musíme včely nakrmit a přeléčit je. Na podzim se znovu přeléčí proti roztoči. Po novém roce se seberou vzorky „měli“ a pošlou se do ústavu k rozboru na roztoče. V březnu se začíná plodovat a už to jede. Co včely přinesou je hodně závislé na období. Třeba letos, když měla být největší snůška, tak bylo velké sucho a nektar byl zaschlý. Měli jsme smůlu.

Někdo chce světlý, květový med. Někdo dává přednost medu z řepky, který rychle krystalizuje a jiný zase medovicovému, tmavému medu. Já poznám, že je med na vytočení tak, že si ho změřím kolik obsahuje vody a podle toho ho vytočím. Hustota se pozná ve sklenici jak jede ten vzduch pomaloučku nahoru. K nám jezdí pan doktor z Německa a med si odebírá do svých ordinací v Dubaji a Tokiu. Nějak s ním léčí lidi. Nechal si náš med vyzkoušet, aby věděl, co v tom je a od té doby ho od nás odebírá.

Tady na stole je uschlý choroš, který zapálím v dýmáku a tím vykuřuju včeličky. Je to taková prastará metoda. Vadí nám chemické postřiky. Zemědělci musí postřiky hlásit a vůbec dodržovat nějaká pravidla. Stejně nemůžeme včely zavřít, ale oni nesmí ohrožovat hospodářská zvířata, což jsou i včely. Spíš včelkám ubližují někteří zahrádkáři při stříkání těch svých stromečků. Když to postříkají, tak včely padnou okamžitě. My na naší zahradě nepoužíváme žádnou chemii, ať si to tady roste jak chce.

Mně žihadla nevadí. Tři sta žihadel a už je to v pohodě. Využíváme žihadla k léčení synka. Má dětskou mozkovou obrnu. Dávali jsme mu žihadla do nožičky, aby se mu povolilo svalstvo. Funguje to i podle lékařů z Jáchymova. Teď už se jed aplikuje v mastičkách a ultrazvukem, aby dítě nebolelo to píchnutí včelou. Vidíme, že synek dělá pokroky.

Včelaření mě baví a když se dobře starám, přichází i odměna v podobě medu vosku a propolisu. Od příštího roku chci odebírat i jed. Pomocí elektrické indukce na skleněné destičce to nabudí včely a ony na ni nalétávají. Nezabije je to. Vypustí kapičku jedu a žihadlo zatáhnou. Kapičky uschnou a seškrábnu je. Mohou tam být tak 3 gramy jedu. V té koncentraci je jed hodně nebezpečný. Používá se na výrobu léků.

Bydlíme tady ve Varvažově s manželkou, dvěma syny a jsme tu spokojeni. Synům je pět a sedm let. Hlavní mojí výdělečnou činností je práce u STRABAG Railu. Stavíme tramvajové tratě. Baví mě hrabat se v zemi, stavět něco a nechávat po sobě stopy. Třeba jsem dělal koleje přes Trojský most nebo kompletní Vinohradskou v Praze. V těch mých včelách nacházím i určitou symboliku. Kdyby se lidi chovali stejně jako včely, tak by bylo na světě líp.“

7.8.2019

Monika, 45 let

„Do Teplic jsem přijela k lékaři specialistovi, který u nás není. Jinak bydlím v Mostě. Teplice se mi líbí a jsou určitě o dost hezčím městem, než Most.

Chtěla bych jít pracovat do Německa. Jsem řidička autobusu. Jezdím pro německou firmu FlixBus a dostala jsem takovou zajímavou nabídku. Zatím mě tady drží to, že mám v Mostě domek v pěkné lokalitě a nechce se mi ho prodat.

Mám devatenáctiletou dcerku a čekám, až příští rok odmaturuje. Pak bychom chtěly odejít. Můj bratr žije dvacet let v Německu, tak to tam dobře znám. Tady v Čechách jsou lidi hodně zapšklí a tam to takové není. Já se snažím být milá a usmívat se.

Faktem je, že jsem přehodnotila život. Moje dcera nemá od narození jednu ruku. Manžel to neustál a odešel. Dcera má protézku, ale je v pohodě. Studuje na policejní škole. Už od sedmi let chce být kriminalistkou. Je trochu jiná. Potřebuje světu ukázat, že se všechno dá i jednou rukou a daří se jí to.“

7.8.2019

Jennifer, 20 let

„V Teplicích jsem na návštěvě. Mám to tady ráda a líbí se mi tu. Teplice dobře znám, protože v nedalekých Novosedlicích jsem měla babičku. Narodila jsem se v Ústí nad Labem a bydlím v Libochovicích.

Jsem tady se svým chlapečkem, kterému je 13 měsíců a jmenuje se Jiří. Můj manžel pracuje ve mlýně jako pomocný mlynář. Já jsem před mateřskou studovala střední školu a určitě si ji ještě dodělám. Pak se uvidí, co dál. Pořád musíme řešit s manželem peníze. Ta situace není pro nás jednoduchá. Na druhou stranu je malý Jiřík zdravý a to je nejdůležitější.“

2.8.2019

Karel, 53 let

„Když jsem skočil po hlavě do bazénu a narazil do boku, tak jsem si zlomil obratel. Sešroubovali mi to a teď chodím sem do teplických lázní na procedury. Jinak Teplice jsou hezké město, ale vždycky je co zlepšit, i když chování některých obyvatel jen těžko.

Bydlím v Krupce a živím se jako seřizovač na EC strojích ve šroubárně. Funguje to a jsem tam spokojený. Dost času trávím na baráku a zahradě, kde je pořád co dělat. Tam se v rámci zdravotních možností vyřádím. S manželkou máme tři děti. Dvě už bydlí samostatně a patnáctiletá dcera bydlí s námi. Alespoň je u nás trochu rušno.“

30.7.2019

Hana, 49 let

„Já jsem měla vždycky ráda všechny zvířata tak nějak normálně. Když jim někdo ubližoval, bylo mi jich líto a nejradši bych si je všechny vzala domů. Ta pravá láska k pejskům přišla později. Když je srovnám třeba s kočičkama, které tady taky stříhám a vyčesávám, tak s těma se člověk nedomluví. Když pejsek nechce držet, tak to dá najevo a já ho přemluvím. Ty kočky řeknou ne a ne, tady vládnu já. Pejsek je neskutečné zvířátko. Kdo to nepoznal, tak to asi nepochopí. Poznala jsem v mé práci takovou tu psí duši.

Dříve jsem dělala provozní v herně a už jsem měla těch lidí po krk. Otázkou bylo, co dál. Jednoho dne mě napadlo, že bych mohla provozovat psí salon. Okamžitě jsem si našla kurz na stříhání psů a za několik dnů jsem do kurzu nastoupila. Byl to opravdu očistec, ale zvládla jsem to. Pronajala jsem si tady v Neštěmicích prostory, koupila vybavení a začalo to. Nikdy jsem nepředpokládala, že se to takhle rozjede, ale vyšlo to.

Pejsek sem přijde, já ho první vykoupu za použití šamponu a kondicionéru, vyfénuju a vyčešu. Pak dojde na stříhání, úpravu účesu, vyčištění oušek, stříhání drápků a kontrolu análních žlázek. Takový je postup při kompletní úpravě. Já za těch 10 let práce nevidím zásadní rozdíl mezi plemeny v souvislosti s mojí prací. Každý pejsek je svůj. Při stříhání se chovají tak, jak jsou vychovaní z domova. Když je pejsek zvyklý na vyčesávání, tak je stříhání pro mě pochoutkou. Nicméně chápu, že hodně lidí nemá v dnešní době moc času na svoje pejsky a zvládneme to také dobře.

Chtěla jsem se zaměřovat i na nové trendy a chodila jsem na semináře o nových účesech atd. Ukázalo se ale, že tady to nikdo nechce, protože je to dražší. Mám obyčejný salon a je to o těch základních střizích. U jorkšírů na sporťáka nebo se zástěrkou, u pudlíků klasická chocholka a nohavice s bambulkou na ocásku nebo bez atd. Tady v Neštěmicích nejsou bohatí lidé, ale ráda jim poskytuji své služby. Dost zákazníků za mnou jezdí z celého Ústí, hlavně ze Severní Terasy, Vaňova a Velkého Března. Ceny nemám vysoké.

Volný čas věnuji hlavně mým psům. Taky pletu psí svetříky, v živnosti mám napsáno i výroba a prodej. Někteří lidé sem chodí vyloženě podívat se na svetříky. Své živnosti a zároveň svému koníčku se věnuji od rána do večera. Mám otevřeno od 8 hodin ráno do 20 hodin večer s dvouhodinovou přestávkou a v neděli a pondělí je zavřeno.

Bydlíme s manželem kousek odsud Na Výšině. Máme dvě dcery, které už vylétly z hnízda. Jsou to šikovný holky, dělají mi radost a jsem na ně hrdá.“

23.7.2019

Anna, 70 let

„V Teplicích se to hodně změnilo k lepšímu. Bydlím tady dlouho a žije se mi tu opravdu dobře. Teplice se mi líbí a jinde bych bydlet nechtěla. Já jsem dost na kulturu a té je tady hodně. Kolikrát nevím, co si mám vybrat. Mám abonentku na Severočeskou filharmonii, chodím do divadla, na koncerty do kostela svatého Jana Křtitele, do Seumeho kaple a do Šanovské mušle.

Už jsem trochu ve věku, ale nepřemýšlím o tom věku, jako spíš o tom, co bych mohla ještě prospěšného udělat. Základ je, že jsem na tom zdravotně dobře. Mám ráda turistiku a jsem v turistickém oddíle TJ Lokomotiva Teplice. Chodíme na výlety všude po republice, i v zimě. Jedni manželé z oddílu pro nás půl roku dopředu podrobně vypracují na každý týden nějakou trasu.

Jsme spolu s manželem a starám se o domácnost. Dva kluci už jsou dospělí a bydlí jinde. Mám život docela naplněný. Každé ráno si zacvičím a ještě chodím do takové menší práce 3x týdně na hodinu. Je to pro mě taková vzpruha.“

24.7.2019

Nikol, 25 let

„V Mostě jsem se narodila a jsem tady na to zvyklá. Je tu dost možností sportovního vyžití. Využívám hlavně Matyldu, kam chodím na inliny nebo na kolo.

Nejsem žádná party holka, takže nevymetám diskotéky. Maximálně si někam zajdu na drink. Restaurace a kavárny jsou tady hodně dobrý. Třeba pobočka Lagarta je výborná. V Mostě můžeme ochutnat v restauracích rozmanité kuchyně. Možností si někam zajít je opravdu dost.

Mám tady dobrou práci, která mě naplňuje a mám ji ráda. Jsem učitelka na základce, kde učím angličtinu. Teď si užívám osm týdnů dovolené. Uvažuji, že si rozšířím vzdělání o jeden jazyk. Možná si udělám ještě jednoho magistra. Asi to bude čeština a nechám si ještě aprobovat němčinu.

Koupila jsem si tady svůj byt. Most není špatné místo k žití. Všude je to kousek a dá se snadno kamkoliv dojet. Já jsem v Mostě spokojená a to nás ještě proslavil ten televizní seriál.“

19.7.2019

Jitka, 45 let

„V jedenácti letech mě rodiče dali první tři botičky, které symbolizovaly naši rodinu. Pak jsem dostala od kamarádky k narozeninám botu. To už byly čtyři a ty se staly základem mojí sbírky. Začalo se to nabalovat. Sama jsem si sháněla další exempláře a dostávala jsem je od přátel. Každý sběratel je vděčný přítel, protože k narozeninám, svátku i na Vánoce zjednodušíme svému okolí výběr dárku. Kamarádi, když jedou na dovolenou, to mají takřka jako povinnost. Čím jedou dále, tím lépe. Získala jsem i menší sbírku od paní, které zemřela maminka a ta také sbírala botičky. Bylo tam pár unikátních kousků.

Dneska mám přibližně 1800 bot, nikoli těch na obouvání. Některé jsou např. z Peru, Vietnamu nebo Brazílie. Samozřejmě jedna celá sekce jsou holandské dřeváčky, od centimetrových po třiceticentimetrové. Většinu mé sbírky nemám vystavenou, ale je v bednách a u všeho jsou popisky. Některé boty nevypadají, ale mám k nim osobní vztah. Některé zase mají to nej, třeba půlcentimetrová náušnice s krásně vypracovanou kovbojskou botou nebo bota ve tvaru funkční židle. Dřív jsem kupovala kde co, ale dneska už si vybírám hezké, zajímavé a neobvyklé kousky, jako třeba svíčku, mýdlo nebo parfém. Mám i několik sad vánočních ozdob. Asi mám sběratelství v genech. Můj děda sbíral etikety od sirek. Tatínek byl kouzelníkem a sbíral karty.

Pracuji tady v reklamní agentuře v centru Ústí nad Labem jako account manager. Komunikuji s klienty a zajišťuji jejich potřeby. Co potřebují, vyrobíme v našem grafickém studiu. Děláme i webové stránky a aplikace. Je to taková zajímavá, kreativní práce.

Mám manžela, který statečně toleruje moji sbírku, i když to doma zabírá místo. Pár vystavených kousků zdobí náš byt. Hodně času věnujeme našemu psovi. Máme jorkšíra. Taky dost sportuji. Chodím do fitka a běhám. Já a lidi z firmy pomáháme litoměřickému hospicu. Teď jsem byla ambasadorkou běhu pro hospic. Potěšilo nás, že jsme vybrali slušný peníz. Jako firma pro ně také děláme zadarmo webové stránky. Každá firma by měla být v rámci svých možností společensky zodpovědná.“

9.7.2019

Libuše, 22 let

„V Teplicích je moc hezky. Já jsem chodila do školy v Mostě a v Ústí nad Labem a nejvíc se mi líbí tady v Teplicích. Všechno je u sebe, přehledné v centru.

Teď jsem dokončila na UJEPu obor speciální pedagogika – intervence. Navazuji na magisterský program v kombinované formě a jdu pracovat do školní družiny v Duchcově jako asistentka pedagoga. Pokud dokončím celé studium, tak budu moc pracovat v pedagogicko psychologické poradně nebo jako speciální pedagog.

Ráda cestuji po evropských zemích. U nás se mi líbí hlavně Jižní Čechy okolo Krumlova. Mám border kolii a chodíme spolu po lese. Taky jezdím na kole nebo si ráda zajdu do plavecké haly, případně do nového bazénu v lázních Beethoven. Jsem ráda, že to tady máme.“

8.7.2019

Josef, 80 let

„Od roku 1945 bydlím v Chomutově a zažil jsem tady toho hodně. Já jsem tu docela spokojený, i když jsem v letech a nikam už moc nechodím.

Fáral jsem na dole Žižka tady v Chomutově. Třicet let jsem vepředu rubal uhlí. Samozřejmě se to podepsalo na zdraví. Mám už leccos vyměněný a operovaný. Tady mě chybí prst. Spadlo na mě uhlí a useklo ho to. To ale nic nebylo, pro nás taková maličkost.

Dříve jsem chodil na ryby a každou volnou chvilku jsem byl někde u vody. Teď špatně vidím a nemůžu jezdit autem, tak se na ryby už nedostanu.

S manželkou jsme spolu 50 let. Dneska už to není moc v módě. Vždycky jsem se věnoval rodině. Máme jednoho syna, čtyři vnoučata a dvě pravnoučata.“

3.7.2019

Josefína, 27 let

„Pocházím z České Lípy. Studovala jsem a bydlela v Ústí nad Labem. Teď už druhým rokem žiju tady v Teplicích, kde jsem studovala na konzervatoři klasický zpěv. Na gymnáziu v Lovosicích učím češtinu a zpěv a ještě učím zpěv na ZUŠ v Dubí.

Mám hodně šikovné děti. Teď jsme měli rozloučení s maturanty a říkám si, že vztah učitel - žák u mě velmi přesahuje rámec klasického školského systému. Mně se pak po těch dětech stýská. Nevím, jestli to není špatně. Založila jsem na gymplu pěvecký sbor. Hrozně mě nadchlo, že ty děti chtějí v dnešní době něco takového sami dělat. Dávám do toho hodně energie. Manžel asi není moc rád, že to nosím i domů a pořád něco řeším. Asi se časem naučím najít ten správný odstup.

Jsem necelý rok vdaná. Baví mě muzika a také ráda čtu, hlavně poezii. Nejradši mám Skácela a Wolkera. Chodím po antikvariátech a sbírám takové staré poklady. Manžel je programátorem a je ten, co vydělává peníze. Hraje krásně na piáno a vůbec neumí noty.“

26.6.2019

Rostislav, 49 let

„Střed Teplic je opravdu hezký. Kdyby to ještě líp uklízeli, tak to bude ještě hezčí. Dál od centra je to otřesný. Prosetice, Trnovany, Řetenice, hrozný. Feťáci a bezdomovci. Třeba večer v Trnovanech u Červenýho kostela je to fakt nebezpečný.

Já jsem se narodil a pořád bydlím na Cínovci. Tam je to pohodička. Bydlí tam normální lidi. Dělám údržbu zeleně pro SBD Mír. Myslím, že to děláme líp, než Pedersen. I lidi to tak říkají.

Žiju sám, ale mám čtyři vnoučata, tak je to v pohodě. Dědeček musí fungovat. Rodina je základ. Chodím rád po horách, hlavně těch našich, Krušných.“

26.6.2019

Zdeněk, 37 let

„Pracuji jedenáctým rokem jako jezný na Masarykově zdymadle v Ústí nad Labem. Masarykovo zdymadlo na Střekově je unikátním dílem. Nic tady není v automatice. Je to krásná, plně funkční, technická památka. Lidé jsou tady nepřetržitě a zajišťují vodu. Všechny stroje jsou z roku 1936 a ovládají se z místa, kde je stroj. Člověk, který to ovládá, tam musí jít, slyšet to a vidět to. Je to taková romantika.

Mám pod sebou devět zaměstnanců a společně se staráme o provoz a údržbu celého vodního díla. Přehrada zajišťuje splavnost Labe i v místech, kde byly dříve střekovské peřeje. Ty podstatným způsobem omezovaly lodní dopravu. Máme tady dvě plavební komory. Na komorových službách pro provoz plavidel se staráme o to, aby mohly přehradou proplouvat lodě. Dále je zde vodní elektrárna s třemi Kaplanovými turbínami, které jsou usazeny vertikálně. Zdejší elektrárna je jedna z nejvýdělečnějších průtočných elektráren. V neposlední řadě zajišťujeme průtok Labe. Na tzv. vodní stav nakládají plavidla po celém spodním úseku Labe.

Mohutná překážka na řece by znemožnila pohyb ryb. Proto je na zdymadle rybí přechod, který byl v roce 2002 zásadně přestavěn na moderní, komůrkový přechod. Je také vybaven vábící vodou. Ta je provzdušňována v místě vstupu. Ryby jdou za okysličenou vodou a tak přechod dobře najdou. Součástí rybího přechodu je pozorovatelna se skleněnými okny, kde je možné sledovat migraci ryb.

Veškerá voda jde přes vodní elektrárnu a všechny cizorodé látky se musí odstranit těžícím strojem na česlích. V nedávné době, když se utopil jeden hasič, tak ho našli právě tady. V létě, když zahrádkáři sekají trávu, tak nám dopluje sem a musíme to ekologicky likvidovat. Kupodivu PET lahví a jiného plastu tady až tak moc není.

Tato stavba byla primárně postavena pro zlepšení plavebních hloubek. My musíme stále zajišťovat chod celého vodního díla. Tohle stavěly zlaté české ručičky. Žulové kvádry sem přiváželi už opracované pro konkrétní místo uložení. My se staráme hlavně o technické vybavení.

Od roku 2000 vede těsně okolo hodně frekventovaná Labská cyklostezka, odkud je dobře vidět jak celé vodní dílo, tak skálu s hradem Střekov.

Já jsem bydlel v Předlicích. Vyrůstal jsem tam a bylo to tam super. V roce 1992 až 1994 se tam přistěhovalo hodně lidí odjinud a bylo to už neúnosné. Když nám za bílého dne ukradli celý plot, tak jsem se naštval a odstěhoval se na Telnici. Tam je pohoda. Šel jsem do hypotéky a koupil velký dům 14+4. Stavěl ho známý architekt, ale ze začátku to tak nevypadalo. Museli jsme hodně opravovat, aby byl dům v původním stavu. S manželkou máme dvě dcery, deset a tři roky. V listopadu čekáme neplánované třetí dítě, tak se moc těšíme.“

20.6.2019

Marie 19 let, Petr 19 let

Marie: „Kabáti jsou úžasní. Poslouchám je odmalička a mám ráda všechny jejich písničky. Teď jsme byli na jejich autogramiádě a zítra jdeme na koncert. Moc se těšíme.

Chodím na gymnázium tady v Teplicích. Začínám už trochu řešit maturitu, která mě čeká příští školní rok. Ještě přesně nevím, kam půjdu dál.“

Petr: „Samozřejmě jsem velkým fanouškem Kabátů. Poslouchám je od šesti let. Největší sympaťák je Pepa Vojtek. Zítra jdeme na koncert a bude to asi velký.

Teď jsem odmaturoval na teplické průmce. Dál bych chtěl jít na UJEP v Ústí nad Labem. Nejvíc by mě bavila žurnalistika. Uvidím, jak to vyjde.“

Fotoreportáž - Vyprodaná Stínadla a Kabáti se na dvě hodiny propojili

Pět muzikantů z Teplic připravilo pro diváky neskutečný zážitek. Všechny hity, velká světelná show, perfektní počasí a skvělí diváci. Takový byl koncert skupiny Kabát v sobotu 15.6.2019 Na Stínadlech v Teplicích. Velkou pochvalu si zaslouží i pořadatelé. Všechno fungovalo líp než namazanej stroj.

15.6.2019

Fotoreportáž - Kabáti na autogramiádě před koncertem na Stínadlech 

 Včera jsem dělal reportáž pro jeden zpravodajský web a myslím, že snímky budou zajímat i čtenáře Humans of North Bohemia. Třicet let ve stejné sestavě slaví skupina teplická skupina Kabát Po čertech velkým turné. Přinesu vám exkluzivní fotografie z koncertu. Podařilo se mi získat akreditaci.

14.6.2019

Karel, 39 let

„Osmým rokem dělám na plný úvazek asistenta prevence kriminality tady v Krásném Březně. Tomu předcházelo výběrové řízení a jsem rád, že jsem uspěl. Chodíme ve dvojici na obchůzky. Staráme se hlavně o klid a pořádek v našem rajonu. Taky kontrolujeme děti, aby nebyly v době výuky za školou a aby nekouřily. Zabýváme se hodně občanským soužitím, což jsou hlavně hádky mezi obyvateli. Musíme zajistit jejich bezpečí. Při svojí práci se potkávám s lidmi, kteří jsou většinou hodní, ale někdy i zlí.

Nejdůležitější pro mě je místní znalost a respekt mezi zdejšími lidmi, což za ty roky mám. Převážně jednáme s Romy. Já mám výhodu, že Rom Romovi vždycky snadněji domluví. Některým domluvím snadno, ale někteří na nás řvou z oken, že jsme bonzáci.

Největším problémem je, že mladí lidé nechtějí makat. Jejich rodiče to nikdo nenaučil a oni to nenaučili zase svoje děti. Přitom dneska je práce strašně moc. Já mám tři práce. Zadarmo dělám sportovního lektora v charitě, kde učím malé děti futsal. V půl čtvrté mi končí moje práce tady a od čtyř jdu na Střekov do charity. Ještě dělám security.

Další problém v naší oblasti, hlavně u mládeže, jsou drogy. Často vidím, jak mladí kouří trávu. Snažím se jim domluvit, ale za hodinu hulí jinde. To samé je s tabákem. Kouří hned, když vyjdou ze školy. Je to o domluvě a trpělivosti z naší strany. Já tady všechny znám a vím, ke komu děti patří. Často čapnu dítě a jdu rovnou k nim domů. Řeknu „hele, tvůj syn dělá tohle a tohle, prosím tě něco s tím udělej“. Kluk dostane facku a je vyřízeno. Je to lepší, než aby za nimi šel strážník městské policie. Mě znají, bydlím tady 20 let. My jsme tady proto, abychom domlouvali lidem a ne abychom se s nimi hádali nebo prali a to i v případě, že na nás vyskakují. Člověk musí mít v každém případě chladnou hlavu.

Ze své práce mám spíš dobré zážitky. Třeba nedávno pan doktor odsud hledal holčinu, která udala špatnou adresu a měla těžký zánět v uchu. Doktor mi ukázal její fotku a já už jsem věděl, kde bydlí. Šli jsme za ní a všechno vyřešili. Doktor pak poslal mému šéfovi dopis. Mám super nadřízené. S panem Koutným a s paní Slepčíkovou si můžu popovídat o všem, třeba i o soukromých problémech.

