Tibor, 31 let
„V modrý ubytovně na Střekově se bydlí docela dobře, až na nějaký detaily. Třeba když potřebuju opravit elektriku, tak to nikdo nechce řešit a kašlou na to. Musíte natáhnout kabel od nějakýho souseda. Výtah nejezdí, i když si ho platíme. Rozbitý balkonový sklo zadělají kusem dřeva. Platím 6000 korun za jednu místnost s postelí, skříní a stolkem. Sprcha a záchody jsou společný na chodbě. Taky je tam kuchyňka. Já si chodím nakupovat jídlo do krámu a občas si něco uvařím.
Teď už si lidi zvykli, že má být večer klid, tak to celkem jde. Akorát některý jsou těžký prasata. To jdete na záchod a je vám na blití. Radši se chodím vyčůrat ven. Dřív tady bylo čistěji, ale poslední dva roky je to hrozný.
Když chcete jít bydlet někam jinam a dozvěděj se, že jste z modrý ubytovny, tak máte smůlu. Nevím, jak je to jinde. Nedaleko je ještě oranžová a truhlářova ubytovna. Tak 5% lidí z naší ubytovny má práci. Ono tedy, když chcete práci, podívají se na vás a ještě zjistí, že bydlíte v modrý ubytovně, tak mají najednou plno. Třeba u ochranky, kde potřebujou lidi, tak řeknou, až vám bude víc let nebo že jste moc hubenej a další blbosti. Tady v Ústí nad Labem je to pro nás těžký. Asi člověk udělá nejlíp, když odsud vypadne. Chtěl bych jít do jinýho města nebo do ciziny. Ještě jsem mladej, tak se to dá. V Anglii už je to zkažený, tam řeknou Czech not good, protože tam jezdili od nás, né a dělali tam průsery. Třeba falšovali rodný listy na děti a tak.
Chtěl bych na loď do Itálie. Můj kamarád říkal, že tam jsou dobrý peníze. Za dva roky si vydělal 2 miliony korun. Tam není takovej rasizmus jako tady v Ústí. Tady na ubytovně jsem pět let a už toho mám dost. Původně jsem z děcáku na Severní Terase. Dělal jsem v Kauflandu. Přišla šéfová a vyhodila mě proto, že mám podezřelý příjmení. Pak jsem dělal v kolínský automobilce a tam místo nás dali roboty. Když jsem pak přišel o práci, tak jsem musel do ubytovny. Na život mně teď zbyde okolo 2000. Sem tam někomu něco pomůžu a něco dostanu.
Většina lidí tady chlastá a ještě něco horšího, ani nebudu říkat, co. To už pak je konečná. Ty jsou ale hodný a držej se v klidu doma. Abych řek pravdu, je jich tu mezi mladýma tak ¾ ubytovny. Horší jsou ty alkoholici. Dělaj bordel a jsou hlučný.
Už se těším do tý Itálie. Já když přijedu do ciziny, tak najednou mám i holky, ale tady se nechytám.“
21.5.2018
Vojta, 82 let
„Tady v ubytovně na Střekově jsem dva měsíce. Je to tu nanic. Nechám si vozit obědy ze Setuzy za 85 korun. V tom je jídlo za 60 a doprava za 25. Ani pes by to nežral. Radši občas jezdím do města do nějakýho bufetu.
Já platím za bydlení v jednolůžkovým pokoji 5200 a je tam i televizor. Záchody a sprcha jsou společný v každým poschodí. Večer nám pouštějí teplou vodu.
Patnáct roků jsem bydlel v Krásným Březně a tam to bylo lepší. Vrátná říkala, že mě asi šoupnou do starobince v Krásném Březně. Tady bydlí převážně pakáž a řvou tady haranti. Budu rád, až se uvolní ten starobinec. Snad mě tam vezmou. Teď tady čekám na listonošku, která mně přinese důchod.“
21.5.2018
Martina, 26 let
„V Ústí nad Labem je hodně vodních ploch a parků. Nevypadá to tu jako takový šedý město, jak to vnímají lidi z okolí. Mně se tady žije docela dobře. Je důležitý, kam člověk chodí a jaký místa vyhledává.
Jsem designérka textilu. Chodím na Fakultu umění a designu na UJEPu. V Ústí nad Labem bydlím 6 let v podnájmu. Až ukončím studium, tak bych si chtěla založit vlastní firmičku a dělat svoje textilní produkty. Je těžký se v tom prosadit, ale když se člověk nepokusí postavit na vlastní nohy na začátku kariéry, tak už to neudělá nikdy. Dám tomu všechno.
Hodně mě zajímají témata o svobodě a čistotě prostředí. Jsem dost zaměřená na přírodní a lokální zdroje. V poslední době se objevuje hodně věcí, který mě docela rmoutí. Na jedný straně se pořád zvyšuje konzum a na druhý straně mizí v přírodě hmyz, ubývají korálové útesy a objevují se další znepokojivé aspekty.
Jinak žiju v České Lípě. Tam mám rodinu a svého přítele. Teď, když mám už poslední rok studia, tak můžu pendlovat mezi Ústím a Lípou a trávit víc času doma v České Lípě.“
21.5.2018
Natálie, 16 let
„Tady v Trnovanech, kde bydlím, je to celkem hezký. Pracuju v McDonaldu a líbí se mi tam. Až mě bude 18 let, tak se chci odstěhovat do zahraničí, nejspíš do Polska. Mají tam zajímavou kulturu. Jsou tam dobrý kapely a taky pěkný památky. Umím dobře anglicky, tak se s mladýma lidma asi domluvím. Ráda si zahraju na kytaru nebo chodím ven. Taky mě baví kreslení.“
15.5.2018
Lucie a Eliška
„Žiju s dcerou a přítelem v Teplicích. Elišce je 3,5 roku a chodí do školky. Ráda jezdí na kole a já na in-line bruslích, tak si to tady v Zámecký zahradě spolu užíváme.
Jsem zdravotní sestra v teplické nemocnici. Je to dobrá a zajímavá práce. Snažím se o to, aby doma i v práci bylo všechno tak jak má být, aby nebyly žádný problémy.“
15.5.2018
Jan, 78 let
„Sem do Suché u Teplic jezdím pravielně minimálně 2x do roka. Je tady krásný prostředí, krásný letiště a vlídní lidé. Dneska tady mám pilota kamikaze se svým strojem. Je to sebevražedný japonský letoun, v podstatě okřídlená bomba. Jmenuje se Jokosuka Óka, což znamená třešňový květ. Tenhle aeroplán byl určený k tomu, aby likvidoval za druhé světové války americké lodě. Tyto letouny nesly ve špičce až 1,6 tuny nálože. Do vzduchu je vynášel japonský bombardér Betty. Aby se piloti naučili ty letadla ovládat, tak byla vytvořena cvičná verze, kterou jsem zvolil pro svůj model. Ten cvičný letoun byl vynesen bombardérem, pak byl odpoután. Pilot se učil lítat a pak přistál na lyži. Teprve potom šel pilot, budoucí oběť, do ostrého boje.
Můj model je v měřítku 1 : 2. Skutečný letoun je dlouhý 6 m tento model něco přes 3 m. Váží 23 kg a je poháněný turbínou, která ke svému pohonu potřebuje kerosin tak, jako každé tryskové letadlo. Trup je laminátový a křídla polystyren, dýha. Samozřejmě je na tom spousta a spousta práce, ani se to nedá spočítat. To už je úděl nás modelářů a děláme to rádi. Je to taky docela drahý. Třeba cena tý turbíny se pohybuje od 2000 € do 5000 €.
Obvykle existuje nějakej plánek a při mým věku a bohatejch zkušenostech mně stačí jenom nějakej výkresek toho tvaru. Jaký to má mít úhly náběhu, geometrii letounu, kde má být těžiště a ostatní, to už si poradím.
Jsem 18 let v důchodu a při tom ještě pracuju. Původním povoláním jsem stavař. Samozřejmě spoustu času věnuju těm letadlům a baví mě to.“
12.5.2018
Miloslav, 70 let
„Moje rodina je původem z Moravy. Táta sem přijel v roce 1946, když se osídlovalo pohraničí. Jel do Aše, ale omylem vystoupil v Teplicích a už tady zůstal. Od roku 1948 bydlím v Trnovanech. Do první třídy jsem chodil na Imperátor, který nedávno zbourali. Pamatuju, když se ještě v Městských sálech plivalo na podlahu.
Živil jsem se jako údržbář. Vždycky mě zajímala numismatika a taky mě bavilo renovovat starý kačeny (trezory). Ty rakousko-uherský jsou nádherný. Mám pořád jednu manželku, dva kluky, dvě holky a tři vnoučata. Teď si užívám důchodu a můžu se jim věnovat.“
10.5.2018
Hanka, 19 let
„Byla jsem koupit pro dědu k narozeninám rybičku. Je to Betta a je to jediná rybička, která může být v akváriu sama. Akvárko jsem taky koupila a mám ho už v autě.
Bydlím v Duchcově a tam se mi to líbí víc, než tady v Teplicích. Ještě ošklivější je to v Ústí, kde studuju. Náš Duchcov je takovej menší, nemám ráda tolik lidí pohromadě. Taky tam máme ten zámek s parkem
Studuju učitelství pro první stupeň na UJEPu. Teď se blíží zkouškový období, tak mám plnou hlavu školy. Když se na to člověk nevykašle, tak se to dá udělat.
Baví mě práce s dětma. Učím výtvarku v Domě dětí a mládeže v Oseku. Taky mě zajímá tanec, sama tancuju už 13 let. Potřebuju hlavně vystudovat, pak si najít práci a pak asi přijde na řadu rodina.“
4.5.2018
Petr, 40 let
„Sem do Ústí nad Labem jsem přivezl přítelkyni se synem k doktorce. Bydlíme v Úštěku. Tady v Ústí se mi to moc nelíbí. Skoro v centru města jsou dvě velký fabriky, chemička a Setuza. Proto vzduch tady nic moc. To u nás v Úštěku je to paráda. Příroda, rybník a čistej vzduch. Jezdíme tam na kole, na inline bruslích a chodíme si zaplavat.
Čekáme s přítelkyní narození dítěte. Moje to bude první a přítelkyně třetí, ale vlastně všechny jsou moje, protože jsme rodina. Pracuju v Amazonu. Je to dobrá práce, ale není pro každýho. Tam se buď chodí nebo stojí. Dělám od středy do soboty. Je to perfektní i s dobrým finančním ohodnocením.“
4.5.2018
Barbora, 24 let
„Tady v centru Teplic by měl někdo dělat něco s těma dlouhodobě nezaměstnanýma lidma. Jinak je to poslední dobou v Teplicích docela hezký.
Pracovala jsem jako prodavačka v Galerii. Je to dobrá práce a zase se k ní vrátím. Teď jsem na mateřský. Mám tříletou Elizabetku. Dělá mi radost, že je zdravá, šikovná a chytrá. Když mám někdy čas, baví mě fotografování, výlety a plavání.“
2.5.2018
Václav, 80 let
„Odpouštím tady v teplický Zámecký zahradě rybník. Mám ty rybníky na starost a musím hlídat, aby nešla voda moc nahoru. Támhle máme ostrůvek, kde hnízdí labutě. Poslední tři roky nám ostrůvek klesá a ztrácí se nám. Tenhle spodní zámeckej rybník je ve špatným stavu. Letos ho budeme vypouštět, počítám tak v říjnu, ještě to není oficiální. Zůstane prázdný, aby si to bahno sedlo a příští rok se bude čistit. Je to tam tak zabahněný, že se nedá ani lovit. Tady, když vyjedeme loďkou, tak loďka klouže po bahně a chlapi choděj v bahně a ty ryby házej do loďky. Hořejší rybník je ještě docela dobrej. Kdysi se čistil. Udělali tam bagrem takový dvě díry a došly peníze. Nechali to tak a odjeli. Není tedy dočistěnej. Jsou tam pěkný amuři a velký štiky.
