OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Jaromír, 47 let

„V Teplicích ve Školní ulici, naproti tomu parčíku, je Kafe Fokus. To je sdružení pro duševně nemocný lidi a tam pracuju. Ráno tam chodím nakupovat, uvaří se a potom to roznáším po firmách.

Když nejsem v práci, tak hraju rád na kytaru nebo poslouchám hudbu. Nejvíc se zajímám o 85 léta, po čem jsme my toužili a v tý době to bylo špatně dostupný. Třeba Opus, Live Is Life, to je věc. Rád poslouchám i vážnou hudbu, třeba Beethovena.

Bydlím v Krupce. Ženskejch bylo hodně, ale žádná za to nestála. Narodil jsem se ve Vintířově u Sokolova. Tam byla na dohled šachta. Doktorka řekla mámě, že jestli nechce, abych byl astmatik, abychom se odstěhovali. Tak jsme se tenkrát odstěhovali do Prahy. Tam jsme bydleli dva roky. Pak v Libčevsi u Loun a skončili jsme na Teplicku.

Teplice by mohly být hezčí. Někde to ještě vázne. Třeba zrovna tady naproti to hlavní nádraží, nic moc. Krupka už je daná dohromady. U nás v Krupce se mi žije dobře.“     

18.9.2017


Diana, 26 let

„Bydlíme nedaleko Teplic v Bystřici. Manžel tam zdědil baráček po babičce. Tam se nám žije hezky, je tam klídek. Původně jsme z Kadaně. Sem do Teplic jezdím často na procházky. Drandíme tady s Jonáškem po Zámecký zahradě. Jonášek se nám narodil před čtyřmi měsíci. V poslední době se tedy zaobírám hlavně mlíkem, plínkami a tak. Chceme, aby se měl malej dobře a taky, abysme ho co nejlíp vychovali. Později chceme ještě jedno mimčo. Pak nějaká ta dovolená, nový auto a tak. No, manžel musí vydělávat.

Před mateřskou jsem pracovala v Německu u Drážďan. Uklízela jsem na dětský klinice. Za to uklízení jsem měla 2x víc než tady za práci servírky. Teď tam máme i část mateřský za 2 roky práce. Jonášek je narozenej tady, je český občan a já na něj budu brát v Německu přídavky asi 190 Euro za měsíc.

Teď mám co dělat okolo Jonáška. Musím se postarat o domácnost, uklidit a uvařit. Naštěstí manžel, když může, tak hlídá a já si můžu zajít třeba ke kadeřnici. Manžel se fakt snaží, stará se a věnuje se nám.“

15.9.2017


Aleš, 24 let

„Tady v Děčíně pracuju jako elektrotechnický pracovník a neměnil bych. Jinak v Děčíně a okolí se mi to docela líbí, ale v centru okolo nádraží je to trochu divoký. Vždyť se podívejte kolem nás. 

Bydlím v Jílovém u Děčína, kde mám malý byt. Teď přemýšlím o tom, že bych si pořídil nějaký větší, zase někde na Děčínsku. Zajímá mě nejvíc moje práce, kolo a cestování. Líbí se mi hlavně v Krkonoších, kam se rád vracím.“

12.9.2017


 Hana, 60 let

„Do teplických lázní jsem začala jezdit, ještě když se jmenovaly Lázně Julia Fučíka. Tehdy baráky v Teplicích vypadaly hrozně, ale už je to jiný. Všechno se postupně dává dohromady.

Zlobí mě kyčle a zdejší léčivá voda mi pomáhá. Po těch třech týdnech v Teplicích mám obvykle tak půl roku klid. Přesto přemýšlím o operaci, asi se tomu stejně nevyhnu.

Bydlím u Karlových Varů. Pracovala jsem v kovovýrobě, ale teď už jsem v částečném invalidním důchodu. Kdysi jsem hodně sportovala. Měla jsem ráda házenou, volejbal, lyže. Taky jsem hrála šachy, ale momentálně nemám s kým. Manžel už mi bohužel zemřel.

Koho by nenaštvalo, co se tu děje? Ti politici by taky měli přijít mezi normální lidi a ne tam plánovat od stolu blbosti. Třeba ty důchody. Jsou profese, u kterých lidi tu práci už ve vyšším věku nemůžou zvládnout. Oni si tam za stolem klidně můžou sedět třeba do osmdesáti let. Ale ten, který dělá těžkou práci, ji nemůže dělat už v šedesáti. Třeba horník, zedník nebo i prodavačky, který tahají těžký zboží. Oni řeknou rekvalifikační kurz, ale kdo se může v tom věku pořádně rekvalifikovat? Nebo třeba vdovský důchody. Ty zrušili v roce 2015. Teď jsou jenom rok. Můj manžel dřel, nikdy nebyl na pracáku, odváděl poctivě daně a to propadlo státu. Já, nemocná, po něm nedostávám ani korunu.

Mám dvě děti a pět vnoučat. Jedné vnučce bude zítra 18 let, vnukovi za týden 19, ale taky mám dvouleté vnouče. Jsem ráda, že alespoň děti a vnoučata mi dělají radost.“

11.9.2017


Michal, 19 let

„V Teplicích žiji svůj celý život a celkově jsem spokojený. Teplice se mi líbí. Studuju tady na gymnáziu v maturitním ročníku. Stěžovat si nemůžu, je to tady dobrý. Po gymplu chci studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze. Co budu dělat dál, se uvidí.

Dlouhodobě plánuju zůstat tady. Nebudu se nikam stěhovat do zahraničí, jako chce většina. Já jsem u nás spokojenej. Věnuju se přítelkyni a zajímám se taky o fotbal.“

7.9.2017


 Standa, 60 let

„V Teplicích se mi žije docela dobře, ale teď bojuju za pozastavení exekuce. Měl jsem takovýho exekutora, nějakej Vávra, kterej zpronevěřil 60 milionů a dostal 8 let. Teď to převzal jinej exekutor. Mám dluh 10 tisíc a narostlo mi to na 20. Já musím mít trvalý bydliště. To v azyláku nedávají a mám uvedený bydliště v Trnovanech, kde jsem bydlel před 25 lety. Takže nemám kde převzít korespondenci. Exekutor mi musí poslat, kdo vydal rozhodnutí a výzvy k zaplacení. Nic z toho jsem nedostal. Takže já pomalu nevím, komu dlužím. Mohl jsem se před soudem dohodnout na splátkách a ta exekuce nemusela narůst. Já nezapírám ten dluh. Udělal jsem chybu. Naletěl jsem podvodníkovi a přišel jsem o 10 tisíc, který jsem si půjčil od Providentu.  

Bydlel jsem na ubytovně, ale to zrušili. Teď spím ve stanu u Barbory. V zimě půjdu asi do azyláku aspoň na noční za 50 Kč. Mám důchod 7200 Kč. Před důchodem jsem dělal manuální práce: topiče, uklízeče a tak.“

3.9.2017


Mirek, 63 let

„Čtyřicet let jsem pracoval na metru a bydlel jsem v Praze. Když jsem odešel do důchodu, tak jsem si koupil byt tady v Ústí nad Labem. V Praze bych za takový peníze neměl šanci. Přitom je tady okolo nádherná příroda. V Ústí se nesnaží na každej kousek zeleně něco nacpat. Jsou tady krásný louky. To mi Praha absolutně nedá.

Mládí jsem měl nádherný v Mníšku pod Brdy. Lítali jsme po lesích a polích. Dneska děti nevědí, jak vypadá veverka, ale hlavně znají Pokémony, Spidermana a Tranformers. Pořád jenom čuměj do telefonu.

Tahle doba je vůbec žalostná. Když vidím, co se děje: ty syčárny, podvody a zlodějiny. Peníze v trapu a pak lítají s kasičkama a vybírají na děti. Na druhý straně tu je 4 miliony exekucí. Ty si nenakradli. Těch pár lidí, co má peníze, vykřikuje, jak se tady máme dobře.

Mě baví fotografování a HiFi technika. Takový ty zesilovače a receivery a věci kolem toho. Jsem takovej elektrickej dědek. Rád poslouchám muziku, hlavně Nazarety, Sweety, Sladey a Garyho Glittera. Pěkně si to do sluchátek vohulím. Užívám si důchod tady v Ústí nad Labem.“

26.8.2017  


   Hana, 56 let

„Mám ráda okolí Ústí nad Labem, to je nádherný. Líbí se mi cyklostezka, protože ta je docela hezky udělaná na jednu stranu do Litoměřic a na druhou až do Německa a tam dál. Jezdím na kole nejčastěji do Litoměřic, tam je to krásný a jsou tam hezký cukrárny.

Jsem z Ústí, ale přes týden bydlím v Praze, protože tam mám práci. V Praze je to zase něco jiného. Je tam úžasná kultura a jsou tam nádherné parky. Bydlím na Praze 2, takže jsem ve středu města. Přitom oni tam tak krásně restaurují z evropských peněz původní hradby, u toho dělají parky a úžasné odpočinkové zóny. Jsou tam takový zákoutí uprostřed toho ruchu, naprostý klid a relaxace.

Pracuju jako výzkumný pracovník. Zkoumám dýchací řetězec v mitochondriích. Souvisí to s úmrtím dětí krádce po porodu a nikdo neví, na co. My se to snažíme objasnit. Jsme jediná taková specializace pro Čechy a Slovensko, spolupracujeme i se zahraničními laboratořemi.

Jsem z Roudnice a provdala jsem se do Ústí. Pracovala jsem tady v nemocnici. Pak jsem šla na 23let učit. Potom jsem se rozhodla, že zbytek mýho profesního života bych chtěla dělat na něčem, co by mě fakt bavilo. Už jsem chtěla práci, která bude mít smysl a význam. V tom školství se mi zdálo, že to ten význam ztrácí.

Ve volným čase jsem se dala na homeopatii. To mě taky velmi baví, protože moc nesouhlasím s farmaceutickým průmyslem. Všechny léky mají vedlejší účinky. Lidé jsou sice dlouho živí, ale kvalita toho života na konci je dost strašná, takže oni prodlužují to lidský utrpení. A to si myslím, že by nemělo být. Tak jsem hledala nějakou alternativu, která by mohla mít nějaký význam a narazila jsem na toho Hahnemanna. Řekla jsem si, že ten člověk byl ovícenej. Je to hodně o tom, jak se člověk projevuje navenek, co nám řekne a tak. Podle toho se mu dá homeopatikum. Někdy mě překvapí, když navenek vypadá úplně jinak a nikdy byste to netipoval. Pak s ním mluvíte a protože ten pohovor trvá dlouho, zjistíte, že je to jinej člověk. Já jsem viděla fotky toho japonskýho fotografa, který fotil vodu, která když u ní někdo nadával nebo když byl vnitřně spokojenej, tak byly ty její krystaly diametrálně odlišný. Ono to přijme informaci.