V Krásném Březně bydlím s manželkou. Máme čtrnáctiletou holčičku. Rád si zahraju fotbálek. Taky se rád starám o děti. Pomáhám dětem na dopravním hřišti. Mám štěstí, že moje práce je mým koníčkem. Vedu skromný život, ale v pohodě.“

10.6.2019

Kuba, 19 let

„U nás v Děčíně bydlím celý život a je to tady dobrý. Zrovna jsem dostudoval Evropskou obchodní akademii. Pokusím se jít dál, asi na UJEP v Ústí nad Labem.

Teď, když jsem dokončil střední školu, tak si od toho chci vyčistit hlavu a dát si pauzu. Poslední dobou toho bylo fakt hodně. V září na to zase vlítnu.

Rád cestuju po Český republice. Jdu kamkoli, kam mě nohy dovedou. Nejradši si zajedu mezi lidi a třeba se procházím po nějakém městě.“

6.6.2019

Dáša, 26 let

„Abych řekla pravdu, tak jsem strašně smutná z Teplic, zvlášť z Trnovan. Když se na to tady člověk podívá, tak je to katastrofa. Pořád stejný, je to začarovaný kruh. Narodila jsem se a dlouho jsem bydlela v Trnovanech. Teď bydlím radši v Duchcově. Tady v Trnovanech není žádný podnik, kam by se dalo jít normálně se pobavit nebo jenom odreagovat. Není tu žádná kavárna ani třeba čajovna. Jenom herny a kasina. Co tu dělají dobře, je kebab, zrovna jsem jeden dojedla. V sedmnácti letech jsem začala pracovat tady v jedné herně, takže to prostředí znám dokonale.

Mám v plánu, že co nejrychleji vypadnu z toho začarovanýho kruhu někam daleko. Mám něco dojednáno ve středních Čechách, tak uvidím. Doufám, že to vyjde.

Chtěla bych se věnovat cizím jazykům. Sama jsem se naučila vietnamsky, ale potřebovala bych si udělat státnice, abych mohla něco oficiálně rozjet.“

5.6.2017

Tomáš 14 let (vlevo), Leo 14 let (vpravo)

Tomáš: Do Teplic jsme se přijeli podívat na BMX Freestyle Show. Dřív jsem jezdil Freestyle BMX a Street. Nejčastěji si jdu zajezdit po městě nebo do Spot Realu. Chodím na základku v Bílině. Zajímají mě auta a kola. Po základce bych chtěl dělat nějaký řemeslo.

Leo: Taky chodím na základku v Bílině. Baví mě hlavně sjezdy na kole. Je to trochu nebezpečný. Párkrát už jsem spadl, ale naštěstí nic vážnýho. Po základce plánuji také nějaké řemeslo. Chtěl bych být automechanikem nebo truhlářem. S kámošem se teď projedeme po Teplicích a pak se sem vrátíme podívat se, jak kluci jezdí.

1.6.2019

Jiří, 47 let

„Odmalička mě bavilo malování. V roce 1993 jsem se přestěhoval z Prahy sem do Ústí nad Labem. Malování jsem měl jako koníčka. V Ústí tehdy založili školu, kterou vedl akademický malíř Pavel Bergr. Chodil jsem tam dva roky a potom ještě do ateliéru Pavla Bergra, kde jsme se učili malovat. Tam jsem potkal lidi, kteří měli stejné zájmy a založili výtvarnou skupinu Rolous. Začal jsem s nimi spolupracovat. Pořádali jsme sochařská sympozia. Na jednom takovém sympoziu, v kostele sv. Vojtěcha, vznikla moje nejznámější socha, která je umístěna v ústeckém magistrátu. Stal jsem se členem sdružení Rolous a teď jsem jeho předsedou. Je nás celkem sedm. Společně vystavujeme. Jsme také lektoři a spolupracujeme s Domem dětí.

Často se zamýšlím nad lidmi, jak spolu vycházejí nebo nevycházejí. I ta pískovcová socha z magistrátu se jmenuje „Není celé z kamene“. Je to o srdci člověka, který je zdánlivě zkamenělý, ale lidi by měli i tak hledat dobro v jeho srdci a zjistí, že to není z kamene. V názvu sochy je skrytý paradox, že socha je kamenná, ale název to popírá.

Já se zabývám také malováním pastelem nebo olejovými barvami. Dělám i počítačovou grafiku, která mě živí. Jsem zaměstnaný jako grafik, vytváříme internetové stránky. Přes počítačovou grafiku jsem se dostal k animaci. Pro město Ústí nad Labem jsem animoval tři pohádky. Do budoucna se chci věnovat grafickému designu a nově zkouším akvarel.

Dneska je málo lidí, které umění opravdu zajímá. Z výstav mám vypozorováno, že lidé se umění bojí a mají z něho zbytečný respekt. Obávají se, že tomu nebudou rozumět. Přitom se stačí jenom dívat.

Bydlím v Ústí nad Labem. Z prvního manželství mám syna, dceru a od ní tříletou vnučku a pětiměsíčního vnoučka. V nynějším manželství máme třináctiletou dceru. Rádi se projedeme na kolech nebo si zaplaveme. Máme tady nové jezero Milada, což je úžasné.

Když jsem se přestěhoval z Prahy do Ústí nad Labem, tak se mě všichni ptali, co budu dělat v tak špinavém městě. Za dobu, co tady bydlím, se to pořád mění k lepšímu. Je to vidět všude. Nedávno jsem šel kousek za Ústím a cestičku přešel mlok skvrnitý. Jenom nesourodá architektura města se nedaří napravit. Třeba obchodní centrum Forum je dobrá věc, ale pár metrů od kostela, nic moc.

Ze začátku mi připadali Ústečané drsní, ale za ta léta jsem zjistil, že mají dobré srdce. Za drsnou slupkou se skrývá laskavost.“

29.5.2019

Adam, 29 let

„Jsem rodilý Tepličák a bydlím tady celý život. Pracuji jedenáctým rokem ve sklárně jako údržbář a jsem tam spokojený. Mám moc rád přírodu a čerpám z ní sílu.

Na zahájení lázeňské sezony jsem každým rokem. Letos si to opravdu užívám. Teď čekám na vystoupení Olgy Lounové. Líbí se mi jako ženská i jak zpívá. Jedna její písnička se jmenuje „Jsem optimista“ a i já se snažím být optimistou.“

26.5.2019

Fotoreportáž - zahájení lázeňské sezony v Teplicích

Nejenom Tepličané si užili dva dny zábavy na zahájení 865. lázeňské sezony. Mým úkolem bylo udělat fotoreportáž a při té příležitosti to musím dát taky sem na Humans of North Bohemia. Tady jsou některé moje snímky.

25.5.2019, 26.5.2019

Aleš, 46 let

„Místní klučina měl asi před dvěma roky ošklivou dopravní nehodu tady na Cínovci. Přišel o nohu. Kamarádi motorkáři mi zatelefonovali, že je na tom špatně, jestli bych přijel. To jsem rád udělal a s chlapcem, kterýmu bylo 20 let, jsme se skamarádili. Dneska už je na tom relativně dobře a já sem rád za ním jezdím. Vždycky si zajedu na projížďku na Komáří vížku. Mám to tady rád a v Teplicích je krásně. Jsem z Poříčí nad Sázavou.

Já jsem boural v roce 2016 na sportovní motorce. Byla to nehoda více méně mnou zaviněná. Ve velkým horku mi motorka uklouzla na spáře. Na poslední chvíli jsem se jí snažil vyhnout, ale na kraji silnice bylo drobný kamení, jel jsem moc rychle a proti mně se objevil traktor s obilím. Silnice byla v tom místě zúžená a tam jsme se potkali. Šel jsem pod levý přední kolo traktoru s motorkou, z který jsem v tu chvíli vystoupil a utrhlo mi to nohu od kolena dolů. To levý kolo traktoru najelo na motorku, kde byl ještě zbytek mojí nohy. Druhá noha byla kompletně potrhaná a taky byla v ohrožení. Traktor jel z pole, špinavej, tak jsem měl sepsi. Zkrátili mi pahýl a kompletně všechno vyčistili.

Jsem krátkej na protézu a dlouhej na kyčelní protézu. Vzhledem k tomu, že dál jezdím na motorce, tak mi pomáhá ten malý kousek nohy. Tím motorku držím a řídím. Teď najedu okolo 40 000 km za rok.

Začínal jsem úplně od začátku. Zjistil jsem, že mám rovnováhu jako malý dítě a motorka je tím totálně narušená. Říkal jsem si, že s tím se nikdy nevypořádám. Měl jsem pocit, že mě deset lidí táhne k zemi. Postupem času se začalo centrum rovnováhy v mozku obnovovat asi s ohledem na novou situaci. Začal jsem jezdit v provozu jako černej plameňák. Dneska už jezdím na motorce s normální manuální převodovkou. Nedávno jsem se rozhodl už sjet ze silnice a najednou to šlo ještě líp, než jsem očekával. Teď trénuju enduro a motokros. Mám stabilitu a držím balanc. Nejsem závodník, tak nemusím jezdit rychle. Moje technika na levou a pravou zatáčku je absolutně rozdílná. Vnímám svoje tělo, kam až mě pustí. Líbí se mi, jak se ty hranice stále posouvají. Strašně rád jezdím na motorce.

Snažím se mluvit s mladýma klukama. Když jim někdo něco pořád říká třeba desetkrát, tak to nemá účinek, ale když mě vidí, tak jim to utkví v paměti. Je naděje, že si na to vzpomenou v pravou chvíli a ten plyn zavřou. To jim může zachránit život a na Vánoce si zase rozbalí dárky.“

18.5.2019

Jindřich, 47 let

„Živím se tím, že dělám rekonstrukce bytů a práce s tím spojené. Pracuju sám na sebe. Zrovna teď jdu na to, za pár minut mi jede autobus. Jsem workoholik. Nemám ani čas na koníčky, protože makám jak šroub.

V Teplicích bydlím od malička a je mi tu docela dobře. Jsem na Teplice zvyklý. Žiju dlouho se svojí přítelkyní a máme spolu dvě velký holky a vnoučka. To víte, že si vnuka užíváme, dělá nám jenom radost.“

15.5.2019

Iveta, 38 let

„Pracuji v Kauflandu v Ústí Všebořicích dva roky na pozici asistent prodeje. Zajišťuji všechno od práce na pokladně až po vybalování a doplňování zboží. Chodila jsem do Kauflandu na brigády a teprve potom jsem nastoupila do stálého zaměstnání. Věděla jsem přesně do čeho jdu a to je vždycky výhodou.

Někdy je práce fyzicky náročnější, například ranní zakládání zeleniny nebo oddělení nápojů. Dá se to ale zvládnout. Nevadí mi to, mě by zase netěšila práce v kanceláři. Moje práce, ač se to nezdá, je docela pestrá. Každý den dělám něco jiného, jsem mezi lidmi a to mě baví. Máme na měsíc plánek, kde je uvedena délka směny a co budu dělat. Někdy improvizujeme podle situace. Občas také zaučuji své budoucí kolegyně nebo kolegy.

Já si myslím, že nejdůležitější pro práci v obchodě, hlavně na pokladně, je být milá, usměvavá a upravená. Rychlost na pokladně s minimem storna je samozřejmostí. Naši zákazníci jsou vesměs příjemní. Ráda jim pomůžu nebo poradím. Když je výjimečně někdo nepříjemný, tak se ho snažím odzbrojit úsměvem.

Bydlím tady v Ústí nad Labem s přítelem a dvanáctiletou dcerou. S rodinou jezdíme často na kolech. Máme rádi přírodu a cestování. Relax je pro mě také vaření. Největší odměnou je mi, když to chutná mojí rodině. Nakupuji samozřejmě hlavně v Kauflandu. Má vlastní masozávod a na kvalitě masa a uzenin je to znát.

Žiju hlavně přítomností a těším se, co mi život přinese. Nejdůležitější je moje rodina a práce. Do budoucna nemám v plánu, na tom nic měnit. Budu se starat dál o svoji rodinu a pracovat v Kauflandu.“

10.5.2019

Josef, 61 let

„V Mostě jsem už za ta léta zvyklej a neodešel bych odsud. Přirostl mi k srdci, ale vadí mi některý lidi. Mám byt odsud směrem ke stovkám a tam je to fakt šílený. Normální blok s bytovkama museli oplotit. Všude v Mostě je binec, věžáky jsou zničený. Lavičky jsou v létě plný, ani není kam si sednout. Všude okolo bordel.

Bojím se jít večer ven. Jednou už mě přepadli. Zmlátili mě a vyškubli tašku. Měj jsem tam peníze, doklady a dva mobily. Policajti někoho chytli. Měl mojí Sim kartu. Já jsem ho neidentifikoval, tak to odložili. Ani jsem ho označit nemohl, protože v tom fofru jsem myslel na svůj život.

Mám částečný invalidní důchod, protože mě ochrnuly nohy a brní mi. Líp se mi jezdí na kole, než chodí. S důchodem mě ošidili. Zakázali mi skoro všechno dělat a dostal jsem jenom první stupeň invalidity. Z toho je 5800 Kč důchod. Bydlím v bytě 1+1 v hodně špatný čtvrti. Myslel jsem, že to tam bude levný, ale platím 7000 Kč. Přitom tam nikdo nechce a je tam hodně volných bytů.

Dřív, ještě za komunistů, jsem dělal na dole Armáda řidiče zakladače. Po revoluci jsem měl výkup druhotných surovin. Kdybych v tom pokračoval, tak jsem dneska bohatej, ale rozvedl jsem se a špatně to s podnikáním skončilo. V tý době byla ta krize, práce bylo málo a když tak jenom na černo.

Do patnácti let jsme bydleli ve starým Mostě. Toho je moc škoda. Mírový náměstí, kostely a uličky okolo byly nádherný, i když zanedbaný. Dneska by byl starej Most krásnej, opravenej, jako třeba Žatec nebo Louny.

Moje děti se měly strašně dobře v době když jsem podnikal. Pak jsem se rozvedl, to už byly skoro dospělý a nevím, co se stalo, ale nestýkáme se. Nějak jsme na sebe zanevřeli.

Vadí mi, že už je mi 61 let. Život mi protekl pod rukama jako voda a co teď? Jsem sám. Byl jsem na tom blbě. Důchod 5800 Kč, něco mi doplácí sociálka na ten nájem a zbylo mi 2000 Kč na měsíc. Teď jsem si našel práci hlídače, tak na tom budu konečně dobře.“

9.5.2019

Simona, 38 let

„V Mostě jsem spokojená. Narodila jsem se tady a žije se mi tu dobře. Pro mě je důležitá práce, abych se mohla realizovat. Já pracuji jako dělnice v automobilce v Havrani. Líbí se mi tam, ale lidé se propouštějí a bojím se o svoje zaměstnání. Na Mostecku je práce málo, ale kdo chce pracovat, tak pracuje.

Jsem samoživitelka a mám dvě dcery, dvojčata. Je jim 10 let. Ve volném čase si ráda zaběhám nebo zacvičím a často se s dětmi chodíme koupat. V Mostě je krásně.“

9.5.2019

Jan, 47 let

„Narodil jsem se v Ústí nad Labem a už delší dobu bydlím v Teplicích. Typický Severočech. Teplice jsou nejlepším městem tady na severu. Je pravda, že by město mohlo zapracovat na možnostech sportování pro všechny. Dost je toho pro sportovní oddíly, ale pro lidi s rodinami je toho málo. Nejsou tu dobré cyklostezky ani větší aquacentrum. To, co teď udělali, je na okres Teplice malé. Co se týká kultury, to je jiné, Teplice nemají v dalekém okolí konkurenci.

Já jsem teď na mateřské dovolené. S miminkem to umím dobře. Já si myslím, že to zvládám lépe než ženské (úsměv). Manželka má lepší pracovní pozici, tak jsme se rozhodli takto.

Než jsem šel na mateřskou dovolenou, tak jsem pracoval v Amazonu. Nebylo to tam úplně špatné, ale je to trochu jiná práce, než si každý myslí.

Když mám čas, tak si zajezdím na kole nebo in linech. Rádi cestujeme, hlavně po Německu. Je to blízko a příležitostí k cestování je tam hodně, od jezer až po hory.

S manželkou máme malé děťátko a starší, které už studuje v Praze. Moje rodina je pro mě nejdůležitější. Vždycky se rádi vracíme domů do Teplic.“

7.5.2019

Žaneta, 41 let

„Tady v Teplicích prodávám až do podzimu hlavně kytičky, sazenice, ovoce, farmářskou a bio zeleninu. Moje práce mě baví, protože jsem venku mezi lidmi. Často si s nimi popovídám a někteří lidé jsou opravdu hodní. Jsem spokojená.

Ráda jezdím na kole a v zimě na bruslích. Samozřejmě se hodně zajímám o svoji zahrádku a hlavně o pěstování kytiček a zeleniny. Mám taky dva psy.

Bydlím v Duchcově a mám už dvě dospělé děti. Holce bude 19 a klukovi 20 let. V Duchcově se to hodně změnilo k horšímu. Obchůdky jsou zavřené a všude pusto a prázdno. Ani lidi nikde nejsou. To Teplice jsou super, ale hodně záleží na čtvrti.“

27.4.2019

Miloš, 57 let

"Vždycky jsem chtěl být kastelánem. Tady na zámku ve Velkém Březně jsem 26 let. Moje práce je velmi pestrá od uklízení odpadků, štípání dřeva, hlídání baráku až po organizování práce nebo jednání s různými firmami a institucemi. Je nás tady šest stálých zaměstnanců a máme opravdu prvotřídní tým. I když nemusím, tak velmi rád někdy provádím, protože často je odezva od návštěvníků zámku úžasná. Jezdí sem také Němci a poslední dobou hodně Pražáci, hlavně důchodci, kteří jsou příjemní a mají přehled. Jsme známí v Praze taky proto, že Praha vděčí za mnohé hraběti Chotkovi.

Často tu bývají filmaři. Naposledy tu natáčeli seriál Já Mattoni. Většinu interiérů točili tady. Některé filmové hvězdy jsou namyšlené, některé velmi pokorné a je radost s nimi spolupracovat. Třeba výborný byl Josef Somr. Ten je nesmírně hodný, skromný a v osobním kontaktu příjemný.

Moje práce se točí pořád okolo historie, která je úžasná. Majitel zámku, hrabě Chotek, byl naprosto fantastický člověk. Ať se v Čechách podíváte kam chcete, všude je tam schovaný Chotek. Všichni žijeme dodnes z jeho práce. Od roku 1826 do roku 1843 byl nejvyšším purkrabím Českého království a udělal neuvěřitelné množství práce. Železnice, mosty, dopravní infrastruktura, pravidelné poštovní zásilky, to všechno založil on. Nesmírně podporoval obrozence. Co Palacký vymyslel, Chotek podpořil a hned to šlo dál. Karel Chotek pracoval v Innsbrucku, v Terstu, v Neapoli. Znal celou Evropu a na penzi si vybral Severní Čechy. Nechal si postavit zdejší zámek. On se považoval za Čecha, což v té době u šlechty nebylo běžné.

U nás na zámku Velké Březno máme spoustu zajímavých věcí. Nejpozoruhodnější je stará daguerrotypie. Chotek jel v roce 1839 do Mnichova a tam si nechal udělat tehdy objevenou fotografii metodou daguerrotypie. Tak vznikla jedna z prvních dochovaných fotografií skupinového portrétu na světě, kde je Karel Chotek se svou rodinou. Chotek si napsal do deníku, že to má velkou budoucnost.

Zámek by měl žít hlavně kulturou. Máme tady až osm koncertů za sezonu, samé špičky. Letos začínal Ivan Klánský a následuje klavírista Miroslav Sekera. Ve filmu Amadeus ten malý Mozart, který hrál před papežem, je malý Sekera. On už vyrostl a teď je z něj slavný pianista. Dál tu bude prvotřídní pianista z JAMU pan Jiraský a potom věhlasné Panochovo kvarteto. Měli jsme tu i Hudečka nebo kytaristu Raka. Také pořádáme akce pro děti a svatební obřady.

Bydlím tu s manželkou a třemi dětmi. Děti chtějí vždycky to, co nemají. Ty moje by chtěly bydlet v paneláku, ale jistě to tady později ocení."

Lenka, 49 let

„Lázně Teplice vypadají hezky, akorát lidé by se mohli chovat lépe. V Teplicích jsem se narodila a myslím, že je to tady všechno trochu na oko, ale problémů je pořád hodně.

Jako brigádu teď prodávám velikonoční věci. Jinak dělám překlady z vietnamštiny do češtiny a naopak. Absolvovala jsem kurz vietnamštiny a pak jsem v tom pokračovala. Vyrazila jsem mezi zdejší Vietnamce. Oni jsou uzavření mezi sebou, ale když je poznáte, tak zjistíte, jak jsou přátelští lidé. Často jezdím do Sapy v Praze.

Baví mě různé knihy o Vietnamu, hlavně cestopisy. Můžu číst i psát ve vietnamštině. Plánuji, že si udělám státní zkoušky a taky bych chtěla navštívit Vietnam.“

16.4.2019

Petr, 48 let

"Rodiče mé přítelkyně mají od Městského úřadu v Chabařovicích už roky pronajatý zdejší autokemp. Já považuji za nejdůležitější čistotu v celém areálu. O to tady vzorně dbá správce s manželkou. Areál je tak trochu retro, včetně cen ubytování, protože chatky jsou staršího data, ale udržujeme je ve slušném stavu a čisté. Teď jsme udělali novou kuchyňku a společenskou místnost. V areálu je pěkná hospůdka, kterou si pronajal šikovný pan hospodský s manželkou. Naše přírodní koupaliště má v pozdním létě problém s kvalitou vody, ale naštěstí je kousek odsud velké jezero Milada s průzračnou vodou a plážemi.

Veškerý loňský zisk jsme dali do kempu. Těší mě, že naše práce je vidět. Lidi se k nám začínají vracet. Pro mě je nejlepší hláška „přijedeme příští rok znovu“. Jezdí sem hlavně Češi, ale i Němci nebo Holaňďané. Často tu máme školy nebo různé akce. Zajímavé je, že dost dětí vidí poprvé otevřený oheň ze dřeva, neumí si opéct buřta a musím je to naučit. Nejdříve se ptají „máte Wi-Fi?

Samozřejmě máme i problémy hlavně s některými lidmi, pro které je 20 korun jako vstupné na koupaliště moc. Občas nám něco zdemolují a komunikace s nimi je náročná.

Autokemp je víceméně můj koníček. Živím se jako strojař a taky prací se dřevem. Téměř všechnu práci v kempu si dělám sám s pomocí mé rodiny. S přítelkyní máme dohromady čtyři kluky. Dva dělají vysokou školu a dva už pracují. Já jsem motorkář. Byli jsme třeba v Jižních Čechách. Ženský přijely autem a my na motorkách. Tam jsme si naskládali holky za sebe a jezdili po Šumavě. Je to krásný se kochat krajinou. Když vezmu motorkáře tady do Krušných hor, tak jsou nadšení.

Máme tu v kempu vždycky v červnu festival SklapFest. Je to klasický big beat. Letos už bude čtvrtý ročník. To máme plně obsazeno a je tu opravdu pohoda. Doufám, že náš kemp bude i jindy plný, děláme pro to všechno.“

11.4.2019

Miroslav, 36 let

„Tady v Chomutově bydlím s rodiči a žije se mi tu docela dobře, až na to ovzduší. Když vypouští v okolních fabrikách ty čističky, tak je to děsný.

Pracuju jako pomocný kuchař v cukrářské výrobě a jsem tam spokojený. Ještě pobírám důchod. Když k tomu co si vydělám  připočítám důchod, tak s penězma vyjdu dobře.

Zajímám se o turistiku. Často si vyjdu do nedalekých Krušných hor. Taky mě baví, když si s kámošema zahrajeme kulečník nebo šipky. Tady čekám na přítelkyni. Mám s ní ve dvě hodiny spicha a někam si vyrazíme.“

5.4.2019

Jana, 45 let

„Během tohoto roku plánujeme, že se přestěhujeme do baráčku v Bořislavi. Celý život bydlím v Teplicích na jednom místě. Mám tu přátele i práci. Tady mám kořeny a sem se budu pořád vracet. Do Bořislavi je to z Teplic čtvrt hodinky, takže není problém.

Já jsem fyzioterapeutka, ale ze zdravotních důvodů už to nedělám. Abych na sobě mohla dále pracovat, tak jsem se rozhodla, že budu dělat jógu. Už jsem ji dělala dříve a mám trenéra trojku. Teď si dokončuji trenéra dvojku a předcvičuji pro dospělé, děti a rodiče s dětmi. Dělám to více méně pro radost. Hodně přemýšlím o těch jógových tématech. Teď se třeba zabývám prací, jak vnést jógu do běžného života. Jde mi o to, aby lidi necvičili jógu jenom dvakrát týdně na karimatce, ale aby si uvědomili její širší rozměr. Je to taková životní cesta.