Bydlím tady v Teplicích na Letný, tak to mám k těm rybníkům kousek. Vůbec v Teplicích se mi žije dobře. Je tady kam jít, kde lyžovat, jsou tady velký rybníky: Kateřina, Modlany, pak směrem na Osek Dukla a další. Nás rybářů je tady přes 2000. Jsem v rybářským výboru a ještě dělám porybnýho. Jinak jsem ještě členem dělostřelecký jednotky Teplice Colloredo Mannsfelda. Pozvali nás do Itálie, Francie a jinam. Máme kanóny a rakouskouherský a napoleonský uniformy. Taky jsem ve střeleckým klubu, takže mám zbrojní průkaz. Střílíme brokovnicí na asfaltový holuby a malorážkama na terče. Ještě jsem v mysliveckým klubu. Oficiálně jsem v důchodu, ale jako bych vůbec nebyl v důchodu, protože toho mám tolik, že nestíhám
Když jsem nebyl v důchodu, dělal jsem ve výzkumném ústavu jemné mechaniky tady v Šanově. Jednalo se o geofyziku. Pak jsme přešli delimitací do Mostu jako výzkumný ústav pro hnědé uhlí.
Jsem sám, manželka mi zemřela před jedenadvaceti lety. Mám dceru a ona bydlí na kopečkách za Komáří Vížkou. Těší mě, že občas za mnou přijedou. Jsem ročník 1937 a zdraví zatím dobrý. Teda sem tam něco blbne, ale když mám tolik akcí a koníčků, tak nemám čas na to myslet. Proto skoro nekoukám na televizi. To je zabiják, jak se říká. Kdo jde do důchodu a bude sedět jenom u nějaký televize, ten dlouho nevydrží.
Za pár dní jedu do Norska na ryby. Ty ryby se stahujou z volnýho moře do fjordů. Jedeme lodí, vpravo, vlevo pevnina, až za hodinu vidíme volný moře. Je to nádhera.“
27.4.2018
René, 20 let
„Druhým rokem pracuju jako lodník. Nejčastěji jezdím v zahraničí, převážně Rýn a kanály. Mojí prací je nakládka, vykládka a údržba lodě, což je hlavně škrábání a natírání barvou. Někdy mám v přístavu čas, tak si prohlídnu město. Nejvíc se mi líbí Hamburk.
Pro mě je Děčín rodný město. Je to tu celkem normální, až na ty rasový spory, který naštěstí nejsou zase tak častý. Jsem v Děčíně vcelku spokojenej a líbí se mi tu.
Vychovával mě strejda a ten byl voják, takže se zajímám o střelbu, bojový sport, sebeobranu, letectvo a takový ty armádní záležitosti. S mojí přítelkyní bydlíme rok a půl tady v Děčíně. O rodině zatím nepřemýšlíme, ale už jsme to probírali. Necháme to času. Co přijde, to přijde. Zatím hledám, co zlepšit, co nechat a vůbec co dál.“
26.4.2018
Čestmír, 67 let
„Viděl jsem hodně měst u nás i v zahraničí a žádný se mi nelíbilo jako Teplice. Proto tady žiju a vždycky se sem rád vracím. Skoro celej život jsem byl fotograf nebo jsem dělal něco kolem fotografování, dřív v Okresním podniku služeb. Poslední foťák mi ukradli na nádraží. Šel jsem si jenom pár kroků pro kafe z automatu a byl pryč.
Dneska už jsem v důchodu, ale pořád musím něco dělat. Nemůžu sedět na lavičce a krmit holuby. Dělal jsem v kovovýrobě dost těžkou práci. Teď taky pracuju, ale moc mě to nebaví, radši dělám opravdu fyzicky. Mám na starosti barák. Dělám domovníka a zároveň tam bydlím.
Rád bych se seznámil s nějakou ženskou. Měl jsem celkem pět dětí. Pořád mě drží to fotografování. Ráno vstanu a jdu ven. Vidím spoustu věcí, který bych chtěl vyfotografovat, ale nemám teď ten foťák. To mě moc chybí. Musím si koupit nový a bude to dobrý.“
24.4.2018
Kateřina, 25 let
„V Teplicích bydlím odmalička. Žije se mi tady dobře, jsem spokojená a líbí se mi tady vesměs všechno. Jinde bych žít nechtěla. Dělám asistentku sociálně terapeutické dílny v Arkadii. Jsou tam zaměstnaný lidi s nějakým hendikepem. Je s nima hezká práce. Vyrábějí třeba keramiky nebo pletou košíky. Když máme zakázku od nějaké firmy, tak na ní dělají. Dneska je takový volnější den a právě na ně čekám. Jdeme se projít.
Přemýšlím v poslední době o blízké budoucnosti. Plánujeme s partnerem nějakou dovolenou. Moře úplně nepotřebuju. Vyhovovalo by mi procházet se po Tatrách s batohem.“
18.4.2018
Petr, 52 let
„V Teplicích se nežije špatně, ale záleží na tom, kde člověk bydlí. Určitě Trnovany je čtvrť, kam se lidi moc nehrnou a už vůbec ne do ulic od Červenýho kostela ke kruháku na Ústí. Jinak Teplice nejsou špatný a pan Kubera tady udělal dost práce, že to zvelebil. Centrum Teplic je pro lidi dobrý. Parkování a všechno ostatní tady je. Teď nám dělají novej zimák a nějaký sportoviště. Vyžití pro lidi tady určitě je.
Máme tu slavnou demokracii. Všichni můžou všechno, ale je to o penězích. Když nejsou peníze, tak může bejt demokracie jaká chce a máte se špatně. Důležitý je, že pro lidi, který chtějí dělat, práce je. Já si na práci nestěžuju. Jezdím kamionem. Peníze slušný, akorát jsem často mimo rodinu. Vždycky je to něco za něco. Je to o nějakým kompromisu.
Dneska stojí řidičák na kamion včetně profesního 45 000 Kč. Mladý si ho nedělají, protože pochopitelně nemají peníze. Firmy řidiče nemají a přetahujou si je. Nabízí slušný peníze, ale základ je minimální. Když pak jdete do důchodu, tak se to ukáže. Sice máte diety, takže si vyděláte třeba padesát tisíc, ale když marodíte, tak dostanete osm tisíc, protože máte základ třináct. To nikoho nezajímá a všichni říkají, že kamioňáci se maji dobře. Ty kluci utíkají do Německa, aby jezdili pod německou smlouvou a měli pak důchod. U nás má uklizečka větší základní plat než já. Pokud jezdíme v unii, tak máme diety 45 Euro na den. Samozřejmě, když jedete na turnus, tak si jídlo vezete s sebou, ale spotřebujete i část diet. Tak to je. Já jezdím turnusy. To znamená dvacet dní v práci a deset dní volna. Preferuju to volno. Můžu někam vycestovat. Můžu si v týdnu zařídit spoustu věcí.
Děti už máme dospělý. Jednomu synovi je 28 a jednomu 32 let. Když nejsem v práci, tak rád cestuju. Po celý Evropě jezdíme autem a užíváme si to. V práci taky jezdím po celý Evropě, ale znám jenom parkoviště. Žiju po parkovištích. Když jedu třeba nakládat do centra Paříže, tak jsem vystresovanej a jsem rád, že nikoho netrefím. Pro mě je dobrý, že když někam jedeme osobákem, tak nás nic nepřekvapí. Tu Evropu znám.“
18.4.2018
Vlasta, 45 let
„Máme s manželem baráček v Lomu u Mostu. Ráda si tam zušlechťuju zahrádku. Když není zahrádka, třeba v zimě, tak mám ráda sport. Vždycky mě naštve, když třeba někde vidím poražený strom, který rostl několik set let a podle kmenu je jasný, že mu nic nebylo. To málo přírody okolo nás je moc důležitý.
Pracuju tady v Mostě v regionálních novinách jako redaktorka. Až na ty problémový zóny se mi v Mostě líbí, je to tu poslední dobou hezký.“
17.4.2018
Václav, 38 let
„Pět let jsem byl ve výkonu trestu za majetkovou trestnou činnost. Venku jsem osm měsíců. Už jsem z toho vyrost. Dneska jdu a říkám si, nekoukej tam. Už bych to nedělal. Šel bych okamžitě zpátky a to je ztracenej čas.
Momentálně hledám práci. Jsem vyučenej zámečník a ve výkonu jsem si udělal výuční list na kuchaře. Když na to přijde, zvládnu cokoliv. Zednický práce, sázení stromů a další. Práce se mi shání špatně. Firmy chtějí výpis z rejstříku trestů a pak řeknou ne. To člověka úplně přitiskne ke dnu. Na pracáku se snažej, tam je fakt vidět velká změna. Vůbec ty státní instituce prošly změnou. Jsou ale lidi, co dělat nikdy nebudou. Ve čtyřiceti to hrajou na důchod a tak. Pro mě je teď nejdůležitější sehnat práci.
Celej život jsem v Teplicích. Ve městě je to hezký, ale lidi se hodně změnili. Dřív k sobě měli nějak blíž a byli vstřícnější. Dneska vládne lidská závist. Mění se to k horšímu. Některý z mých kámošů se taky změnili, což mě mrzí, ale některý zůstali pořád stejný. Nikdo není dokonalý a každý má svoje chyby. Každý musí začít od sebe.“
12.4.2018
Sára, 14 let
„Přijela jsem do Teplic z Blažimi na casting Elite Model Look. Blažim je obec u Loun. Ze začátku castingu jsem byla trochu nervózní, ale později už jsem se cítila dobře.
Teď jsem na základce a plánuju studium na gymnáziu nebo pedagogickém lyceu, případě na konzervatoři. Uvidím, jak to dopadne tady na castingu. Mám z toho dobrý pocit.“
10.4.2018
Veronika, 19 let
„Bydlím v Dubí a chodila jsem na teplický gympl. V Teplicích trávím spoustu času a líbí se mi tu. Teď jsem tady na konzervatoři. Studuji klasický zpěv. Zároveň chodím na pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem na obor angličtina a hudební výchova. Jestli budu učit nebo zpívat, je zatím ve hvězdách.
Hodně se poslední dobou zamýšlím na tím studiem. Snažím se proniknout do problematik hudby a taky angličtiny. Začalo mě to bavit a ponořila jsem se do toho. Skoro veškerou energii směřuju ke studiu.