Mám dceru, která se vdala do Bratislavy, a tam mám vnoučata. Můj syn žije v Berlíně. Jsem rozvedená, nic neřeším a rozhodla jsem se si život zařídit jinak. Teď si připadám, jako když mi bylo dvacet. Jsem zase svobodná.“

26.8.2017  


    Anna, 15 let

„Kdybych mohla, tak bych žila někde jinde než v Ústí nad Labem. Je tady špatný vzduch z továren, všude cigarety na zemi a lidi se nechovají hezky. Tady vlastně ani nic není a pro mladý už vůbec ne.

Chodím na základku. Pokud mi to vyjde, chtěla bych jít tady v Ústí na gympl a dál na vysokou do Prahy. Během gymplu bych se rozhodla, jaký obor budu studovat. No a potom bych chtěla nelépe do ciziny nabýt nějaké zkušenosti.

Když mám volno, tak mě baví nejvíc tanec a sport. Hodně jsem dělala hip-hop, show dance a tak různě mezi tím nějak proplouvám.“

26.8.2017


Nela 17 let, Daniela 16 let

Nela: V Bílině nic moc, je to špinavý město. Já tady studuju na gymplu a bydlím ve 4 km vzdálených Hrobčicích.

Daniela: Není to moc fajn město. Já žiju tady v Bílině a studuju v Teplicích na Obchodní akademii.

Nela: Tady dělám brigádu, protože tahle hospoda je mojí tety. Zrovna před chvílí mě skončila práce. Momentálně se netěšíme po prázdninách do školy. Po gymplu chci jít do Brna na vysokou školu k vojákům, obor vojenský pilot. Nebo přemýšlím nad vojenským zdravotnictvím v Hradci. Taky by mě bavila kriminalistika na policejní akademii.

Daniela: Trochu nás trápí takový ty dospívací problémy, ale s rodiči si celkem rozumíme. Jinak řešíme situaci ve světě, v Evropě i tady ve městě.

Nela: Třeba v Bílině bydlí hodně nepřizpůsobivých lidí a s většinou z nich jsou problémy. Bylo tady nedaleko hezký sídliště Teplické Předměstí, ale lidi se tam teď bojí po páté hodině venčit psy.

Daniela: Bydlela jsem tam a byla to fakt hrůza. Teď jsme se přestěhovali na Kyselku.

Nela: Nesouhlasíme s protikuřáckým zákonem. Třeba tady v tý hospodě, kdyby teta neměla terasu, tak sem lidi nechodí. A co v zimě?

Daniela: Já to vím podle svýho táty. Ten si radši koupí pivo domů, aby si k němu mohl dát cigaretu.

Nela: Já si myslím, že ti politici chtějí podnikatele úplně zničit. Teď ještě mají to EET. Politici se ohánějí tím, jak je kouření škodlivý, ale nezakážou to, protože z toho mají 95 miliard do rozpočtu. Kdyby se všichni kuřáci naštvali a přestali kouřit, tak by politici koukali. Pak by to bylo nepříjemný i nekuřákům, řekli by si, že jim to kouření zas tak moc nevadí.

Anebo uprchlíci. Nejsou to rodiny s dětma, který by utíkaly před válkou. Jsou to mladí kluci, kteří si nezapomněli doma iPhony, ale zapomněli si pasy.

Daniela: Všichni říkají, že sem jedou za prací. Já když někam pojedu za prací, tak alespoň prokážu svoji totožnost.

23.8.2017


Alois, 62 let

„Mám částečnej invalidní důchod a občas si přivydělám třeba tím, že někomu na zahradě pořežu dřevo na topení. Už dlouho bydlím tady v Bílině. Není to tady špatný.

Narodil jsem se v Teplicích a pak jsme se odstěhovali do Bíliny. Tady jsem taky chodil do školy. 20 let jsem pracoval u Báňských staveb Most jako elektrikář. V roce 1992 přišla privatizace a bylo po práci. Pak jsem dělal tady v Bílině na šachtě autoelektriku.

Mám dvě dospělý děti, syna a dceru. Manželka je nemocná a je v sociálním ústavu. Bydlím v Bílině sám. Dcera bydlí nedaleko v Košťanech."

23.8.2017


Pavel, 64 let

„Já jsem tady v Teplicích lázeňský host. Jsem Pražák. V dětství jsem chodil k soukromý učitelce na klavír. Potom mě to nějak nebavilo, pořád ty noty, tak jsem s tím praštil a od té doby si hraju po svým. Jsem spíš sluchař. To, co se mi líbí, co se neoposlouchá, si zapamatuju a pak to hraju. Možná se to bude líbit i ostatním tady v teplický Galerii. Ještě mám kytaru, s tou můžu i ven třeba k ohni. Prostě mým koníčkem je hudba.

Jinak pracuju v motolské nemocnici jako dělník. Poslední dobou dost přemýšlím o budoucnosti. Ne jenom o svý, ale tak vůbec, celkově. Víte, ty písničky, co jsem tady hrál, jsou z takových těch poklidných dob. Dneska je těch zdrojů hudby strašně moc. Mně se víc líbí, když se může vypnout proud a hraje se živě.  

A to není jenom muzika, ale třeba i živé vztahy. Nelíbí se mi, že lidi tráví tolik času u počítačů, hlavně mládež. Já jsem si tady v Teplicích našel přátele a hraju jim a samozřejmě i těm ostatním tady. Chtěl bych, aby si lidi našli zase cestu zpátky. Aby se dokázali spolu bavit, smát se, zatancovat si a povídat si.“

18.8.2017 


Petr, 52 let

„Rád jezdím na kole pro zábavu a taky každý den do práce. Mrzí mě, že u nás v Teplicích nejsou skoro cyklostezky. Pokud jsou, tak v lázeňským parku, ale ty okupují lázeňáci, hlavně Arabové, takže to vlastně nejsou cyklostezky. Pro cyklisty je tady strašně málo uděláno. Společně s koupalištěm nám to v Teplicích nejvíc chybí. Koupaliště Zámecká a Anger byly zrušeny bez náhrady.

Jinak je to tady dobrý, jsem v Teplicích vcelku spokojený. Rád chodím v okolí na houby, ale zatím je jich málo. Lepší to bude až na podzim.

Pracuju u firmy Střechy Ruci v Ústí nad Labem a jsem tam spokojený. Teď zrovna děláme v Teplicích, takže to mám blízko. Dneska mám po práci, pátek, hotovo, takže odpočinek.“

18.8.2017


Anna, 23 let

„Bydlím s mamkou v Teplicích a líbí se mi tady. Teplice jsou hezký lázeňský město, všude hodně zeleně, stromů. Vyrůstala jsem v Bžanech. Od malička jsem mohla jezdit na koni. Znala jsem jenom vesnici a bylo to tam takový pěkný dětství. Teď pracuju ve Fontáně jako strážná a jsem tam spokojená.  

Přemýšlím o lepším životě, aby byl hezkej, pohodovej. Potřebuju dospět. Jsem spíš zalezlá doma u těch Playstationů. Je to taková alternativní realita. Mám ráda free život.“

17.8.2017  


 Antonín, 72 let

„Já jsem se narodil na Kladensku. Tatínek byl vyučený obchodním příručím a po válce ho poslali sem do vyprázdněného pohraničí, aby tu prodával v obchodě. Na Kladensku jsme bydleli ještě s babičkou a dědečkem šest lidí ve dvou místnostech. Tady bylo hodně prázdných bytů, tak jsme se sem přistěhovali za tatínkem. Prožili jsme tu krásná léta. Tatínek měl ten obchůdek, byly tady lázeňské promenády, koncerty, divadlo a rodiče i my děti jsme tady byli hrozně šťastný. Tady v Teplicích to byly krásný léta. Jenže v padesátých letech všechno krásný pro nás skončilo. Začalo vyvlastňování, přišly tvrdý roky, už nic veselého nebylo. Pak už chodili ti s červenými páskami a řekli – pane vedoucí, dejte nám klíče a sepíšeme to. Vrátili jsme se na Kladensko.   

Dneska jsem využil toho, že zeť jel něco vyřídit do Teplic, tak jsem přijel s ním, abych se vrátil do těch míst, kde jsme toho tolik hezkého prožili. Ale už je to tady všechno jinak. Škoda. Třeba to hlavní náměstí u radnice, kde jsme měli obchod, není hezké. U hotelu Radnice byl takový úzký barák Jepa. Vedle jsme bydleli v druhém patře a dole měl tatínek obchod s potravinami. Zelenou ulicí jsem chodil do školky. Teď už to snad ani není náměstí, Dlouhá a Zelená ulice ani nemluvě.

V Teplicích už není žádné centrum. Jenom zámek a okolí ještě vypadá jako dřív. Do Zámecké zahrady jsme chodili s dědou často na procházky, když byli naši v krámě.

Pořád bydlíme na Kladensku. My jsme měli tři vlastní děti a devět dětí jsme si vzali z dětských domovů, takže jsme měli 12 dětí. Z toho byly dvě nevidomé a dvě cikáňátka. Prožili jsme pěkný život, tak na to rád vzpomínám. Měli jsme to takový různorodý a hezký. Některé naše děti zvládají život dobře a některé ne. Často se vracejí a my jim lížeme rány a zase je stavíme do života. Někdy přijedou s dluhama a bez práce, tak se snažíme jim nějak pomoct.

Vším, čím jsem byl, jsem byl rád, jak říká Neruda. Byl jsem na tom druhým pólu, než byl režim, takže jsem dělal i spalovače mrtvol v krematoriu, řezal jsem klády na katru, učil jsem v autoškole, pracoval jsem v Národním divadle. Tam se kupodivu moc nekádrovalo. Setkal jsem se tam s lidma, který by na Kladensku nesměli dělat ani u lopaty. Sešli jsme se tam takový všelijaký existence. S manželkou jsme taky sepisovali samizdaty po nocích, když šly děti spát. Režim nás neměl rád. Občas na nás zapomněli a někdy nás zase vyhmátli. Na okrese Kladno jsem třeba vůbec nemohl najít práci. Můžu říct, že všechno to byla škola života a ničeho nelituju.

Pak sem vtrhnul takovej surovej kapitalismus, který jsme si nepředstavovali, když jsme zvonili klíčema. Měl jsem známý v Praze, bydleli v garsonce, chodili v neděli na plovárnu Džbán, vzali si s sebou svačinu a byli šťastní. On začal po revoluci podnikat a hodně zbohatnul. Koupil jim vilu s bazénem, volal jim z Paříže. Byli za mnou, jestli bych s ním nepromluvil, že nechtějí vilu ani bazén, že chtějí jeho. Že by šli do té garsonky a chodili by zase na Džbán. Když si někdo sedne k čertovi do kočáru, tak se těžko vystupuje.