Máme s manželem dva syny, kterým je patnáct a dvacet jedna let. Teď se těšíme na ten domeček a na zahrádku. Je tam opravdu moc hezky s krásným výhledem na celé Krušné hory.“

2.4.2019

Jakub, 21 let

„V Děčíně bydlím od narození. Chodil jsem tu na střední stavební školu a teď čekám na třetí pokus maturity. Bohužel na ty dva jsem se vykašlal. Na třetí jsem se ale pečlivě připravil a už se těším. Teď dělám na kolejích traťového dělníka. Po maturitě bych chtěl dělat stavbyvedoucího na železnici. Začínám vlastně odspoda a myslím, že dělníci budou mít větší respekt.

Pro mě se opravdu hodně změnilo, když jsem začal bydlet ve svém. Dva roky mám přítelkyni a bydlíme společně. Zatím to vypadá dost dobře.

U nás v Děčíně se mi líbí, až na určitou menšinu. Neznám nikoho z nich, kdo pracuje. U nás v práci jsou ale kluci, kteří pracují, chovají se slušně a jsou v pohodě. Ti kluci jsou z Chánova.“

29.3.2019

Martin, 31 let

„Kultura v Teplicích se hodně zlepšuje, protože je tady dost lidí, kteří vytvářejí nové aktivity. Konkrétně se mi líbí Živé Teplice nebo Malá Paříž. Myslím, že kulturní život v Teplicích neskomírá. Naopak jde správným směrem.

Co se týká práce, asi se to tu zlepšilo, nicméně já jsem byl nucený jít kvůli práci do jiného města. Jezdím do Litoměřic dělat správce počítačové sítě. Zkoušel jsem to v Teplicích, ale ty podniky, pro které jsem pracoval, z nějakého důvodu skončily nebo se přesunuly. Pozitivní na tom pro mě je, že v Litoměřicích jsem se seznámil s mojí přítelkyní. Teď právě řešíme, jestli budeme spolu bydlet v Teplicích nebo v Litoměřicích. Tady máme s rodiči dům, tak se nabízí Teplice, ale jisté to ještě není.

Jak vypadají dneska Teplice? Asi to jde, ale když to srovnám s Litoměřicemi, tak oni je mají fakt hezky upravený. Každý den tam gruntují a poctivě všechno udržují. Je vidět, že k tomu najímají lidi, kteří třeba nemůžou zrovna najít práci. Když to srovnám s Teplicemi, tak v Litoměřicích se cítím líp.

Mám asi půl roku svoji aktivní hudební kapelu. Naše hudba začíná někde na rocku přes jazz, swing až k electru. Složení skupiny je kytara, druhá kytara, baskytara, klávesy, bicí a zpěv.

Na to, že jsem zažil pár nepříjemných životních kapitol, tak jsem teď docela vyladěnej. Začíná jaro, krásně svítí sluníčko a vrací se optimizmus.“

20.3.2019

Michal, 40 let

„Dlouhá léta jsem bydlel tady v Teplicích. Teď žijeme v Úpořinách, kde jsme koupili starší dům a kompletně ho zrekonstruovali. Živím se jako programátor, což je docela zajímavá práce. Máme s manželkou dva kluky. Jednomu jsou tři a tři čtvrtě roku a druhému tři čtvrtě roku.

Od rána do večera mám nějakou práci, takový je dneska život. Docela rád bych se pořádně vyspal, ale moc se mi to nedaří. V podstatě nemám volný čas, ale kdybych měl, tak bych určitě jel někam na výlet nebo bych se potkal s kamarádama a zašel na pivko, trochu si popovídat. Zvlášť teď, když je tak hezký počasí, tak jistě vyjde nějaký výlet i to pivko.“

22.3.2019

Milan, 42 let

"Posláním našeho nízkoprahového klubu Orion v Ústí nad Labem je sociální začlenění ohrožených dětí a mládeže ve věku 12 až 18 let. Může sem přijít každý anonymně nebo se zapíše. Chodí k nám docela dost zájemců o naše služby. Zrovna včera jich tu bylo třicet, což je maximální kapacita klubu.

Většinou se tady nějakým způsobem baví. V rámci zábavy je učíme dodržovat určitá pravidla. Aby nemluvili sprostě, aby spolupracovali, aby jeden druhého neuzurpovali. Snažíme se všechny korigovat, aby se chovali slušně a ohleduplně. Děláme tady i workshopy na různá ožehavá témata. To je dlouhodobá práce a zatím o to děti nemají valný zájem. Zúčastňuje se jich méně, dělají si z toho srandu a většinou po pěti minutách odcházejí s tím, že je to nebaví. Nutit je samozřejmě nemůžeme.

Řešíme různé jejich problémy. Třeba přišel chlapec, že se popral s otcem. Nebo jedna holka přišla s tím, že je na ní otec nepříjemný, ale v jakém smyslu neřekla. Čtrnáctiletý chlapec během půl roku úplně zchátral. Samozřejmě sem nikdo nesmí pod vlivem drog nebo alkoholu. Hezčí stránkou je, že občas se k nám vrátí někdo už jako mladý pán nebo paní už s vlastníma dětma v rámci nějaké akce. To potěší.

Máme tady hudební, výtvarnou a taneční dílnu a často sportujeme. Skoro všichni rádi zpívají a tancují. Jejich písničky jsou takový smutný. Tanec a hudbu mají v krvi. Taky si pouštíme filmy. Baví to tak polovinu dětí. Chtějí hlavně ty akční. Když jsme pustili film s vánoční tematikou, tak se tomu smály. Někdy chodíme do kina nebo do bazénu. Taky jsme měli dětský tábor na pět dní se vším za 300 Kč. To se dětem opravdu líbilo, protože i ty starší byly poprvé na táboře. 99 % našich klientů jsou Romové. Tady v té části Krásného Března jich bydlí hodně.

Některé děti sem rády chodí na doučování, aby se zlepšily ve škole, ale na druhou stranu jsou tady takové, kterým je 16 let a jsou v sedmé třídě. Je to také tím, že se některé rodiny odstěhovaly do Anglie, po nějaké době se zase přistěhovaly a dítě školu už nezvládalo.

Hodně dětí už od patnácti let pracuje, třeba v Amazonu. Někteří chlapci jsou opravdu manuálně zruční. Když se ptám holek, kam půjdou dál na školu, tak říkají, že chtějí mít manžela, děti a být doma.

Často nám se chodí pomáhat dobrovolníci. Třeba nedávno přišla šikovná kadeřnice a mladým holkám udělala účesy. To mělo opravdu velký úspěch.

Já jsem z Litoměřic a studuji na UJEP sociální pedagogiku navazující magisterský obor. Potřeboval jsem si udělat praxi v nějakém nizkprahovém zařízení a už jsem tu zůstal. Práce v sociálních službách mě opravdu naplňuje. Chtěl bych se tomu dál věnovat."

15.3.2019

Julek, 70 let

„Pocházím ze Slovenska. V roce 1949 se naši toulali, jak se říká a já se narodil v Liberci. Místo vojny jsem šel roku 1968 pět měsíců pracovat na stavbu v Mostě. Seznámil jsem se tady s holkou a usadil se tu. Pamatuju ještě starý Most. Bylo tam několik náměstí a úplně jiný život. To už je všechno pryč. Od osmnácti let až do důchodu jsem dělal na šachtě, nejprve kolejáře a potom předáka. Bylo tady vždycky práce dost.

V Mostě bydlím s dcerou. Celkem mám dvě dcery a jednoho syna. Několikrát jsem dědou a taky pradědou. Mám rád, když můžu vypadnout ven jako dneska. Zašel jsem si na oběd. Chutnají mi omáčky a zrovna měli kuře na paprice. Dnes je chladno, tak zajdu asi na pivo. Sedneme si s kamarádama a pokecáme.“

13.3.2019

Ajži, 25 let

„Před pěti lety jsem se přistěhovala z Kazachstánu. Vždycky jsem si přála zkusit něco nového. Moje kamarádka chtěla do Čech, tak jsem jela s ní. Bydlím v Jičíně a pracuji jako dispečerka dopravy. Tady v Teplicích jsem pracovně a je to tu moc hezký. Možná se sem s přítelem přestěhujeme. Celá Česká republika se mi moc líbí. Mám tady úplně jiný život.

I u nás v Kazachstánu se mi líbí. Vždycky jsme tam měli klid. Trochu hůř se tam hledá práce, hodně záleží na vzdělání. Kdo má vysokou školu, určitě práci sežene. V Kazachstánu bydlí hodně Rusů, Němců a taky Čechů. Žijeme spolu v klidu a pohodě. Všichni lidi jsou stejný.

Když mám volný čas, tak si s oblibou zacvičím nebo jdu na procházku a taky hodně ráda čtu knihy. Prostě dělám takové úplně obyčejné věci.“

7.3.2019

Petr, 55 let

„Jsem původem zootechnik. Před léty jsem začal pracovat na statku, kde se záhy v rámci privatizace všechno začalo prodávat nebo vracet restituentům. Všichni tam tenkrát řešili, co dál. Já jsem pokračování v zemědělství po špatných zkušenostech zavrhl. Nicméně na statku zbyly dílny, kde se opravovaly zemědělské stroje. Plánovali jsme to tak, že si necháme lidi z těch dílen a budeme dělat službu pro zemědělce. Trend byl takový, že všechno se bude zajišťovat službama a zemědělci se budou starat jenom o pole. Celostátně ta myšlenka během tří let padla a zase jsme řešili, co budeme dělat.

Začali jsme jinde s opravováním nákladních aut pro stavební firmy. Pak se sem nasunuly zahraniční společnosti se svými zastoupeními a ti věděli, že je pro ně lepší mít své automechaniky. Pro nás to bylo špatný, ale byla tam v koutě taková malá zaprášená kovárnička, kde jsem to občas zkusil. Vždycky mě bavilo dělat rukama.

Potkal jsem jednoho výtvarníka, který navrhoval nějakou bránu a ten mi navrhl, abychom ji spolu zkusili realizovat. Tam jsem se ke kovářskému řemeslu dostal poprvé naostro. Ta akce skončila a já jsem zjistil, že se mi to líbí. Pomáhal nám jeden opravdový kovář, s kterým jsem začal spolupracovat.

Začal jsem s ním dělat rekonstrukci bran v Jirkově na zámku. Tenkrát to byl takový romantický život. Bydleli jsme v zámeckém depozitáři. Celé léto jsme se pohybovali okolo zámku, kastelán tam měl stánek a lidi nás plácali po zádech, jak to pěkně děláme. Bylo teplo a co víc si přát.

Zakázka skončila a přestěhoval jsem se sem do Sebuzína. Moje vize byla taková, že já mám vybavení a on zkušenosti a zákazníky, tak by to mohlo fungovat. Jenže naše představy o hospodaření s financema se zásadně lišily, tak jsme se rozešli. On chtěl pořád romantický život. Najednou jsem měl dílnu, vybavení a tím to končilo. Prostě hodilo mě to do vody a já jsem musel plavat. Ze začátku jsem to řešil inzerátama a ozval se jeden zákazník z Děčína. Od té doby to bylo lepší, ale stále jsem hledal svoji cestu a byl to boj nad propastí. Zkusil jsem udělat dva kovaný panáky, dal jsem je do batohu a jel jsem do Prahy zkoušet to v galeriích. Nakonec mi to v jedné galerii vzali a dokonce jednoho panáka prodali. To už jsem si začal trochu víc věřit, ale ještě jsem chtěl něco zkusit.

Pocházím z vesnice Zásada u Jablonce nad Nisou. Tam žil kovář Vokurka. S babičkou jsme k němu chodili jen tak se dívat. On tam udělal takovou lucernu, kterou jsem měl na fotce. Řekl jsem si, že když dokážu vyrobit takovou lucernu, tak můžu sebrat odvahu dělat tohle řemeslo definitivně. Vyšlo to, tak to dělám.

Chci dělat tu práci poctivě. Hlavně v Německu vidím často z auta třeba kovaný ploty, který vypadají docela dobře. Když se ale podíván zblízka, tak je to celý svařený, v lepším případě jsou tam nýty. To už není řemeslo. Jsou to takový kulisy. V Čechách jsou častěji vidět poctivý výrobky, asi proto, že v Německu je kovařina strašně drahá i pro Němce.

Já dělám skoro všechno: mříže, brány, branky, svícny, svítidla i plastiky. Nedělám věci v sériích, ale vždycky jenom na zakázku (mimo těch prvních dvou panáků). Tady na vesnici, když za mnou přijde babička s motyčkou, tak to samozřejmě taky udělám.

Když má někdo zájem o moje služby, tak se s ním sejdu, popovídáme si a obvykle spolu malujeme, jak by to mělo předběžně vypadat. Snažím se trefit do stylu baráku nebo třeba krbu, aby to mělo společný linie nebo prvky a aby to k sobě šlo. Musím o tom nějakou dobu přemýšlet a pak to nakreslím. Dělám to už 20 let, tak mám v notesu už hodně čmáranin.

Fyzická práce mě naplňuje. Baví mě něco vymýšlet a taky mám rád, když je za mnou něco konkrétního vidět. Kováři se občas popálí, ale tomu se nedá vyhnout. Je zajímavý, že když je železo pořádně rozžhavený, tak ta spálenina je taková dobrá a rychle se hojí. Nejhorší jsou spáleniny od žehličky.

Bydlím v Ústí nad Labem s přítelkyní. Jeden syn žije v Praze a dělá správce webových stránek a druhý syn se odstěhoval do Kalifornie. Teda nevím, jestli bych tam mohl žít. Je to zvláštní, ale když jsem někde v cizině, tak se strašně rád vracím. Když vylezu na kopce tady nad Sebuzínem a podívám se směrem na České středohoří, tak to je úplně jinej svět.“

5.3.2019

Pavlína, 25 let

„Studuji ekonomiku a management na Fakultě sociálně ekonomické. Jsem ve čtvrťáku. Na fakultě mě oslovili a teď tam nastoupím na funkci referentky pro vědu. Ze začátku budu dělat administrativní činnosti a pak se uvidí. Pokud se to povede a bude to fungovat, tak tam zůstanu nastálo. Ta práce by mě velice bavila.

Ústí nad Labem se mi celkem líbí. Někdy zajedu do centra, ale většinou chodím trasu z kolejí přes kampus do svojí fakulty. Tady v Ústí mají na katedře biologie nádherný botanický park včetně skleníků. Hrozně ráda se tam procházím. Je to fakt hezký.

Bydlím na koleji a na víkend jezdím domů do Skalice u České Lípy. Na naší vesnici je hezky. Čerstvý vzduch a fajn lidi. Tam jsem doma. V baráku bydlím s mamkou, taťkou a starším bráchou, který je mentálně postižený. Není to jednoduchý, ale člověk získá velkou trpělivost. Je to velký učitel. Nic mě v životě nevytočí a různé problémy jsou pak nicotné.

Já jsem byla po střední škole dva roky hodně nemocná, ale přežila jsem to. Naučila jsem se ještě víc si vážit života. Teď už je to dobrý. Snažím se žít víc zdravě než před tím. Chtěla bych trochu cestovat. Láká mě třeba Nový Zéland, Amsterdam, nebo jet někam normálně na dovču za sluníčkem.“

26.2.2019

Miloš, 63 let

„V Teplicích bydlím 35 let a žije se mi tu výborně. No, zrovna tady v Trnovanech u červenýho kostela se mi to moc nelíbí, ale i tak to celkem jde.

Mám plný invalidní důchod. Dříve jsem dlouho pracoval jako mechanik měření a regulace. V pozdější době jsem dělal všechno, co se dalo. To ještě nebyly příležitosti jako dneska. Teď je možností dost, ale nikdo nechce tahat. Nejsou lidi, který by dělali rukama.

Bydlím kousek od centra Teplic. Už nějakou dobu jsem rozvedenej. Mám dvě dospělý děti, holku a kluka. Oba si vedou dobře a vůbec jsou dobrý.“

21.2.2019

Klára, 27 let

„Teď zrovna uvažuji o zimní dovolené. Najraději bych chtěla jet někam na lyže. Moc ráda sportuju. Vedle lyží mě nejvíc baví jízda na kole a plavání.

V Teplicích bydlím s přítelem a líbí se mi tu. Vystudovala jsem UJEP v Ústí nad Labem a pracuju jako učitelka v mateřské škole. Je to hezká práce. Když přijdou malé děti do školky, tak se špatně srovnávají s kolektivem a někdy je to problém. Naštěstí se to tak ve čtyřech letech zlomí a pak už je to dobré.“

18.2.2019

Miloš, 52 let

„Pocházím z Teplic a tam také bydlím. V Děčíně jsem pracovně. Živím se jako ekonom na volné noze. Srdcovka je samozřejmě moje rodné město, ale chybí mi tam to Labe. Tady to mám rád od Děčína na hranice a dál až po Bad Schandau. To je moje druhá srdcovka.

Moc rád navštěvuji tohle Centrum Pivovar Děčín. Je to opravdu ojedinělá multifunkční stavba zasazená do areálu místního starobylého pivovaru. Zajímám se o umění, tak si prohlížím díla ve zdejší galerii.

Poslední dobou se mi honí hlavou tři myšlenky. Zaprvé - změna života kluka po padesátce a co s tím. Zadruhé - kam dál pracovně. Jestli náhodou není čas začít dělat ve dvaapadesáti to, co mě bavilo ve dvaceti. Třetí myšlenka je taková svobodná a milá. Tam, kam přijedu, prohlédnu si co mě zajímá a baví.

Mám docela velkou rodinu. Půlka mé rodiny není v České republice a druhá půlka už jsou dospělé děti a taky vnoučata.“

15.2.2019

Michal, 34 let

„Mám rád Teplice. Žiju tady od narození a líbí se mi tu. Pracuju jako team leadera kousek odsud na Dukle. Vyrábíme kuchyňský pracovní desky pro Ikeu. Už jsem tam 12 let a s tou prací jsem spokojený.

Pořád je o čem přemýšlet. O práci, vztazích, penězích a životě. Teď čekám na kamarádku, která přijede sem na řetenický nádraží. Zrovna přijel vlak, tak musím běžet.“

8.2.2019

Evženie, 71 let

"Před několika lety mě oslovil tajemník Městského úřadu Chabařovice, zda bych měla zájem o práci knihovnice. Nabídku jsem přijala a pracuji tady již osmým rokem. Knihovna je otevřena 2x v týdnu a máme kolem stovky členů. Vedle knihovnictví mám ještě jednu milou činnost, kterou je varhaničení v kostele.

Naši knihovnu již několik let navštěvuje také Adriana Guliasová ze zdejší ZŠ. Kromě výběru knih tráví čas na počítači přípravou referátů pro výuku. Těší mě, když jí mohu trochu poradit. Ona pak přijde s dobrou náladou sdělit mi, že za referát dostala jedničku a byla pochválena.

Zavedla jsem poličku, kde jsou knihy s tématikou druhé světové války a také z muslimského světa, které jsou zajímavé i pro žáky z druhého stupně ZŠ. Pokud mají zájem, vyprávím jim o Arnoštu Lustigovi a podobně. Měla by to znát hlavně mládež. Děti a mladí lidé často vůbec nic nevědí o holokaustu. To mě zlobí.

Já ráda čtu např. knihy od Vlastimila Vondrušky. Máme tu od něho jak epopej Přemyslovskou, tak i Husitskou. S novými knihami nám hodně pomáhá metodička paní Tománková z ústecké vědecké knihovny.

V Chabařovicích jsme založili Sdružení chabařovických občanů, které vede Ing. Stanislav Sochocký. Zabýváme se historií Chabařovic a scházíme se také zde v knihovně. Já mám po své matce, která byla do konce svého života varhanicí ve zdejším kostele Narození Panny Marie, dost fotografického materiálu.

Teď se těším, že naše sdružení začne pracovat na dějinách Chabařovic, kde by měly být hlavně fotografie a vyprávění pamětníků. Budeme se také zabývat osudy letce RAF 311. perutě Jaromíra Drmelky, který je pochován na zdejším hřbitově.

Naše knihovna má tajemnou minulost. V jejích prostorách byla dříve šatlava. Když probíhala rekonstrukce objektu, má sestra dokonce objevila řetěz, kterým byl připoutáván obviněný. Před knihovnou je zajímavost. Jsou to dva kamenné kříže, do nichž musel viník vytesat nástroj, který použil k činu. Na jednom je vyobrazen kámen a na druhém dlouhý nůž. Tak se mohl viník smířit s Bohem.

Když se měly Chabařovice bourat kvůli uhlí, tak naše tři kříže odvezli do zubrnického skanzenu. Pak nám dva vrátili. Nic už se bourat nebude."

4.2.2019

Andrea, 44 let

„V září 1989 jsem nastoupila na střední zemědělskou školu. Než jsem odmaturovala, tak bylo zemědělství v troskách. Šla jsem do našeho slavného JZD v Žalanech a tam zbylo už jenom pár krav. Naštěstí se tenkrát uvolnilo místo v ústecké zoologické zahradě. Vzali mě tam. Nejdříve jsem měla na starosti v exotáriu rybičky a potom plazy.

V ústecké zoologické zahradě pracuji 25 let, z toho převážnou dobu tady na zimovišti a odchovně. Ráno přijdu do práce a zkontroluji zvířata, jestli jsou v pořádku. Pak připravím krmení a roznesu ho. Samozřejmě uklízíme. Někdo začíná úklidem, někdo přípravou krmení a tak. V zimě krmíme jednou denně, v létě dvakrát a když mají mláďata, tak třikrát za den. 

Já se specializuji na ptáky, hlavně papoušky. Ti mě zajímají nejvíc. Teď jsme se zaměřili víc na druhy ohrožených velkých arů. Máme tady také kakadu palmové a pár žaků. Papoušci jsou strašně individuální v tom, že jsou různě inteligentní podle druhu i podle jedinců. Máme třeba šest druhů arů a každý druh je úplně jiný. Ara hiacintový je nadprůměrně inteligentní. Jsou úplně neskuteční. Chodí za mnou jako pejskové a kamarádí se se mnou. Jednou nám ara ulétla a když jsme mysleli, že je to beznadějné, tak se po šesti týdnech vrátila. Najednou se pohybovala tady po stromech a na voliérách. Když slyšela zvuk vozíčku, kterým v létě krmím ve venkovní kleci, tak přilétla. Já jsem byla v kleci, ona venku a krmila jsem ji. Prostě vrátila se za mnou domů a všechno dobře dopadlo. 

V naší zoologické zahradě jsme hodně úspěšní v chovu zoborožců vrásčitých. Jsou docela vzácní. Náš chovný pár k nám dovezli ještě z přírody v roce 1991. Nevíme ani přesně jak jsou staří. Každý rok máme jedno, dvě nebo i tři mláďata. Nechali jsme si jednu mladou samičku a spárovali ji s nepříbuzným samcem. Vloni se dostavil úspěch. Další generace nám odchovala mláďata.

Do práce dojíždím z Žalan, kde bydlím s rodinou. S manželem máme dvě dospělé dcery. Ta starší má střední veterinu a teď dělá bakaláře na zdravotního záchranáře. Je u dobrovolných hasičů jako zdravotník. Manžel je u hasičů, tak k tomu měla blízko. Mladší dcera studuje ekonomku.

Celý život jsme měli doma nějaká zvířata. Slepice, andulky, králíky, potkany, psy. Teď už máme jenom dva německé ovčáky. Jezdím na cvičák a dělám s nimi zkoušky.

Vloni jsem se ještě pustila do vysoké školy zemědělské. Přihlásily mě dcery. Musela jsem se znovu naučit učit. Když je zkouškové období, tak přijedu z práce a jdu se učit. I když je to opravdu náročné, tak to zatím nějak zvládám. Diplomku bych dělala z chovu zoborožců, protože v tom jsme tady hodně dobří.“

31.1.2019

Oldřich, 69 let

„Teplice, jako lázeňský město mi vyhovují a podle mě tady není špatný život. Narodil jsem se tu a můžu posuzovat vývoj. Myslím, že situace se v Teplicích pořád zlepšuje. Akorát mi vadí ti zahraniční turisté, co jezdí do lázní.

Jsem strašně spokojenej, že žijeme v docela poklidný době. Zní to jako fráze, ale válku jsem nezažil a je to tak. Nechci být sobecký, ale člověk žije spíš svým okolním životem a je hlavě důležitý, aby byl zdravej, mohl si vycestovat na dovolenou a podobně. Zaplať pánbůh, mám manželku, dvě děti a vnoučata. Děti jsou taková ta generace ročník 1974, 1975 a po studiích byl problém tady sehnat rozumně placené místo, tak se odstěhovaly do Prahy.