Teď jsem se šla projít ve volný hodině sem na Zámeckou zahradu. Obecně ráda chodím ven na procházky a taky ráda sportuju, třeba jezdím na kole. V osobním životě mám teď úspěch. Po dlouhý době mám přítele a jsem velmi šťastná.“
6.4.2018
Jana 28 let, Péťa 33 let
J: „V Chomutově se mi líbí. Vyrůstala jsem na Zahradní. Přítel mě přivedl sem k centru a tady je to lepší než na sídlištích. S přítelem máme dvě děti. Jsem doma s dětma a momentálně mám brigádu v hračkárně. Ráda jezdím na kole, na bruslích a s přítelem na motorce. Do budoucna moc neplánujeme a žijeme tím, co zrovna je.“
P: „V Chomutově je klídek, proto tady žiju už 33 let. Jsem zedník. Nějaký šušně vydělám, na poplatky to stačí a ještě něco zbyde. Jsem rád, že jsem našel tady Janu a máme spolu děti. Zajímají mě motorky. Někdy dáme děti k babičkám, s Janou skočíme na mašinu a pryč. Je to dobrý k odreagování.“
3.4.2018
Marián, 18 let
„Devět let jsem byl v děcáku a pět let v pasťáku v Děčíně-Boleticích. Dělal jsem blbosti, protože jsem byl týranej. Rodiče jsem poznal až moc. Oni na mě kašlou a já na ně taky. Tady v Chomutově jsem měsíc a bydlím u ségry.
Ve dne je to v Chomutově pěkný, ale večer a hlavně v noci - hnusný. Feťáci a tak. Jsem vyučenej zedník, kuchař-číšník a zahradník. Zatím pracuju v Amazonu. Už mám byt a vybavuju si ho. Mám práci, holku a byt, tak je to dobrý. Zajímá mě kanoistika a taky rád pomáhám zahrádkářům, když jsem ten zahradník. Většinou mi dají kilo.“
3.4.2018
Kateřina, 21 let
„Mně se žije naprosto krásně úplně všude. Jsem spokojená sama se sebou, takže dokážu být spokojená na jakémkoli místě, ale ráda se vždycky vracím sem do Teplic. Já si přetvářím město Teplice každý den jinak a cítím se tady dobře. Bydlím s mamkou a vyhovuje mi to tak.
Pracuju se zvířaty v prodejně Akvazoo. Je to neuvěřitelný, když můžete dělat něco, co vás baví a naplno s láskou. Když to pro vás není práce, ale koníček a věnujete tomu 90 % svýho času. Mám strašně moc plánů a nestíhám je realizovat. Chtěla bych mít nějaký úkol, aby lidi začali měnit sami sebe. Tím změní svoje okolí a tak se vlastně změní všechno okolo nás.
Když můžu, tak mě absolutně zajímá příroda, minerální kameny, kreativní tvorba a meditace. Samozřejmě si ráda někdy zachlastám s kamarádama. Baví mě být dítě.“
29.3.2018
Martin, 17 let
„Tady v Předlicích to dobrý není, protože se tady děje všechno. Pobouraný baráky, děti od 8 let kouří cíga. Rodiče na děti nedávají pozor. Uvidíte tu cokoliv, třeba šlapky feťačky, starý, mladý. Vařej se tu drogy. Dneska tady za náma hořel dům.
Bydlím tu s mámou, tátou, bráchama a ségrama. Chci si udělat svoje a jít odsud pryč. Učit se mi nechtělo a dělám zedničinu. Je to dobrá práce. Tak, jak oni se baví se mnou v práci, tak já s nima. Jsou slušný. Tady hodně kluci hrajou fotbal a holky tancujou v Mixéru, to je klub. Ale zase všude ty rozbitý domy. Okolo choděj děti, hrajou si tam, všude bordel, injekční stříkačky. Děti si berou příklad ze starších. Když nedělaj starý, tak nechtěji ani mladý.
Tady nám nikdo nepomůže. Nikdo nemá zájem, chápete to, cigáni né. Máme tu ale hezkou školu, u školy pěknej park a v létě otevřený hřiště, kam rádi chodíme.“
22.3.2018
Bohouš, 48 let
„Asi před dvaceti lety jsem se přestěhoval sem do Teplic a tenkrát to tady bylo nějak hezčí. Zdá se mi, že to ztrácí status lázní. To město je takový špinavý, už tady není zimní stadion ani koupaliště. Kdo tady žije, tak to ví, jak to je. Jinak se mi v Teplicích žije dobře. Jsem napůl tady a napůl na Šumavě. Řekl bych, že severní Čechy jsou takovej hard rock a jižní Čechy jsou blues.
Přes zimu dělám s partičkou sádrokartony a v sezoně stavíme kanadský sruby na Šumavě. Ženu nemám, protože jsem chytrej kluk. Děti taky nemám, rozhodně ne ofiko. Mám nový zuby a novýho psa, takže jsem vlastně šťastnej člověk. S kámošema zajdu do hospůdky. Přestal jsem hulit, teda myslím ganžo a takový, to už je let. Tak mě musí zbýt nějaká záplata, třeba tabáček a ta hospůdka. Rád cestuju a čundruju. Mám rád celej svět."
21.3.2018
Vladimír, 49 let
„V Mostě se žije dobře, ale večer je to horší. Ty problémový lidi tady máme. Když jdu někdy večer domů, tak si jich nevšímám. Život je tady levnější i proto, že nájmy tu nejsou vysoký. Já mám menší byt 1+kk a platím se vším 3400 Kč. To je super a z toho dostanu ještě něco zpátky za zálohy na energie a vodu.
Živím se rukama. Dělal jsem na stavbách a teď jsem změnil zaměstnání. Jdu dělat údržbáře do chemičky v Litvínově. Jsou tam lepší peníze i lepší zázemí a perspektiva. Doufám, že budu zdravej, ta práce mi zůstane a vydělám si nějaký peníze.
Závodně hraju šipky a to mě baví. Není to jenom o tý hospodě, kde se to hraje, i když je fakt, že někomu to hází líp po pár pivech nebo nějakým paňáčku. Hrajou to všechny věkový kategorie. Jednou mě porazila sedmdesátiletá babička.“
20.3.2018
Rosana, 42 let
„Poslední dobou se to v Duchcově trochu zlepšilo, ale je to tady pořád takový mrtvý. Nejsou tu žádný akce a člověk si nemá ani kam jít pořádně sednout. Bydlím tady skoro celý život. Nejvíc mě štve ta šachta na kraji města. Je to hrozný. Strašná prašnost. Jeden den umyju okna a druhý den jsou zase špinavý.
Lidi jsou na sebe dneska zlí. Dřív to tak nebylo. Tady ti starousedlíci si pomáhali a byli takový ohleduplnější. Společnost je divná. Každej jenom za sebe, všichni jsou naštvaný a znechucený. Já jsem žila i v Německu a vrátila jsem se zpátky. Tam je všechno úplně jiný.
Chtěla bych jít z města pryč, někam na vesnici. Tam si chovat nějaký zvířátka, mít zázemí a být taky trochu soběstačná. Lidi utíkají do měst kvůli práci, ale připadá mi, že města jsou moc hektický a neosobní. Těším se na tu vesnici.
Dříve jsem se zabývala rekonstrukcí a prodejem bytů a domů. Koupím, zrekonstruuju a prodám. Jsou s tím strašný nervy a je to hodně o lidech a taky o štěstí.
Baví mě kytičky a zahradničení. Ráda se starám o druhý lidi a pomáhám jim. Miluju lidi. Jsem vdova a řekla bych životem taková obouchaná. To nejhorší období jsem si už prošla. Teď se mi vede dobře. Mám patnáctiletýho syna, tak nejsem sama.“
15.3.2018
Lydie, 22 let
„Do Teplic jsem přijela na casting k soutěži Miss Czech Republic. Bydlím na Peruci. Plánuju, že budu pravděpodobně studovat pediatrii. Teď si dávám volno, abych si to ještě ujasnila. Na živnosťák zatím dělám fotomodelku a věnuju se hostessingu.
Když mám čas, tak si ráda zaběhám nebo čtu něco kolem psychologie a pediatrie. V minulosti jsem se taky věnovala herectví, recitaci a zkoušela jsem i psát poezii.“
10.3.2018
Milan, 60 let
„Žiju napůl v Mostě a napůl v Teplicích. V Teplicích mám přítelkyni a zrovna tady na ni čekám. Teplice jsou o hodně hezčí město než Most. Můžu to docela dobře posoudit.
Jsem živnostník a živím se jako pokrývač. Když mám čas a náladu, tak si rád poslechnu muziku, hlavně starej underground, třeba Plastic People of the Universe.“
8.3.2018
Šárka, 40 let
„V Teplicích jsem měla dědečka, tak to tady znám. Teď jsem tu v lázních na týdenním relaxačním pobytu. Už jsem v teplických lázních poněkolikáté. Vždycky si říkám, že pojedu někam jinam, abych poznala něco jiného a stejně skončím v Teplicích. Je to tady nejhezčí. Vyčistím si hlavu a odpočinu si.
Bydlím nedaleko Prahy a mám docela náročné zaměstnání. Zastupuju tureckého výrobce spojovacího materiálu. To je první část mého podnikání. Druhou částí je můj projekt „Dokonale krásná“, což je vizážistika, péče o pleť, doplňky stravy a některé šperky. No pořád mě živí spíš ty nýty, protože mám docela dost zákazníků. Pochopitelně mě víc baví ten můj druhý projekt. Snažím se, abych tu oblast krásy a zdraví co nejvíc rozvinula. Začínám spolupracovat s českým výrobcem pleťové kosmetiky. Tomu docela věřím, tak uvidím, jak se to vyvine.
S manželem máme osm kočiček a psa. Benžík je entlebušský salašnický pes a je úžasný. Když jsem tady byla před dvěma lety, tak jsem potkala paní, co měla taky Entlebušskýho pejska, Báru. Tak se teď procházím, jestli nepotkám Báru.
Volnýho času normálně moc nemám, ale když ano, tak chodím nejčastěji cvičit. Nějak se člověk musí držet. Mimoto si taky ráda přečtu knihu a chodím do divadla. Už se těším na jaro.
Úplně jsem přestala sledovat zprávy, protože je mě z toho blbě. Jedna pochmurná zpráva za druhou a do toho ti politici. Tak to opravdu ne! Až bude teplo, tak si vyjedu na kole. Taky se chystáme na dovolenou zase na západní pobřeží Turecka. Manžel částečně rozumí jejich řeči. Já jsem tam jako v duševních lázních. Oni okolo mě pořád mluvěj, na Angličtinu nereagujou a já jim nerozumím. Turci jsou družní. Mám jejich mentalitu ráda, i když občas názor žen přehlíží. Po Turecku se nám stýská. Dokonce jsme jeden čas uvažovali, že se tam odstěhujeme. Máme tam dost známých a fakt to Turecko máme rádi.“
7.3.2018
Marie, 62 let
„V teplických lázních jsem už po několikáté. Moc se mi líbí město i lázně. Jsem po operaci kyčle a zdejší lázeňská péče mi pomáhá. Mám to tady na měsíc a myslím, že mi potom bude líp.
Bydlím v Byšicích u Mělníka. Dělala jsem dispečera dopravy a teď si užívám důchod. Jsme celkem početná rodina. S manželem jsme měli tři děti a už máme i šest vnoučat. Nejmladší syn s námi bydlí v rodinném domku. Mají dvě děti, tak můžeme trochu pomoct. Hodně se věnuju rodině a jsem ráda na naší zahrádce.“
28.2.2018
Jan, 34 let
„Jsem z Prahy a udělal jsem si výlet sem do Teplic a okolí. Na severu Čech se mi to líbí. Třeba tady ten klášter v Krupce je pěknej. Byl jsem nedaleko na zřícenině hradu Kyšperk a dál se půjdu podívat na Rýzmburk u Oseka. Četl jsem, že je to největší zřícenina hradu v Krušnohoří.