Máme vnoučata a pravnoučata, a když vidíme, jak se ta společnost odlidšťuje, tak máme obavu o jejich budoucnost. Demokracie, to je prostor, tam se vejde všechno a je v podstatě na nás, abychom ten prostor hlídali, aby tam bylo to, co tam má být. Uhlídat to je strašně těžké.“

10.8.2017


  Jaroslava, 52 let

„V Teplicích je docela nepořádek. Koukněte zrovna tady kolem, jak to vypadá. Nejraději bych bydlela někde v přírodě, ale to nejde, protože se musím nějak živit. Pracuju v jednom potravinářském obchodě. Moc času pro sebe nemám, protože když si chci slušně vydělat, tak jedině hodinama.

 

Jsem rozvedená, děti už jsou odrostlé, tak teď se můžu zamyslet sama nad sebou, co jsem udělala špatně a co by šlo ještě napravit. Jsem optimistka.“

10.8.2017


Katerina, 22 let

„S mamkou vyrábíme doma zmrzlinu bez konzervantů a bez ničeho podobného. Vypeckujeme, nakrájíme a pak z toho uděláme zmrzlinu. Taky vymýšlíme nové druhy, třeba mrkev, zázvor, jablko. Lidi se na to už ptají a když nejsme třeba tady na Zámecký zahradě, tak se zajímají, kde zrovna jsme. Zvykají si nás vyhledat, takže z toho máme radost. Začaly jsme na dortech. Teď máme cukrářský ateliér Corpus delicious a tam se všechno odbývá. Brzy bude větší ateliér a k tomu kavárna. Do dvou měsíců by to mělo být dostavěný. Zatím prodáváme dorty na objednávku. Mamky hoby je vyrábět dorty a kytky z cukrový hmoty a tak. Jsme tam od rána do večera. Když to člověka baví, tak si ani neuvědomí, kolik hodin tam stráví. Je to od sedmi od rána do sedmi do večera.

Já jsem na 75 % Italka. Mamka je napůl Italka a táta je stoprocentní Ital. Bydlíme v Teplicích. Teď jsem dostudovala v Bolzanu, takže jsem se vrátila a chci jít na univerzitu do Berlína na strategický marketing.

Ráda plavu a zpívám (ve vaně). Taky mě baví jezdit v autě, jedno v jakém a taky koně. Do osmi let jsem byla v Itálii, tam jsme se přestěhovali celkem třikrát. Potom se mamka rozhodla, že se chce vrátit do Čech, tak jsme byli rok v Praze. Tam jsem opakovala třetí třídu, abych se naučila Česky. Pak jsme byli v Tuchlovicích a pak v Teplicích. Šla jsem na internát do Pirny. Mamka jak pořád pracovala, tak mě kousnul náš pes, když mi bylo pět let. Pak jsme se skamarádili a byli pořád spolu. Měli jsme stejnou barvu vlasů (on srsti). Já jsem vyrůstala, byli jsme já a on. On tam vždycky byl. Nemůžu na to zapomenout. Už umřel. Jmenoval se Ferdinand. Teď se můj nejlepší přítel jmenuje taky Ferdinand.

Chci studovat strategický marketing, protože mě štve, jak příliš se používá plast. Chci vymyslet nebo zjistit, jak nejlépe ukázat lidem, že není problém si dojít s nádobou na prací nebo mycí prostředek do obchodu, kde bude velký tank. Tam si to nalít do stejné nádoby. Taková obyčejná nádoba má prakticky nekonečnou životnost, tak proč ji nepoužívat znovu? Proč ji rovnou vyhodit a použít novou? Pak se to tady kumuluje. Mám z toho trochu paniku. Taky mě štve, že si lidi víc neváží jídla a spousta se ho vyhazuje. Nepochopím, proč by v obchodě mělo být třeba v neděli večer vyhozeno třicet balíků mletýho masa, který nikdo nespotřebuje, když kvůli tomu nějaký zvíře zemřelo. Když není maso, tak se přece nenaštvu. A to nejsem žádný aktivista.

Trochu se chci porozhlídnout po světě, pokud to jde a nemám ještě žádný děti. Byla jsem třeba v Japonsku a tam se mi strašně líbilo. Ráda bych se podívala na nějaký ostrov. Maledivy, Seychely nebo Bali jsou pro mě přehnaný a moc turistický. Ráda poznávám jiný kultury a chtěla bych se podívat na Srí Lanku.“

1.8.2017   


    Jaroslav, 64 let

„V teplických lázních jsem už podvacátý. Mně to tady vyhovuje a hlavně prospívá. Teplice mám rád a mám k nim vřelej vztah. Je tady zajímavá kultura a taky okolo se dá chodit, třeba na Doubravku. Navíc já jsem velkej fanda fotbalu a chodím sem i na ligu. Vždycky tady chytím jeden nebo dva zápasy.

Bydlím u Kladna a už jsem v důchodu. Předtím jsem dělal v ČSAD řidiče autobusu. Mám manželku, dvě odrostlý dcery a tři vnoučata. Jsem děda na plnej úvazek. Co bych pro ně neudělal.

Vždycky mě zajímal fotbal. Hrál jsem druhou ligu a divizi. Taky jsem trénoval dvacet let dorostence i chlapy. Fandím Spartě. Teď hrál po dlouhý době za Spartu Rosický. Má už svý odkopaný, úspěch udělal a velice dobře nás reprezentoval ve světě. Taky to nemůže bejt pro Spartu spasitel. Možná ještě jeho chvíle přijde.

Mám revma a bolí mě klouby v celým těle. V Teplicích mě pomáhá ta voda, která je skoro zázračná. Z lázní vždycky odjíždím spokojenej.“

1.8.2017


  Renata 29 let, Benjamin 4 roky

„Bydlím v azylovém domě v Jirkově. Tady v Litvínově čekám na autobus. Těch azylů jsem prošla 27, tenhle v Jirkově je od Armády spásy a je nejlepší.

Mám přítele, který už je se mnou 6 let. Mýho syna miluje, jako by byl jeho vlastní. Benjamin umí od tří let číst a počítat. Přítel je černoch, je študovanej. Je učitel a taky pastor a hodně mi pomáhá. Jezdí po všelijakých stážích. On je Ital. Známe se přes mého exmanžela. Měla bych mít brzy práci v Itálii. Budu tam uklízet a dostanu na naše 36 000.

Dneska jsem byla v Mostě, tam jsem potkala svýho bratra, s kterým se nestýkám. Mám tam i sestru. Od devíti let jsem byla v dětským domově. Snažím se ten život nějak žít. Byla jsem i na ulici, ale nikdy by mě nenapadlo třeba brát drogy nebo pít alkohol. Já jsem věřící, věřím v Krista. Můj exmanžel byl muslim, takže ono to nešlo. Prostě jsem tu jeho víru nepřijmula.

Já se tady z tý situace chci co nejdřív dostat. Snad nám to se synem tentokrát vyjde. Mám lidi ráda, hodně jich je dobrých.“

27.7.2017


  Inge, 33 let

„Od narození bydlím tady v Litvínově. Pracuju v Chemopetrolu, uklízím tam. Už jsem tam pomalu měsíc. Je to dobrý, nemusím být na tý sociálce. Mám už dva a půl roku přítele. Nedávno jsme si vzali pejska z útulku. Já bydlím tady a přítel je z Hamru. Baví mě jezdit na kole a teď se hlavně starám o pejska.

Tatínek si ve 40 letech vzal život a pak jsem byla s maminkou. V 21 letech jsem se odstěhovala. Umím se o sebe postarat, naučila jsem se být samostatná. Vždyť už mám Kristova léta.“

27.7.2017


Dagmar, 54 let

„V teplických lázních jsem už čtvrtý týden a už to tady docela znám. Moc se mi tu líbí. Parky okolo jsou čistý, pěkný a hezky upravený. Zrovna támhle něco uklízejí.

Přijela jsem sem do lázní z Chomutova. Tam bydlím a pracuju v automobilovým průmyslu. Potom, co se mi stalo, nad ničím moc nepřemýšlím. Nechci o tom mluvit. Beru život tak, jak je. Všechno jsem přehodnotila. Teď se zajímám hlavně o vnoučata, zahrádku a sport. Mám tři děti a tři vnoučata, tak mám co dělat.

Do budoucna nic neplánuju, protože člověk neví, co bude zítra. Beru všechno tak, jak to přijde.“

24.7.2017


Láďa, 40 let

„Pracuju v Německu nedaleko Pirny jako číšník v restauraci. Sem do Ústí nad Labem jezdím pravidelně odpočinout si od práce, prostě vypnout. Zajdu si vždycky do jedný restaurace na oběd, koupím si zmrzku a koukám na Labe. Okolí Ústí je hezký, ale město by potřebovalo nějaký investice.

Po finanční stránce je to v Německu lepší a zákazníci jsou příjemní. Navíc po pěti odpracovaných letech v Německu se mi do důchodu u nás připočítá 450 €. Když jsem začínal, dávali Němci 10% tuzéry. Teď je to tak 3 až 4%.

Jsem z Krkonoš. Narodil jsem se v Rokytnici nad Jizerou. Manželku a dvě děti mám v Harrachově. Skoro pořád jsem v práci. Když mám volno, snažím se sportovat. Třeba si zahraju tenis nebo volejbal.“

19.7.2017


Jiří, 65 let

„Město Teplice je jedno z nejkrásnějších. Tolik parků a zeleně nikde nemají. Nelíbí se mi, že už není takový pořádek, co býval. Já ještě pamatuju, když tady byl hlídač parku. Dneska už si tolik tý přírody kolem mladí neváží. Když vidím, jak sedí na lavičkách a všechno odhazujou kolem sebe, tak to mně vadí.

Já jsem už v penzi. Hodně mě baví pěší turistika a hlavně jízda na kole. Od mládí mám rád knížky. Chodím do knihovny a hodně čtu. Taky chodím na kulturní akce. Oceňuju, že město dělá kolonádní koncerty. To je nádhera. Nebo Malá Paříž od pana Moravce. To je záslužný čin. Ty soboty, neděle a úterý jsou krásně spojený s kulturou. Dřív tady vůbec žádná kultura nebyla. Za komunistů bylo šedivý město, šedivý ulice a nikde nic.

Před důchodem jsem dělal manuálně jako řemeslník, instalatér - topenář. Můžu porovnávat. Třeba teď dělají v parku u Kamenných lázní pomník tomu Payerovi. Když vidím ty dělábry, tak to je něco. Já když slyším kritiku, jak se za komunistů všichni flákali, tak se musím smát. My jsme dělali v úkole a museli jsme si tvrdě vydělat. Parťák byl pracovitej, takže tam se makalo.