Máme rodinnej domek a baví mě zahrádka. Taky hodně jezdíme na dovolenou a vůbec rádi cestujeme. Teď jsme navštívili Omán a viděli jsme tam, jak želvy kladou vejce do písku. Bylo to opravdu zajímavé.

V životě jsem vystřídal dost zaměstnání v Duchcově, Bílině a v poslední době jsem byl zástupcem ředitele na Střední průmyslové škole v Teplicích. Teď si užívám důchod.“

28.1.2019

Michala, 44 let

„Pracuju v krupský zóně ve sladidlech. Je to tam docela dobrý, mohlo být i hůř. Tady v Teplicích jsem se narodila a teď žiju s přítelem v Ústí nad Labem. Chtěla bych, abysme se zase přestěhovali do Teplic. Už jsme tady bydleli. Teplice jsou krásný město, o hodně hezčí než ocelový Ústí.

Moc ráda čtu. Nevydržím prostoje bez toho, abych neměla knížku. Taky šiju na panenky. Dřív jsem si tím i přivydělávala. Dneska, když vidím nějakou známou holčičku, tak jí třeba udělám něco na Barbínu.

Mám čtyři děti, tři kluky a holčinu. Nejstaršímu je 20 let, druhýmu 15, holčině 13 a nejmladšímu 9 let. Docela to s nima jde a někdy mi dělají i radost.“

24.1.2019

Leona, 23 let

„V Chomutově žiju půl roku a moc se mi tady nelíbí. Já pocházím z Litoměřicka. Litoměřice jsou nádherný město. Vidíme na Český středohoří a to je mi srdcem blíž než zdejší Krušný hory. Polabská krajina je úplně něco jinýho. Do Chomutova jsem se odstěhovala za přítelem, ale už jsme se rozešli.

Studuju zahradní a krajinářskou architekturu na vysoké škole v Praze. Jsem tam spokojená. Já mám přírodu moc ráda. Nejradši bych spojila mojí budoucí profesi s cestováním. Ideální by bylo, kdybych se mohla převážně věnovat zahradám a krajině a přes zimu někam vycestovat. Mám ráda Asii. Vloni jsem byla tři týdny v Číně. Bylo to tam úžasný. Týden v klášteře Shaolin stál za to. Cvičili jsme a hlavně dělali bojový umění Ving Tshhun, kterýmu se věnuju už sedm let. Je mi blízká čínská filozofie.

Poslední dobou jsem šťastnej člověk. Dělám brigádu v čajovně a to mě opravdu baví. S mojí rodinou jsem ráda. Asi se vrátím na Litoměřicko. Přece jenom ty naše kopečky Českýho středohoří a Labe mně chybí.“

18.1.2019

Renata, 51 let

„Já pocházím z Hostomic. Je to tam celkem dobrý, až na některý obyvatele, ale už jsem si zvykla. Do Teplic dojíždím. Pracuju tady v podnikové prodejně Bohušovické a Choceňské mlékárny už osm let. Jsem ráda, že se sem lidi naučili chodit nakupovat. Mě ta práce baví. Je to takový osobní, v každým případě lepší, než v supermarketech.

Město Teplice se mi moc nelíbí, hlavně proto, že je to jedno velký smetiště. Podívejte se všude okolo sebe. Nevypadá to jako lázeňský město. Všude samý vietnamský obchody a herny. Všechny malý, kamenný krámky zmizely. Supermarkety je nikdy nemůžou nahradit.

Všechno je jenom o penězích, kdo si víc vsadí a nahrabe. Je to dneska postavený na hlavu a slušný chování už se nenosí. Hnusná doba. Už bych nechtěla být mladá a začínat. Dneska mladý, když nemají bohatý rodiče, tak jsou totálně v čudu. Třicet let zadlužený. Nedej bože, aby jeden z nich přišel o práci. O všechno přijdou. To je trvalej stres. Kde je nějaká svoboda, o čem to vlastně je? Já jsem se přistihla, že čím dál, tím víc myslím na dobu, co byla. Scházely jsme se s kamarádkama. Dneska na to nemá nikdo čas, ale hlavně náladu. Nahrazujou to telefonama a internetem.

Mám dvě dcery, který už jsou z baráku a mají svoje domácnosti. Obě dodělaly školu, choděj do práce, nechytly se žádný špatný party. My jsme děti vypustili, aby si hrály. To už dneska není. Zatím mám jednu vnučku a dělá mi radost.“

16.1.2019

Vojta, 19 let

„Tady na zastávce u teplickýho nádraží čekám na autobus domů do Dubí. Jedu z Krupky ze školy. V Krupce se učím na kuchaře a celkem mi to tam vyhovuje. Až dodělám školu, tak mám namířeno do teplický brambůrkárny. Slyšel jsem, že je to tam dobrý.

Ve volným čase mě hodně baví fotbal. Fandím Spartě. Teď je trochu dole, ale doufám, že se v krátký době zase stane mistrem. Sparťani jsou fakt borci.“

11.1.2019

Pavel, 46 let

„Bílina, kde bydlím, je takové ospalé město, kde se toho moc neděje. Je tam mnoho zájmových skupin a to je problematické. Když jsem začal něco dělat veřejně, tak byl problém. Hned jsem se dostal do hledáčku určitých lidí a přišly otázky proč, co a jak, jestli mi to někdo dovolil atd. Takové prostředí mi přijde trochu mafiánské.

Tady v Teplicích to vnímám lépe, i když tu bylo dříve víc malých obchodů, třeba na Masarykově třídě a na jiných místech. Jako by tam teď lidé nebydleli. V obchodních centrech je toho hodně, ale já mám radši malé obchůdky a kavárničky na ulici. Velká obchodní a společenská centra mně ne vždycky vyhovují.

Já se zabývám masážemi a hlavně bylinkami. Vyrábím originální masti a tinktury podle vlastních receptur. Dělám to řekněme poloprofesionálně. Vlastním živnostenský list, ale je to můj velký koníček. Příležitostně jsem s tím chodil na trhy, ale hlavně mám svoje lidi. Když něco potřebují, tak mně zavolají nebo napíšou mail. Zamyslím se a podle jejich potíží zjistím, jestli jsem schopen něco udělat nebo ne.

Dělám hlavně olejový masti. To je olej zahuštěný včelím voskem. Nesmí to být olej, ale ani svíčka. K tomu se přidají další složky. Pomáhá to na klouby a atopický ekzém. Mám taky věci na některý revmatický problémy, na záněty, na hojení ran a na bolesti. Teď jsem si po operaci křečových žil stříkal tinkturu a pomohlo to.

Já uznávám přírodní i školskou medicínu. Podle mě je alternativní medicína totální nesmysl. Zabývají se jí velmi podivní lidé a točí se v tom hodně peněz. Víte, já když někomu pomáhám, tak nenahrazuju v žádným případě lékaře ani lékárníka. Třeba když mi lidi řeknou, že vyzkoušeli různý věci od doktorů a pomohlo to jenom trochu nebo vůbec, tak jim poskytnu možnost navíc. Mám lidi, co ode mě berou pravidelně.

Mojí specialitou jsou pylový masti. Nevím o tom, že by to v Český republice někdo dělal. Řadu věcí jsem vyzkoušel pokusem na sobě nebo když jsme doma řešili něco okolo zdraví. Třeba při zápalu plic nezabrala antibiotika, byla na ně silná alergická reakce a plicní lékař se zhrozil. Co budeme dál dělat? Tak jsem na to namíchal tinktury. Zatím dobře nefungovaly. Upravoval jsem složení a měnil podíl složek. Nakonec jsem se dopracoval k několika směsím v tinktuře, co fungovaly skvěle. Tímhle způsobem jsem došel k nové receptuře.

Teď mám něco i na prevenci chřipky, na respirační virózy nebo bakteriální infekci. Používám do toho bylinky, který jsou už zapomenutý. U jedný se dokonce píše, že účinek je sporný, ale ve starý medicíně se používaly. Když jsem to smíchal se dvěma dalšíma složkama, tak z toho byly účinný tinktury na infekce silnější. Musí se s tím zacházet opatrně. Třeba mateřídouška je dost jedovatá, i když se to neuvádí. Při překročení dávky může dojít k poruchám vidění nebo rovnováhy a k závratím až ke zvracení. Prostě s bylinkami se musí opatrně.

Před lety jsem měl těžký úraz. Při bezvědomí, které trvalo 5 minut jsem skoro nedýchal. Od té doby mě zlobí dlouhodobá i krátkodobá paměť. To bylo jako když někdo vymaže paměťový disk. Pak mi jeden doktor poradil, abych něco studoval, cokoliv. Tak jsem si udělal masérský zkoušky. To učení bylo hrozný. Naučil jsem se nějakou stránku a tu předešlou zase zapomněl. Až těsně před zkouškama začala hlava z větší části fungovat, takže jsem to zvládl. Když přišly nějaký výkyvy, tak jsem na to něco namíchal a pomohlo to. Mám tam tinkturu z prudce jedovatýho tisu smíchanou ještě s dalšíma složkama. Je to hodně naředěný, skoro homeopaticky. Sám sebe jsem kurýroval a dal se dohromady.

Mám dobrý věci, se kterýma jsem lidem pomohl. V Teplicích a okolí neznám nikoho, z koho bych cítil, že je opravdu přírodní léčitel. Je to spíš šamanismus. Se vším si zdaleka neporadím. Teď jsem se byl zrovna objednat k doktorovi.

Mám vysokoškolský vzdělání. Vystudoval jsem životní prostředí v Ústí nad Labem. Taky můžu dělat maséra pro zdravotnická zařízení. V Bílině žiju s maminkou. V žádným případě se v životě nenudím.“

9.1.2018

Daniela, 22 let

„Sem do Zámecké zahrady chodím s naším pejskem. Jmenuje se Rafael a je mojí mladší sestry. Sestra chodí do školy, tak je to teď spíš na mně a rodičích.

Narodila jsem se a žila 6 let v Ústí nad Labem a pak jsme se přestěhovali do Teplic, protože odsud pochází taťka. V Teplicích se mi žije skvěle. Čtyři dny v týdnu jsem v Praze a pak se hrozně ráda vracím do Teplic, protože je tu krásnej klid. V Praze mám byt, kde žijeme s přítelem. On je taky z Teplic. Zvažujeme, jestli po škole zůstaneme v Praze nebo V Teplicích. Já jsem pořád tvrdila, že budeme natrvalo bydlet v Praze a přítel spíš zvažoval Teplice. Teď je to přesně naopak. Ještě zbývá dost času, tak uvidíme.

Studuju na Metropolitní univerzitě v Praze obor Mediální studia. Týká se to novinařiny, moderování a podobně. Je to hodně zajímavý. Vždycky jsem tvrdila, že nechci být novinářkou, ale docela mě to chytlo. Nejradši bych psala nějaký sloupky a tak. Ve Švýcarsku jsem se učila několik měsíců německy, abych mohla dojíždět pracovat do Německa, ale netrvám na tom. Uvidím, jak se to vyvine. Tady v Čechách by to bylo taky dobrý.“

3.1.2019

David, 26 let

„V Mostě je to super, už to tady vypadá fakt dobře. Narodil jsem se a žil jsem 13 let v Chomutově a 13 let žiju tady v Mostě. Mně se to tady líbí. 

Teď zrovna nepracuju, ale půjdu do Lega v Kladně. Okolo Prahy jsou o hodně lepší peníze než na Mostecku a tady je zase levný bydlení. Někdo říká, že tu není bezpečno. Asi jak pro koho, mně se za 26 let nic nestalo.“

28.12.2018

Zdeněk, 61 let

„Jako klukovi se mi strašně líbil starej Most. Byly tam krásný nepravoúhlý uličky a hodně kostelů. To všechno už je pryč. Bydlím v Litvínově a často zajedu sem do Mostu. Jsem tady spokojenej. Tady na severu je to trochu svérázný, ale zvykl jsem si a neměnil bych.

Kvůli zdarvotním potížím jsem šel o čtyři roky dřív do důchodu. Svoje jsem si odpracoval. V chemičce na fenolech jsem dělal 43 let zámečníka. Dneska, když někomu ukazujete, jak se má dělat, tak se každej tváří, že je to moc složitý. Jsou zvyklí řešit všechno kladivem a když to nejde, tak se to vymění a dá se něco novýho. Místo oprav se vyměňuje.

Mám manželku a dceru. Je to pohoda, fungujeme. Dceři je šestadvacet a už se stará sama o sebe. Milujeme Krušný hory, který jsou na dohled. Na jaře a v létě jsme častěji na zahradě a když zahrada spí, tak můžu chodit po kopcích. Dostal jsem trekové hole, které jsou ideální na mojí váhu a rozbitý kolena. Co neodtáhnu nohama, odtáhnu rukama. Jsem turista chodič.“

28.12.2018

Ája, 16 let

„Do mých devíti roků jsem žila na Filipínách. Moje máma si vzala muže z Čech, tak jsme se přestěhovali sem do Teplic. Tady v Čechách jsou lepší školy. Chodím na zdrávku v Ústí nad Labem. Je to dobrá škola a líbí se mi tam.

Často vzpomínám na Filipíny. Narodila jsem se tam, prožila velkou část dětství a mám tam kompletní rodinu. Jednou bych chtěla zase vidět Filipíny. Na Filipínách je to lepší taky proto, že tam jsou lidi milejší.

Jsem ráda, že když jsme se přestěhovali sem do Čech, tak mě všichni spolužáci opravdu pěkně přijali. I teď na zdravotní škole jsou v pohodě.“

21.12.2018

Michal, 50let

„Na Teplice si nemůžu stěžovat. Narodil jsem se tady a žije se mi tu dobře. Teď se daly Teplice do kupy a jsou opravdu nádherný, asi i díky Kuberovi.

Už sedm let pracuju v autokabelárně v Krupce. Jsem tam spokojenej. Peníze si vydělám slušný a mám dobrej flek. Taky mám dobrý pracovní výkony. Nejdůležitější je udržet si práci. Já si myslím, že v Teplicích je pro toho, kdo chce dělat, práce dost a ještě si může vybírat. Mám pocit, že mladej člověk by chtěl být jenom manažer za 70 000 a mít hned auto a hodně drahej mobil. Ono to moc nejde a každej se musí nejdřív vypracovat. Navíc manažerů je hodně a lidí do výroby málo. Nechci kritizovat, možná, když má školu a je mladej, tak to jde.

Od sedmnácti let jsme s manželkou spolu. Máme sedmadvacetiletou dceru Michalu a čtyřletýho vnoučka. Ten mi dává zabrat v dobrým slova smyslu. Pro mě je nejdůležitější zdraví rodiny“

18.12.2018

Honza, 17 let

„Brzy budou Vánoce a ještě nemám žádný dárky, tak to teď řeším. Sháním dárky pro mojí přítelkyni, naší rodinu a pro kamarády. Doufám, že to zvládnu a dobře vyberu.

S přítelkyní spolu chodíme rok a půl. Je to fajn a rozumíme si. Já navštěvuju střední školu AGC tady v Teplicích. Přítelkyně dojíždí na obchodku do Ústí nad Labem.

Až dodělám školu, tak se budu věnovat asi svýmu oboru nebo něčemu jinýmu, co přijde. Samozřejmě bude důležitý, aby to bylo za dobrý peníze.

Snažím se trávit svůj volný čas co nejvíc s mojí přítelkyní. Občas si jdu zahrát s kamarádama basketbal nebo fotbal. Zatím je všechno v pohodě.“

12.12.2018

Ivana, pořád 35 let :)

„Do Mostu jsem přijela z Klášterce nad Ohří proto, abych se tady zúčastnila nočního běhu na 5 kilometrů. Snažím se sportovat a baví mě to. Jinak v Mostě, jako městě, se necítím moc dobře a bydlet bych tady nechtěla.

Líbí se mi to u nás v Klášterci nad Ohří. Nedávno jsem si tam našla novou práci. Dělám ve firmě Benteler a jsem moc spokojená. Vyrábíme díly do aut.

Žiju s přítelem a mám jednoho dospělého syna. Snažím se žít dobře. Pomáhám charitě. Taky ráda sportuju, tancuju, cvičím jógu a dělám zumbu. Baví mě vařit a péct, což oceňuje hlavně můj přítel.“

9.12.2018

Josef 71, let

„Jsem ústecký patriot. Narodil jsem se tady v roce 1948 a tady mě i odvezou jednou na Střekov. V Ústí nad Labem se mi líbí. Posledních dvacet let jsem pracoval v nedaleký chemičce na epiku, což je epichlorhydrin. Deset let si už užívám důchod. Zrovna jsem byl v chemičce na obědě. Dobře tam vaří a to i pro nás důchodce za slušný ceny.

Já mám takovej dojem, že by si měli politici uvědomit, co bylo před rokem 1989 a co je dneska. Myslím, že dneska nám politici často lžou jako nám lhali tamti za komančů. Před volbama slibujou a pak, když jsou u koryta, tak jsou u koryta.

Žiju sám a v podstatě mě nic netrápí. Mám dva syny. Ten mladší žije už osm let v Londýně a občas si telefonujeme. Čeká, jak dopadne brexit, aby mohl dostat trvalý pobyt. Má tam přítelkyni. Starší syn bydlí v Praze a snad se tam teď o Vánocích zajedu podívat taky za vnučkou Markétkou, který je 7 let a tříletým Matějem.

Teď se těším hlavně na Vánoce. Ústí nad Labem je moc pěkně vyzdobený a zrovna jsem si dal tady na vánočních trzích dobrou medovinku. Na zdraví!“

7.12.2018

Adriana, 18 let

„V Ústí nad Labem studuju na zdravotní škole obor asistent zubního technika. Teď jsem ve třeťáku. Zrovna mám po škole a tady jsem si dala jednoho svařáka.

Až dostuduju střední, tak se chci co nejdřív odstěhovat do Prahy. Mám tam přítele. Pro mě je v Praze zajímavé prostředí a komunita lidí. Jsou tam lepší možnosti ve všech směrech od výdělku až po kulturu a památky.

Mám hrozně ráda děti. Bavěj mě a inspirujou. Líbí se mi, jak myslí a jak se chovají. Jsou veskrze pozitivní a mají ten svůj svět. Oni v něm vidí spoustu nádhernejch stvoření a nekoukají kolem sebe na realitu. Jezdím s dětma na tábory a pomáhám při trénování na veslování.

Já ráda chodím ven s kamarádama a ráda sportuju. Myslím si, že je to vzhledem k mému věku optimální a užívám si to, co to jde.“

7.12.2018

Standa, 30 let

„Mám problém najít si slušnou práci. Prošel jsem hodně firem tady Teplicích. Myslím si, že na to, kde je v současný době ekonomika, platí málo. Zaráží mě, že všude hledají lidi a když lidi chtějí dělat, tak jim dají minimum co můžou. Pak řeknou, že po třech měsících přidají, ale neřeknou, že tisíc korun.

Jsem vyučenej kuchař-číšník a nikdy jsem to nedělal. Chyběla mi praxe 3 až 5 let, logicky. Tu dobu taky dávali nástupní plat po vyučení devět tisíc korun. Dělal jsem spoustu zaměstnání. Cestoval jsem za prací po Česku, byl jsem i v zahraničí a řekl bych, že tady je to s tou prací beznadějný. Na jedný jednorázový akci v Německu jsem si vydělal za 9 dní 36 000 Kč. Bylo to přes firmu z Ústí nad Labem, kde podnikatel nabíral lidi na tu jednu zakázku. Jednalo se o renovaci lodi. Teď dělám v Amazonu. Na peníze je to docela slušný, ale směna začíná v sedm hodin a abych se tam dostal, tak vstávám ve tři ráno. Směna trvá 10,5 hodiny.

Co se týká Teplic jako města, tak doufám, že se to zlepší. Teď už tu není Kubera, tak se snad nebude stavět další nesmyslný obchodní centrum jako Fontána. Tady v Teplicích je obchodních center na takový město strašně moc. Spíš by se měli vážně zamyslet nad normálním koupalištěm. Zámecká, Anger, Pudlák, všechno je zrušený. Neznám podobný město bez koupaliště. I tak malý města jako Dubí, Bílina, Duchcov nebo Osek mají koupálka. Nevím, proč by Tepličané měli někam cestovat za obyčejným koupalištěm.

Zajímám se taky o politiku. Docela mě štve, že nějakej Dominik Feri má hned po gymnáziu tvořit zákony naší země. Jednou jsem mu něco okomentoval a on reagoval tak, že to má vymyšlený a vypadalo to, že je nejchytřejší a nejzkušenější. Mně řekl, že nevím, o čem mluvím. Tak to docela zírám. Možná, že je z gymnázia chytrej, já mám jenom výuční list, ale já jsem si prošel svým. Mám za sebou špatný i dobrý věci a nelituju ničeho. Jsou to zkušenosti.

Dřív jsem hodně hulil trávu a dokonce jsem bral i perník. Teď už jsem přes osm let čistej. Hodně lidí mě má dodneška za feťáka, já jim to neberu. Moc lidí se z toho nedostane. Neznám jich moc, co se jim to povedlo. Většinou skončí špatně. Před lety jsem na tom byl taky hodně špatně. Bylo mi nějakých osmnáct, devatenáct let. Dostala mě z toho moje holka. Ta o ničem nevěděla a měla mě za slušňáka. Jednoho dne jsem tak seděl doma a říkal si, že jestli to mám dát dohromady se slušnou holkou ze slušný rodiny, tak si musím vybrat. Buď drogy a skončit někde na ulici, nebo se pokusit jet na čistý triko a dělat, že se mě to netýká. Byl jsem s ní dva a půl roku. Sice jsme se rozešli, ale díky ní jsem se z toho dostal. Za tohle jí děkuju a budu děkovat do konce svýho života. Měl jsem dobrej důvod s tím skončit. Musíte zaměstnat mozek, hlavu, ruce a přijít mezi normální lidi. Spočítám na jedný ruce lidi, který se z toho dostali, jakože fakt dostali!

Bydlím s mamkou u bráchy a šetříme si na svůj byt do pronájmu. Pronájmy jsou dneska drahý a chtějí velkou kauci. Můj táta se uchlastal k smrti. Bylo to těžký období a mám z toho odstrašující příklad. Možná proto nechodím pít jako moji vrstevníci. Kdo říká, že u nás alkoholismus není problém, tak se mýlí. Vidíte to všude kolem sebe. Dokonce jsou i šikovný reklamy na alkohol. Kdo nechlastá, není in.

Česká republika je hezká země, střed Evropy, bomba, politici se ohánějí jak máme silnou ekonomiku a kdesi cosi. Pak jsou volby, naslibujou X věcí a ve finále přidají obyčejnejm lidem na mzdách minimum. Cenově, co si budeme povídat, je to úplně všude stejný. I v Německu a jinde, ale oni berou za stejnou práci trojnásobek. Pak koukáte na zprávy, jak si přiklepnou naši zvolení politici osmnáct tisíc k těm jejich „miniplatům“.

Když už se chlubí tím, jak jsme od převratu pokročili a jak je super ekonomika, proč naši lidi nemají víc? Paradoxem je, že lidi odsud jezdí na nákupy do Německa, protože je to tam levnější nebo stejně drahý a navíc kvalitnější. Dokud se něco v přístupu k lidem nezmění, tak nebude u nás dobře.“

4.12.2018

Eva, 20 let

„Tady v Děčíně jsem bydlela. Je lepší, když tu člověk nechodí po osmý hodině sám. Cigáro ještě dám, ale oni tvrdě vyžadují peníze a je to někdy nebezpečný. Mě bylo nedávno dvacet let a každá koruna je mi dobrá, tak nemůžu rozdávat.

Teď bydlím se ségrou v Ústí nad Labem. Jsme dvojčata. Pracuju v jedný restauraci v Českém Švýcarsku. Mám tam na starost provoz a docela mě to baví, ale peníze nic moc.

Já si myslím, že až veškerej ekonomickej a hospodářskej chod převezme moje generace, děti 21. století, tak to bude průšvih. Spousta z nás by i chtělo, ale dneska, pokud má mladej člověk něčeho dosáhnout, tak musí být z tý pravý rodiny. Je minimální šance, aby někdo začal od nuly a dlouhodobě to fungovalo. Všude je všechno a když už někdo něco vymyslí, tak nemá peníze na realizaci. Přes banky to nejde. Všechno lukrativní je už rozebraný a ti co si to dovedli zařídit, mají vystaráno pro svojí rodinu a celý svůj život. Tady je člověk, kterej vlastní půl Děčína a tak je to všude. Najít si dobrou pozici v práci už je jediný, co nám zbývá.