Zdá se mi, že naše společnost se nějak horší. Když se podívám na ty diskuse na internetu, tak se tam lidi hodně napadají a jsou agresivní. I mezi lidma v normálním životě je to podobný. Já se snažím s každým vyjít v dobrým a chci být přátelský. Třeba když má někdo v obchodě pár věcí, tak ho pustím před sebe. Nebo teď jsem jel autobusem a stará paní hledala místo k sezení. Děti na sedačkách to vůbec nezajímalo, tak jsem jí dal místo k sezení. Byla moc ráda. Nebo v Praze na zastávce I. P. Pavlova jeden pán na eskalátoru začal padat jako šraňky, seklo to s ním. Zachytil jsem ho na poslední chvíli. Nejsem žádnej hrdina, ale snažím se být slušnej.
Taky politika je poslední dobou divná a dost rozeštvává lidi. Další problém je, že lidi přemýšlí jenom o penězích a jsou schopni pro ně udělat všechno. Pro mě jsou peníze taky důležitý, ale ne zas tak hodně.
Dělal jsem v automobilovým průmyslu a teď jsem chvíli nezaměstnanej. Určitě si nějakou práci najdu. Pracoval jsem jako automechanik, v pneuservisu, jako prodavač náhradních dílů a taky jsem byl testovacím řidičem.
Baví mě turistika a zajímám se o historii, což se propojuje právě v mém dnešním výletu sem na sever Čech. Zajímavá je taky nedávná historie i současnost severočeských dolů. Rodinu zatím nemám, jsem ještě mladej.“
21.2.2018
Martina, 20 let
„Studuju tady na UJEP v Ústí nad Labem obor Popularizace hudby a organizace hudebního života. Je to třeba o historii vážný hudby nebo se učíme zásady notové skladby a podobně. Nejsem si jistá, jestli jsem si vybrala správný obor. Baví mě grafický design, tak bych možná přestoupila na Fakultu umění a designu. Uvidím, co bude dál a podle toho se rozhodnu.
Do Ústí dojíždím z Duchcova a moc se mi nelíbí ani jedno z těch měst. V Duchcově, tím že je to menší město, jsou navíc občas problémy mezi obyvateli. Kdybych si mohla vybrat, tak se mi moc líbí Teplice.
Ráda si občas zahraju s kamarádkou na kytaru a taky často maluju. Potěší mě, když potkám člověka, který se usmívá. Dělá mi radost, že občas někdo nechodí zamračenej jako skoro všichni. Třeba před chvilkou tady šla paní a ta se usmívala.“
21.2.2018
Karel, 48 let
„Jsem z Lomu u Mostu a tady v Teplicích pracuju u stavební firmy Nao jako řidič. V Teplicích to moc neznám, jenom u Červenýho kostela. Tam jsem chodil na kebab, ale už mi ho zrušili. U nás v Lomu jsem zvyklej. Byli tam buď komunisti, nebo zloději.
Jako řidič z povolání mám toho řízení dost. Když musím jet soukromě osobákem třeba za rodičema do Mostu, tak mě to úplně zabíjí. Proto čekám tady na nádraží v Řetenicích na vlak.
Rád se podívám na nějakej sport a taky mě zajímají auta, třeba si o nich něco přečtu. Po nějakým fáru netoužím, protože jsem za volantem pořád. Mám manželku a dvě děti, teda teď je klukům už 24 a 18 let.“
13.2.2018
Veronika, 25 let
„Tady v Teplicích pracuju ve vedlejší cukrárně. Bydlím v Mostě a sem dojíždím. Myslím, že v Teplicích a Mostě je to tak nastejno. No v Mostě jsou některý čtvrti trochu divočejší.
Žiju s přítelem ve společném bytě a vypadá to, že se asi příští rok vezmeme. Už to docela probíráme. Jsme v pohodě a máme se rádi, tak uvidíme jak s rodinou a tak.“
13.2.2018
Jaromír, 71 let
„V Mostě jsem opravdu zvyklej, žiju tu víc než 30 let. Teď už jsem v důchodu a chodím tady s pejskem na procházky. Dříve jsem dělal na šachtě zámečníka. Je to trochu smutný, z těch hlubinných šachet už nezbylo vůbec nic. Rád vzpomínám, jak to bejvávalo. Dneska už je to hornický řemeslo o něčem jiném.
Máme chaloupku na Lounsku, takže jsme tam s manželkou od jara do podzimku. Na chaloupce je pořád co dělat. Mým koníčkem jsou mašinky. Stavím modely, ale tady v bytě je málo místa. S vnukem to postavíme vždycky na Vánoce, necháme to tak dva měsíce a pak to zase uložíme.
Mám dvě dcery a tři vnoučátka. Teď v důchodu na ně mám dost času. Jsou fajn, tak si to všichni spolu užíváme.“
8.2.2018
Kateřina, 15 let
„Ráda žiju v Mostě, protože je to tady krásný. Chodím sem na základní školu do deváté třídy. Jednou bych se chtěla stát zdravotní sestrou. Nechci ale pracovat tady v Mostě, mým cílem je najít si práci v Německu. Docela dobře už umím německy.
Ráda se bavím, zajdu si se známýma někam ven a tak. Taky mě baví hudba. Někdy si s oblibou zahraju na kytaru, nejčastěji takovou tu dobrou českou klasiku.“
7. 2. 2018
Péťa, 28 let
„Od malička jsem žil tady v Teplicích. Máma bydlela v Hamburku, ale já jsem to tady měl rád, tak jsem zůstal v Teplicích. Ve 21 letech jsem se do Hamburku přece jenom odstěhoval. Důvodem bylo to, že už to tady bylo hrozný. Politika a všechno tady jde jenom dolů. Když člověk poctivě pracuje, tak stejně musí otáčet každou korunu, aby na konci měsíce měl co jíst. Tam, když člověk poctivě maká, tak si může normálně koupit třeba špičkověj telefon a jiný věci. Člověk tam nepřežívá, ale žije. Tady jsem byl na Glaverbelu a učil jsem se management obchodu a služeb. Teď jsem sedm let v Německu. Začínal jsem na stavbách a teď mám svoji malou security firmu. Když vás to baví, tak to děláte rád a funguje to.
Nejsou Němci jako Němci. Třeba ti okolo Drážďan jsou úplně jiný než ti tam nahoře. Tady dole jsou takoví patrioti. Já jsem Němec, demonstrace, Pegida a tak. Tam nahoře je víc cizinců, než Němců a nikomu to nevadí. Já mám zkušenost, že když řeknu, že jsem Čech, tak jsou rádi. Je tam strašně moc Poláků, Rusáků, Arabů a Turků. Když makaj a chtějí se integrovat, tak je to dobrý. Jsou tam ale třeba Turci, co žijou v Německu 20 let a neumějí ani slovo německy. Mají svoje krámy a hospůdky. Říkají, že pomohli Němcům postavit se po válce na nohy. To je asi pravda, ale na tu mladou generaci už to neplatí. Řeknu vám příklad. Někdo zmlátí Turka a za hodinu stojí před barákem toho někoho dvacet Turků. Někdo zmlátí Němce a ten jde po ulici s monoklem a kouká, aby ho nikdo neviděl. Když se zeptáte, co se stalo, tak nic, všechno dobrý. Já si myslím, že okolo Hamburku je 60% cizinců a 40 % Němců.
Teď jsem šel tady v Teplicích po Zámecké zahradě kolem altánku a tam spí bezdomovec. Ptal jsem se ho a on říkal, že mu nikdo nepomůže. Nemá kam jít večer spát, nemá kde se vykoupat, nemá co jíst. V Německu se o ně postarají, jsou to jejich lidi. Večer má spaní, jídlo, sprchu. Ráno musí odejít a večer se zase může vrátit. Všichni tam mají svoje místo. V Teplicích je hodně bezdomovců a všichni dělají, že je nevidí.
V Hamburku mám živobytí. Hlavně o víkendu hlídáme na koncertech. Před asi třemi měsíci jsme byli na Rolling Stones, dělali jsme Guano Apes nebo Helene Fischer. To je taková Vondráčková za mlada. V týdnu dělám ještě zahradníka.
Německý občanství nemám a jsem docela hrdej, že jsem Čech. V EU máme stejný podmínky jako Němci. Jsem tady v Čechách doma a v Teplicích mám svoje starý kamarády. Mám rád Nedvědy, vyrostl jsem na Luneticích a teď se mi líbí hip hop.“
5.2.2018
Andrea, 28 let
„Jsem vyučená floristka a už od 1. prosince jsem bez práce. Dříve jsem dojížděla za prací do Ústí, ale teď bych chtěla něco tady v Teplicích. Dneska jsem byla na třech místech žádat o práci a ve čtvrtek jdu na zkoušku, tak uvidím. Sháním něco v mém oboru, ale mám problém, že jsem alergická na kytky, takže bych brala třeba i servírku v restauraci.
Teď jsem zažila hodně ošklivý období. Našla jsem si špatnou partu, hodně mladý a nebylo to dobrý. Už jsem s tím skončila, ale pořád to mám trochu v sobě a trápí mě to.
Ráda poslouchám hudbu, nejvíc Michaela Jacksona. Taky ráda cestuju. Chtěla bych se zase podívat někam k moři. Nejvíc se mi líbilo v Egyptě. Mám ráda teplo. Představuju si, že bydlím někde u moře, kde je pořád jenom teplo. Bydlím u rodičů v Chotějovicích poblíž Bíliny. Tady v Teplicích mám ségru a ráda sem jezdím.“
30.1.2018
Hana, 28 let
„Jsem z Moravy a v Teplicích to mám hrozně ráda. Bydlím tady už devátý rok a pracuju v bankovnictví. Baví mě všechno kolem zvířat. Mám dva psy a dva koně. Ve volném čase pracuju pro útulky. Tady to jsou Jack Russell teriéři. Oni když jsou dva, tak si vyhrajou sami a skoro nepotřebujou člověka. Mimo zvířátek taky ráda sportuju a čtu knížky, nejvíc napsaný podle skutečnosti. Zajímá mě první a druhá světová válka nebo životopisy a cestopisy.
Jsem taková čistokrevná naplavenina:) napůl Slovenka, napůl Moravanka a bydlím v Čechách.“
24.1.2018
Sergej, 50 let
„Já jsem se přistěhoval do Teplic před třemi lety z Běloruska. První ze všeho jsem se učil češtinu, abych se domluvil. Manželka je v Teplicích 7 let a syn bydlí v Praze už 10 let. Studoval tam vysokou školu ekonomickou.
V Teplicích se nám líbí. Je to hezký město a je tu dobrý klima. Blízko jsou hory. U nás v Bělorusku je pořád rovina. Mám tady hodně známých a spolupracovníků. Jak se k lidem chováš, tak se oni chovají k tobě. Když neuděláš nic špatnýho, třeba lež nebo podvod, tak se ti to vrátí.
V padesáti letech se těžko hledá kamarád, ale už nějakého mám. Zajdeme i na pivo. Dřív jsem moc rád chodil na ryby, ale už na to nemám čas. Musím ho věnovat práci. S kamarádem chodíme na badminton.