Narodil jsem se v Teplicích. Bydleli jsme v Řetenicích a jako kluci jsme lítali okolo vápenky a cihelny. Lezli jsme po stromech, furt v přírodě. Dneska vidím, jak na třešňovce děti ani nevylezou na strom. Pak v šedesátých letech byla uvolněná doba, tak jsem chodil do amfiteátru na Letnou, kde hrály různý skupiny. Pak uvažovali, že tam udělají letní kino. To jsme kvitovali. Udělali tam betonovou konstrukci a zastřešili to. Přišel osmdesátej devátej a všechno to šlo do kelu. Je to rozkradený. Škoda, je to krásný místo a myslím, že Teplice by si letní kino zasloužily.

Nikdy jsem nebyl ženatý, měl jsem přítelkyně a nakonec jsem zůstal svobodnej pán. Má to výhody i nevýhody.“

16.7.2017  


         Radek, 32 let

„Most na mě působí docela negativním dojmem. Nelíbí se mi architektura toho města. Je to všechno takový krabicoidní. Jsem z Duchcova a do Mostu jsme se přestěhovali před dvaceti lety. Teď bydlím sám, mamka je tady v Mostě a táta v Teplicích.

Živím se prací se sádrokartonem a elektrikařinou. Poslední dobou přemýšlím, že se z Mostu odstěhuju za prací do Prahy. Tady dávají málo peněz. V Praze bych si hodně polepšil. Bydlel bych někde na okraji Prahy, kde je levnější nájem. Nejsem náročný.

Baví mě čtení a sport, konkrétně aggressive inline, což jsou kolečkový brusle. Jde o překonání překážek, který vám město nachystalo. Dá se to jezdit ve městě i skateparcích. Je to super."

5.7.2017


 Emil, 70 let

„Jsem už 10 let v důchodu. Pracoval jsem na šachtě v hlubině i na povrchu. Narodil jsem se v roce 1947 ještě ve starým Mostě. Tam to bylo dobrý. Starý Most byl taky hezčí. Nebyly tam ty králíkárny, jak se říká, a taky nebylo všechno zabetonovaný. Já jsem horník, kdo je víc, tak to bylo. Dneska, ať je to ten nebo ten, tak by se stříleli a zabíjeli. Závidějí si a podobně.

S dcerou bydlíme v pronájmu. Ona pracuje, tak se šábneme o nájem. Je to dobrý, dá se vyžít. Občas uvařím, kouknu na telku nebo jsem venku. Mám taky dost kámošů. Člověk nějak zabije čas.

Manželka mi umřela, když jí bylo 46 let. Měla nemocný srdce a ledviny. Pak se to zhoršilo. Dávali jí nějaký injekce. Potom zase řekli, že je to od nervů. Taková blbost. Najednou to s ní praštilo. Měla okamžitou zástavu, ucpala se jí aorta. Scházela mi a pořád mi schází. Děti byly malý, chodily do školy a všechno bylo na mně. Dneska jsou děti šikovný a makají. Docela často mě navštěvujou. Celkem jsem měl čtyři děti. Vloni na Velikonoce mi umřel syn, měl 42 let. Byl marod se střevama, nějak se mu zamotaly. Šel na operaci a už tam zůstal.

Mám radost z vnoučat.“

5.7.2017


Tomáš, 54 let

„Pracuju tady v Oseku v klášteře. Jsem předákem v rámci veřejně prospěšných prací, čili tak zvaná oranžová vesta. Víceméně dělám takového správce, dá se říct, ale za minimální mzdu. Moc mě to baví, třeba tady jako ten správce jednou budu trvale pracovat.

Bydlím v Teplicích. Co se tam teď děje, se mi nelíbí. Například na dobro zazdili koupaliště na Zámecký, kde jsme se léta koupali. Jeho obnovení neprošlo radou o jeden hlas a budou se realizovat megalomanský projekty. Taky se mi nelíbí, že Teplice vůbec nevyužívají program obecně prospěšných prací jako třeba právě Osek nebo Duchcov.

V životě jsem vždycky dal na dobré kamarády, kteří mě taky nejvíc v životě ovlivnili.“ 

3.7.2017


Josef, 61 let

„Byl jsem truhlář. Dříve byla truhlařina pěkná práce. Dneska už je to samý lamino, různý štyftíky, už se neklíží, honem, honem, narychlo.

Už jsem v invalidním důchodu. Jsem po mrtvici. Motá se mi hlava a chodím jako magor. Poslali mě na magnetickou rezonanci a zjistili, že mám nějaký nádory v hlavě. Nepamatuju si a neumím navázat řeč. Kámoši o něčem mluví a já než odpovím, tak už mluví o něčem jiným.

Žiju celý život v Teplicích. Teď bydlím sám u gymplu. Baví mě muzika, třeba poslouchám punkovou kapelu Gogol Bordello nebo Nirvanu. Než jsem měl mrtvici, tak jsem rád četl.

Mýho pejska našla kamarádka Zuzana z Ústí v zahrádkářský kolonii. Někdo ho tam uvázal a nechal ho tam. Tak jsem si ho vzal a starám se o něj.

Včera jsem měl narozeniny.“

28.6.2017


 Veronika, 19 let

„Teplice jsou krásné město. Vyrostla tady tři nákupní střediska a to mi přijde trochu moc. Teď jsem dostudovala gymnázium a chystám se na vejšku do Prahy. Jsem zvědavá na porovnání Teplic s Prahou. Určitě Praha bude hektičtější. Já žiju v Proboštově. Je to tam super, protože je to hezky v klidu a kousek do města.

Jsem přijata na Karlovu univerzitu, Institut ekonomických studií. Chtěla bych taky vycestovat do zahraničí, podívat se někam dál. Do Teplic se budu vždycky vracet i kvůli rodině.

Jediný, co mi v Teplicích chybí, tak to je venkovní koupaliště a taky nějaký sportovní vyžití. Už tady nejsou plovárny ani sportovní stadion. Prý se někde u Angru staví bruslařská dráha, taky je nová badmintonová hala v Proseticích, ale stejně mi to přijde málo. Třeba Most má krásné koupaliště, kolem toho cyklistické stezky a tady nic.

Teď dělám brigádu, jezdím tady po Teplicích výletním vláčkem jako průvodkyně. Hodně jezdí důchodci, lázeňští hosté a němečtí obyvatelé, co žili v Sudetech.“

26.6.2017


 Josef, 52 let

„U nás v Teplicích to není špatný, ale mohlo by to být i lepší. Co se týče kultury, se to tady zlepšilo. Akorát pro ty mladý by tu mohlo být nějaký zábavní středisko, aby měli kam chodit. Někde venku, na volném prostranství, jako je to často v cizině. Mohla by se zlepšit i čistota města. Myslím, že to směřuje k lepšímu. V Teplicích jsem se narodil, tak to můžu posoudit.

Dříve jsem hrál na Letný kuželky za žáky, pak za dorost a později i za muže. Bylo to tam moc fajn a bavilo mě to. Rád chodím do plavecký haly a občas si i trochu zacvičím.

Jsem invalidní důchodce, předtím jsem dělal různě ve výrobnách, ve skladech nebo ve sklárně. Byl jsem ženatý a mám už velkého syna. Chtěl bych ještě něco zkusit v cizině. Najít si tam bydlení a vydělat si ještě peníze. Chtělo by to nějakou změnu.“

26.6.2017  


Vladimír, 65 let

„V Chomutově asi krize neskončila, protože obchody tady stále ubývají. Poslední dobou mě docela znepokojuje taky to, že se do sídlišť v Chomutově sestěhovávají lidi z Janova a Chanova.

Jsem druhý rok v důchodu, tak přemýšlím, čím se mám zabývat ve volném čase. Jsem rozvedený, bydlím sám. Jedna dcera žije v Mostě a druhá tady v Chomutově. Teď jsme měli sraz po padesáti letech od základky, tak jsem se ptal spolužáků, co dělají. Často mají třeba chalupy nebo chaty, tak ti mají program jasný.

Pracoval jsem jako konstruktér. Hlavně jsme dělali na generálkách velkostrojů na šachtě. Chtěl bych studijní materiály, co mám, zpracovat. Potřebuju to všechno dostat do počítače, naskenovat, abych měl možnost se na to podívat, až ty papíry zlikviduju. Bydlím v paneláku, tak budu aspoň mít víc místa. To mám práci na dlouho.

Narodil jsem se v Praze. Táta byl strojvedoucí a dostal umístěnku do Chomutova, tak se sem s mámou nastěhovali. Protloukali se tady, protože všechny byty, co tady byly, už byly rozdaný. Bydleli jsme v Čelakovskýho ulici, skoro ve sklepě. Pak táta svépomocí postavil barák.“

20.6.2017


    Světluška, 64 let

„Vláda by se o nás důchodce měla lépe starat, když jsme celý život platili daně. Dříve to tady v Chomutově bylo lepší. Pracoval jsem jako prodavačka všude možně. Ve volným čase nedělám nic nebo jezdím na kole.

Narodila jsem se v západních Čechách za Sokolovem. Tady v Chomutově žiju sama. Děti už bydlí jinde.“

20.6.2017


Regina, 24 let

„V Teplicích se mi líbí hlavně zdejší kultura. Je to hodně kulturní město. Teď jsme zrovna na Malý Paříži. Taky mám ráda přírodu, takže tady obdivuju parky a zeleň. V Teplicích je taky Severočeská filharmonie, každý týden koncert. Takže pro mě úžasný.

Studuju v Ústí nad Labem vysokou školu, tam se mi třeba nelíbí to město. Jsem z Mimoně a v Teplicích jsem studovala konzervatoř. Už pět let se živím učením na zobcovou a příčnou flétnu v hudební škole v Chabařovicích. Doufám, že najdu někdy byt a místo v Teplicích, protože se mi tady líbí.

Mám ráda kulturu. Divadla, koncerty, tyhle venkovní akce. Taky ráda sportuju tady v parku, na Barboře a tak. Chybí tady koupaliště ve městě. Třeba ještě obnoví koupaliště na Zámecký.

Ovlivnili mě kamarádi a spousta muzikantů, protože jsou takoví bohémové a to je potřeba.“

18.6.2017


  Míra, 31 let

„Minulý týden jsem byl v Budapešti, Bratislavě a Vídni. Bylo to tam fajn, ale dost vyčerpávající, tak teď odpočívám. Není nad Teplice, odsud bych se neodstěhoval a to jsem vyzkoušel i města okolo. Bydlím tady na Bílý cestě v baráčku v pronájmu. Teplice mají takovou dobrou náladu a pohodu. Třeba v neděli ta Malá Paříž je super. Hudba a kultura mají v Teplicích dobré podhoubí. Spousta dýdžejů a kapel je odsud. Muzika mě baví. Zkouším trochu psát a brnkat na kytaru, ale jen pro sebe. Hudba mě ovlivnila i v životě.