Chtěla bych si ještě dodělat praxi v oboru, v kterým dělám. Gastronomie tady bude vždycky. Mám vystudovanou jazykovou školu, tak to možná zkusím v Německu nebo na lodi. Řidičkák, auto na dojíždění, všechno stojí hodně peněz. Je to ještě dlouhá cesta. Jsem rok ze školy a ještě jsem nic pořádnýho nevybudovala, ale snad to přijde a začnu.“

28.11.2018

Jiří, 27 let

„Jsem z Klášterce nad Ohří a přestěhoval jsem se do Prahy. Do Teplic občas dojíždím, protože tady studuju na gymnáziu. Jelikož už mi není dvacet let, tak to mám jako distanční studium. Teplickej gympl je nádhernej a taky má dobrou úroveň. Tady v Teplicích jsem teprve podruhý, ale pokud můžu soudit, tak je město pěkně udržovaný.

Jinak moje zkušenosti se Severočeským krajem jsou hodně špatný (možná jsou Teplice výjimkou). Sociální úroveň je hodně špatná. Taky vzdělanost je mizerná. Výdělky jsou bídný a kriminalita vysoká. Třeba v Mostě, Chomutově, Kadani nebo Kláštereci, odkud pocházím, tam to houstne. Opravdu divoký sever. Přitom s Romama mám dobrý zkušenosti a plno jich dobře znám. Dneska je to jedno: bílej, tmavej, žlutej. Viděl jsem člověka, kterej byl na pohled normální, dalo by se říct slušnej a vytáhl bez váhání kudlu. Těžko už člověk odhadne toho druhýho.

Až dostuduju, tak se budu snažit žít dál normálně. Z Prahy se už nehnu. Je tam jiná atmosféra i lidi. V Praze pracuju a mám skvělej flek. Dělám v jednom hotelu a jsem nadevše spokojenej.

Mimo práce rád cvičím a dělám muziku. Konkrétně zpívám sólo. Nejraději mám árenbí. No uvidím, možná z toho bude něco víc než koníček.

V plánu mám manželku, děti a spokojenej život. Když s ženama je to trochu ruleta. Zatím nic úplně nevyšlo, ale určitě to přijde.“

27.11.2018

Jiří, 32 let

„V Teplicích se mi žije dobře. Mám to tady rád. Je tu hezký prostředí a můžu chodit na dobrej fotbal. Sám jsem fotbal hrál, ale bohužel koleno mi to už nedovolí. Taky se bavím hokejem a chodím na Ústí, který hraje první ligu, ale teď je poslední. Nevadí, zase to bude lepší.

Já dělám ochranku v Olympii. Je to dobrá práce a někdy je při ní i legrace. Často lidi říkají, když něco ukradnou, že nevědí, jak se to dostalo do jejich tašky nebo kapsy. Už tu práci dělám 12 let, tak mě jen tak něco nepřekvapí. Někdy přemýšlím, že bych o tom napsal knihu. Úplně nejklasičtější větou je „nevím, kdo mi to tam dal, já to nebyl“. Taky jsem dělal v drogerii DM. Hodně se kradou voňavky. Občas tam chodí takový upravený paničky. Udělají nákup třeba za 3000 Kč a musí sebrat třeba řasenku za 50 Kč. Taková malá úchylečka.

Poslední dobou přemýšlím, co se děje ve vládě a vůbec v politice. Třeba teď je okolo premiéra taková trpká šaškárna. Myslím, že jsou důležitější věci na práci. Pak se všichni diví, že lidi nechodí k volbám. Lidi jsou naštvaný a v naší zemi to upadá. Lidi hodně zlenivěli a každýmu je to fuk, rezignovali. Snad bude někdy líp.

Bydlím pro začátek v pronajatý garsonce. Teď jsem sám, ale jistě budu mít přítelkyni a později manželku. Doufám, že pak přijdou děti a budeme mít spokojenou rodinu.“

23.11.2018

Vlasta, 61 let

„Pocházím z Novosedlic a tady v Duchcově si nemůžu pořád zvyknout. Mám tu ale byt od pana Spurného a jsem naprosto spokojená. Tak nádherný byt jsem nikdy neměla.

V Duchcově mně vadí, že se Češi povyšujou nad Romy. Já nefandím ani Čechům ani Romům. Fandím spolužití. S Romama kamarádím a chodím k nim na návštěvu. Všechno je OK. Samozřejmě najdou se i výjimky, ale u Romů i u Čechů.

Dělám městského hlídače parků. Je to pod technickýma službama města. Městská policie pak má na starost, když třeba nejsou uvázaný psi, nebo po nich lidi neuklízí. Policie taky řeší různý hloučky lidí a opilce. Já mám za úkol je napomenout a když to nepomůže, tak to řeší městská policie. Když najdu stříkačky, tak volám státní policii. Pomalu mě tady lidi už znají.

Mám dvě dcery, kterým je teď 38 a 42 let. Jsou už zaopatřený a doufám, že se budou mít v životě dobře. Pořád se o ně trochu bojím. Jsem vdova a holky jsem vychovávala prakticky sama. Občas se vidíme, ale to víte, mají svůj život a mámu už nepotřebujou.

Teď konečně můžu říct, že mám hezkej život. Mám přítele už 15 let. Večer si sedneme k telce a já si luštím svoje oblíbený křížovky. To je pohoda.“

15.11.2018

paní Michaela

„Do teplických lázní jsem přijela z Kutné Hory. Teplice se mi líbí, je to krásné město. Jsem už tady popáté a opravdu mi lázeňská léčba pomáhá. Taky mi vyhovuje okolí lázní, zámecké parky a to, že je všechno blízko.

V mé rodině máme velmi vážné onemocnění a moc mě to trápí. Nějak se s tím musím popasovat. Procházím těžkým obdobím a tady v lázních se snažím také psychicky srovnat. Chodím po parcích a relaxuji.

S manželem máme dvě děti, které jsou už dospělé a nežijí tady v Čechách. Když můžu, tak se věnuju turistice a cestování. Moje hobby jsou památky. Taky se zajímám o přírodu, zahradu a pejsky.

Tady v teplických lázních budu ještě tři neděle, tak doufám, že se dám po všech stránkách trochu dohromady a bude mi líp.“

11.11.2018

Lada, 18 let

„Hodně věcí bych tady v Teplicích změnila. Třeba příroda – rybníky v zámecký zahradě jsou ve špatným stavu, zanedbaný jsou taky stromy, všude dost odpadků. Město – nechápu, proč máme vedle sebe v centru Teplic obchodní centrum Galerie a Fontána. Nedaleko bude už brzy ještě Kaufland a další obchody. Původní zimní stadion tady byl vážně hezkej. Kdyby se včas opravil, byl by to funkční, skvělý hokejový stadion. Zbořili ho a staví další drahý obchodní centrum se stadionem. Lidé – tady nejsou moc příjemný. Myslím si, že lidi by si měli rozdávat navzájem pozitivní energii třeba tím, že se příjemně tváří a hezky chovají. Nejsem rasistka a tohle všechno se týká úplně všech lidí.

Studuju tady v Alejní ulici obor kadeřnice a chodím do třeťáku. U nás ve škole je to dobrý. Potom si ještě udělám školu na prodavačku, abych měla širší znalosti. Až dodělám školy, tak bych se chtěla odstěhovat někam hodně daleko, třeba do Paříže nebo Londýna. Domluvím se anglicky a německy.

Já nejsem na chlapy. Jsem na ženy a mám přítelkyni. Doma i ve škole to vědí. My ženy víme, co máme rády. Přišla jsem na to ve třinácti letech. Tehdy jsem hodně kamarádila s klukama a když třeba řekli „hele to je hezká holka“, tak jsem cítila, že mi nějak líbí. Taky mám hodně špatnou zkušenost s chlapem. Nechci o tom mluvit, ale od tý doby jsem si řekla, že nechci žádnýho. Já vím, že nemám házet všechny do jednoho pytle, ale moje srdce nepatří chlapům. Můžu být kamarádka, poradím, ale to je všechno.

Moc ráda chodím do přírody, hlavně do lesa. Čerpám tam energii k životu. Taky mě baví různý hrady a zbořeniny a samozřejmě příroda okolo.“

6.11.2018

Martin, 35 let

„Původem jsem z Prahy a poslední tři roky žiju tady v Teplicích. Žena odsud pochází a vyhovuje nám, že Teplice jsou menší město. Všechno je tady na dosah bez stresu. Teď jsem jel autem a v rádiu hlásili, že v Praze všechno stojí. Tady jdu pěšky, auto jsem nechal v servisu a je to v klidu. Taky Německo je tady na dosah, stejně jako Krušné hory. Teplice jsou pěkný, upravený město. Pořád se tu něco vylepšuje.

Já dělám marketing a reklamu jako OSVČ, plus máme společnost, kde zprostředkováváme možnost reklamy a marketingu na internetu. Funguje to, protože dneska je všechno na internetu.

S manželkou máme dvě děti. Kluk chodí do školy a je mu 8 let a čtyřletá holčička chodí do školky. Bydlíme v domku a jsme tam všichni spokojeni.

Když tak koukám okolo sebe, tak mě napadá, že by mohlo zůstat takový počasí, jako je dneska. Ono se to trochu zbláznilo. Když jsem byl minulý týden tady na horách, tak tam bylo 15 °C a když jsem tam jel předevčírem, byla tam pravá zima. Teď je teplo zase tady pod horama.

Baví mě nějaký sporty jako jízda na kole nebo plavání. U čeho si nejvíc odpočinu, je malování. Dělám různý žánry od abstrakce po portrét. Používám olej a někdy kresbu. U spousty lidí mám naslibováno, že jim něco namaluju, ale nestíhám. Jsem tak minus pět obrazů, ale samozřejmě to rád udělám.“

31.10.2018

Klára, 21 let

„Tady v Ústí nad Labem studuju na Filozofické fakultě UJEP kulturní historii. Jsem v druhém ročníku a zatím mi to docela jde, tak se snad dostanu i k titulu. Nejspíš bych chtěla pokračovat v oboru, který studuji a pracovat v Národním památkovém ústavu nebo v archivu. Záleží na směru, který si vyberu a ten je ještě budoucností.

Myslím, že zůstanu tady na severu Čech. Třeba Praha mě neláká. Je to moc velké město a moc lidí pohromadě. Já mám radši větší klid, který je tady v Ústí nebo v Litvínově.

Mám ráda přírodu, hlavně na podzim a baví mě chodit na procházky. Minulý víkend jsem byla na školní exkurzi v Českém ráji a bylo to tam moc hezký.“

26.10.2018

Šárka, 52 let

„Já jsem v Ústí nad Labem zvyklá, narodila jsem se tady a žije si mu tu dobře. Pracuju ve Foru. Celkem je to dobrá práce, i když prodavačky jsou trochu vykořisťovaný. Ono 12 hodin na nohou je znát.

Jsem vdaná už 30 let a s manželem máme dvě dneska už dospělý děti, 28 a 26 let. Nejdůležitější je pro mě, aby jsme byli všichni zdraví. Po tý padesátce mě trochu honěj po doktorech a ono se už vždycky něco najde, ale zatím je to docela dobrý.“

26.10.2018

Jiří, 38 let

„Já jsem z Děčína a tady v Teplicích mám partnerku s děckem, ale jaksi to nevyšlo. Měli jsme spolu bydlet, ale dojíždím akorát za malou. Partnerka řekla, abych zůstal v Děčíně a jenom jezdil na návštěvy za dcerou do Teplic. Bohužel to ani není normální vztah, ale máme spolu holčičku. Její maminka má ráda svobodu, jak říká.

Dělám na dráze technika přejezdů. Je to dobrá práce, akorát když je zima, tak je to obtížný být celý den na železničním přejezdu. Udržujeme ho a provádíme různý měření.

Pořád musím přemýšlet o tom vztahu mezi holčičkou, její maminkou a mnou. Dáme se někdy dohromady? Štve mě, že malá o toho tátu tak nějak pomalu přichází. Já s tím teď nic neudělám, to musí ona. Má velkej byt tady v Teplicích. Já bych prodal svůj byt v Děčíně a mohli bysme se mít všichni dobře. Ona řekla, že nebude nikomu dělat otroka, ale já z ní nechci dělat otroka. Chce si užívat svobody, ale beze mě. Malou pomáhají hlídat její rodiče. Možná, až bude malá starší, tak se k sobě vrátíme.“

24.10.2018

Pepa, 71 let

„Bydlím v chomutovských Experimentech, jak se říká tady těm třem osmnáctipatrákům. Nelíbí se mi tady hlavně kvůli bordelu okolo domů. Dříve byl na každým rohu odpadkovej koš. Dneska tady skoro nejsou, jenom popelnice. Lidi hází různý papírky a obaly na zem. Když k tomu přidáte vajgly z balkonů, tak podle toho to tady vypadá. A dál ty hospody. Nikde se už nevaří a musíme chodit kouřit ven, i když je tam ventilace. Stojíme před hospodou jako blbci.

Ty byty tady jsou dobrý. V jednom domě je jich 230. Větší byty jsou dvojpodlažní se schodama a mají dva balkony na opačných stranách baráku. Na některým je sluníčko a byt se dá dobře větrat. Já tady bydlím v garsonce. Platím 4800 Kč za všechno mimo elektřiny. Už jsem v důchodu. Předtím jsem se vyučil zedníkem a po vojně si udělal večerní průmyslovku v Kadani. Pak už jsem dělal parťáka, mistra a měl jsem na starosti i učně. Pořád jsem byl v Severočeský konstruktivě. Tenkrát měl kvalitní zedník nebo štukatér tak 3000 Kčs a já měl 8000 Kčs. Za velkej byt 2+1 jsem platil se vším 350 Kčs. Pivo bylo za 1,20. Miloval jsem olomoucký syrečky, který jsem si koupil za 3,60. Dneska už si je nedovolím koupit, nemám na ně.

S první manželkou jsem měl dva kluky. Odstěhovala se i s klukama do Strakonic, ani nechci říct proč. Já jsem soud prohrál, protože ona vstoupila do KSČ a tím pádem bylo soudu jasný, že je bude vychovávat po komunisticku. Já jsem naopak do komunistů ryl. S družkou mám jednoho syna. Byl jsem první chlap u nás na mateřský. Tenkrát o tom psaly noviny a v hospodě jsem měl vylepený ty fotky z novin.

Původně jsem z Loděnic u Berouna. Tam jsem prožil krásný chvíle. Táta pak koupil barák po Němcích v nedalekých Údlicích. V tom roce 1949 se tu osidlovalo , takže domek byl za babku, jak se říká.

Za mlada jsem měl hodně zájmů. Opravoval jsem rádia a taky mě bavil sport. Dělal jsem judo s mistrem republiky. Když měl jet do Německa, tak dostal žloutenku. Nasadili mě teda za něj a vypadl jsem až ve třetím kole.“

19.10.2018

Martin, 17 let

„Chodím rád na punkový koncerty. Tady v Teplicích jsou většinou v Knaku a na Božáku. Taky mě baví jezdit na skejtu. Teplice se mi celkově líbí víc než třeba Ústí nad Labem.

Dojíždím do školy v Ústí na Čelakovskýho, kde dělám zedničinu. Ústí nad Labem je divný krajský město. Smrdí tam v centru dvě velký chemičky.

Jednou, až dodělám školu, tak bych chtěl bydlet a pracovat v Praze, i když je tam dost drahý bydlení. Je tam zase rušnější život a lepší výplaty.“

15.10.2018

Sandra, 21 let

„Žila jsem vždycky v Teplicích a teď bydlím půl roku v Mikulově. Bydlí tam můj přítel a chtěli jsme být spolu. Příští měsíc se společně stěhujeme sem do centra Teplic. Teď si upravujeme byt. V Teplicích se žije dobře, až na tu čistotu, zvlášť v těch méně známých částech města. My Tepličáci víme, kde je to zanedbaný.

Teď je pro mě důležitý dodělat to bydlení a zachovat si zaměstnání. Pracuju tady za námi v obchodě s optikou. Děláme brýličky. V práci se musím pořád učit různý novinky a je to tam fajn.

Moc ráda cestuju. Výlety jakože hodně po okolí a taky dál po republice. Sebereme se a hurá na nějakej ten zámeček nebo vyjdeme kopec, případně horu.“

12.10.2018

Lucie, 30 let

„Teď jsem žila pět let v Anglii a do Teplic jsem se vrátila na krátkou dobu navštívit rodiče. Tendence žít v Teplicích nemám. Chceme vyrazit v karavanu se psem a kočkou tak na roční cestu po Evropě. Teď se s přítelem připravujeme na tu cestu. Otázkou je, jestli se sem budeme vracet nebo ne. Je to taková zkouška, jestli v tom světě není pro nás něco lepšího. Náš plán je vlastně nemít plán, takže nevíme, na jak dlouho a kam přesně pojedeme.

My jsme žili kousek od Cambridge a musím říct, že lidi jsou tam o dost milejší. Po pravdě, když se vydáme sem za rodinou, tak nás to potopí, u mě je to možná až deprese. Lidi jsou tu hrozně naštvaný. Jenom v hloupým krámě jsou všichni podrážděný a nikdo se neusměje. Ono se říká, že lidi v Anglii se sice usmívají, ale nemyslí to vážně, že jsou prostě extrémně slušný. Já mám ale ze svojí zkušenosti pocit, že to tak i myslí. Byla jsem ještě rok na Zélandu a tam jsou lidi fakt upřímně milý.

I když už nejsem nejmladší, tak pořád hledám sama sebe a smysl života. Občas je to docela těžký, ale já si myslím, že se mi to přece jenom podaří.“

8.10.2018

Petr, 65 let

„Koldom tady v Litvínově je technická památka. Postavili ho v padesátých letech podle ideálů kolektivismu pro 1400 zaměstnanců nedalekýho Staliňáku, dneska Chemopetrolu. Celkem 352 bytů.

Bylo tam všechno od společný jídelny až po rekreační zónu na střeše nebo nákupu podle seznamu až do bytů. Nic se neplatilo hned, ale strhávali to z platu. Topení v podlaze nebo společná lednice s boxy pro jednotlivé byty v době otevření domu byly z říše snů. Všichni tu chtěli bydlet. Dneska funguje jeden obchod, ale i tak se tu dá dobře žít. Okolo je hezká příroda, sportoviště i koupaliště. Určitě je v Litvínově víc horších lokalit. V Koldomu bydlím s manželkou. Máme dvě dospělý děti a ty tady taky bydlí.

Těším se, že ještě vytáhnu motorku a pojedu někam na výlet. Jezdím už 40 let, dřív na těžkých strojích, ale dneska mám už lehkou motorku. Abych se trochu hýbal, tak někdy vytáhnu kolo.

V mým profesním životě jsem se motal většinou kolem uhlí. Pracoval jsem v povrchových dolech a taky na hlubině v dole Kohinoor, než nás všechny vyházeli. To jsem měl ještě do penze daleko, tak jsem pracoval 5 let tamhle, než to zrušili, pak zase jinde, tam to taky zavřeli a tak jsem to doklepal až do penze.

Já jsem ze starýho Mostu, kterej už neexistuje a manželka z Mariánských Radčic, vedle lomu Bílina. My nemáme problém sbalit se a přestěhovat jinam. Naše rodiště už nejsou, ale Severní Čechy máme rádi.“

6.10.2018

Michal, 28 let

„Narodil jsem se a pořád žiju v Teplicích. Poslední dobou se mi nedaří dobře. Umřela mi babička, kterou jsem měl rád. Vychovala mě. S mámou se nestýkám. Teď mám ještě problém s bydlením a mám z toho všeho depku.

Prozatím bydlím u kamaráda, ale to není řešení a nebaví mě to. Peníze na svoje bydlení nemám. Nájmy jsou vysoký a ještě chtějí všude kauce. Vlastní byt je pro mě cenově totálně nedostupnej.

Chtěl bych odjet pracovat do Holandska. Mám svářečský kurz i na céóčko a v Holandsku bych měl třikrát vyšší plat. Ovládám němčinu a částečně angličtinu. Snad mě to někdy vyjde a budu se mít líp.“

4.10.2018

Martin, 24 let

„V Mostě se mi žije hodně špatně. Všude jsou cikáni, feťáci a kradou. Večer nemůže jít člověk sám. Okradou vás kvůli blbý cigaretě. Když nemají na fet, tak kradou co se dá, hlavně mobily.

Pracuju jako operátor ve firmě Koito. Vyrábíme automobilovou osvětlovací techniku. Je to tam dobrý. Přesto hodlám zmizet do Německa. Tam je všechno úplně jiný, i platy. Německy umím, tak brzy vypadnu.

Rád poslouchám muziku. Nejraději mám DNB Step a všechno okolo toho. Je to fakt paráda. Už se vytvořila taková subkultura lidí, kterým se to líbí.“

1.10.2018

Lucka, 20 let

„Teď jsem se přestěhovala z Prahy sem do Mostu. Mamka s babičkou hodily řeč, že jsem prý už dost stará na to, abych se osamostatnila. I já jsem chtěla vypadnout z Prahy někam, kde je větší klid. V Praze je všude moc lidí a rámus. K tomu ještě hrozně drahý bydlení.

Most je menší město a vyhovuje mi. Sehnala jsem si nájem a bydlím tu úplně sama. Zatím tu nikoho neznám a ráda objevuju město a okolí. Pracuju pro Kaufland a baví mě to, protože jsme každý den někde jinde. Zachraňujeme Kauflandy, kterým to moc nejde.

Nedaleko v Litvínově bydlí moje babička, takže přece jenom tu mám někoho blízkého, na koho bych se mohla obrátit, kdybych někdy potřebovala.“

1.10.2018

Veronika, 28 let

„Bydlím v Dubí u Teplic a moc se mi tam líbí. Je tam hodně příroda a pořád můžeme někam chodit. Teď jsem na mateřský a předtím jsem pracovala jako dentální hygienistka, což je docela žádaná profese. Mám roční dceru Kristýnku.

Starostí je dost, takže si vždycky vyjedu na motorce vyčistit hlavu. Momentálně hlídá naši dceru manžel, ale když má babička volno, tak si vyjedeme společně s manželem a užíváme si to.

Já jsem jako mládě vždycky jezdila na motorce jako batůžek. Jednoho dne jsem praštila do stolu a řekla, že už nechci jezdit jako batoh. Začala jsem jezdit na skútru. Po získání papírů na velkou motorku jsem si letos pořídila tuhle pětistovku Kawasaki.“

27.9.2018

Matěj, 15 let

„V Teplicích to není špatný, docela se mi tady líbí. Chodím na základku Koperníkova. Chtěl bych se stát zámečníkem a ještě si udělat svářečský list. Později budu mít jistě rodinu.

Zajímají mě stoprocentně sporty, kamarádi a kamarádky. Často jdeme společně do kina nebo na různý procházky. Fandím fotbalovýmu klubu FC Barcelona. Jsou fakt dobrý“.

24.9.2018

Vladimír, 84 let

„Vyučil jsem se havířem na hlubině a pak jsem si udělal hornickou průmyslovku v Duchcově. Po průmce mě vzali do Báňských projektů, kde jsem byl až do důchodu. Projektovat povrchový doly byla hezká práce. Naposledy jsem dělal hlavního projektanta na báňský části dolu Bílina. To byla fuška, na tom dole je fakt hodně materiálu.

V Teplicích jsem si zvyknul, ale nejsem spokojenej s hustotou dopravy. Teplice jsou automobilové, lázeňské město a to nejde dohromady. Způsobuje to špatný životní prostředí, přízemní ozon atd. Na zastupitelstvu se ani teď před volbama o regulaci dopravy nikdo ani nezmíní. Jenom že přibudou parkoviště ve městě. V centru se staví pořád obchodní centra a všichni k nim jezdí autama. Není před nima úniku. Město by si mělo zadat nějakou studii, jak zmírnit provoz aut, hlavně v centru. Začíná z toho být kolaps a v jiných městech to už řeší. Tady v Teplicích je tak rozvinutá městská doprava a lidi jezdí ze sídlišť nakupovat do centra autama.

Taky jsme zjistili, respektive zjistila jedna doktorka, že v Záluží zřejmě v noci něco čistí a sem do Teplic jde ten smrad. Já, když otevřu v noci okno, tak cítím takovej divnej, nasládlej zápach. Jeden pán, co v Záluží dělal, potvrdil, že je to opravdu to, co cítil vždycky v Záluží.

S manželkou rádi sportujeme. Nejvíc nás baví kolo a turistika. Zrovna teď se jedeme koupat na Barboru, jestli ještě vydržíme tu studenější vodu.“

18.9.2018

František, 82 let

„Co bych vám řekl: Lidi nadávají a košíky přetékají. Lidi totiž nebudou spokojení nikdy. Tady v Děčíně jsem 60 let a hodně se to tady změnilo. Už tu není smog a dá se normálně dýchat. Přibylo všude lidí a zlodějů, tak jak to chodí v Čechách. Ale v Děčíně se mi stále žije dobře. Na Masarykově náměstí, na druhé straně, to udělali pěkně a tady tu Prokopku upravují taky hezky.