Můj otec byl voják a hodně jsme se stěhovali. V Bělorusku jsem se seznámil se svojí manželkou a založili si rodinu. Češi a Bělorusové mají hodně podobného třeba v jazyce nebo i v povaze.“
24.1.2018
Nela, 25 let
„Tady v Děčíně je bídná situace okolo silnic. Ty opravy trvají strašně dlouho. Všechno se musí objíždět a silnice jsou zacpaný. Jinak mám Děčín ráda, bydlím tady 10 let. Chodím do školy na Ruskou do SOU řemesel a služeb.
Po škole bych chtěla do Prahy a věnovat se oboru, co dělám, kosmetice. Ráda bych si ještě udělala nějaký rekvalifikační kurz a pak dělala za pořádný prachy. Když budu mít slušný peníze, tak si budu moct zaplatit i bydlení v Praze. Je tam taky lepší zábava. Tady v Děčíně je pro mladý docela nuda. Když nezapadáte do skupiny lidí, který chtějí chodit od 15 let do diskotéky, tak není kam jít. Jedna diskotéka a tam všichni chodí. Přivydělávám si jako servírka nedaleko v Hřensku. Na německý hranici se dají docela vydělat peníze. Němci dávají dobrý tuzéry. To Češi jsou většinou škrti.
Po dlouholetým vztahu jsem tři měsíce svobodná. Rozešli jsme se v dobrým. Každý jsme chtěli od života něco jinýho. Bydlím sama a teď mě potěšila máma, protože mi koupila novou televizi.“
19.1.2017
Milena, 63 let
„Na sever Čech jsem se přivdala, konkrétně do Varnsdorfu, kde jsem bydlela 15 let. Tady v Děčíně jsem už 30 let. Jsem v pohodě, ale poslední dobou mě někdy štvou lidi, že jsou na sebe ošklivý a vztahovačný.
Jsem ráda, že syn i dcera jsou dobře vychovaný, což dneska není úplně samozřejmý. Mám patnáctiletýho vnuka, kterej mě vždycky potěší. Jsem rozvedená a už 26 let žiju s přítelem, takže to je vlastně jako manžel. Stejně ten papír už není tak důležitý. Lidi se tolik nevdávají a nežení jako dřív. Vždycky jsem k sobě chtěla věkem přiměřenýho partnera. Dneska si často mladý holky berou starší chlápky, co mají zlatý platební karty. Hlavním kritériem jsou peníze. Nakonec koukněte se na naše celebrity. Třeba Gott. Dneska ho vodí manželka jako starýho dědu. Na vlastní kůži bych to nechtěla zažít. My jsme to za mlada nemuseli řešit, všichni jsme měli skoro stejně. I kdyby ne, tak bych o hodně staršího nikdy nechtěla.
Odsud z Děčína je Karolína Kurková. Ta měla štěstí a dotáhla to daleko. Znala jsem ji, když byla hodně mladá. To moc hezká nebyla, ale byla hodně vysoká a hubená. Oni je umějí nalíčit a udělat tak, že je z ní pak hezká holka. My jsme to za mlada museli vybojovat sami. V Hradci Králové jsem na jeansy v Tuzexu stála frontu čtyři hodiny. To mně bylo 17 let."
19.1.2018
Jiří, 85 let
„Bydlím tady v Teplicích u Zámecký zahrady. Je to paráda, že sem můžeme chodit na procházky. Čtyřicet roků jsem pracoval v hornictví. Dělal jsem všechno možný. Začínal jsem jako topič na párovce. Pak jsem byl na bagru a potom jsem šel do měřičství. Udělal jsem si hornickou průmyslovku v Duchcově, to už jsem byl ženatej. Když jsem měl hotovou průmku, tak jsem dělal technika, revírníka a dispečera. Do důchodu jsem šel už v roce 1989. Naštěstí jsem už nezažil novou éru hornictví tady na severu Čech. Je to dost hrůza.
Když jsem šel do důchodu, tak jsem žil na chalupě na Dlouhý Louce pět let. Syn mi přivedl psa, abych ho tam zatím nechal. Byl taky vysloužilej, ale policejní vlčák. Hodně jsme se skamarádili a už jsem ho nevrátil. Manželka vždycky přijela v pátek a přivezla nám jídlo.
Jednou přišel syn a řekl mi: Hele, potřebuju správce na tenisových kurtech na Letný. Tak jsem to vzal. To mě bylo pomalu 70 let. Začal jsem hrát tenis, s manželkou jsme si tam plácali. Byl jsem rád, že se můžu aktivně hejbat. Na jedno oko jsem viděl špatně a začalo se zhoršovat i druhý. Po pěti letech jsem musel tenisu nechat.
Teď žiju jako pravej důchodce, hlavně procházky. V létě na chalupu. Posekám a tak. Taky sleduju sport, hlavně tenis, biatlon a fotbal. Mám radost, když se našim sportovcům daří. Baví mě taky vážná hudba a dechovka. U dechovky, když jsou ty dvojzpěvy, nebo tří i čtyř, to je fakt krása. Chodím na koncerty do Šanovský mušle nebo na filharmonii. Vyberu si vždycky něco, co je melodický. To víte, Mozarta dávají málo kdy.
Mám manželku, syna a dceru. Syn i dcera mají každý taky kluka a holku, tak si užívám vnoučat."
16.1.2018
Lenka, 38 let
„Jsem zdravotní sestra na interně v nemocnici u nás v Teplicích. Moc dobrá práce to není, ale co naděláme, kam jinam jít? Mám vystudovanou teplickou zdravotní školu.
Pracuju na směny včetně nočních. Když mám volno, tak chodím cvičit a občas jdu na nějaký ten výlet. Ráda si taky posedím s přáteli. Mám svůj byt a rodinu ani neplánuju.“
9.1.2018
Raven, 22 let
„Teď jsem byl týden v Ústí nad Labem. Mám tady babičku a dědu. Když byl komunismus, tak maminka emigrovala do Austrálie, kde žiju i já. Zrovna se stěhuju do hostelu v Praze. Rád cestuju a v hostelech potkáš lidi z celýho světa. Tady v Čechách je hezká komunita mladých lidí. U nás v Austrálii je všechno daleko a ke každýmu se nedá tak snadno dostat. Často pendluju mezi Ústím a Prahou, je to kousek. V Praze mám kamarády a kamarádky. Teď si musím najít nějakou práci, abych měl peníze. Beru cokoliv. Doma jsem dělal dva roky na jatkách. V Austrálii rád střílím s puškou a docela to umím. Mohl bych být myslivcem. Prý jsou tady přemnožený prasata. U nás jsou taky přemnožený. My je nestřílíme, ale bodáme. Vezmeš čtyři psy a ty prase naženou. Pak přiběhneš, chytíš prase za ucho a bodneš ho takovým speciálním nožem, po kterým dobře teče krev a je po něm. Američani je střílí, nechtějí se splíst.
Narodil jsem se a bydlím v Melbourne. Je to tam pěkný, ale líbí se mi i tady v Český republice. V Austrálii máme teď teploty 40 °C.“
5.1.2017
Josef, 54 let
„Měl jsem mozkovou mrtvici, protože kouřím. Tři měsíce jsem byl v rehabilitaci a stále se ještě učím mluvit. To jsem jednou byl doma a najednou jsem necítil jednu nohu a ruku. Tak jsem věděl, že je něco v nepořádku. Já bydlím naproti nemocnici v Teplicích, tak jsem tam hned šel. Tam už jsem vůbec nemohl chodit ani mluvit. Naštěstí teď už se to zlepšuje.
V Teplicích bydlím celý život. Mám syna, kterýmu je 23 let a studuje v Českých Budějovicích. Žiju sám, jsem rozvedenej. To víte, pro invalidního důchodce je dneska draho. Za bydlení dám 4500, vodu, elektřinu, mobil a zbyde mi akorát 3000 na jídlo a to si musím rozmyslet, co koupit. Přemýšlím, jak sehnat peníze, třeba brigádou.
Dříve jsem hrál šachy, ale to už dneska nemůžu. Po mrtvici si nevzpomínám na ty tahy. Rád si zahraju kulečník, ale jsem ještě nemotorný. Jednou za týden si zajdu do Perly na dvě piva.“
3.1.2017
31.12.2017
Michal, 21 let
„Teď se zrovna stěhujeme s mojí sestrou z Ústí - Krásného Března sem do Teplic. Je to tady lepší. Vyučil jsem se kominíkem, ale práci v mém oboru jsem nenašel. Volal jsem fakt všude. Chtěl jsem třeba jenom praxi, ale vůbec nikde neměli zájem. Pracuju jako operátor výroby ve fabrice.
Začal jsem psát knihu. Zajímá mě sci-fi. Rád se podívám na nějaký film nebo si přečtu knihu, kde je něco tajemného a záhadného. Baví mě to a chtěl bych se tomu dál věnovat.“
29.12.2017
Jana, 25 let
„Na různých akcích a poutích prodáváme svařený víno a další věci. Teď před Vánocemi je to fajn, lidi se rádi zastaví u našeho stánku a dají si třeba toho svařáka. Jsem tady každý den, tak vůbec nic dalšího nestíhám. Ještě nemám ani koupené všechny vánoční dárky, zatím jsem na to neměla čas.
Bydlím v Teplicích. Docela bych se chtěla v dohledný době vdát a taky založit rodinu.“
19.12.2017
Standa, 42 let
„Tady v Mostě jsem se narodil a žije se mi tu dobře. Jsem rozvedenej. S bývalou ženou mám dvě děti, kluka a holku. Moje nynější přítelkyně má dva kluky. Já jsem takovej spokojenej člověk. Baví mě sporty. Rád jezdím na kole nebo zajdu do posilovny. Dříve jsem dělal thajský box.
Jsem vyučenej obráběč kovů. Dělal jsem na šachtě. Když snižovali stavy, tak jsem odešel a vrátil jsem se k řemeslu. Živím se jako zámečník a vyhovuje mi to.“
18.12.2017
Lucie, 24 let
„Chtěla bych se už osamostatnit, tak sháním levnej byt 2+1 do nájmu tady v Mostě. Zatím bydlím u rodičů, ale mám přítele, taky bychom chtěli bydlet spolu. Později bych si chtěla koupit svůj vlastní, větší byt. V Mostě jsem se narodila a líbí se mi tu. Ráda se chodím někam bavit třeba do Kahanu nebo Manhattanu.
Pracuju v automobilce Grammer v zóně Triangle. Když mám čas, tak jezdím na kolečkových bruslích a občas se projedu na koni.“
18.12.2017
Olda, 69 let
„Já mám jednoho známýho doktora a ten vždycky říká, když si stěžuju na zdraví: To je všechno věkem. Na svůj věk jsem na tom se zdravím přijatelně. To víte, když je člověk mladej, tak si ani neuvědomí, že jednou zestárne.
Hned po revoluci, to mě bylo 45 let, byl jsem ještě Jura, jsem šel pracovat do Německa. V bývalé NDR jsme zateplovali paneláky. Platili nás v markách a vydělal jsem si za měsíc asi jako tady za tři měsíce. Ti bývalí východní Němci byli jako my, načichlí komunismem.
Tady v Teplicích jsem se narodil, žiju tady a líbí se mi tu. Pracoval jsem léta v Interiéru. Naše generace žila jinak. Dneska je všechno nějak zrychlený, všichni mají deprese.