Pracuju ve fabrice, kde děláme součástky do aut. To tady teď jede. Vyučil jsem se na kuchaře, ale trochu jsem se netrefil.

Čekáme se ženou dalšího potomka, už třetího. Máme kluka a holku, kterým je oběma 6 let, ale dvojčata nejsou, vyšlo to tak.

Podle mě je důležitý v životě uvědomit si chyby, který člověk udělal a příště se jich vyvarovat. Podívat se do zrcadla a říct si - ty za to můžeš!“

18.6.2017


 Nikola, 21 let

„U nás v Teplicích to není špatné, teda jak kde. Třeba tady v Zámecké zahradě a jejím okolí je to takový klidný a je tu hodně zeleně. Naopak na Luně nebo v Trnovanech je to divoký.

Momentálně studuju v prváku na UJEP v Ústí nad Labem obor angličtina, literatura, politologie. Napadá mě spousta věcí. Jestli se mi povede dostudovat, jestli studovat i dál? Chtěla bych být učitelkou.

Přemýšlím o zahraničí, kde bych si chtěla vyzkoušet i něco jinýho. Nejlepší by byla Británie nebo Amerika. Mám ráda cestování, takže se nebráním ani jiným místům.

Nejraději čtu nebo chodím na procházky v přírodě i ve městě. Večer už nikam nechodím a jsem spíš doma.“

14.6.2017  


Denisa 25 let, Josef 27 let

„Štve mě, že tady v tý ulici hodně umírají holubi. Vůbec ta ulice je divoká. To jsme tady kupovali garsonku do osobního vlastnictví za 130 000 Kč, jako že je v klidný čtvrti v centru. Večer je rachot, diskotéka zadarmo, perou se tady. Bydleli jsme od malička v Duchcově naproti sobě. Spolu už jsme 8 let, byla to moje vysněná láska. V Duchově to začalo být mrtvý, blbý lidi, tak jsme se odstěhovali do Mostu. V Mostě je to dobrý. Tady jsme 4 měsíce. Brát se nebudem, na svatby nevěříme.

Teď je otázkou, jak se stát milionářem. Určitě nevyhrajem, nevyděláme, jedině vykopat nějaký zlato. Já teď hledám práci (Denisa) typu manažer, ředitel :). Ba ne, cokoliv. Mám jenom základku. Já dělám operátora provozu v chemičce v Záluží (Josef). Jsem tam spokojenej.

Rádi se spolu díváme na televizi.“

10.6.2017  


    Jakub, 27 let

„Jsem číšník. Dělám v gastronomii za barem, v restauracích a tak. Myslím, že EET a zákaz kouření v hospodách tím docela zamává. Já sám jsem kuřák, v restauraci do které chodím, mi nevadí, že se zvednu a jdu na cigárko ven. Pokecáte s lidma, který tam taky postávají a pokuřujou a zjistíte nový věci. Pracuju v restauraci Černý Orel v Oseku. Je to taková turistická restaurace, jídlo, vínko a příjemný posezení.

Jsem z Krupky, ale převážně se pohybuju tady v Teplicích. Není to tu špatný, znám o hodně horší místa. V tuhle chvíli řeším takový svoje životní otázky. Promýšlím si v hlavě nějakou změnu, jít někam do světa. Chci zůstat u fochu, rozvíjet tu gastronomii a nenechat ji padnout. Půjdu dělat nejspíš do Německa, už mám něco rozjednaný. Domluvím se anglicky a německy. Podívám se po světě a taky vydělám nějaký peníze. 

V životě mě každopádně nejvíc ovlivnily ženský. Ty s chlapama hejbou sem tam. Mámy, přítelkyně, ty na chlapy fungujou.  

Většinu volnýho času věnuju autu. Různě ho upravuju. Zevnějšek, vnitřek, prostě ho vylepšuju. Mám starou audinku A3 z roku 2002. Chtěl bych z ní udělat takovou tu neviditelnou starší paní, která, když za to vezme, tak prostě jede.“

8.6.2017


 Vojtěch, 27 let

„Vyrůstal jsem od pěti let v dětským domově. Tam jsem byl do osmnácti roků a už jsem 9 let na ulici. Možná budu dělat u romský policie tady v Teplicích. Sám jsem se jim nabídl. Řekli, že mám šanci.

Trochu umím hrát na klavír, tak si tady tak brnkám. Třeba se to bude nějakým lidem, co jdou kolem, líbit.“

8.6.2017


Alena, 33 let

„Tady v Oseku přestupuju na cestě do práce. Jsem z Litvínova a pracuju na poště v Duchcově. Práce s lidma mě baví, ale to spojení je horší. V práci mě potěšilo, že o mě mají zájem a brzy budu přestupovat na poštu v Mostě, což je pro mě lepší.

Teď jsem byla v prodejně aut, škodovek. Potřebuju nutně pro sebe nové auto, i když jedno v rodině máme. Hodně se věnuju svému dvanáctiletému dítěti. Když máme čas, jezdíme na naši chalupu v Tisu u Blatna. Je to tam fajn.“

2.6.2017


Jakub, 21 let

„Chodím na střední chemickou školu Educhem v Meziboří, obor IT a bydlím v Duchcově. Tady v Oseku čekám na spoj do školy. Až dostuduju, bude ze mě ajťák. K IT oboru mě přivedl táta. I on je ajťák. Teď jsem ve třetím ročníku a hlavně musím udělat maturitu. Mám v Anglii babičku. Chtěl bych tam potom pracovat.

Rád sportuju. Je celkem jedno jaký sport, hlavně pohyb.“

2.6.2017


Jan, 67 let

„Zrovna včera jsem přišel v Teplicích o byt. Udělali na mě takovej tunel. Měl jsem byt v nájmu a peníze za nájem jsem zaplatil. Pak ten byt majitelka prodala a nový majitel na mě chtěl zase nájem za to stejný období. Na to už jsem neměl, tak mě vykopli. Ve smlouvě jsem měl tříměsíční výpovědní lhůtu, ale to nikoho nezajímalo. Teď je teplo, tak se dá spát venku. Když jsme jezdili na Říp, tak jsme spali taky pod širákem. V Bílině, kde mám bydliště, si musím zažádat o sociální byt.

Já chodím 3x týdně od šesti od rána na dialýzu, protože mám nemocný ledviny. Prý by to chtělo transplantaci, ale já už se na to vykašlu.

Narodil jsem se v Písku. Táta byl strojvedoucí v Praze a pak podlehl a šel do pohraničí. Komunisti se ho snažili získat, ale on byl spokojenej, když měl čistou mašinu.

Já jsem se vyučil v České Lípě automechanikem. Pak jsem jezdil jako řidič ČSAD v Teplicích. Jenže jsem měl úraz s okem, tak jsem přišel o papíry. Potom jsem dělal mistra ve sklárně v Hostomicích. Než jsem šel do důchodu, tak jsem byl správcem koupaliště v Bílině na Kyselce. Tam to bylo hezký. Mám těžkou cukrovku, tak mi dali invalidní důchod. Doktoři mi řekli: Máte jeden den života, selhávají vám ledviny. Ale já jsem to přežil.

Byl jsem dvakrát ženatý a mám dětí jako smetí. Druhá manželka pocházela z Anglie a blbostí doktorů umřela.

Když jsem byl mladší, tak jsem fotografoval, maloval, hrabal jsem se v autech. Byl jsem velký fanda Tatry. Měl jsem asi osm šestsettrojek. Taky Mitsubishi, ale to mi ukradli.

Potkal jsem nějakýho Martina Říčánka a ten mě naučil sklářský řemeslo. Ten tím žil. Byl to čestnej a rovnej chlap. Vymýšlel různý zlepšováky. Pak jel do Jugoslávie a už se nevrátil. Teď žije v Austrálii. A pak Jirka Grus, ten mě zase naučil opravovat auta.

Ještě teď mám takový zvláštní koníčky. Třeba mě zajímají parní lokomotivy. Pamatuju si ještě čísla těch, kterýma jezdil táta. Taky mě zajímá těžební činnost tady na severu. Ještě znám jména bývalých šachet. Bylo to hezký, ale všechny ty šachty už zlikvidovali a s nima i horníky.“

31.5.2017


Romana, 23 let

„Já mám Teplice docela ráda. Akorát mi tady vadí ti cizinci, ale teď už jich je méně. Pracuju jako servírka tady v Galerii. Dnes se tam poprvé nesmí podle zákona kouřit. Zákazníci jsou docela naštvaný. Přijde mi to jako hloupost. Já si myslím, že se tím u nás ztratilo trochu demokracie.

Teď nemám moc času, protože hodně pracuji, ale jinak ráda maluju, jezdím na kole a taky chodím se procházet.

Poslední dobou přemýšlím o celkové změně. Chtěla bych s přítelem cestovat, nechci tady ztvrdnout. Vím, že se sem vždycky můžu vrátit, protože je to můj domov.

Jsem docela optimistický člověk. Taky jsem trochu impulsivní, ale je to většinou v práci, tak se tam musím trochu krotit a přemýšlet.“

31.5.2017


  Zbyněk, 53 let

„Na zahájení lázeňský sezóny je to moc pěkný. Tady v Teplicích jsem vyrůstal a rád se sem vracím. Teď bydlím kousek od Loun, kde jsem koupil malou zemědělskou usedlost. Bydlíme tam s kolegou. Všechen volný čas věnuju zvelebení toho statečku. Chci to rozšířit a živit se tím, co na statku vypěstujeme. Teď máme čuníka a nějakýho králíka. Příští rok snad přibude kravka.

V současný době jsem sociál, nemám práci. Dlouho jsem dělal výškový práce, pak řidiče a všecko možný.

Když jsem byl mladší, tak jsem lezl po skalách, to bylo krásný.“

28.5.2017


  Olina 30 let

„Tady v Trnovanech není nic pro děti. Je to tady strašný, hlavně ty narkomani. Já mám dva kluky, 7 a 4 roky. Špatný je, že tady viděj ty lumpárny a chtějí to dělat taky, už v sedmi letech. Teď mi skončila mateřská, zatím nepracuju.

Narodila jsem se v Ústí, tam je krásně. Přestěhovali jsme se do Teplic, když mi bylo 8 roků, protože tatínek tady koupil hotel. Měli jsme tady i hospodu a diskotéku. Teď máme taky podnik.

V Trnovanech to znám dobře. Ne, že by vás tady okradli, třeba si jenom řeknou o cigaretu. Mně je jedno, jaký to je člověk, jakou má barvu. Promluvím s nima. Když jsem šla z hospody a měla jsem s sebou peníze, tak mě obtěžoval úplně normální člověk a takovej, co bere drogy, mě ještě doprovodil domů.