Padesát let jsem dělal řemeslo, soustružníka. Ještě v důchodu to byly nějaký brigády. Najednou zjistíte, že je vám 82 let a život je za váma. Já si ale nestěžuju. Kdybych odešel, tak co? Děcka jsou vzdělaný, chytrý a slušný. Mám už 4 pravnuky. Syna mám v Žatci a tady mám dceru. Dcera má vnuka a vnučku. Vnuk má dvě děti a vnučka taky, dva kluky. Jednomu je 5 let a má cukrovku. Když máte toho štěstí hodně, tak se vždycky něco musí podělat. Doufám, že než vyroste, tak se nějaký definitivní lék najde.

Manželka mě před pěti rokama odešla. Teď jsem sám a žiju v domově důchodců v Bynově. Je nás tam asi 100, většinou žen a já všechny ty lidi rozdělím. Polovina z nich je profesionálně deformovaných učitelek a druhá polovina jsme my, kandidáti na Beřkovice. Je to jenom humor. Jinak neprší na mě, ale na karbid mě kape. I v tom důchoďáku je sranda, hlavně s babkama. Dokud můžu chodit, tak je to dobrý. Zajdu si do fabriky na oběd nebo si zajedu do města.

Já jsem měl štěstí, že mě bavila práce. Měl jsem možnost dělat přesčasy a když byly děcka malý, tak se to hodilo, znáte to. V Kovohutích Děčín jsem byl pojem.“

13.9.2018

Jiřina, 66 let

„Moje maminka je mrtvá 30 let a tatínek 20 let. Já jsem ve 21 letech byla nemocná a pak mě vzali celej spodek, tak jsem nemohla mít děti. Měla jsem manžela, ale život s ním byl těžký. Mlátil mě, chlastal a chodil za ženskejma. Už nikoho nemám a jsem dlouho na ulici. Přespávám na týhle lavici a když prší, tak se schovám na zastávku trolejbusu. Lehnout si nemůžu. Sedím a pokouším se zdřímnout. I tak mě někdy policajti z tý lavičky vyhoděj. Vometákům a cikánům úřady pomůžou, ale mě nepomůže nikdo. Přitom se nedotknu alkoholu, nefetuju ani nekouřím.

Od malička jsem bydlela v Krupce. Tam jsem chodila do školy. To bylo hezký. Tatínek chodil do práce, byl cestářem. Maminka pracovala v Rudných dolech v Sobědruhách. Já jsem pracovala na šachtě, ve fabrice, na dráze. To ještě byli ty komunisti, to bylo dobrý. Teď je to špatný. Snad mě maminka a tatínek nevidí, jak jsem dopadla. Nějak to už doklepu.

Byla tady nějaká sociálka, něco mě slíbili a pak se na to asi vyprdli. Žádný peníze neberu. Hodný lidi mi dají nějaký peníze, ale já nežebrám. Pak si dám v jídelně polívku, limonádu a někdy i kafe. V zimě mi dají nějaký oblečení v kostele a nechají mě zahřát. Takovej je dneska život. Jsem ráda, že jsem si s váma mohla popovídat.“

12.9.2018

Karolína, 19 let

„Chodím do teplického gymnázia a bydlím v nedalekých Bystřanech. Teď jsem studovala rok na gymnáziu ve Švýcarsku. Byl to výměnný rok, hlavně pro zdokonalení německého jazyka.

Čekala jsem, že Švýcaři budou takový suchaři a bude to s nima hrozný. Ukázalo se, že ty lidi jsou mnohem milejší než Češi. Hlavně takový ten první kontakt je úplně jiný, příjemný a milý.

Teď budu pokračovat ve studiu na gymplu v Teplicích a pak se chystám na vejšku. Přemýšlím o tom, že bych se věnovala nejspíš zubařině.

Baví mě výtvarka, kreslení a taky vyrábění šperků. Chodím v Teplicích na ZUŠku, na výtvarný obor. Žije se mi tady moc hezky a Teplice se mi líbí.“

10.9.2018

Tomáš, 43 let

„Žiju na malý vesničce Řetouň, která je mezi Ústím a Litoměřicema. Původně jsem z Prahy. Sem na sever jsem šel proto, že Praha mi nepřišla jako vhodné místo k životu s dětmi. Máme tři děti a měli jsme malej pražskej byt, tak jsme začali hledat nějakej únik. Teď máme s manželkou a dětma velkej statek. Na statku jsou v současný době dvě rodiny. V hlavní budově statku žijeme my a v druhým bytě jeden ze spolumajitelů, který tady není nastálo. V rodinným domečku, který vznikl na statku z původní sušárny na ovoce, žije druhá rodina, která hodně pomohla se vznikem naší Waldorfské školy. Třetí rodina s námi byla původně na statku, ale koupili si v obci nad námi nemovitost a bydlí tam. Jsme takový tři provázaný rodiny, sdílíme tu svůj život a máme společný dělitel v podobě tý školy. Není to tak, že bysme žili v nějaký komunitě, ale občas pořádáme společný slavnosti, který jsou napojeny na ten Waldorfský styl života a dění ve škole.

Neodešel jsem z Prahy na sever sám, ale se skupinou lidí s nějakým ideálem, kterej chceme naplnit a postupně ho naplňujeme. Jednou z věcí, která je doufám ve zdárném rozkvětu, je to, že jsme založili soukromou Waldorfskou školu. Jsme jedna z mála alternativních škol v kraji. Naše Svobodná základní škola sídlí v Třebušíně. Jako jedni z mála nemáme problém zaplnit základní školu na venkově. V tuhle chvíli máme otevřené čtyři třídy. Na jednu třídu máme ideálně 12 až 15 dětí, takže škola má okolo padesáti dětí. Považuju to za malej zázrak, že se nám to povedlo. Jsme soukromá škola, která má standardní státní příspěvky. Jsme registrovaná škola, takže na platy učitelů dostáváme peníze a provoz musíme hradit ze svých zdrojů. Je to nesnadný, ale vypadá to, že první stupeň úspěšně naplníme. Naší ambicí je vybudovat celou základku. Musíme najít prostory, protože ty současný jsme vyčerpali. Doufáme, že klapne rekonstrukce, která nám umožní tam dostat celý první stupeň. Už teď hledáme prostory pro druhý stupeň, který bysme měli otevírat v roce 2020.

Waldorf je alternativa učebního plánu. Vpodstatě je to jediná alternativa uznaná ministerstvem. Waldorf už v Čechách funguje řadu let a zkušenosti jsou dobré. Úspěšnost žáků je bezkonkurenčně vyšší než u standardních škol. Řada žáků chodí dál na střední a vysoké školy. Mnozí se rozhodnou pro řemesla, hlavně umělecká a pak se věnují soukromému podnikání.

Já se živím ve finančnictví. Pracuju pro společnost Swiss Life. Tady v Ústí nad Labem jsme před pěti lety založili poradenské centrum. Nejsem ten, který to vede, ale jsem jedním z manažerů, kteří tam byli od začátku.

Ústí nad Labem jako město je na krásným místě. Pokud bych se soustředil jenom na historické části, tak je to i hezké město, ale bohužel ho komunizmus poznamenal tak, že to hezké místo na život není. Byly tady hezký starý baráky, ale protože Ústecký kraj, plný průmyslu, se stal výstavní skříní komunizmu, tak všechno zbourali. Místo toho je tady zrovna tohle okolo nás. Dneska je Ústí unikátní tím, že ve městě jsou dvě velký chemický továrny a jeden kamenolom. Samotný to místo na soutoku Bíliny a Labe je nádherný.“

7.9.2018

Jan, 50 let

„Živím se už hodně dlouho jako taxikář v Teplicích. Jsem pod centrálou a dělám na šichty. Musím chodit každej rok na povinnou zdravotní prohlídku, musíme mít licenci, složit zkoušku a mít čistý trestní rejstřík. Taky musíme zaplatit nemalé pojistné, koupit elektronickou pokladnu a taxametr. Poslední dobou tady jezdí taxi Vi3 a ti nemusí mít tolik potvrzení. Prostě třeba pekař má řidičák, nechá se zaměstnat a jezdí.

Máme s manželkou dva kluky. Jednomu je 30 a druhýmu 13 roků. Ten velkej má svoje zaměstnání a rodinu s dvěma dětma. Mladší chodí do osmičky a hraje hokej, takže se máme co otáčet. Hokej je drahej a časově náročnej. Ještě k tomu nám tady zbourali stadion a jezdíme každý den do Bíliny. Novej stadion má být v prosinci, ale na ty naše děti se to už nevztahuje. Mančaft už nepostavěj. Musí začít od píky, od maličkých dětí.

V Teplicích je dost bordel, každej to vidí. Já si toho moc nevšímám, od toho jsou tady jiní. Přesto se mi v Teplicích žije dobře, narodil jsem se tady.“

4.9.2018

Martin, 14 let

„Zítra půjdu do čtvrtého ročníku osmiletého gymnázia tady v Mostě. Náš gympl má velmi dobrou úroveň a dovede připravit na vysokou školu. I já bych chtěl dál studovat vysokou školu, nejspíš UJEP v Ústí nad Labem. Chci být učitelem cizích jazyků, asi angličtiny a němčiny.

Mimo studia mě hodně zajímá hudba. Poslouchám úplně všechno, co se mi líbí. Mám rád moderní hudbu, ale taky třeba Bocelliho, operu a další.

V Mostě jsem se narodil a žije se mi tady dobře, ale některý věci nejsou ideální, co si budeme povídat. Hodně lidí si na Most stěžuje, hlavně na některý obyvatele. Zrovna tady v tý lokalitě, co jsme teď, to není večer vůbec bezpečný a to je centrum Mostu.“

2.9.2018

Milan, 59 let

„Jsem rodák z Teplic a žije se mi tady dobře. Pracoval jsem a žil v Praze, ale vždycky jsem si držel byt i v Teplicích. V Praze mi chyběl ten pohled na Krušný hory. Jsem velkej lázeňák a velmi mě znepokojuje teplický lázeňství, ale nic s tím nenadělám. Tady je od roku 1991 nejvyšší lázeňák sklář.

Málo lidí ví, že Teplice mají 42 pramenů, že dokonce je tady i sirný pramen. Od toho byla ulice U Sirných pramenů, která už neexistuje, stejně jako sirný pramen. Byl zabetonován v roce 1972. Na původní lázeňský tradice se nenavázalo. Sklárna, která vyrábí autosklo, teď tady drží platy, to určitě, ale že skláři vedou lázně, to ne! Jestliže tady 200 let lázně určovaly směr, jezdili sem významné osobnosti a bylo tu velký kulturní dění, tak dneska v Teplicích chcíp pes. Lázně by měly tu kulturu podporovat. Přeci lázeňáci pak chodí do restaurací, kadeřnictví, na manikůru a vůbec podporují služby.

Živím se jako řidič autobusů. Moji cestující jsou Američané, Němci a hlavě Číňani. Hodně jsem vypozoroval. Český Krumlov je nejnavštěvovanější český město a vozím tam často turisty. Ovšem třeba v Německu je tak dvacet malebnějších měst než Český Krumlov, ale tam to funguje. V Českým Krumlově vám nalejou sotva tři deci piva za osmdesát korun. Na německý straně se tohle nestane. Ti Českokrumlováci už nejsou Češi. Jsou to mezinárodní byznysmeni za každou cenu. Přesně tohle vidím už i v Teplicích. Tepličáci už nejsou hrdí na to dědictví. I za toho blbýho socialismu jsme měli pěkný koupaliště na zámecký zahradě a ještě Anger. Dneska se kolem toho „krásnýho“ zatopenýho oprámu daleko od Teplic nic neděje. Je tam pár hopsa hejsa stánků.

V Teplicích není společenský život. Souvisí to s vyprázdněním města, s nesmyslným prodejem veškerýho městskýho majetku, na čemž se hodně podílel pan dnešní starosta a senátor. Proto nemají Teplice žádný dluhy. Aby ne, když všechno prodaly. Přitom ty prodeje městskýho majetku těžce nefungovaly, natož regulérně. Třeba já jsem bydlel na pěkný adrese U Hadích lázní 62. Tam jsem si v roce 1987 až 1989 svépomocí a na vlastní náklady zrenovoval velkej byt. Měl propadlý stropy. Manželka makala u rudlíku a přes kladku tahala kbelíky. Pak to koupila za záhadných okolností První realitní a vyhodili mě. Byly tam čtyři velký byty a barák šel za 1,8 milionu korun.

Ne všechno je v Teplicích špatný, ale mohlo to být o hodně lepší. A zase narazíme na kulturu. V kulturáku, který vyprojektoval věhlasný architekt Karel Hubáček a máme tu snad nejlepší akustiku v republice, se nic neděje. Bohužel dneska se ta kultura neobejde bez dotací a trh to nevyřeší. Koukněte se třeba na Letnou – Hrádek, amfiteátr. Jako malý dítě jsem bydlel naproti divadlu (Gottwaldova 9). Pořád tam chodili za socialismu ožralové močit do průjezdu. Okolo to fakt hučelo. Divadlo: Kavárna s terasou, cukrárna, pivnice, noční bar. Všude živá hudba. Z Vyhlídky je dneska banka (jak symbolické). Grill bar s čínskou kuchyní, hotel Thermia. Všechno kolem jednoho domu, kde jsem prožil dětství. Nikdy nebyla večer v Teplicích taková nuda jako dneska. Snad jenom Bronx v Trnovanech a Nákladní ulice si žijí svým nočním životem.

Když se podíváte na kulturní program, tak nikde nic. On totiž tenhle systém nefunguje. Nedovedu si představit, že jeden důchodce dá za divadelní představení 250 nebo 300 korun. Když má teda radnice našetřeno, měla by to řešit. Kapacita lázní je pořád stejná a lázeňáci nemají kam jít. Město by to mělo podpořit. Živá hudba a kafe za podstatně míň než 50 Kč.“

28.8.2018

Denča, 17 let

„V Teplicích je to krásný. Bydlím v Trnovanech, což není fešácká čtvrť, ale mě se tam líbí. Hodně si všímám, že lidi na ulici jsou zamračený. Snažím se na lidi usmívat a doufám, že tím přispěju k lepší náladě a větší pohodě. Často se setkám s nepochopením. Třeba teď se mě jeden pán zeptal, jestli se odněkud známe, ale já se na něj jenom usmívala a to ho přeci nemusím znát.

Chodím na čtyřletý studijní obor fotograf v Děčíně. Šetřím si na foťák Canon 6D Mark II. Chtěla bych se věnovat hlavně portrétní fotografii a taky aktům.

Dalším mým velkým zájmem jsou pejskové. Ten můj je kříženec ovčáka a rotvajlera. Je to štěně a je moc milej. Hodně mě štve, když jsou lidi hnusný na zvířata. Já se jim snažím pomáhat.“

27.8.2018

Kamila, 41 let

„Bydlím v Kadani a teď mám dovolenou, tak jsem v Teplicích na výletě. Nikdy jsem v Teplicích nebyla a prý je to tady hezké. Právě jsem přijela vlakem a chci si prohlídnout lázně, zámek a Zámeckou zahradu. Taky se chci podívat po obchodech.

V Kadani se mi líbí. Pracuju tam jako vedoucí školní jídelny. Myslím, že vaříme dobře, ale vždycky se najde někdo, kdo si bude stěžovat. Lidi mají různý chutě.

Hodně pracuju, takže moc volnýho času nemám. Když nějaký najdu, jako teď o dovolený, tak ráda fotografuju a sportuju. Taky moc ráda cestuju. Zrovna nedávno jsem byla v Londýně.

Jsem vdaná už 22 let, pořád s jedním manželem. Děti máme dvě, kluka a holku. Teď už jsou dospělí.“

20.8.2018

Tereza, 27 let

„Právě včera jsme se s přítelem přestěhovali z Ústí nad Labem sem do Chomutova. V Ústí jsem studovala vysokou školu a to město se mi moc nelíbí. Bydleli jsme na Klíši, což je hezčí část města, ale nebylo to ono. Promýšleli jsme to dlouho a rozhodnutí padlo na Chomutov, protože se nám tu líbí a taky máme blíž k rodičům. Koupili jsme tady byt a teď ho budeme rekonstruovat.

Dneska jsem byla na pohovoru, právě jdu odsud a budu pracovat od 1. září ve školce. Moc se na to těším a chtěla bych u toho zůstat. Snad to zvládnu.

Ve volným čase třeba vyrábím náušnice. Zrovna ty, co mám, jsou jedny z nich. S přítelem hodně jezdíme na bruslích, chodíme na tůry a na procházky.

Přece jenom stěhování, nový byt, nová práce, všechno dohromady je docela náročný. Teď se musíme trochu stabilizovat a ostatní přijde samo.“

16.8.2018

Láďa, 17 let

„Od šesti do šestnácti let jsem vyrůstal v Anglii. Tam je to o hodně lepší. Každý si může vydělat peníze a žije se tam líp. Rodina se odstěhovala sem do Teplic a nechtěl jsem zůstat v Anglii sám.

Pracuju u stavební firmy. Maluju, bourám a podobně. Jsem rád, že si vydělám peníze. To mě teď zajímá nejvíc, abych si mohl koupit a zařídit svůj byt.

V Teplicích mám tátu a dvě ségry a v Anglii je máma a čtyři ségry. Maminka a sestry se sem brzy přestěhujou a budeme celá rodina dohromady.“

12.8.2018

Jirka, 58 let

„Jsem z oboru a nová porcelánová fontána tady v Teplicích se mi líbí. Dneska proběhlo její slavnostní spuštění. Je pravdou, co řekl generální ředitel Českého porcelánu, že nedaleko máme dva obchody, takže tohle je předvoj. Lidi to tady vidí a hned si můžou koupit takovej typ porcelánu. Pro nás je to docela pěkná reklama.

Fontánu má ve svém opatrování město. Vidí na ní kamera, tak to snad vydrží. Přeci jenom není to železo, ale porcelán. Fontánu dělal tým deseti lidí čtyři měsíce. Myslím, že nová kašna zase trochu zkrášlila Teplice.“

8.8.2018

Jiří, 40 let

„Do Ústí nad Labem jsem přivezl kolegu na poradu. Jinak žiju v Kadani. Město Ústí se mi moc nelíbí. Je to průmyslový centrum kraje a tomu to odpovídá. Svůj k svému. 

To Kadaň je úplně mimózní mezi těma severočeskýma, podkrušnohorskýma městama. U nás to všechno funguje. Radnice se nehádá a dvacet let se pořád na něčem pracuje. Prošel jsem hodně měst na tom severozápadě, tak můžu srovnávat. Město je opravený, dělají se nový parkovací místa a dětský hřiště. Mezi Kadaní a Chomutovem je postavená nová cyklostezka. Kadaň projedete celou po cyklostezce, napojíte se na tu novou, která vede kolem díry (povrchový šachty), to je taková severozápadní romantika, až do Chomutova. Na kraji Chomutova se už nemáte na co napojit, takže vlítnete do plnýho dopravního provozu. Třeba v ranní špičce je to docela hustý.

Pracuju v oblastním muzeu v Chomutově. Jsem kurátorem sbírek. Děláme výstavy, což obnáší hodně stěhování. Taky pořádáme přednášky. Když se kultura dobře podá, trefí se téma a nálada, tak mají lidi o kulturu zájem. Musí se to ještě dobře zpropagovat.

Mám dvě děti a čerstvě se rozvádím, takže klasika. Patřím do tý druhý půlky. Shodli jsme se, že děcka nemají mít dva domovy jako u střídavý péče. Ke mě budou docházet. Naštěstí máme klidný rozvod.“

6.8.2018

Lenka, 38 let

„Jsem z Jílového u Děčína a tady v Teplicích pracuju na jednom projektu. Řídím konzultace pro ženy nad 55 let, které jsou na úřadu práce a mají zájem s tím něco udělat. Snažím se je podpořit v přemýšlení kde je ten problém, aby se začaly hýbat směrem dopředu. Organizuje to úřad práce.

Moje hlavní zaměstání je v sociální oblasti. V Děčíně se věnuju lidem s mentálním postižením a pomáhám jim žít běžný život. Chci se v té oblasti dál rozvíjet a zdokonalovat.

Často se zaobírám otázkou, co já můžu udělat ve svém nejbližším okolí pro to, aby život byl lepší, příjemnější, vlídnější a laskavější. Když jsem příjemná já, jsou i ostatní. Ono to docela funguje.

S manželem jsme spolu 20 let a v Jílovém jsme si koupili domek, opravili ho a spokojeně tam žijeme. Společně máme tři děti. Jsem člověk kreativní a mám velmi ráda přírodu a volnost. Pět let maluju na plátno a to jsou moje chvilky pro sebe.“

30.7.2018

Michal, 22 let

„V Teplicích se mi líbí. Je to docela hezký město, má hodně parků. Akorát tady není dobrá nabídka práce. Vlastně tady práce je, ale ne za takový peníze jako v jiných krajích.

Jsem elektromechanik a se svojí prací jsem spokojenej, ale ne s penězma, který dostanu. Všichni chtějí praxi a pro mladý lidi je to problém. Firmy neberou mladý lidi bez praxe. Teď jsem našel novou firmu, kde se mi něco rýsuje.

Chtěl bych se s přítelkyní odstěhovat z tohohle státu, nejspíš do Německa a tam se usadit. Mě to tady nevyhovuje nejenom kvůli těm nízkým mzdám. Asi jsem narazil na špatný lidi, co mám okolo sebe. Úplně to neřeším, ale když se podívám okolo sebe, třeba v Trnovanech, ale i jinde, nic moc. Několikrát jsem byl v Německu, ale lidi, co potkávám tady, tam nepotkám.

S přítelkyní bydlíme někdy u ní a někdy u mě. V Německu, kam chceme odejít, je elektrikář žádaný a za slušný peníze. Přítelkyně dodělá školu a jedeme.

Když mám volno, tak mě baví sport, hlavně brusle, kolo a squash. Tady v parku bych si roztáhnul deku, koupil si víno a s přítelkyní odpočíval. Taky si rád něco přečtu. Zrovna mám u sebe Ginsberga a čtu si ho tu.“

27.7.2017

Zdeňka, zítra jí bude 40 let

„Bydlím v Duchcově a sem do Teplic jsem přijela zacvičit si Vacushape. Je to takový speciální cvičení, který ubírá nějkaký ty centimetry a dekagramy.

Pracuju ve sklárně v Chudeřicích jako operátorka ve výrobě. Je to tam docela dobrý. Dělám na směny dlouhej, krátkej týden a mám pět týdnů dovolený.

Jsem čtyři roky rozvedená. Mám dvě děti, kluka a holku a společně žijeme s přítelem. Někdy mě rozhodí, když děti zlobí, ale jinak se nám v Duchcově žije dobře. Zanedlouho poletíme s dětma, přítelem a jeho mamkou na dovolenou do Tuniska na Djerbu, tak se těšíme, jak si to užijeme.“

17.7.2018

Milan, 33 let

„Tady v Děčíně bydlím u kamarádky, s kterou chodím. Rodiče mám v Teplicích, ale můj byt už jsem tam prodal. Nevidím moc rozdíl mezi Teplicema a Děčínem.

Mám vystudovaný gymnázium a dodělal jsem si kurz na administrativního pracovníka. Přijali mě na soudě, ale ne na dlouho. Pak jsem si udělal řidičák céčko, éčko a profesní průkaz. Řídit kamion bylo psychicky i fyzicky hodně náročný. Proto teď řídím dodávku a rozvážím léky. Časem bych chtěl dělat jinou práci, líp placenou. Vyhovovala by mi nějaká práce v kanceláři, nejlíp zase na soudě. Tam nemusíte řešit starosti s autem a zodpovědnost za zboží. V podstatě si sednete za počítač, pracujete se spisem a odešlete ho. Taky na vás neprší.

Když nemusím do práce a mám volno, tak rád jezdím na kole a vůbec mě baví turistika a cestování. I okolo Děčína je to pro turistiku docela zajímavý.“

13.7.2018

Zuzana, 19 let

„Já myslím, že Děčín je opravdu moc krásný město. Sice tu není tolik možností jako ve větších městech, ale i tak je tady docela vysoká životní úroveň.

Narodila jsem se v České Lípě a část dětství prožila v Novém Boru. Od mojí základní školy bydlíme v Děčíně. Studuju tady stavební průmyslovku. Teď jsem dodělala třetí ročník a příští jdu k maturitě.

Prázdniny trávím tak, že dojíždím na druhou stranu Děčína na stáž. Chtěla bych jít na vysokou školu, ale mám smíšený pocity. Ráda bych dělala ještě něco jinýho než studium. Přemýšlím, co se životem, kde pracovat a co dál do budoucna. Moc mě baví jezdit na kole. Jezdím do školy, do práce a všude, kde se dá. Často vyjíždím na výlety.“

13.7.2018

Venca, 66 let

„Už asi dva měsíce bydlím tady v Teplicích. Před tím jsem byl v Litoměřicích. V rámci možností je to dobrý. Měl jsem mozkovou mrtvici a od tý doby mám invalidní důchod.  