Moje máma byla Němka a táta Čech. Po válce zůstali tady, to asi udělali chybu. Máma musela nosit bílou pásku a nadávali jí německá svině. Přitom nikomu nikdy neublížila, a že mohla. Já jsem ve škole nemohl nosit pionýrskej šátek, protože máma neuměla dobře česky a měli jsme všechno příbuzenstvo na západě. Měli jsme takovou fanatickou soudružku učitelku.
Dneska už je to naštěstí všechno za námi. Teď jsem celkem spokojenej, akorát ten důchod by mohl být vyšší. Baví mě pasivně sport, koukám na fotbal, hokej a tenis.“
16.12.2017
Václav, 70 let
„Zaplať pánbůh, že červený už jsou pryč. Vod tý doby to v Teplicích jen kvete. V mých 70 letech to můžu dobře posoudit. Dříve jsem pracoval v Bonexu v Trnovanech a teď jsem v důchodu.
Ročně našlapu na kole 4 až 5 tisíc kilometrů. Pomáhá mi to na nemocný kolena. Hůř se mi chodí než jezdí. Sice jsem už starej dědek, ale furt hraju basket na Stínadlech. Je to sice trochu přes bolest, ale jdu do toho.
Tady, co stojí kulturák, byl velikánskej plac a tady jsem vyrůstal. Mastili jsme tady s klukama od rána do večera fotbal. Byli jsme taková parta asi dvaceti dětí. Je až neskutečný, že z těch dvaceti bylo v dospělosti dvanáct aktivních sportovců. Nedávno jsem to počítal. Byli to fotbalisti, basketbalisti, kuželkář a vzpěrač. Když nepřestanete sportovat, tak vám to vůbec nepřijde, že i v 70. letech máte dobrou fyzičku. Pro mě není problém jet na kole nahoru na Cínovec, koupím kočce konzervy v Altenbergu a zase mastím dolů. 365 dní v roce vyjíždím na kole, i když třeba napadne půl metru sněhu, samozřejmě pak vypadám jako exot a taky sněhulák.“
4.12.2017
Matěj, 15 let
„Dost mě baví naše kapela. Jmenuje se D-Fence. Hrajeme Punk rock. Taky si rád něco přečtu, nejčastěji nějakou fantasy nebo vtipnou satiru. Buď mě to musí zajímat, nebo pobavit.
Já jsem se nově do Teplic přistěhoval z Ústí nad Labem a líbí se mi tady. Je to tu hezčí než v Ústí. Chodím na gymnázium do prváku. Ve škole je to více méně dobrý. Po gymnáziu bych chtěl studovat psychologii nejspíš v Brně. Hodně se zabývám školou a aktuálně vánocemi.“
29.11.2017
Josef, 56 let
„Starosta Teplic je báječnej člověk, dost toho pro město udělal. Žiju tady už 45 let. Narodil jsem se v nedalekých Košťanech a do Teplic jsem se přestěhoval, když jsem se oženil. Tady je to pohodička, líbí se mi tu a jsem tady spokojenej. Máme ligovej fotbalovej mančaft a dá se na to koukat.
Chtěl bych na sobě něco vylepšit po fyzický stránce. V zimě si občas zabruslím a jinak jezdím hodně na horským kole. S partou jezdíme třeba na Komárku. Nahoru jedeme lanovkou a dolů se dá jet směrem na Moldavu. Nebo jezdíme po cyklostezkách v Ústí směrem na Děčín nebo na Litoměřice. Někdy se vydáme na kolech na víkend na Mácháč. Je nás v partě asi 12. V pátek se sejdeme a domluvíme se, že ráno jedeme. Tam se jde samozřejmě v sobotu večer na pivečko. V neděli odpoledne se vracíme. Je to celkem 80 až 90 km. Potřeboval bych trochu zhubnout. Přes zimu vždycky naberu kila a pak mám na jaře honičku. Chlapi z party jsou nadupaný a já, když mezi ně vpadnu, tak mám co dělat a jsem všude poslední. Oni trénujou i v zimě a já na to nemám čas.
Pracuju jako sekuriťák tady v Intersportu za náma. Dělám u nich už 5 let a je to tam dobrý. Jsem rozvedenej a mám třicetiletou dceru. Za přítelkyní jsem se nedávno přestěhoval do Ústí nad Labem.“
22.11.2017
Jan, 41 let
„Nějakou dobu jsem žil v Německu a v Austrálii, tak mám srovnání a myslím si, že Teplice mají v určitých věcech co dohánět. Na jedné straně takový ty základní věci jsou zajištěný a je to fungující město. Máme tady skvělou Severočeskou filharmonii. Máme tady i duchovní život, zrovna jsem byl tady na bohoslužbě. Máme tady kulturák, divadlo, knihovnu. Co tady chybí, je takový ten vstřícnější přístup radnice k občanům a víc pochopení pro to, co lidi chtějí. Prostě chybí tady dialog radnice a občanů. To je pozůstatek minulých let.
Navštívil jsem celkem asi 20 zemí světa. To, že jsem tak hodně cestoval, je asi dané geneticky. Můj dědeček byl jeden z prvních československých kapitánů na Labi. Můj tatínek a strejdové byli odkojeni na lodi a pak se tomu řemeslu celej život věnovali na Labi jako lodníci nebo v loděnicích. I můj táta pobýval delší dobu pracovně v Hamburku. Moje máma zase měla možnost na gymplu přerušit studium v roce 1968 a jet na rok do Anglie. Pak když přijeli Rusáci, tak se nevrátila a zůstala tam déle. Moje sestra už žije čtvrt století v Německu. Já jsem byl 2 roky pracovně v Dortmundu. Pak jsem byl 16 měsíců v Austrálii. Považoval jsem to za dobrý, abych měl rozhled. Když člověk vyjde z tý český kotliny a vidí i jiný způsoby života, jinou mentalitu, jiný hodnoty, tak to hodně dá do jeho života. Tím, že umím anglicky a německy, tak jsem si v různých zemích rád povídal s místníma, koupil si noviny a mohl jsem pochopit, jak se tam žije. V Německu jsem se živil prací v dopravní firmě. V Austrálii jsem začínal roznášením letáků, pak jsem prodával ryby, pak jsem učil tenis a taky jsem rok rozvážel pizzu na mopedu.
Od roku 2003 bydlím v Teplicích. Já jsem sem vlastně přišel kvůli ženě. Získali jsme tady byt od jejich rodičů. Máme dva syny. Rád se věnuju turistice, fotografování, taky chodím do sauny a plavat nebo jezdím na kole. Teď poznávám Českou republiku a vidím, že máme nádhernou zemi. Samozřejmě, že trávím hodně času s našimi dětmi a vymýšlím různé aktivity.
Také se věnuju kultuře a duchovnímu životu, ale nepatřím do žádné církve. Hledám duševní klid. Vůbec nesleduju média, protože jsou plný zloby, vzteku a zla. Já se snažím napojit třeba na přírodu a snažím se ji pochopit. Teď jsem si zrovna všiml, že tady v kostele na hlavicích sloupů jsou kaštanový lístky a opravdu poblíž jsou kaštany. Když kostel stavěli, tak tu byla asi kaštanová alej. Třeba takových detailů si rád všímám.“
19.11.2017
Reingard, 64 let
„Právě jdu k sestře na oběd. Jsme čtyři sestry. Jedna bydlí v Drážďanech, druhá v Děčíně a třetí tady v Teplicích. Proto do Čech často jezdím na návštěvu. Já jsem se odstěhovala do Německa, protože jsem se tam více než před čtyřiceti lety vdala. Německy jsem uměla už z domova, naše maminka mluvila víc německy než česky. Bydlím v Braunschweigu nedaleko Hannoveru. To víte, říká se, že Němci jsou takoví akurátní. U nás doma platilo, že všechno se musí udělat dobře a tím pádem to pro mě v Německu nebyla zase tak velká změna.
Pracovala jsem 26 let u jedné firmy jako účetní a taky v osobním oddělení. Už jsem v důchodu a teď je pro mě nejdůležitější rodina a zdraví. Mám dceru a dvě vnoučata. Všichni se narodili v Německu. Dceru jsem trochu česky naučila, ale neumí tak dobře jako já.
Když mohu, tak hodně čtu, teď třeba takový historický román. Kromě detektivek čtu skoro všechno. Sestra mi schovává různý teplický noviny. Když jsem byla mladá, tak se mi v Teplicích dobře žilo a teď si ráda o nich něco přečtu.“
14.11.2017
Zděnka, 73 let
„Řekla bych, že Teplice byly dříve hezčí. Je tady dost nepořádek. Dělají ho lidi, zvlášť některý. Často ani pejskaři po svých psech neuklidí. To my máme pořád samý pytlíky po kapsách. Můj pejsek se jmenuje Bret. Vždycky jsme měli pejsky. Tohle je Bret IV. Je to taková pouliční směs. Je úžasně chytrý a moc hodný, prostě můj nejlepší kámoš. Tihle pejskové se dožívají dost vysokého věku. Protože je mu teprve 7 let, tak se musím držet, abych se o něj mohla ještě aspoň 10 let starat. Jsem už sama jenom s pejskem. Vyměnila jsem nedávno velký byt za menší. Teď bydlíme ve 2+1 v Potěmince. Je to hezké a klidné místo.
Před důchodem jsem pracovala u Severočeských plynáren. Já jsem měla starší rodiče. Moje maminka dělala ve vlakový poště, měla úraz a pak byla v invalidním důchodu. Tatínek byl údržbář na jatkách. Musím říct, že jsem měla hezké dětství. Okolo Zámecký zahrady nevedla ještě dálnice. Byla tady plovárna s termální vodou. V zimě jsme chodili bruslit na rybník. Byla to pohoda. Teď si po večerech ráda něco přečtu. Baví mě detektivky a klidně i fantazy.
Můj syn učí na strojní průmyslovce a dcera pracuje jako sestřička na ortopedii v nemocnici. Mám taky tři vnoučata a to jsou už dospělí lidi. Nejstarší vnučce je 32 let. Mám moc hodný děti a moc hodný vnoučata.“
7.11.2017
Marcel, 16 let
„Já jsem se narodil v Kadani a potom jsme se přestěhovali do Teplic. Je tady dobré prostředí, všechno blízko, všude jsou obchody a podobně, prostě žije se mi tu dobře.
Zajímá mě box. Nedávno jsem vyhrál turnaj. Potěšilo mě, že jsem 27. nejlepší v České republice v kategorii 60 až 70 kg. Myslím si, pokud to půjde, že bych to mohl dotáhnout ještě dál. Rád si taky chodím zaběhat a baví mě i fitness.
Chodím na střední školu AGC a nemůžu si ji vynachválit. Zatím svoji budoucnost po škole vidím růžově jako každej mladej, ale to se ještě vybarví. Dost přemýšlím, co bude dál. Rád pracuju rukama, takže bych chtěl něco vyrábět.“
2.11.2017
Radek, 20 let
„Teď jsem skončil s prací v Praze, kde jsem dělal sekuriťáka. Hlídal jsem obchody. Chtěl bych dělat tady v Teplicích, ale nemůžu najít práci. Podával jsem žádost třeba do Amazonu, ale tam mě nevzali. Hledám spíš něco ve fabrice, kde se dělá 8 hodin. Možná žiletkárna nebo Auto-Kabel v Krupce. Teď jsem pracoval i 14 hodin v kuse.