Kam jdou ty nadace pro Romy, tady nejsou vidět. Asi tři dny je to, co jsem šla do vietnamský večerky, vyjde paní a říká: gambleři cigánský a takhle. Pak se diví, že my jim za to nadáváme. Tamhle je hospoda, kam choděj Romáci i český a rouměj si.

Bývalý přítel, co s ním mám děti, mi dluží 67 tisíc alimenty, pobíhá si tady a nic se neděje. Chtěla bych do budoucna zaplatit dětem třeba nějaký sport, mít byt, z kterýho mě nikdo nevyhodí. Teď jsem u mámy. Chtějí dvě, tři kauce, kde to mám vzít? Mám jít do ubytovny pro svobodný ženy? To je katastrofa. Tam se musí zapisovat každá návštěva. Co to je? Můj táta by tam nedal nohu.

Aby se člověk stěhoval do Anglie? Na co. Když se maká, tak je všude dobře. Děti choděj do školy a do školky. Tam nemají žádný problém.“

24.5.2017


Petr, 67 let

„Do Teplic jsem se dostal náhodou před 45 lety a zakotvil jsem tady. Jsem od Mělníka a tady mě nabídli práci ve sklárně i s bytem. To jsem tenkrát po vojně potřeboval. Moc se mi tady líbí. Teď jsem OSVČ v oboru finančnictví, poradenství a pojišťovnictví.

Přiměřeně k mému věku se snažím sportovat. Jezdím na kole, rád chodím na fotbal. Jsem velkej teplickej fanda.

Na Mělnicku jsem prožil mládí. Hodně mě ovlivnili rodiče svým osobním příkladem jak žít a pracovat. Na gymnáziu o třídu výš chodil Jan Palach. Trochu jsem ho znal.

Už to chci nějak doklepat. Teď se budu věnovat hlavně vnoučatům. Dělají mi opravdu radost.“

22.5.2017 


Milan, 28 let

„Pracuju u městské policie v Ústí nad Labem. Není to ale úplně to, co jsem si od toho sliboval, takže měním zaměstnání. Chci to zkusit v O2 na prodejně. Baví mě komunikace s lidma. U policie mě lákala ta myšlenka pomáhat lidem, být jim blíž, trošku se snažit pomoct společnosti. Když se do toho potom člověk dostane, tak to úplně není to, co si myslel na začátku. Uvidím v O2, jak mi to půjde. I finančně bych si měl polepšit. Taky ta pracovní doba. U měšťáků je to 12 hodin, skoro pořád na nohou. Lidi, co to neznají, tak nevědí, o čem je řeč.

Jsem rád, že se v Ústí teď hodně sportuje. Třeba v červnu tady bude běh městem RainbowRun, takže to tady trochu žije. I co se týče zeleně to tady teď prokouklo, protože se o to starají. Když se podíváte tady naproti na břeh Labe, tak je to pěkně posekaný a dá se tam i ležet. Dál třeba Klíše, jak to tam bylo zarostlý, tak to vyřezali a už tam nejsou ty zanedbaný místa. Nebo trhy na Míráku jsou pěkný. Není to takový ten stereotyp, že jdete po městě a vidíte ty samý obchody. Už je to změna k lepšímu.

Když mám volno, tak rád fotografuju nebo chodím na výlety a procházky. Kouknu se třeba na Vaňovské vodopády nebo vyhlídky nad Ústím.

Vyrůstal jsem v Libouchci. Někdy byly peníze a někdy ne. Rodiče mě naučili hospodařit a uvědomit si priority.“

18.5.2017


 Žaneta, 16 let

„Chodím do prváku na střední odbornou školu, obor sociální péče. Po střední bych chtěla jí na vysokou pak a dělat kurátorku. V Ústí se mi líbí. Bydlím nedaleko, v Chuderově. Když mám čas, nejraději chodím ven s kamarády.“

18.5.2017


Paní ze Severní Terasy

„V centru Ústí nad Labem to nestojí za nic. Je to tady samý beton a spousta nepracujících lidí. Vedle divadla postavili takovou vopičárnu, hotel Clarion. Tam byl dříve park, takový krásný posezení.

Přistěhovali jsme se z Velkého Března. Tady v Ústí bydlíme s manželem na Severní Terase. Tam je bydlení nádherný, protože je tam hodně zeleně.

Mám tři dcery a syna. Samozřejmě jsem už babička i prababička. Já chodím každý den za maminkou do domova důchodců. Ráda vzpomínám na svoje dětství. Ve Velkém Březně to bylo nádherný.“

18.5.2017


Klára, 19 let

„Studuju v Praze na střední škole textilní, obor ateliér oděvů. Je to návrhářství. Ještě bych chtěla zkusit grafický design.

Narodila jsem se a vyrůstala tady v Teplicích. V Praze jsem na intru a na víkendy se vracím do Teplic. Je to tady takový menší, míň frekventovaný, klidnější než v Praze a vracím se sem ráda i proto, že v Teplicích mám rodinu a přítele. V Praze se mi to zase líbí proto, že je tam víc rušno a pořád se něco děje.

Když mám čas, tak třeba kreslím nebo si něco šiju, což souvisí s mým oborem, který mám ráda.“

15.5.2017


Ludvík, 67 let

„Nelíbí se mi, že se k nám všechno vozí z ciziny. Naše zemědělství je úplně někde jinde, než by mělo bejt. Mám kámoše, ten vozí do Španělska televize a ze Španělska brambory. No, kde to jsme? Vždycky jsme přece byli soběstačný ve výrobě potravin. Dneska jedete z Ústí do Chomutova a pole nejsou obdělaný. Evropská unie řekne 6 ovcí na hektar a 2 krávy. Můžu se vás na něco zeptat? Až přijdou mimozemšťani, to je budeme taky poslouchat?

Jsem z Milešova, to je vesnice pod nejvyšší horou Českýho středohoří, Milešovkou. Žiju v Ústí nad Labem, kam jsem se přistěhoval kvůli manželce. Pak jsem se rozvedl a v Ústí už jsem zůstal. Mám dva syny a tři vnoučata. Jsem už v důchodu. Rád se dívám na fotbal nebo na hokej a jezdím na ty vesnický fotbaly.

Když jedu padesátsedmičkou, tak revizor nechá určitý lidi, asi se jich bojí a hned jde na mě. Ale já mám vždycky měsíční průkazku, tak má smůlu.

Ve škole jsem měl rád učitele Ježka, kterej učil matematiku a rýsování. Vloni jsme měli slezinu 50 let od základky, tak jsme na něj vzpomínali.

Teď jedu nahoru na Severní terasu ke kámošce.“

12.5.2017


Andrea, 20 let

„Studuji prvním rokem češtinu a historii na UJEP tady v Ústí nad Labem. Dojíždím z Roudnice. Roudnice nad Labem je hezčí město, líbí se mi, protože je menší a není tam tolik průmyslu.

Teď je pro mě hodně důležitá škola. Čekají mě moje druhé zkoušky, tak doufám, že je zvládnu dobře jako ty první. Po škole bych chtěla učit u nás v Roudnici na gymplu.

Ve volném čase sportuju. Ráda běhám, jen rekreačně, pro pročištění hlavy a tak. Okolo Roudnice máme hezkou přírodu, České středohoří je krásné. Jezdila jsem tam na výlety s rodiči a teď tam jezdím se svým přítelem.“

12.5.2017


Petr, 73 let

„Bydlím v Teplicích v ubytovně. Sem do Prosetic jsem přišel za dcerou a vnučkou. Manželku už nemám 10 let. Žije se nám špatně. Tady jsou strašný nájmy. Já jako důchodce mám 7500 Kč. Z toho platím 4500 nájem za 1+1. Zbydou mi 3000 Kč na měsíc. Ze stovky na den se skoro nedá žít. Dcera v Proseticích platí 8000 za 2+1 a má celkem 10000.

Dříve jsem pracoval ve sklárně. Vydělal jsem si, nebyly drahý nájmy ani jídlo. Teď je všechno drahý. Jím hlavně čínský polívky a housky. Jsem dopoledne doma, poklidím si a jdu ven mezi lidi. Nebo ke mně přijde kamarád na kafe a pokecáme. Den uteče, po osmý zalehnu.

Lidí si vůbec nevšímám, co je mi do nich. Ať si každý žije podle sebe. Do budoucna vůbec nevím, kam to takhle dospějeme.“

7.5.2017


Jiří, 56 let

„Město Teplice se mi líbí rozhodně víc než některá města okolo. Tady jsem se narodil a žiju tu celý život. Mám manželku a dva syny. Teď zrovna řešíme bytovou situaci jednoho z nich. Minulou sobotu jsme ho oženili.

Moje profese je řidič. Dříve jsem jezdil autobusem a teď řídím náklaďák. Volného času moc nemám, ale když se nějaký najde, tak dělám něco okolo baráku.“

2.5.2017


  Jiří 24 let, Bohumil 13 let

Jiří: „Jsem původem ze Slovenska. V Teplicích bydlím už několik let a nemůžu si stěžovat. Komunita je tady v pohodě a zdá se, že to tu tím sportem i žije. Děláme parkour a freerunning, což je vlastně styl pohybu. Jsem tady spokojenej.

V Teplicích mám kamaráda, s kterým skáčeme už dva roky. Rozhodli jsme se tady založit parkourovou a feerunningovou skupinu. Jmenuje se Aurora Motus. Zabýváme se životním stylem okolo salt a těchhle prvků. Já nepiju, nekouřím a věnuju se hlavně tomuhle sportu. Chtěl bych docílit toho, že jednou se tím budu živit.

S kamarádem bychom chtěli tady v Teplicích založit parkourovou halu s molitanovou dírou, pro ty prcky, co skáčou s náma. Zájemců by bylo dost. Snažíme se, aby se rozvíjeli i jinak, aby neseděli jenom doma u počítače nebo s mobilem v ruce. My bychom to měli na starost, ale potřebujeme sehnat investora. Taková hala je zatím jenom v Praze.“

Bohumil: „To skákání přijde ze začátku hrozně těžký. Když už skáčete dýl, tak se v tom budete zlepšovat a i těch pádů bude míň. Nejlepší je zajít někam do tělocvičny za zkušenýma lidma a zeptat se jich, jestli vás něco naučej. Venku se to taky můžete naučit, ale pořebujete k tomu zase někoho zkušenýho. V tom parkouru bych se chtěl hodně zlepšit.“

25.4.2017


Vojtěch, 18 let

„Když se takhle zamyslím, tak přemýšlím o tom, jestli třeba nepůjdu někdy v brzké budoucnosti do třetí světové války. Vzhledem k tomu, že světové velmoci zbrojí, řekl bych, že je to docela možné. Teď mi bude 19, tak jsem akorát tak adept.