Víc než dvacet let jsem dělal v zemědělství na Litoměřicku v Lovečkovicích. Pak jsem třináct let u soukromý firmy bouchal europalety. Pořád to utahovali. Když jsme tloukli ručně, tak nám dali 10 Kč za jednu paletu. Pak měl majitel vyděláno, tak koupil hydraulický pistole a už nám dal za paletu jenom 6 Kč. Přitom to bylo ještě horší. V tý pistoli bylo 7 atmosfér a nárazy na ruku byly velký. Nic se nedalo dělat, on byl pánem. Do dneška cejtím rameno na pravý ruce.

Jsem svobodnej. Nikdy jsem neměl manželku ani děti. Dvacet let byla mým koníčkem myslivost, ale musel jsem pušku a všechno prodat. Ochrnula mi po mrtvici ruka a žádnej doktor už mi povolení nenapíše.“

11.7.2017

Pavel, 48 let

„Od narození bydlím tady na sídlišti Šanov II v Teplicích. Je to tady zatím v pohodě. Hodně moc mě ale vadí, že kousek dál, v Trnovanech, vidíte něco jinýho. Úplně jiný lidi a všechno kolem nich. Je to tam absolutně zaplevelený drogama. Všichni dělají jakoby nic, nikdo nic nevidí. Všichni vědí, kde se to prodává. Policajti chodí okolo a v žádným případě nezasahujou. Večer v Trnovanech nemůže normální člověk chodit. V lepším případě ho okradou.

Dříve, za komunistů, museli všichni makat a policajti měli respekt. Tyhle lidi se jich báli. Dneska si na ně ještě dovolej vyskakovat. Ty lidi tam nechtějí makat a taky nikdy makat nebudou. Podpory mají štědrý. Ze Slovenska se za nima stěhujou další a bude jich tady čím dál víc. Když jim něco nevoní, tak je to diskriminace. Politikům se do toho nechce, ale už je nejvyšší čas s tím něco udělat.

Já se už hodně let živím jako malíř, natěrač a lakýrník. Ve dvou máme firmu. Zakázek máme mraky, ani nestíháme, ale makáme fest. Zaměstnance bych nechtěl, protože chci stoprocentně ručit za kvalitu odvedený práce. Svoji práci dělám kvalitně a věnuju tomu hodně času. Na jiný zájmy nemám ani čas. Podle mě to tak má být, pokud si chce člověk vydělat nějaký peníze.“

6.7.2018

Petr, 53 let

„Jsem z Teplic a v teplických lázních jsem teď na léčení. Po operaci ramene a bolestech páteře mám už invalidní důchod. Bolest páteře přišla sama od sebe a to rameno byl úraz. V teplických lázních je to perfektní. Po čtrnácti dnech mi to opravdu pomáhá a cítím se líp.

Jsem rozvedenej a děti už jsou velký. Dcera bydlí v Dubí. Mám starou maminku a často za ní jezdím do Duchcova, kde bydlí. Musím se o ní starat.“

3.7.2018

Lucka 16 let (vpravo), Bětka 16 let (vlevo)

Lucka: „V Teplicích to docela jde, ale mohlo by to být ještě lepší. S některýma lidma je to těžký. Chodím na hotelovku a je to tam v pohodě, až na ty kodexy. Dneska bylo vysvědčení a prošla jsem, takže dobrý. Až dochodím školu, tak bych chtěla být tatérkou asi spíš v jiným městě, možná v Praze.

Z muziky mě zajímá punk a metal. Nejoblíbenější mám Rammsteiny. Jezdíme na punkový koncerty. Scházejí se tam podobný týpci a poguje se tam."

Bětka: „Já jsem z Bíliny. O Bílině radši ani nemluvím, ale i tady v Teplicích je to dost malý a žádný pořádný akce. Občas je tu něco dobrýho. Teď jsme byly v Knaku na punkrockový skupině Chelsea. Táta je pankáč, tak byl s náma. Mám ráda taky punk a metal, hlavně Sex Pistols, Exploited a tak.

Chodím do školy na Alejní. Dneska na vysvědčení jsem měla samý jedničky. Jednou se chci odstěhovat do Prahy. Tam je to větší, víc muziky a koncertů. Když nebude dost peněz, tak můžeme squatovat, né?"

29.6.2018

Věra, 52 let

„Žiju v Dubí a pracuju v bývalém areálu Sometu pro firmu Schiedel. Děláme tam komínové systémy. Je to docela dobrá práce a jsem tam spokojená.

Děti už jsou velký, takže už s nima nemáme celkem žádný starosti. Manžela mám pořád stejnýho. Když mám čas, tak si ráda něco dobrýho přečtu.”

26.6.2018

Standa, 33 let

„Tady v Teplicích je pro mě taková přiměřená kombinace přírody a civilizace. Do Teplic jsem přijel z Libštátu v Podkrkonoší studovat konzervatoř a po studiích už jsem tady zůstal.

Učím na Základní umělecké škole v Dubí klasickou kytaru. Zájem dětí o kytaru je čím dál větší. Nedávno mě oslovili z teplické ZUŠ, že mají hodně nových žáků a mohl bych tam učit. V Teplicích je větší škola a je i známější.

Teď se blíží prázdniny, tak se těším, že budu mít volno. Rád čtu knížky nebo se podívám na nějaké filmy. Začal jsem studovat Rubikovu kostku. Zatím jsem ve fázi, že ji dokážu složit, ale nevím přesně, jak jsem to dokázal. Našel jsem si o tom knihu a teď se snažím ne jenom opakovat návod, ale pochopit, proč to tak funguje.

V Teplicích mám zatím jenom pronajatý pokoj. Mám v plánu vydělat si nějaké peníze a koupit si vlastní byt. Prostě se osamostatnit.“

19.6.2018

Pavlína, 26 let

„Jsem z Mikulášovic a teď tam zrovna jedu za rodičema. Tady v Ústí nad Labem bydlím na podnájmu a pracuju v Masarykově nemocnici jako zdravotní sestra. Je to dobrý zaměstnání, i když mám málo volnýho času, protože jsem pořád v práci. Je to práce na směny a nejsou na ní lidi.

Když mám náhodou volno, tak si ráda zasportuju, třeba si jdu zaběhat. Taky se musím věnovat svému pejskovi. Je to čivava a jmenuje se Charlie.“

15.6.2018

Jiří, 27 let

"Sem do Ústí nad Labem jsem přijel proto, že tady mám děvče. Za chvilku přijde. Jinak jsem z Litvínova. Tam je to přímo tragický. Jde to tam čím dál víc dolů. Ústí mi nevadí, je to přeci jenom větší město.

Živím se jako montér potrubí. Přemejšlím, jak s tím vyběhnout, abych nemusel chodit do práce a měl se dobře. Zatím jsem ještě nic nevymyslel.

Zajímám se o hudební nástroje, hlavně kytrary. Sbírám je a hraju na kytaru a na basu. Z muziky mám rád žánrový rock a takový ty tvrdší věci."

15.6.2018

Martina, 21 let

"Teplice jsou hezký místo. Mně se líbí, že je tady příjemný prostředí, takový historický a jsou tady lázně. Nevýhoda jsou Arabové, kteří chodí do těch lázní.

Já studuju pátý ročník konzervatoře obor zobcová flétna. Taky učím zobcovou flétnu na základní umělecké škole. Bydlíme s manželem na podnájmu. Až dokončím studium, tak bych ráda učila na ZUŠ. V Teplicích jsme proto, abych dostudovala a pak půjdeme pryč. Manžel se chce přestěhovat někam na Vysočinu.

Musím hlavně cvičit na nástroj a udělat nějaký referáty, abych to všechno stihla do konce školního roku. Na nic jiného mi teď vůbec nezbývá čas."

14.6.2018

Karel, 22 let

„U nás v Mostě je to docela dobrý. Bydlím tady s přítelkyní. Pracuju jako operátor ve výrobě společnosti RAI Most. Na práci si v žádným případě nestěžuju.

Do budoucna si plánuju, že se přestěhuju do jinýho města, možná do Prahy. Je tam víc peněz a víc lidí. Tady v Mostě je docela nuda. Já chodím do posilovny a rád jezdím na kole.“

11.6.2018

Jaroslava, 73 let

„V Chomutově jsou problémy s některýma lidma. Večer vůbec nechodím ven z baráku. To prostě nejde. Člověk, aby se bál dokonce i ve dne. Jinak centrum Chomutova není špatný. Je tu dost obchodů a všeho, ale co je to platný, když člověk nemá peníze. Já mám důchod šest tisíc a to už kolikrát přidávali. Dělala jsem všechno možný, rukama. Byla jsem v Manesmance, Setuze a jinde. Makala jsem 35 roků a takovej mi dali důchod. To je co? Je to síla, ale s tím už nic neudělám. Musím tak nějak vyjít.

Jsem třikrát rozvedená. No tak to holt nevyšlo. Mám nejmladší dceru tady v Chomutově. Nejstarší dcera bydlí na vesnici u Poděbrad a prostřední syn mi vloni zemřel v 52 letech.

Dneska to mají mladý těžký. My jsme za mlada měli drogu nanejvýš alkohol a tabák, ale dneska jsou ty opravdový drogy všude. To je příšerný. To za komunistů nebylo. Mně za komunistů nic nescházelo. Bydlení bylo a práce byla. Když člověk do ničeho nekecal, tak se vás nikdo nevšímal. Já jsem neměla žádný problém. Že nebylo nějaký zboží? Teď je všechno, ale nemáte na to. Hrozná doba. Dneska zrovna mluvili v televizi o Bakalovi. On je miliardář. V dnešní době člověk poctivou prací nezbohatne.

Pořád mám ještě nějaký kamarádky a sem tam někam zajdeme a všechno probereme. Není to moc veselé, ale my se i zasmějeme.“

6.6.2018

Víťa, 20 let

„Chodím na hotelovku do Trnovan, obor podnikání. Učitelé jsou tam fajn a všechno je skvělý. Po maturitě chci jít ještě dál na vejšku, asi na filozofii v Praze. Je mi dvacet let a strašně mě zajímá smysl života. Vůbec se zajímám o takový psychologicko filozofický otázky. Rád si o tom něco přečtu nebo se podívám na nějaký dokument.

V Teplicích je to dobrý. Když se chci odreagovat, tak si jdu zajezdit na prkně. Zajdu na nějakou dlouhou cestu nebo silnici, která je z kopečka a sjedu ji na skatu.“

5.6.2018

Josef, 70 let

„Bydlím tady v Duchcově tímhle směrem. Celej život jsem dělal popeláře. Za ty roky mi dali deset tisíc důchod. Teď už bydlím sám. Utekl jsem od jedný ženský a teď je to lepší. Můžu si jít kam chci: na pivo, za kamarádama.

Baví mě jezdit na kole. Jedu klidně z Duchcova do Dubí a do Teplic. Vstávám každej den ve 4 hodiny bez budíku, protože jsem tak vstával celej život do práce. Ráno chodím venku nebo někam jedu na kole nebo jdu na houby. Zrovna teď nerostou. Byl jsem včera a je to úplně suchý.

Narodil jsem se v Chomutově a pak jsme se odstěhovali do Duchcova. Do první třídy jsem chodil už v Duchcově. Jsem zatím zdravej. Prášky nemám rád. Doktor mi už nějaký napsal, ale já je neberu.

V Duchově mám hodně kamarádů a kamarádek. Chodím do hospody Haaro nebo do Tipáče, tam mají i terasu. Večer si zajdu na pivko, pokecám s holkama a je mi dobře.“

29.5.2018.

Lukáš 28 let, Honza 30 let

hovoří Lukáš (vyšší)

„Jsme z Litvínova a sem do Teplic jsme přijeli na fotbal se Slávií. Zároveň jsme to spojili se zahájením lázeňský sezóny. Teplice jsou krásný město, každej si tady najde to svoje. Člověk, když sem přijede, tak všude je vidět, že je to pěkný lázeňský město. Před fotbalem si tady užíváme zahájení lázeňský sezóny a ještě po fotbale se zastavíme. Je to úplně super!

Pracuju v takovým tom distribučním centru Amazonu v Praze a dojíždím tam z Litvínova. Některý lidi na to nadávají, ale já jsem tam momentálně spokojený a nestěžuju si.

Od malička se věnuju sportu. Můj táta byl fotbalista, takže můj život se odvíjí od sportu. Sleduju hokej, samozřejmě hlavně Litvínov a jezdím s nima i na výjezdy. Ve fotbale mě přitíhla k srdci Slávie a kam můžu, tam jedu na zápas.

Strašně mě štve, kam se ubírá tady ta země. Lidi by se tady mohli mít mnohem líp. Ty co pracujou, tak furt moc živí někoho jinýho. Podle mě je to špatný. Neházím všechny do jednoho pytle. Třeba důchodci už si svoje odpracovali a taky by se mohli mít líp. Straší lidi by měli předávat svoje zkušenosti a kašle se na ně. Vláda na ně kašle a ve finále, s prominutím, si zvolíme člověka, kterej je trestně stíhanej. Dál, Evropa si sem pustí lidi, který tady nemají co dělat. Každej má svůj názor, nikomu ho neberu, ale podle mě je tady něco špatně. Nejsem politik, neumím to vysvětlit, ale celá Evropa je teď špatná. Třeba bude zase líp.“

26.5.2018

Mé vybrané fotografie ze zahájení letošní lázeňské sezóny jsou zde.

Tibor, 31 let

„V modrý ubytovně na Střekově se bydlí docela dobře, až na nějaký detaily. Třeba když potřebuju opravit elektriku, tak to nikdo nechce řešit a kašlou na to. Musíte natáhnout kabel od nějakýho souseda. Výtah nejezdí, i když si ho platíme. Rozbitý balkonový sklo zadělají kusem dřeva. Platím 6000 korun za jednu místnost s postelí, skříní a stolkem. Sprcha a záchody jsou společný na chodbě. Taky je tam kuchyňka. Já si chodím nakupovat jídlo do krámu a občas si něco uvařím.

Teď už si lidi zvykli, že má být večer klid, tak to celkem jde. Akorát některý jsou těžký prasata. To jdete na záchod a je vám na blití. Radši se chodím vyčůrat ven. Dřív tady bylo čistěji, ale poslední dva roky je to hrozný.

Když chcete jít bydlet někam jinam a dozvěděj se, že jste z modrý ubytovny, tak máte smůlu. Nevím, jak je to jinde. Nedaleko je ještě oranžová a truhlářova ubytovna. Tak 5% lidí z naší ubytovny má práci. Ono tedy, když chcete práci, podívají se na vás a ještě zjistí, že bydlíte v modrý ubytovně, tak mají najednou plno. Třeba u ochranky, kde potřebujou lidi, tak řeknou, až vám bude víc let nebo že jste moc hubenej a další blbosti. Tady v Ústí nad Labem je to pro nás těžký. Asi člověk udělá nejlíp, když odsud vypadne. Chtěl bych jít do jinýho města nebo do ciziny. Ještě jsem mladej, tak se to dá. V Anglii už je to zkažený, tam řeknou Czech not good, protože tam jezdili od nás, né a dělali tam průsery. Třeba falšovali rodný listy na děti a tak.

Chtěl bych na loď do Itálie. Můj kamarád říkal, že tam jsou dobrý peníze. Za dva roky si vydělal 2 miliony korun. Tam není takovej rasizmus jako tady v Ústí. Tady na ubytovně jsem pět let a už toho mám dost. Původně jsem z děcáku na Severní Terase. Dělal jsem v Kauflandu. Přišla šéfová a vyhodila mě proto, že mám podezřelý příjmení. Pak jsem dělal v kolínský automobilce a tam místo nás dali roboty. Když jsem pak přišel o práci, tak jsem musel do ubytovny. Na život mně teď zbyde okolo 2000. Sem tam někomu něco pomůžu a něco dostanu.

Většina lidí tady chlastá a ještě něco horšího, ani nebudu říkat, co. To už pak je konečná. Ty jsou ale hodný a držej se v klidu doma. Abych řek pravdu, je jich tu mezi mladýma tak ¾ ubytovny. Horší jsou ty alkoholici. Dělaj bordel a jsou hlučný.

Už se těším do tý Itálie. Já když přijedu do ciziny, tak najednou mám i holky, ale tady se nechytám.“

21.5.2018

Vojta, 82 let

„Tady v ubytovně na Střekově jsem dva měsíce. Je to tu nanic. Nechám si vozit obědy ze Setuzy za 85 korun. V tom je jídlo za 60 a doprava za 25. Ani pes by to nežral. Radši občas jezdím do města do nějakýho bufetu.

Já platím za bydlení v jednolůžkovým pokoji 5200 a je tam i televizor. Záchody a sprcha jsou společný v každým poschodí. Večer nám pouštějí teplou vodu.

Patnáct roků jsem bydlel v Krásným Březně a tam to bylo lepší. Vrátná říkala, že mě asi šoupnou do starobince v Krásném Březně. Tady bydlí převážně pakáž a řvou tady haranti. Budu rád, až se uvolní ten starobinec. Snad mě tam vezmou. Teď tady čekám na listonošku, která mně přinese důchod.“

21.5.2018

Martina, 26 let

„V Ústí nad Labem je hodně vodních ploch a parků. Nevypadá to tu jako takový šedý město, jak to vnímají lidi z okolí. Mně se tady žije docela dobře. Je důležitý, kam člověk chodí a jaký místa vyhledává.

Jsem designérka textilu. Chodím na Fakultu umění a designu na UJEPu. V Ústí nad Labem bydlím 6 let v podnájmu. Až ukončím studium, tak bych si chtěla založit vlastní firmičku a dělat svoje textilní produkty. Je těžký se v tom prosadit, ale když se člověk nepokusí postavit na vlastní nohy na začátku kariéry, tak už to neudělá nikdy. Dám tomu všechno.

Hodně mě zajímají témata o svobodě a čistotě prostředí. Jsem dost zaměřená na přírodní a lokální zdroje. V poslední době se objevuje hodně věcí, který mě docela rmoutí. Na jedný straně se pořád zvyšuje konzum a na druhý straně mizí v přírodě hmyz, ubývají korálové útesy a objevují se další znepokojivé aspekty.

Jinak žiju v České Lípě. Tam mám rodinu a svého přítele. Teď, když mám už poslední rok studia, tak můžu pendlovat mezi Ústím a Lípou a trávit víc času doma v České Lípě.“

21.5.2018

Natálie, 16 let

„Tady v Trnovanech, kde bydlím, je to celkem hezký. Pracuju v McDonaldu a líbí se mi tam. Až mě bude 18 let, tak se chci odstěhovat do zahraničí, nejspíš do Polska. Mají tam zajímavou kulturu. Jsou tam dobrý kapely a taky pěkný památky. Umím dobře anglicky, tak se s mladýma lidma asi domluvím. Ráda si zahraju na kytaru nebo chodím ven. Taky mě baví kreslení.“

15.5.2018

Lucie a Eliška

„Žiju s dcerou a přítelem v Teplicích. Elišce je 3,5 roku a chodí do školky. Ráda jezdí na kole a já na in-line bruslích, tak si to tady v Zámecký zahradě spolu užíváme.

Jsem zdravotní sestra v teplické nemocnici. Je to dobrá a zajímavá práce. Snažím se o to, aby doma i v práci bylo všechno tak jak má být, aby nebyly žádný problémy.“

15.5.2018  

Jan, 78 let

„Sem do Suché u Teplic jezdím pravielně minimálně 2x do roka. Je tady krásný prostředí, krásný letiště a vlídní lidé. Dneska tady mám pilota kamikaze se svým strojem. Je to sebevražedný japonský letoun, v podstatě okřídlená bomba. Jmenuje se Jokosuka Óka, což znamená třešňový květ. Tenhle aeroplán byl určený k tomu, aby likvidoval za druhé světové války americké lodě. Tyto letouny nesly ve špičce až 1,6 tuny nálože. Do vzduchu je vynášel japonský bombardér Betty. Aby se piloti naučili ty letadla ovládat, tak byla vytvořena cvičná verze, kterou jsem zvolil pro svůj model. Ten cvičný letoun byl vynesen bombardérem, pak byl odpoután. Pilot se učil lítat a pak přistál na lyži. Teprve potom šel pilot, budoucí oběť, do ostrého boje.

Můj model je v měřítku 1 : 2. Skutečný letoun je dlouhý 6 m tento model něco přes 3 m. Váží 23 kg a je poháněný turbínou, která ke svému pohonu potřebuje kerosin tak, jako každé tryskové letadlo. Trup je laminátový a křídla polystyren, dýha. Samozřejmě je na tom spousta a spousta práce, ani se to nedá spočítat. To už je úděl nás modelářů a děláme to rádi. Je to taky docela drahý. Třeba cena tý turbíny se pohybuje od 2000 € do 5000 €.

Obvykle existuje nějakej plánek a při mým věku a bohatejch zkušenostech mně stačí jenom nějakej výkresek toho tvaru. Jaký to má mít úhly náběhu, geometrii letounu, kde má být těžiště a ostatní, to už si poradím.

Jsem 18 let v důchodu a při tom ještě pracuju. Původním povoláním jsem stavař. Samozřejmě spoustu času věnuju těm letadlům a baví mě to.“

12.5.2018

Miloslav, 70 let

„Moje rodina je původem z Moravy. Táta sem přijel v roce 1946, když se osídlovalo pohraničí. Jel do Aše, ale omylem vystoupil v Teplicích a už tady zůstal. Od roku 1948 bydlím v Trnovanech. Do první třídy jsem chodil na Imperátor, který nedávno zbourali. Pamatuju, když se ještě v Městských sálech plivalo na podlahu.

Živil jsem se jako údržbář. Vždycky mě zajímala numismatika a taky mě bavilo renovovat starý kačeny (trezory). Ty rakousko-uherský jsou nádherný. Mám pořád jednu manželku, dva kluky, dvě holky a tři vnoučata. Teď si užívám důchodu a můžu se jim věnovat.“

10.5.2018

Hanka, 19 let

„Byla jsem koupit pro dědu k narozeninám rybičku. Je to Betta a je to jediná rybička, která může být v akváriu sama. Akvárko jsem taky koupila a mám ho už v autě.

Bydlím v Duchcově a tam se mi to líbí víc, než tady v Teplicích. Ještě ošklivější je to v Ústí, kde studuju. Náš Duchcov je takovej menší, nemám ráda tolik lidí pohromadě. Taky tam máme ten zámek s parkem

Studuju učitelství pro první stupeň na UJEPu. Teď se blíží zkouškový období, tak mám plnou hlavu školy. Když se na to člověk nevykašle, tak se to dá udělat.

Baví mě práce s dětma. Učím výtvarku v Domě dětí a mládeže v Oseku. Taky mě zajímá tanec, sama tancuju už 13 let. Potřebuju hlavně vystudovat, pak si najít práci a pak asi přijde na řadu rodina.“

4.5.2018

Petr, 40 let

„Sem do Ústí nad Labem jsem přivezl přítelkyni se synem k doktorce. Bydlíme v Úštěku. Tady v Ústí se mi to moc nelíbí. Skoro v centru města jsou dvě velký fabriky, chemička a Setuza. Proto vzduch tady nic moc. To u nás v Úštěku je to paráda. Příroda, rybník a čistej vzduch. Jezdíme tam na kole, na inline bruslích a chodíme si zaplavat.

Čekáme s přítelkyní narození dítěte. Moje to bude první a přítelkyně třetí, ale vlastně všechny jsou moje, protože jsme rodina. Pracuju v Amazonu. Je to dobrá práce, ale není pro každýho. Tam se buď chodí nebo stojí. Dělám od středy do soboty. Je to perfektní i s dobrým finančním ohodnocením.“

4.5.2018

Barbora, 24 let

„Tady v centru Teplic by měl někdo dělat něco s těma dlouhodobě nezaměstnanýma lidma. Jinak je to poslední dobou v Teplicích docela hezký.

Pracovala jsem jako prodavačka v Galerii. Je to dobrá práce a zase se k ní vrátím. Teď jsem na mateřský. Mám tříletou Elizabetku. Dělá mi radost, že je zdravá, šikovná a chytrá. Když mám někdy čas, baví mě fotografování, výlety a plavání.“

2.5.2018

Václav, 80 let

„Odpouštím tady v teplický Zámecký zahradě rybník. Mám ty rybníky na starost a musím hlídat, aby nešla voda moc nahoru. Támhle máme ostrůvek, kde hnízdí labutě. Poslední tři roky nám ostrůvek klesá a ztrácí se nám. Tenhle spodní zámeckej rybník je ve špatným stavu. Letos ho budeme vypouštět, počítám tak v říjnu, ještě to není oficiální. Zůstane prázdný, aby si to bahno sedlo a příští rok se bude čistit. Je to tam tak zabahněný, že se nedá ani lovit. Tady, když vyjedeme loďkou, tak loďka klouže po bahně a chlapi choděj v bahně a ty ryby házej do loďky. Hořejší rybník je ještě docela dobrej. Kdysi se čistil. Udělali tam bagrem takový dvě díry a došly peníze. Nechali to tak a odjeli. Není tedy dočistěnej. Jsou tam pěkný amuři a velký štiky.