Mám byt v Krupce. Baví mě čtení nebo trávím čas s mojí přítelkyní. Do budoucna se chceme odsud přestěhovat někam, kde bude líp. Třeba do Prahy nebo do Plzně.“
31.10.2017
Alžběta, 60 let
„V Teplicích je větší a větší bordel, vůbec se mi tady nelíbí. Já se živím tím, že uklízím zeleň, tak to můžu dobře posoudit. Co komu upadne, co zahodí, když dojedl nebo dopil, to sbíráme. Nejhorší je to v Trnovanech, Proseticích a teď i v Řetenicích. Tam se zdržuje nejvíc bezdomovců. Oni jsou tam v těch hloučkách, často nechávají otevřené kontejnery a my to máme na trávě znovu.
Taky se mi nelíbí autobusový spojení v Teplicích. Už nejezdí to, co by mělo jezdit a vynechávají linky. Když zavoláte na dispečink, tak řeknou, že nejsou lidi. Když byly děti malý a já jsem byla mladá, tak to takový nebylo. Já jsem měla v 28 letech vážnou nemoc, takže mám invalidní důchod.
Bydlím sama. Naštěstí mám pejska. Když přijdu domu z práce, tak hodím batoh a jdu s ním ven. To je pro mě nejhezčí část dne.“
31.10.2017
Ondra, 17 let
„V Ústí nad Labem chodím na Obchodní akademii na Pařížskou. Moje studijní výsledky nejsou úplně nejlepší, hlavně co se týče zeměpisu. Jinak žiju v Lovosicích a do Ústí dojíždím. Mně se víc líbí Ústí, v Lovosicích toho moc není.
Ve volným čase si čtu a taky jsem skaut. Teď zrovna čtu povídky Chucka Palahniuka. To je autor Klubu rváčů. V poslední době mě hodně zajímaly volby. Moje oblíbená strana dopadla líp, než jsem doufal. Piráti skončili třetí, takže mě to potěšilo. Bartoš mně připadá docela frajer.
Po škole bych rád něco procestoval a taky si chci sehnat práci, kde bych využil cizí jazyky nebo nějaký humanitní obor. Klidně bych ještě studoval na filozofické fakultě v Praze nebo v Brně.“
25.10.2017
Ladislav, 63 let
„Žije se mi čím dál hůř. Narodil jsem se tady v Ústí nad Labem a bydlím tu celý život. Dříve bejvávalo lepší. Teď je tady spousta nezaměstnaných. V centru města v Hrnčířský ulici seděj na lavičkách a večer se vracej do ubytoven na Střekově.
Já už jsem rok v důchodu, předtím jsem jezdil náklaďákem pro pivovary. Teď je nuda, byl jsem zvyklej celej život makat. Občas si něco přečtu nebo luštím křížovky. Je po volbách a oni sami nevěděj, co budou dělat. Chaos…..“
25.10.217
Kateřina, 17 let
„Já jsem dřív bydlela v Ústí nad Labem a pak jsme se přestěhovali do Teplic. Tady v Teplicích je to hezčí. Chodím na gympl do druháku. Po gymplu bych chtěla studovat management na vysoké škole v Praze. Vůbec v poslední době dost přemýšlím o budoucím povolání a jak to všechno bude dál.
Mimo školu hodně ráda sportuju. Baví mě hlavně badminton, volejbal a hlavně fitness. Teď mi začala příprava na soutěž. Konečně budu dělat fitness a kulturistiku závodně.“
20.10.217
Mladík, 16 let
„Já jsem žil od malička v Anglii, nejdýl v Londýně a Manchesteru. Asi před půl rokem jsme se přestěhovali sem do Teplic. Bydlím tady v Teplicích s tátou a se ségrou. Mám ještě dva bráchy.
Rozdíl mezi Českem a Anglií je hodně velkej. Tam jsou řadový baráky a vypadá to tam takový starší, konzervativnější. Tady je všechno nově postavený. I rozdíl mezi mladými lidmi je velký. Tam s vámi lidi úplně jinak mluví. Pro mě to tam bylo lepší taky proto, že umím líp anglicky než česky, ale mám tady kamarády. Můj nejlepší kamarád vyrůstal taky v Anglii a on rappoval. Byl pro nás nejlepší. Mě baví taky rappová muzika. Poslouchám anglický kapely, třeba Six Seven.“
17.10.2017
Michaela, 23 let
„Pracuju tady v Mostě v Centralu jako prodavačka. Jsem tam celkem spokojená. Bydlíme s dcerou a přítelem v hezkým bytě, i když je trochu dražší. V Mostě jsem se narodila a docela se mi tu líbí.
Teď se zabývám tím, kam dám dceru do školy. Je jí šest let a půjde do první třídy. Asi ji dám na 11. ZŠ. Sama jsem tam chodila, takže vím, že tam jsou dobrý učitelky a taky to máme nejblíž.
Když mám volno, tak s dcerou chodíme na kroužky nebo lítáme po hřištích. Samotnou ji ještě ven nepustím, to se bojím.
Teď ve čtvrtek mi bude 24 let, tak si doma otevřeme láhvinku.“
16.10.2017
Luděk 39 let, Maruška 4 roky, Joska 1,5 roku
„V Mostě se nám s rodinou žije parádně. Dneska jsme si vyrazili do krásnýho podzimního města. Já jsem se tady narodil. Šestnáct let jsem bydlel v Ústí nad Labem, ale vrátil jsem se, protože tady je to lepší. Učím na gymnáziu. Ve volném čase se zabývám výtvarným uměním.“
16.10.2017
Radek, 47 let
„Bydlím v Krupce, kde se mi to líbí, až na jedno sídliště. Tady v Teplicích bych to hodnotil spíš kladně a na město si nemůžu stěžovat. V současný době jsem OSVČ, ale už brzy budu pracovat jako mechanik v jedný firmě v průmyslové zóně poblíž Krupky.
Mám tři děti a musím se starat, jak je zabezpečit. Je to o tom, jak vést život a to hodně záleží i na penězích. V nový práci je docela slušný nástupní plat s možností dalšího vývoje.
Můj největší koníček je rybařina. Můžu sedět k tichu u rybníka. Chodím na ryby tady v okolí Teplic. Na Kateřinu, Modlanskou nádrž a další. Můj největší rybářský úspěch je amur 80 cm. Taky mě baví turistika a samozřejmě nejvíc moje rodina. V týdnu si udělám čas na ryby a o víkendu se věnuju dětem.“
13.10.2017
Karolína, 20 let
„Studuji Fakultu umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, obor performance. Je to zajímavý, velmi otevřený obor a nedá se z mého pohledu přesně definovat. Teď přemýšlím, co budu dělat na klauzury. Zatím ještě nevím.
Bydlím tady na koleji a zatím se mi v Ústí nad Labem moc líbí. Jsem z Berouna, kde jsem si užívala lesy a louky. Když mám volný čas, tak moc ráda fotografuju.“
11.10.2017
Romana, 14 let
„Navštěvuji gymnázium J. A. Komenského v Dubí a bydlím v Teplicích. Musím uznat, že Dubí je velice krásné město. Ve škole mi hodně vyhovuje chemie, matematika a fyzika. Nejdříve jsem studovala na gymnáziu v německé Pirně. Tam byly lepší ty jazyky, ale zase chemie pokulhávala oproti tomuto gymnáziu. V Pirně jsme bydleli na internátě, takže jsme tam měli větší volnost. Zatímco tady jsem opět s rodiči, takže to je s tou volností trochu horší.
Po gymnáziu bych chtěla samozřejmě studovat na nějaké vysoké škole, nejlépe v zahraničí. Přemýšlím nad chirurgií nebo veterinou. V dospělosti bych ráda bydlela nejspíš v Americe nebo v Německu.
Ve volném čase hraji jednou týdně tenis, trávím čas se svým přítelem a učím se do školy, protože teď už potřebuji dobré známky. Taky se dost zajímám o politiku. Jsem moc ráda, že nás tady v Dubí navštívil pan prezident a že mně i ostatním lidem ochotně odpověděl na otázky. Líbí se mi jeho názory. Těšila jsem se na něj a velice příjemně mě překvapil, že byl tak otevřený, vlídný a jeho názory se mi zdály celkem rozumné.“
4.10.2016
Marie, 74 let
„Narodila jsem se tady v Bílině za války. Pamatuju si ještě ruský vojáky. Byli strašně hodný. Mně byly 3 roky a měla jsem černý kašel. Jeden ruskej oficír, kterej bydlel u nás v baráku, sehnal nějakej lék a zachránil mi život.
Víte, pak jsem prožila báječný šedesátý léta. Na to se nedá zapomenout. Žili jsme prostě, ale byli jsme šťastný. V roce 1968 to skončilo a přišla normalizace. Přitáhli vojáci z Ruska. Byl to velkej humbuk. To víte, že jsem byla naštvaná. Oni ale zalezli do zdejších kasáren a my jsme o nich ani nevěděli. To vědomí, že tady jsou, nám ale nedělalo dobře, samozřejmě.
Já jsem vlastně pak neměla problém. U komunistů jsem nebyla, ale oni respektovali, že mám děti, takže netlačili. Nebylo to tak špatný, jak dneska říkají. Helejte, já jsem dělala ve fabrice. Šila jsem, pak jsem vystudovala ekonomii a dělala jsem výplaty. Ty šičky si mohly určit pracovní dobu, jakou chtěly. Já vám něco řeknu: Na matky s dětma si nikdo nedovolil. Když se nás nezastalo ROH, tak vždycky komunisti. Mně politika nezajímala. Dojížděla jsem a musela jsem se starat o tři děti. Dneska ti mladí jsou jiní, než jsme byly my. Oni nemají ten selskej rozum, jak se říká a to je špatný. Život jim snad ukáže, co je důležitý. Ale čas letí a nikdo ho nezastaví. Předevčírem mi bylo třicet. Víte, já nesnáším nespravedlnost nebo lež. Moje generace je taková. Bolí mě, že z mojí generace jsou skoro všichni už mrtví. Ale to je koloběh života a smrti.
Moje maminka byla sudetská Němka, ale zůstala tady, protože měla manžela Čecha. Můj bratr, kterýmu bylo 16 let, musel do války bojovat za Hitlera. Tenkrát na konci války rukovali už i třináctiletí. Ve válce zajali bratra Rusové a on jim pak nějak utekl. Přežil to, ale nemluvil o tom.
Manžel mi umřel před devíti lety. Mám dvě dcery a syna. Synovi je 51 let a holkám kolem čtyřiceti. Snažím se jim pořád nějak pomáhat. Jsem taky babička i prababička. Bydlím tady v Bílině v rodinným domku za městem směrem k Bořni. Dcera bydlí dole a já nahoře. Mám ráda přírodu a zahrádku. Bílina je moje milovaný město, chce si mi brečet."
3.10.2017
Honza, 51 let
„Dělám v Severočeských dolech. Tady v Bílině není jiná pořádná práce než v dolech nebo ve sklárně AGC. Kdyby tady nebyly ty dvě firmy, tak by to tu bylo jako na Ostravsku. Mně se tady v Bílině líbí. Narodil jsem se v Duchcově a už dlouho bydlím v Bílině.