Studuji v Teplicích na gymnáziu a dojíždím z Bíliny. Po škole nejspíš půjdu do Prahy dál studovat nějakou přírodovědu, asi biologii.

Volného času moc nemám, protože mám hodně nabitý program na učení. Když mi trochu času zbyde, rád si zahraju počítačové hry.

Když jsem byl mladší, můj otec hodně pracoval v Německu, matka měla taky hodně práce, takže se o mě v podstatě hlavně starala moje sestra. Teď jí bude 25 let, takže nejsme od sebe daleko. Naučila mě všechny etické věci, co znám, jak se chovat, atd…“

21.4.2017


 Jan, 66 let

„Do Ústí nad Labem jsem přijel služebně. Jsem soudním znalcem v oboru bezpečnosti práce. Práce mám poněkud víc než dost. Dělám všechny druhy úrazů: smrtelný, těžký a ostatní.

Bydlím v Děčíně, tam jsem se i narodil. Děčín se mi líbí, je hezčí než Ústí a má i hezčí okolí.

Už jsem v důchodu. Nejradši ve volném čase, kterého nemám moc, čtu. Zajímá mě historie, filozofie, fotografie.

Mým velkým koníčkem je vážná hudba. Už dvanáct let pořádám večery s vážnou hudbou v knihovně tady v Ústí nad Labem a taky v Děčíně. Doplňuji to svým průvodním slovem a to všechno bez nároku na odměnu.“

19.4.2017   


Jan, 26 let

„Před deseti lety jsem se přestěhoval do Teplic z Jablonce nad Nisou. Teplice jsou krásný město a žije se mi tady naprosto nádherně. Je tady zajímavá lázeňská kultura, spousta dalšího kulturního vyžití a celkově je to tady hezký.

Živím se tím, že dělám webový stránky. Máme coworkingovou kancelář v Novosedlicích. Kdo dělá nějakou podobnou činnost přes internet, může přijít k nám a tam pracovat s náma. Teplice jsou taky nádherný v tom, že můžu chodit do Novosedlic do kanceláře, pak hezky přes park zpátky domů na Bílou cestu přes Zámeckou zahradu.

Chtěl bych cestovat. Ne, že by se mi tady nelíbilo, ale rád bych se ještě podíval někam do zahraničí. Docela mě láká Asie. Jelikož dělám i weby pro Austrálii, tak bych chtěl navštívit Nový Zéland, trochu to tam procestovat a pak se zase vrátit.

Ve volným čase jezdím na motorce. Mám Yamahu MT-07, lítá to pěkně. Taky mám rád skateboarding a v zimě snowboard.“

16.4.2017


František Leo, 55 let

„V Děčíně je to pro mě něco nového. Jsem tady teprve čtvrtý měsíc. Hledám si tady bydlení, zatím mám pronajatý byt. Předtím jsem žil půlku života v Brně a půlku v Praze. V podstatě jsem sem odešel ze zdravotních důvodů. Můj stav vyžaduje klidnější režim. Pracoval jsem v turistickém ruchu.

Přemýšlím o smyslu života, abych ho nějak pěkně prožil. Zatím se mi to daří. Mohu sdělit, co je tady v Děčíně nejlepší. Je to plavecký bazén, který nemá konkurenci. Je zajímavý cenově i službami.

Do Děčína jsem jezdil pravidelně na výlety na cyklostezku, směr Bad Schandau. Jsou tam nádherné výhledy. Tento region mě zajímá i z důvodu sousedských vztahů se Saskem. Je to dobré místo k bydlení. Na co někde poznávat cizinu, třeba Ameriku, kde se mluví o menšinách. Tady to máme také.

Já si rád něco přečtu. Většinou sbírám informace. Román čtu pouze jeden a to Buddenbrookovi od Thomase Manna.

Můj otec byl Moravák a máma typická Češka. Matka měla ten bohémský přístup, všechno se nějak zjednodušilo. Bábinka, ta byla striktní, konzervativní. I když jsem tomu nerozuměl, tak to bylo pro mě velké poznání.“

10.4.2017 


Jana, 45 let

„Čekám tady na dceru. Mám dvě, jedna už je vdaná. V Děčíně se mi líbí. Pracuju v Netexu jako dělnice. Je to tam dobrý. Ráda ve volném čase cvičím a jezdím na kole.

Vyrůstala jsem v Modré u Děčína, to byl krásný život na vesnici.“

10.4.2017


Václav, 67 let

„Já jsem se narodil v Labské Stráni, to je obec nad Hřenskem. Jsem tady spokojen a Děčínsko se mi líbí. Dnes mám tady v Děčíně sraz se synem.

Živil jsem se 44 let jako strojní zámečník, ale i když jsem pracoval stále se železem, táhlo mě to vždycky víc ke dřevu. Dřevo je takový teplý. Se synem jsme si udělali truhlářskou dílničku a tam kutíme. To dělám opravdu s radostí. Syn je vyučený truhlář, tak se od něj učím. Udělali jsme třeba i sektorku nebo vestavěný skříně na míru.

Mám takovou perličku: U nás se v neděli nesmí pracovat venku, pokud to dělá hluk. Tak jsme si vyrazili do lesa a tam nás zase vyhnali ochranáři, že plašíme ptactvo, když pilama řežeme dřevo. Neznalost zákona prostě neomlouvá.

Jsem docela vytíženej, máme už čtvrtýho vnuka. S manželkou jsme spolu 40 let. Každej den postupně jsem si vnuky bral. Teď mám toho nejmladšího, tomu je devět měsíců. Je to moje radost. Ať prší nebo ne, dvě hodiny ho vozím. Vezmu psa a všichni se provětráme.“

10.4.2017


    Kristýna 19 let, Bára 20 let

Kristýna: „Chodím na střední školu AGC v Teplicích. Ve škole je to dobrý. Potom bych chtěla zkusit vysokou školu ekonomického směru. Dříve jsem bydlela v Ústí nad Labem, ale tady v Teplicích je to hezčí, líbí se mi tady.

Teď přemýšlím o tom, jak budu slavit narozeniny. Tenhle víkend je oslavím jen s těma nejbližšíma. Budeme grilovat a potom půjdeme někam na diskotéku. Kámoška mi koupila dárek, z kterýho mám radost.“

Bára: „Dělám stejnou školu jako Kristýna. Taky jsem tam spokojená. Ve volnu chodím hlavně s kamarádama ven. Po škole bych chtěla pracovat někde ve firmě, třeba jako sekretářka.

Mám přítele, s kterým si fakt rozumím a ten v současný době nejvíc ovlivňuje můj život.“

5.4.2014


Jana, 30 let

„Do severních Čech jsem se dostala z Brna na základě doporučení. Absolvovala jsem kurz vietnamštiny a tady s místními Vietnamci studuji Bibli. Mají svoji uzavřenou komunitu, ale mě do ní pustili, protože umím vietnamsky a našli jsme si k sobě cestu. Je to jiná kultura, ale jsou stejní jako všichni ostatní. V Teplicích jsem rok a půl. Zítra se stěhuji do Ústí nad Labem, kde mám víc kamarádů a budu sem do Teplic jezdit za Vietnamci.

Vystudovala jsem ekologii na střední škole. Vysokou školu jsem nedělala, tam se člověk teprve specializuje a je to praktické pro zaměstnání v tomto oboru.

Jsem Moravanda. Další rok a půl vydržím tady v severočeském kraji a pak uvidím, jestli se vrátím na Moravu. Moraváci a Severočeši jsou hodně rozdílní. První rok jsem si myslela, že si tady nezvyknu. Severočeši jsou trochu hrubiáni a drsoni.

Mě baví ještě hudba, skoro jakákoliv mimo dechovku, tvrdý rock a country. Hraju na kytaru, na klavír a zpívám. Taky ráda fotím, cvičím a chodím do přírody.“

31.3.2017     


Rudolf, 87 let

„Jsem teplický rodák a žiju tady celý život. Mám to tady rád. Prožil jsem tu i celou válku. Pracoval jsem jako konstrukční zámečník, mám nejvyšší státní zkoušky ze sváření. Dělal jsem u montáží ČKD Praha, třeba velké úpravny vody a kotle na výrobu páry.

Za první republiky a celou válku jsme se moc dobře neměli, otec byl nezaměstnanej, matka dělala posluhu. Když přišla válka, Němci zabrali všechny český školy a já musel do německý školy. Ale nelituju toho, umím perfektně německy číst i psát.

Dříve v Teplicích vždycky převládali Němci a celkově se dobře snášeli s Čechama. Můj otec dělal hodně do sportu a když byly plesy a různý zábavy, tak chodili Němci k Čechům nebo Češi k Němcům až do vypuknutí války. Pak nastal chaos a hajlování. Otec musel jít pracovat na šachtu. Já jsem nesměl dál do školy a nastoupil jsem ve čtrnácti letech jako pomocný dělník v Teplický strojírně. Hubenej, slabej klouček a musel jsem makat pro Němce.

Už od mládí jsem se zajímal o přírodu, turistiku a rybaření. Dnes už mi zdraví tak neslouží, mám bypass - budíka, tak už nemůžu, jak bych chtěl. Už za Němců jsem chodil pytlačit. Pamatuju si, jak jsem se krčil v rákosí nebo jsem nahodil prut a šel jsem kus dál.

Mám 2 syny, 2 vnučky a 1 vnuka. S manželkou jsme v domově důchodců v Lipové ulici. Je to tam velmi dobrý.“

28.3.2017       


Klára 19 let, Pavlína 24 let

Klára: „Narodila jsem se v Mostě a teď žiju v Teplicích. Studuju tady gymnázium. Chtěla bych jít na nějakou humanitní vysokou školu. Teď mě nejvíc těší, že už se konečně dělá hezky a začíná jaro.“

Pavlína: „Já jsem z Ústí nad Labem. Přijela jsem do Teplic za kamarádkou, mám tady spoustu známých. Pracuju u celní správy a musím se stále učit. Baví mě hlavně sport, dělám všechno možný, kromě kolečkových bruslí. Jsem pozitivní člověk, mě jen tak něco nenaštve. Teď mám taky nevětší radost z jara.“

25.3.2017 


Eva, 48 let

„Jsem tady v Teplicích v lázních, přijela jsem z Kolína. Zatím se mi tady líbí, jsem spokojená. Navštěvuju místní divadlo a kino.

Hodně se zamýšlím nad terorizmem v okolním světě. Ale některé věci mi dělají radost, například když moje sedmnáctiletá dcera dostane jedničku ve škole. Mám ještě pětadvacetiletého syna.

Původně jsem strojař, teď rekvalifikovaná účetní. Hodně mě inspirují lidé, kteří se o něco zajímají, něco dokázali a žijí plný život. Byť jsem poměrně dost nemocná, tak se tím nechci zabývat a i já žiju naplno. Hodně čtu knížky, snažím se sportovat, třeba jezdím na kole.