Bydlím tady v Teplicích na Letný, tak to mám k těm rybníkům kousek. Vůbec v Teplicích se mi žije dobře. Je tady kam jít, kde lyžovat, jsou tady velký rybníky: Kateřina, Modlany, pak směrem na Osek Dukla a další. Nás rybářů je tady přes 2000. Jsem v rybářským výboru a ještě dělám porybnýho. Jinak jsem ještě členem dělostřelecký jednotky Teplice Colloredo Mannsfelda. Pozvali nás do Itálie, Francie a jinam. Máme kanóny a rakouskouherský a napoleonský uniformy. Taky jsem ve střeleckým klubu, takže mám zbrojní průkaz. Střílíme brokovnicí na asfaltový holuby a malorážkama na terče. Ještě jsem v mysliveckým klubu. Oficiálně jsem v důchodu, ale jako bych vůbec nebyl v důchodu, protože toho mám tolik, že nestíhám

Když jsem nebyl v důchodu, dělal jsem ve výzkumném ústavu jemné mechaniky tady v Šanově. Jednalo se o geofyziku. Pak jsme přešli delimitací do Mostu jako výzkumný ústav pro hnědé uhlí.

Jsem sám, manželka mi zemřela před jedenadvaceti lety. Mám dceru a ona bydlí na kopečkách za Komáří Vížkou. Těší mě, že občas za mnou přijedou. Jsem ročník 1937 a zdraví zatím dobrý. Teda sem tam něco blbne, ale když mám tolik akcí a koníčků, tak nemám čas na to myslet. Proto skoro nekoukám na televizi. To je zabiják, jak se říká. Kdo jde do důchodu a bude sedět jenom u nějaký televize, ten dlouho nevydrží.

Za pár dní jedu do Norska na ryby. Ty ryby se stahujou z volnýho moře do fjordů. Jedeme lodí, vpravo, vlevo pevnina, až za hodinu vidíme volný moře. Je to nádhera.“

27.4.2018  

René, 20 let

„Druhým rokem pracuju jako lodník. Nejčastěji jezdím v zahraničí, převážně Rýn a kanály. Mojí prací je nakládka, vykládka a údržba lodě, což je hlavně škrábání a natírání barvou. Někdy mám v přístavu čas, tak si prohlídnu město. Nejvíc se mi líbí Hamburk.

Pro mě je Děčín rodný město. Je to tu celkem normální, až na ty rasový spory, který naštěstí nejsou zase tak častý. Jsem v Děčíně vcelku spokojenej a líbí se mi tu.

Vychovával mě strejda a ten byl voják, takže se zajímám o střelbu, bojový sport, sebeobranu, letectvo a takový ty armádní záležitosti. S mojí přítelkyní bydlíme rok a půl tady v Děčíně. O rodině zatím nepřemýšlíme, ale už jsme to probírali. Necháme to času. Co přijde, to přijde. Zatím hledám, co zlepšit, co nechat a vůbec co dál.“

26.4.2018  

Čestmír, 67 let

„Viděl jsem hodně měst u nás i v zahraničí a žádný se mi nelíbilo jako Teplice. Proto tady žiju a vždycky se sem rád vracím. Skoro celej život jsem byl fotograf nebo jsem dělal něco kolem fotografování, dřív v Okresním podniku služeb. Poslední foťák mi ukradli na nádraží. Šel jsem si jenom pár kroků pro kafe z automatu a byl pryč.

Dneska už jsem v důchodu, ale pořád musím něco dělat. Nemůžu sedět na lavičce a krmit holuby. Dělal jsem v kovovýrobě dost těžkou práci. Teď taky pracuju, ale moc mě to nebaví, radši dělám opravdu fyzicky. Mám na starosti barák. Dělám domovníka a zároveň tam bydlím.

Rád bych se seznámil s nějakou ženskou. Měl jsem celkem pět dětí. Pořád mě drží to fotografování. Ráno vstanu a jdu ven. Vidím spoustu věcí, který bych chtěl vyfotografovat, ale nemám teď ten foťák. To mě moc chybí. Musím si koupit nový a bude to dobrý.“

24.4.2018

 Kateřina, 25 let

„V Teplicích bydlím odmalička. Žije se mi tady dobře, jsem spokojená a líbí se mi tady vesměs všechno. Jinde bych žít nechtěla. Dělám asistentku sociálně terapeutické dílny v Arkadii. Jsou tam zaměstnaný lidi s nějakým hendikepem. Je s nima hezká práce. Vyrábějí třeba keramiky nebo pletou košíky. Když máme zakázku od nějaké firmy, tak na ní dělají. Dneska je takový volnější den a právě na ně čekám. Jdeme se projít.

Přemýšlím v poslední době o blízké budoucnosti. Plánujeme s partnerem nějakou dovolenou. Moře úplně nepotřebuju. Vyhovovalo by mi procházet se po Tatrách s batohem.“

18.4.2018  

Petr, 52 let

„V Teplicích se nežije špatně, ale záleží na tom, kde člověk bydlí. Určitě Trnovany je čtvrť, kam se lidi moc nehrnou a už vůbec ne do ulic od Červenýho kostela ke kruháku na Ústí. Jinak Teplice nejsou špatný a pan Kubera tady udělal dost práce, že to zvelebil. Centrum Teplic je pro lidi dobrý. Parkování a všechno ostatní tady je. Teď nám dělají novej zimák a nějaký sportoviště. Vyžití pro lidi tady určitě je.

Máme tu slavnou demokracii. Všichni můžou všechno, ale je to o penězích. Když nejsou peníze, tak může bejt demokracie jaká chce a máte se špatně. Důležitý je, že pro lidi, který chtějí dělat, práce je. Já si na práci nestěžuju. Jezdím kamionem. Peníze slušný, akorát jsem často mimo rodinu. Vždycky je to něco za něco. Je to o nějakým kompromisu.

Dneska stojí řidičák na kamion včetně profesního 45 000 Kč. Mladý si ho nedělají, protože pochopitelně nemají peníze. Firmy řidiče nemají a přetahujou si je. Nabízí slušný peníze, ale základ je minimální. Když pak jdete do důchodu, tak se to ukáže. Sice máte diety, takže si vyděláte třeba padesát tisíc, ale když marodíte, tak dostanete osm tisíc, protože máte základ třináct. To nikoho nezajímá a všichni říkají, že kamioňáci se maji dobře. Ty kluci utíkají do Německa, aby jezdili pod německou smlouvou a měli pak důchod. U nás má uklizečka větší základní plat než já. Pokud jezdíme v unii, tak máme diety 45 Euro na den. Samozřejmě, když jedete na turnus, tak si jídlo vezete s sebou, ale spotřebujete i část diet. Tak to je. Já jezdím turnusy. To znamená dvacet dní v práci a deset dní volna. Preferuju to volno. Můžu někam vycestovat. Můžu si v týdnu zařídit spoustu věcí.

Děti už máme dospělý. Jednomu synovi je 28 a jednomu 32 let. Když nejsem v práci, tak rád cestuju. Po celý Evropě jezdíme autem a užíváme si to. V práci taky jezdím po celý Evropě, ale znám jenom parkoviště. Žiju po parkovištích. Když jedu třeba nakládat do centra Paříže, tak jsem vystresovanej a jsem rád, že nikoho netrefím. Pro mě je dobrý, že když někam jedeme osobákem, tak nás nic nepřekvapí. Tu Evropu znám.“

18.4.2018  

Vlasta, 45 let

„Máme s manželem baráček v Lomu u Mostu. Ráda si tam zušlechťuju zahrádku. Když není zahrádka, třeba v zimě, tak mám ráda sport. Vždycky mě naštve, když třeba někde vidím poražený strom, který rostl několik set let a podle kmenu je jasný, že mu nic nebylo. To málo přírody okolo nás je moc důležitý.

Pracuju tady v Mostě v regionálních novinách jako redaktorka. Až na ty problémový zóny se mi v Mostě líbí, je to tu poslední dobou hezký.“

17.4.2018

 Václav, 38 let

„Pět let jsem byl ve výkonu trestu za majetkovou trestnou činnost. Venku jsem osm měsíců. Už jsem z toho vyrost. Dneska jdu a říkám si, nekoukej tam. Už bych to nedělal. Šel bych okamžitě zpátky a to je ztracenej čas.

Momentálně hledám práci. Jsem vyučenej zámečník a ve výkonu jsem si udělal výuční list na kuchaře. Když na to přijde, zvládnu cokoliv. Zednický práce, sázení stromů a další. Práce se mi shání špatně. Firmy chtějí výpis z rejstříku trestů a pak řeknou ne. To člověka úplně přitiskne ke dnu. Na pracáku se snažej, tam je fakt vidět velká změna. Vůbec ty státní instituce prošly změnou. Jsou ale lidi, co dělat nikdy nebudou. Ve čtyřiceti to hrajou na důchod a tak. Pro mě je teď nejdůležitější sehnat práci.

Celej život jsem v Teplicích. Ve městě je to hezký, ale lidi se hodně změnili. Dřív k sobě měli nějak blíž a byli vstřícnější. Dneska vládne lidská závist. Mění se to k horšímu. Některý z mých kámošů se taky změnili, což mě mrzí, ale některý zůstali pořád stejný. Nikdo není dokonalý a každý má svoje chyby. Každý musí začít od sebe.“

12.4.2018

Sára, 14 let

„Přijela jsem do Teplic z Blažimi na casting Elite Model Look. Blažim je obec u Loun. Ze začátku castingu jsem byla trochu nervózní, ale později už jsem se cítila dobře.

Teď jsem na základce a plánuju studium na gymnáziu nebo pedagogickém lyceu, případě na konzervatoři. Uvidím, jak to dopadne tady na castingu. Mám z toho dobrý pocit.“

10.4.2018

Veronika, 19 let

„Bydlím v Dubí a chodila jsem na teplický gympl. V Teplicích trávím spoustu času a líbí se mi tu. Teď jsem tady na konzervatoři. Studuji klasický zpěv. Zároveň chodím na pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem na obor angličtina a hudební výchova. Jestli budu učit nebo zpívat, je zatím ve hvězdách.

Hodně se poslední dobou zamýšlím na tím studiem. Snažím se proniknout do problematik hudby a taky angličtiny. Začalo mě to bavit a ponořila jsem se do toho. Skoro veškerou energii směřuju ke studiu.

Teď jsem se šla projít ve volný hodině sem na Zámeckou zahradu. Obecně ráda chodím ven na procházky a taky ráda sportuju, třeba jezdím na kole. V osobním životě mám teď úspěch. Po dlouhý době mám přítele a jsem velmi šťastná.“

6.4.2018  

Jana 28 let, Péťa 33 let

J: „V Chomutově se mi líbí. Vyrůstala jsem na Zahradní. Přítel mě přivedl sem k centru a tady je to lepší než na sídlištích. S přítelem máme dvě děti. Jsem doma s dětma a momentálně mám brigádu v hračkárně. Ráda jezdím na kole, na bruslích a s přítelem na motorce. Do budoucna moc neplánujeme a žijeme tím, co zrovna je.“

P: „V Chomutově je klídek, proto tady žiju už 33 let. Jsem zedník. Nějaký šušně vydělám, na poplatky to stačí a ještě něco zbyde. Jsem rád, že jsem našel tady Janu a máme spolu děti. Zajímají mě motorky. Někdy dáme děti k babičkám, s Janou skočíme na mašinu a pryč. Je to dobrý k odreagování.“

3.4.2018

 Marián, 18 let

„Devět let jsem byl v děcáku a pět let v pasťáku v Děčíně-Boleticích. Dělal jsem blbosti, protože jsem byl týranej. Rodiče jsem poznal až moc. Oni na mě kašlou a já na ně taky. Tady v Chomutově jsem měsíc a bydlím u ségry.

Ve dne je to v Chomutově pěkný, ale večer a hlavně v noci - hnusný. Feťáci a tak. Jsem vyučenej zedník, kuchař-číšník a zahradník. Zatím pracuju v Amazonu. Už mám byt a vybavuju si ho. Mám práci, holku a byt, tak je to dobrý. Zajímá mě kanoistika a taky rád pomáhám zahrádkářům, když jsem ten zahradník. Většinou mi dají kilo.“

3.4.2018

Kateřina, 21 let

„Mně se žije naprosto krásně úplně všude. Jsem spokojená sama se sebou, takže dokážu být spokojená na jakémkoli místě, ale ráda se vždycky vracím sem do Teplic. Já si přetvářím město Teplice každý den jinak a cítím se tady dobře. Bydlím s mamkou a vyhovuje mi to tak.

Pracuju se zvířaty v prodejně Akvazoo. Je to neuvěřitelný, když můžete dělat něco, co vás baví a naplno s láskou. Když to pro vás není práce, ale koníček a věnujete tomu 90 % svýho času. Mám strašně moc plánů a nestíhám je realizovat. Chtěla bych mít nějaký úkol, aby lidi začali měnit sami sebe. Tím změní svoje okolí a tak se vlastně změní všechno okolo nás.

Když můžu, tak mě absolutně zajímá příroda, minerální kameny, kreativní tvorba a meditace. Samozřejmě si ráda někdy zachlastám s kamarádama. Baví mě být dítě.“

29.3.2018  

  Martin, 17 let

„Tady v Předlicích to dobrý není, protože se tady děje všechno. Pobouraný baráky, děti od 8 let kouří cíga. Rodiče na děti nedávají pozor. Uvidíte tu cokoliv, třeba šlapky feťačky, starý, mladý. Vařej se tu drogy. Dneska tady za náma hořel dům.

Bydlím tu s mámou, tátou, bráchama a ségrama. Chci si udělat svoje a jít odsud pryč. Učit se mi nechtělo a dělám zedničinu. Je to dobrá práce. Tak, jak oni se baví se mnou v práci, tak já s nima. Jsou slušný. Tady hodně kluci hrajou fotbal a holky tancujou v Mixéru, to je klub. Ale zase všude ty rozbitý domy. Okolo choděj děti, hrajou si tam, všude bordel, injekční stříkačky. Děti si berou příklad ze starších. Když nedělaj starý, tak nechtěji ani mladý.

Tady nám nikdo nepomůže. Nikdo nemá zájem, chápete to, cigáni né. Máme tu ale hezkou školu, u školy pěknej park a v létě otevřený hřiště, kam rádi chodíme.“

22.3.2018 

   Bohouš, 48 let

„Asi před dvaceti lety jsem se přestěhoval sem do Teplic a tenkrát to tady bylo nějak hezčí. Zdá se mi, že to ztrácí status lázní. To město je takový špinavý, už tady není zimní stadion ani koupaliště. Kdo tady žije, tak to ví, jak to je. Jinak se mi v Teplicích žije dobře. Jsem napůl tady a napůl na Šumavě. Řekl bych, že severní Čechy jsou takovej hard rock a jižní Čechy jsou blues.

Přes zimu dělám s partičkou sádrokartony a v sezoně stavíme kanadský sruby na Šumavě. Ženu nemám, protože jsem chytrej kluk. Děti taky nemám, rozhodně ne ofiko. Mám nový zuby a novýho psa, takže jsem vlastně šťastnej člověk. S kámošema zajdu do hospůdky. Přestal jsem hulit, teda myslím ganžo a takový, to už je let. Tak mě musí zbýt nějaká záplata, třeba tabáček a ta hospůdka. Rád cestuju a čundruju. Mám rád celej svět."

21.3.2018

Vladimír, 49 let

„V Mostě se žije dobře, ale večer je to horší. Ty problémový lidi tady máme. Když jdu někdy večer domů, tak si jich nevšímám. Život je tady levnější i proto, že nájmy tu nejsou vysoký. Já mám menší byt 1+kk a platím se vším 3400 Kč. To je super a z toho dostanu ještě něco zpátky za zálohy na energie a vodu.

Živím se rukama. Dělal jsem na stavbách a teď jsem změnil zaměstnání. Jdu dělat údržbáře do chemičky v Litvínově. Jsou tam lepší peníze i lepší zázemí a perspektiva. Doufám, že budu zdravej, ta práce mi zůstane a vydělám si nějaký peníze.

Závodně hraju šipky a to mě baví. Není to jenom o tý hospodě, kde se to hraje, i když je fakt, že někomu to hází líp po pár pivech nebo nějakým paňáčku. Hrajou to všechny věkový kategorie. Jednou mě porazila sedmdesátiletá babička.“

20.3.2018

Rosana, 42 let

„Poslední dobou se to v Duchcově trochu zlepšilo, ale je to tady pořád takový mrtvý. Nejsou tu žádný akce a člověk si nemá ani kam jít pořádně sednout. Bydlím tady skoro celý život. Nejvíc mě štve ta šachta na kraji města. Je to hrozný. Strašná prašnost. Jeden den umyju okna a druhý den jsou zase špinavý.

Lidi jsou na sebe dneska zlí. Dřív to tak nebylo. Tady ti starousedlíci si pomáhali a byli takový ohleduplnější. Společnost je divná. Každej jenom za sebe, všichni jsou naštvaný a znechucený. Já jsem žila i v Německu a vrátila jsem se zpátky. Tam je všechno úplně jiný.

Chtěla bych jít z města pryč, někam na vesnici. Tam si chovat nějaký zvířátka, mít zázemí a být taky trochu soběstačná. Lidi utíkají do měst kvůli práci, ale připadá mi, že města jsou moc hektický a neosobní. Těším se na tu vesnici.

Dříve jsem se zabývala rekonstrukcí a prodejem bytů a domů. Koupím, zrekonstruuju a prodám. Jsou s tím strašný nervy a je to hodně o lidech a taky o štěstí.

Baví mě kytičky a zahradničení. Ráda se starám o druhý lidi a pomáhám jim. Miluju lidi. Jsem vdova a řekla bych životem taková obouchaná. To nejhorší období jsem si už prošla. Teď se mi vede dobře. Mám patnáctiletýho syna, tak nejsem sama.“

15.3.2018

Lydie, 22 let

„Do Teplic jsem přijela na casting k soutěži Miss Czech Republic. Bydlím na Peruci. Plánuju, že budu pravděpodobně studovat pediatrii. Teď si dávám volno, abych si to ještě ujasnila. Na živnosťák zatím dělám fotomodelku a věnuju se hostessingu.

Když mám čas, tak si ráda zaběhám nebo čtu něco kolem psychologie a pediatrie. V minulosti jsem se taky věnovala herectví, recitaci a zkoušela jsem i psát poezii.“  

10.3.2018

Milan, 60 let

„Žiju napůl v Mostě a napůl v Teplicích. V Teplicích mám přítelkyni a zrovna tady na ni čekám. Teplice jsou o hodně hezčí město než Most. Můžu to docela dobře posoudit.

Jsem živnostník a živím se jako pokrývač. Když mám čas a náladu, tak si rád poslechnu muziku, hlavně starej underground, třeba Plastic People of the Universe.“

8.3.2018

Šárka, 40 let

„V Teplicích jsem měla dědečka, tak to tady znám. Teď jsem tu v lázních na týdenním relaxačním pobytu. Už jsem v teplických lázních poněkolikáté. Vždycky si říkám, že pojedu někam jinam, abych poznala něco jiného a stejně skončím v Teplicích. Je to tady nejhezčí. Vyčistím si hlavu a odpočinu si.

Bydlím nedaleko Prahy a mám docela náročné zaměstnání. Zastupuju tureckého výrobce spojovacího materiálu. To je první část mého podnikání. Druhou částí je můj projekt „Dokonale krásná“, což je vizážistika, péče o pleť, doplňky stravy a některé šperky. No pořád mě živí spíš ty nýty, protože mám docela dost zákazníků. Pochopitelně mě víc baví ten můj druhý projekt. Snažím se, abych tu oblast krásy a zdraví co nejvíc rozvinula. Začínám spolupracovat s českým výrobcem pleťové kosmetiky. Tomu docela věřím, tak uvidím, jak se to vyvine.

S manželem máme osm kočiček a psa. Benžík je entlebušský salašnický pes a je úžasný. Když jsem tady byla před dvěma lety, tak jsem potkala paní, co měla taky Entlebušskýho pejska, Báru. Tak se teď procházím, jestli nepotkám Báru.

Volnýho času normálně moc nemám, ale když ano, tak chodím nejčastěji cvičit. Nějak se člověk musí držet. Mimoto si taky ráda přečtu knihu a chodím do divadla. Už se těším na jaro.

Úplně jsem přestala sledovat zprávy, protože je mě z toho blbě. Jedna pochmurná zpráva za druhou a do toho ti politici. Tak to opravdu ne! Až bude teplo, tak si vyjedu na kole. Taky se chystáme na dovolenou zase na západní pobřeží Turecka. Manžel částečně rozumí jejich řeči. Já jsem tam jako v duševních lázních. Oni okolo mě pořád mluvěj, na Angličtinu nereagujou a já jim nerozumím. Turci jsou družní. Mám jejich mentalitu ráda, i když občas názor žen přehlíží. Po Turecku se nám stýská. Dokonce jsme jeden čas uvažovali, že se tam odstěhujeme. Máme tam dost známých a fakt to Turecko máme rádi.“

7.3.2018   

Marie, 62 let

„V teplických lázních jsem už po několikáté. Moc se mi líbí město i lázně. Jsem po operaci kyčle a zdejší lázeňská péče mi pomáhá. Mám to tady na měsíc a myslím, že mi potom bude líp.

Bydlím v Byšicích u Mělníka. Dělala jsem dispečera dopravy a teď si užívám důchod. Jsme celkem početná rodina. S manželem jsme měli tři děti a už máme i šest vnoučat. Nejmladší syn s námi bydlí v rodinném domku. Mají dvě děti, tak můžeme trochu pomoct. Hodně se věnuju rodině a jsem ráda na naší zahrádce.“

28.2.2018

Jan, 34 let

„Jsem z Prahy a udělal jsem si výlet sem do Teplic a okolí. Na severu Čech se mi to líbí. Třeba tady ten klášter v Krupce je pěknej. Byl jsem nedaleko na zřícenině hradu Kyšperk a dál se půjdu podívat na Rýzmburk u Oseka. Četl jsem, že je to největší zřícenina hradu v Krušnohoří.

Zdá se mi, že naše společnost se nějak horší. Když se podívám na ty diskuse na internetu, tak se tam lidi hodně napadají a jsou agresivní. I mezi lidma v normálním životě je to podobný. Já se snažím s každým vyjít v dobrým a chci být přátelský. Třeba když má někdo v obchodě pár věcí, tak ho pustím před sebe. Nebo teď jsem jel autobusem a stará paní hledala místo k sezení. Děti na sedačkách to vůbec nezajímalo, tak jsem jí dal místo k sezení. Byla moc ráda. Nebo v Praze na zastávce I. P. Pavlova jeden pán na eskalátoru začal padat jako šraňky, seklo to s ním. Zachytil jsem ho na poslední chvíli. Nejsem žádnej hrdina, ale snažím se být slušnej.

Taky politika je poslední dobou divná a dost rozeštvává lidi. Další problém je, že lidi přemýšlí jenom o penězích a jsou schopni pro ně udělat všechno. Pro mě jsou peníze taky důležitý, ale ne zas tak hodně.

Dělal jsem v automobilovým průmyslu a teď jsem chvíli nezaměstnanej. Určitě si nějakou práci najdu. Pracoval jsem jako automechanik, v pneuservisu, jako prodavač náhradních dílů a taky jsem byl testovacím řidičem.

Baví mě turistika a zajímám se o historii, což se propojuje právě v mém dnešním výletu sem na sever Čech. Zajímavá je taky nedávná historie i současnost severočeských dolů.  Rodinu zatím nemám, jsem ještě mladej.“

21.2.2018

  Martina, 20 let

„Studuju tady na UJEP v Ústí nad Labem obor Popularizace hudby a organizace hudebního života. Je to třeba o historii vážný hudby nebo se učíme zásady notové skladby a podobně. Nejsem si jistá, jestli jsem si vybrala správný obor. Baví mě grafický design, tak bych možná přestoupila na Fakultu umění a designu. Uvidím, co bude dál a podle toho se rozhodnu.

Do Ústí dojíždím z Duchcova a moc se mi nelíbí ani jedno z těch měst. V Duchcově, tím že je to menší město, jsou navíc občas problémy mezi obyvateli. Kdybych si mohla vybrat, tak se mi moc líbí Teplice.

Ráda si občas zahraju s kamarádkou na kytaru a taky často maluju. Potěší mě, když potkám člověka, který se usmívá. Dělá mi radost, že občas někdo nechodí zamračenej jako skoro všichni. Třeba před chvilkou tady šla paní a ta se usmívala.“

21.2.2018

Pokračování...
« 1, 2, 3, 4... »