Nelíbí se mi, když potkávám lidi, kteří se mračí.“

25.3.2017


Ivan, 62 let

„Bydlím už hodně dlouho v Trnovanech kousek od červenýho kostela. Tahle teplická čtvrť je hodně divoká. Je plná špatných lidí. Večer je docela nebezpečný se tady pohybovat.

Původně jsem programátor, ale dávno už to nedělám. Byl jsem 4 roky nezaměstnaný, protože už nejsem mladej, tak mě nikde nechtěli. Teď pracuju jako státní zaměstnanec na soudě.

Zajímám se o politiku a je to špatný. Osm let jsem pracoval na magistrátu, takže znám hodně místních politiků.

Jsem aktivní sportovec, hraju závodně pinčes na krajské úrovni a teď se už několik let věnuju sportovnímu tanci.

Za rok mě čeká důchod, děti nemám a jsem rozvedenej. Pomáhám tomu, kdo mě potřebuje. Doučuju třeba středoškoláky a vysokoškoláky matematiku a takový ty neoblíbený předměty. Takže mám pořád co dělat.“

23.3.2017


Elise Michael, 18 let

„Příroda i lidé v severních Čechách se mi čím dál více líbí. Studuji gymnázium tady v Ústí nad Labem a vysokou školu bych chtěla studovat v Praze. Ráda bych se dostala na sociální fakultu univerzity Karlovy, obor marketing. Momentálně se hodně soustředím na to, abych zvládla maturitu.

Na můj život měl velký vliv můj dobrý kamarád, který mě naučil spoustu věcí. Že vše není tak důležité, jak se zdá a že se máme soustředit na základní věci jako je rodina a zdraví. Máme si toho vážit a já se snažím to tak dělat.

Když mám volno, ráda jezdím na koni a donedávna jsem taky dělala historický šerm.

Vyrůstala jsem tady v Neštěmicích a bylo to příjemné, ačkoliv jsem se často setkávala s tím, že pro některé lidi bylo obtížné zařadit mě do kolektivu, protože jsem takhle míšená. Se zvyšujícím věkem to ale bylo lepší a lepší.“

23.3.2017   


Milan, 24 let

„Studuju tady v UJEPu obor historie a společenské vědy. Jsem v prváku na magisterským studiu. Chtěl bych v mým oboru učit. V Ústí nad Labem jsem už pár let a docela jsem se tady s tím sžil a líbí se mi tu. Studentský město je tady dobrý. Přesto se těším, až se vrátím domů do Kladna.

Teď dumám o svojí diplomový práci na téma rok 1945 až 1948 ve výuce dějepisu tak uvidím, co z toho bude.

Hraju hokejbal. Vůbec mám rád sport a klasika - akce s kamarádama.“

23.3.2017 


Radek, 38 let

„U nás v Teplicích je to hezčí, než tady v Ústí nad Labem.

V továrně, kde pracuju, jezdím vysokozdvižným vozíkem. Když nejsem v práci, tak se rád někam projdu, třeba dneska jsem si zajel sem do Ústí. Vzal jsem s sebou mého jezevčíka Cindy. S přítelkyní bydlíme v Hudcově u Teplic, ale narodil jsem se v Mostě, takže jsem pravý severočech.

Někdy mě štvou lidi, o kterých si třeba myslím, že jsou kamarádi a pak se ukáže, že to tak úplně není.

Ve volným čase se taky zajímám o historii, hlavně o 2. světovou válku. Mám kamarády, který chodí s detektorem. Občas jdu s nima a baví mě to.“

16.3.2017


Karel, 78 let

„Přistěhoval jsem se do Malečova u Ústí nad Labem před devíti lety z Havířova. Přijel jsem si sem odpočinout k ségře a už jsem tady zůstal. V Malečově je to senzační, je tam klid a hezká příroda. Máme svojí zahrádku, která mě baví. S manželkou si užíváme důchodu. Věnujeme se buď zahrádce nebo jezdíme po republice.

Celý život jsem pracoval na šachtě v úpravně uhlí jako elektrikář. Od čtyř let mě vychovávala máma sama, protože tátu to zabilo v dole.

Teď už žiju zdravě, nepiju, nekouřím. Dříve jsem hodně jezdil na kole, třeba jsem páchal trasu Ostrava - Ústí. Teď chodím z Malečova procházkou až do Ústí. Na kraj města je to 6 km.

Kdysi jsem byl v Jugoslávii, Bulharsku a ve východním Německu. Chtěl bych vyhrát ve sportce, abych mohl ještě objet svět.“

16.3.2017


Lázeňský host, 61 let

„V Teplicích v lázeňském domě Beethoven je to vcelku dobrý až na to, že je uprostřed města. Někomu to třeba vyhovuje, ale já bych si představoval jiné prostředí. Víc klidu a pokud za zábavou, tak si tam zajet. Co se týče tady toho okolí, co jsem poznal, líbí se mi ten park okolo. Nelíbí se mi volně pobíhající psi bez vodítek, ty jejich výkaly. Některý lidi to sbírají, ale většinou jsou to lidi, na kterých už je vidět ta jejich nezodpovědnost. Divím se, že za ty čtyři neděle, co jsem tady, jsem nepotkal jedinýho policajta měšťáka, který by se třeba jenom kouknul, jak to tady vypadá, jak ty lidi žijou, upomínkoval někoho, nebo něco takovýho. Kdyby tady byly třeba napsaný cedulky, aby se to lidi naučili, zafixovali si to. Sbírejte si po svých psech lejna! Když to budou mít neustále na očích, tak i ty špatný se můžou vylepšit. Město pro tohle moc nedělá.

Přijel jsem do Teplic z Domoušic u Loun. Jsou tam dobrý procházky v přírodě, třeba na hrad Pravda. Děláme si z toho srandu, že tam je jediná pravda v Čechách.

Zabývám se spíš tím, co mě baví a třeba teď plánuju, co chci udělat na baráku. Člověk má mít, jak se řekne, nějaký životní cíle, byť malý a vždycky je to radost. Já si chci třeba zdokonalit rybářský nářadí, udělat si třeba ten vak na ryby na konstrukci, abych se k tomu nemusel ohýbat.

Ve volným čase tedy rybařím a hodně jezdím na kole. V Domoušicích jsem vyrůstal a dětství bylo takový, jaká byla doba. Kdyby člověk mohl zpětně zasáhnout do života, tak by ho vždycky vylepšil jak sobě, tak svým dětem. Jenže to poznání přichází na základě zkušeností i danou dobou. Dřív moje babička i rodiče byli od rána do večera na polích, furt něco dělali v družstvu. Tolik volnýho času nebylo. Dneska je to o něčem jiným a je to dobře, že se to vyvíjí. Důležitý je o tom víc mluvit, protože ta demokracie je neustále o diskuzi a kdo tu diskuzi zamítá, tak si myslím, že do demokracie nepatří. Jedině tím se dají věci do budoucna vylepšit. Spousta lidí asi ani hodně věcí nechápe a je zapotřebí víckrát o nich mluvit, aby to pochopili. Je to stejný jako ve škole: Opakování je matka moudrosti a to pořád platí.

Musel jsem v životě udělat hodně rozhodnutí, o kterých jsem myslel, že jsou dobrý, který pak všechno ovlivnily jako stavba rodinného domku nebo začít podnikat. Už podnikám 25 let ve finančnictví, tepelných čerpadlech, topení.

V tepelných čerpadlech je budoucnost, když ne dneska, tak zítra na 100 % pro každýho, protože s tou energií se budeme prát pořád. Je to jeden z nejčistších zdrojů, co tady je. U nás na vesnici jich máme instalovaných už 15. Myslím, že je to velký pokrok pro lidi i přírodu, co se týče ovzduší. Lidi budou moct experimentovat a sami si vyrábět energii. Já třeba, když jsem topil dřív koksem a dřevem, měl jsem náklady kolem 24 000 Kč. Dneska zaplatím 17 000, bez toho abych věděl, že topím a nemusím se o to vůbec starat. Na každý dům stačí jenom tepelný čerpadlo bez solárních panelů. Musí to ale být kvalitní a dělat to odborníci. Na baráček to přijde okolo 250 000 Kč, ale stát přidá 120 000 Kč. Spousta lidí si říká, že se to nevyplatí, ale já si myslím, že i při malým úvěru s tou státní dotací se to vyplatí. Za život člověk vyhází peněz, ale tohle je nafurt.“

14.3.2017   


Adéla, 19 let

„Já žiju v Mirošovicích u Bíliny. Jsem hrozně ráda, že jsem vyrostla na vesnici. Odřený kolena, lezli jsme po stromech, prostě krásný dětství.

Tady v Teplicích jsem chodila na SŠ obchodu a služeb. Teď jsem se dostala na vysokou školu UJEP v Ústí nad Labem, obor grafický design. Myslím na to, jak se mi tam povede, jestli to zvládnu. Zatím jsem na jiné vysoké škole, kde se ale vůbec nevěnuju umění a došlo mi, že mi to hrozně chybí. Jsem od malička umělecky založená. Mamka mě k tomu vedla. Chodila jsem na kroužky jako je keramika a výtvarka.

Můj život nejvíc ovlivnil táta. On je takový cestovatel. Rád vždycky chodil po skalách a horách. Procestoval skoro celý svět a to mě hodně inspiruje. Taky bych to chtěla zažít. Mě by bavila taková vysokohorská turistika, třeba Tatry.

Celá rodina sportujeme. Baví mě cyklistika, lezení, teď mě hodně chytlo běhání.

Poslední dobou mě naštvalo, jak se v parlamentu dohadovali o národních parcích. Část politiků je chtěla změnit, že by národní parky skoro zmizely. Já jsem pro to, aby tam zůstala divoká příroda, od toho přece ty národní parky jsou.

Jednou bych možná chtěla žít v Teplicích. Hrozně moc se mi tady líbí. Je to krásný město, dobrý lidi, architektura je úžasná.“

9.3.2017


Standa, 21 let

„Já bych řekl, že Teplice jsou jedno z takových hezčích měst na severu Čech díky lázním, parkům a okolní přírodě. Ta je ideální na různé sporty.

Dělal jsem průmyslovku v Teplicích na Benešáku, mám tady pořád hodně kamarádů. Teď studuju v Plzni na Západočeské univerzitě strojní inženýrství.

Když mám čas, tak mě hodně baví jezdit na kole a rád fotím. Tohle je dámský elektrokolo, který tady fotím pro jeden obchod.

Teď je pro mě důležitý dostudovat školu a pak se nějak prosadit.“

3.3.2017

Pokračování...
« 1, 2,... »

 

Partnerem projektu je