Vedu takový normální život. Jsem rozvedený a mám desetiletýho syna. Přes léto si rád zahraju tenis. Snažím se mít všeobecný rozhled. Teď jsem se přišel podívat sem na náměstí na prezidenta Zemana. Jsem zvědavej, co nám řekne. V mnoha věcech s ním souhlasím. Je to takovej normální chlap.“
3.10.2017
Martin, 36 let
„Jezdím na prkně 27 let, to tady o tom ještě moc lidí nevědělo. Tohleto je sport jako každej jinej. Když někdo třeba běhá nebo lyžuje, tak pro to žije. A tohle je stejný. My pro to taky žijeme. Pořád je to sport, a proto to děláme. Byl jsem tady minulou sobotu na zahájení. Je dobře, že v Teplicích otevřeli takovej super skatepark.
Jedna z mála možností vidět ty profi ridery, který se tím živěj, je závod světovýho poháru, který se jezdí v Praze. Jmenuje se to Mystic Sk8 Cup. Jezdíme se tam vždycky kouknout.
Jsem z Teplic a na tomhle místě jsem stavěl skatepark, když tady ještě nikdo nejezdil. Přivezli jsme ho z Ústí na kamionu, protože tam ho rušili. Složili jsme ho jeřábem, svařili a už jsme jezdili. Pak přišli z města a řekli: Hele, je tady bordel, všude flašky, takže to rušíme. Zase jsme to rozřezali. Skoro pět let tu nic nebylo a teď postavili na stejným místě tenhle skatepark. To mi přišlo vtipný. Takže vlastně celou dobu tady mohl bejt a mohli jsme ho využívat, dokud by nepostavili tenhle novej park. Ty lidi, co to zrušili, vůbec nevěděli, o čem mluvěj. My jsme se o to starali, dali jsme do toho svoje vlastní prachy, svoje úsilí, svojí vlastní práci, abychom mohli jezdit. Dvakrát tady byl zastřešenej skatepark, kterej jsme zařizovali. Díky nám je postavená i U rampa na Božáku. Snažím se pro to hodně dělat, ale nepropaguju to, takže o mně nikdo neví. Dělám to proto, že to mám rád a je do toho zapojena jenom úzká komunita lidí.
Jsem takovej trochu old school, takovej skejtovej děda.“
27.9.2017
Bedřich, 69 let
„V Krušnohorský ulici v Teplicích jsme měli byt 4+1. Zemřela mi moje manželka a sám jsem to nemohl utáhnout. Chtěl jsem ho vyměnit, ale družstvo mi nebylo schopno dát něco menšího a nakonec mě z bytu vyhodili. Toulal jsem se po všech možných podnájmech, někdy dost divnejch. Nebylo to hezký období, ale teď už je to dobrý. Bydlím na Božím Prstu a platím tam nájem 4140 Kč. Jsem v důchodu a stačí mi to alespoň na ten byt. Důchod mám 8630 Kč. Na dluh mě strhávají 2700 Kč. Musím si zařídit odpuštění dluhu.
Mládí jsem prožil tady v Trnovanech, jak bylo hřiště Lokomotivy a zelenej kostel. Znal jsem trnovanský lidi a už jsem věděl, jak s nima jednat. Vedle Imperátoru, kde bylo taky kino Svoboda, měla maminka v roce 1948 obchod s včelařskýma výrobkama. Vedle byla pěkná cukrárna. Podívejte se, jak to tam vypadá dneska.
Když jsem byl mladej, tak jsem si vzal za manželku Němku. Vydrželo to jenom 2 roky. V roce 1968 k nám přijeli Rusáci a ona už sem nechtěla a já zase nechtěl zůstat v Německu. Tak jsme se rozešli. Pořád umím perfektně Německy. Dřív jsem taky překládal. Přeložil jsem i knížku.
Učil jsem se v roudnickým Agrostroji slévačinu. Z toho jsem utekl, protože jsem byl s maminkou sám. Šel jsem makat do Inwaldky, abych pro nás vydělal nějaký peníze. V tý Inwaldce byl divnej šéf. Měl tam vožralý chlapy, který často nechodili na šichty. Já jsem pak musel makat u mašiny šestnáctky. Říkal jsem mu: Hele Petře, ty neblbni, odveze mě odsud sanitka. A taky jo. Netrvalo dlouho a seklo to se mnou. Rok jsem marodil a měl jsem pak částečnej invalidní. Pak jsem šel dělat k domovní správě pokrývače. Byla to dobrá práce. Potom jsem dělal ve skladu Katena v Trnovanech, když se jede na Ústí. Jezdil jsem tam s vysokozvižným vozíkem u Pozemáků. Taky jsem dělal v papírně a v Ditmarce.
S manželkou jsme si adoptovali dvouletýho kluka. Celej život jsme se o něj starali jak jsme nejlíp mohli. Teď je dospělej a vykašlal se na mě. Dneska ani nevím, kde bydlí.
Dříve jsem dělal modelářství. Stavěl jsem letadla a lodě. Postavil jsem třeba loď Santa Maria, co s ní Kolumbus objevil Ameriku nebo Viktoria, která plula poprvé kolem světa. Taky se zajímám o bylinky a houby. Naučila mě to máma a já už to dělám 45 let. Mám na to i certifikát. Leckomu jsem pomohl, když měl zájem.“
27.9.2017
Lili 15 let, Pavel 16 let
Lili: Studuju na zdrávce v Teplicích. Je to tam hezký, ale těžký. Jsem v prvním ročníku a přemýšlím o přestupu na jinou školu, asi na hotelovku. Ve volnu ráda chodím ven, trochu se poflakovat po Teplicích. Třeba teď půjdu s maminkou a tady s Pavlem na kafe do Lagarta. V Teplicích jsem se narodila a je to tady dobrý.
Pavel: Já jsem z Bíliny a v Teplicích studuju na hotelovce. Tam je to skvělý. Úžasný lidi a fajn učitelé. Sice je hodně látky, ale je to super. Baví mě kreslení a muzika. Jednoznačně mám rád rock. Teď nejvíc poslouchám kapelu Bring Me The Horizon.
Lili: Mě se taky líběj, jsme s Pavlem na stejný notě.
22.9.2017
Jaromír, 47 let
„V Teplicích ve Školní ulici, naproti tomu parčíku, je Kafe Fokus. To je sdružení pro duševně nemocný lidi a tam pracuju. Ráno tam chodím nakupovat, uvaří se a potom to roznáším po firmách.
Když nejsem v práci, tak hraju rád na kytaru nebo poslouchám hudbu. Nejvíc se zajímám o 85 léta, po čem jsme my toužili a v tý době to bylo špatně dostupný. Třeba Opus, Live Is Life, to je věc. Rád poslouchám i vážnou hudbu, třeba Beethovena.
Bydlím v Krupce. Ženskejch bylo hodně, ale žádná za to nestála. Narodil jsem se ve Vintířově u Sokolova. Tam byla na dohled šachta. Doktorka řekla mámě, že jestli nechce, abych byl astmatik, abychom se odstěhovali. Tak jsme se tenkrát odstěhovali do Prahy. Tam jsme bydleli dva roky. Pak v Libčevsi u Loun a skončili jsme na Teplicku.
Teplice by mohly být hezčí. Někde to ještě vázne. Třeba zrovna tady naproti to hlavní nádraží, nic moc. Krupka už je daná dohromady. U nás v Krupce se mi žije dobře.“
18.9.2017
Diana, 26 let
„Bydlíme nedaleko Teplic v Bystřici. Manžel tam zdědil baráček po babičce. Tam se nám žije hezky, je tam klídek. Původně jsme z Kadaně. Sem do Teplic jezdím často na procházky. Drandíme tady s Jonáškem po Zámecký zahradě. Jonášek se nám narodil před čtyřmi měsíci. V poslední době se tedy zaobírám hlavně mlíkem, plínkami a tak. Chceme, aby se měl malej dobře a taky, abysme ho co nejlíp vychovali. Později chceme ještě jedno mimčo. Pak nějaká ta dovolená, nový auto a tak. No, manžel musí vydělávat.
Před mateřskou jsem pracovala v Německu u Drážďan. Uklízela jsem na dětský klinice. Za to uklízení jsem měla 2x víc než tady za práci servírky. Teď tam máme i část mateřský za 2 roky práce. Jonášek je narozenej tady, je český občan a já na něj budu brát v Německu přídavky asi 190 Euro za měsíc.
Teď mám co dělat okolo Jonáška. Musím se postarat o domácnost, uklidit a uvařit. Naštěstí manžel, když může, tak hlídá a já si můžu zajít třeba ke kadeřnici. Manžel se fakt snaží, stará se a věnuje se nám.“
15.9.2017
Aleš, 24 let
„Tady v Děčíně pracuju jako elektrotechnický pracovník a neměnil bych. Jinak v Děčíně a okolí se mi to docela líbí, ale v centru okolo nádraží je to trochu divoký. Vždyť se podívejte kolem nás.
Bydlím v Jílovém u Děčína, kde mám malý byt. Teď přemýšlím o tom, že bych si pořídil nějaký větší, zase někde na Děčínsku. Zajímá mě nejvíc moje práce, kolo a cestování. Líbí se mi hlavně v Krkonoších, kam se rád vracím.“
12.9.2017
Hana, 60 let
„Do teplických lázní jsem začala jezdit, ještě když se jmenovaly Lázně Julia Fučíka. Tehdy baráky v Teplicích vypadaly hrozně, ale už je to jiný. Všechno se postupně dává dohromady.
Zlobí mě kyčle a zdejší léčivá voda mi pomáhá. Po těch třech týdnech v Teplicích mám obvykle tak půl roku klid. Přesto přemýšlím o operaci, asi se tomu stejně nevyhnu.
Bydlím u Karlových Varů. Pracovala jsem v kovovýrobě, ale teď už jsem v částečném invalidním důchodu. Kdysi jsem hodně sportovala. Měla jsem ráda házenou, volejbal, lyže. Taky jsem hrála šachy, ale momentálně nemám s kým. Manžel už mi bohužel zemřel.
Koho by nenaštvalo, co se tu děje? Ti politici by taky měli přijít mezi normální lidi a ne tam plánovat od stolu blbosti. Třeba ty důchody. Jsou profese, u kterých lidi tu práci už ve vyšším věku nemůžou zvládnout. Oni si tam za stolem klidně můžou sedět třeba do osmdesáti let. Ale ten, který dělá těžkou práci, ji nemůže dělat už v šedesáti. Třeba horník, zedník nebo i prodavačky, který tahají těžký zboží. Oni řeknou rekvalifikační kurz, ale kdo se může v tom věku pořádně rekvalifikovat? Nebo třeba vdovský důchody. Ty zrušili v roce 2015. Teď jsou jenom rok. Můj manžel dřel, nikdy nebyl na pracáku, odváděl poctivě daně a to propadlo státu. Já, nemocná, po něm nedostávám ani korunu.
Mám dvě děti a pět vnoučat. Jedné vnučce bude zítra 18 let, vnukovi za týden 19, ale taky mám dvouleté vnouče. Jsem ráda, že alespoň děti a vnoučata mi dělají radost.“
11.9.2017
Michal, 19 let
„V Teplicích žiji svůj celý život a celkově jsem spokojený. Teplice se mi líbí. Studuju tady na gymnáziu v maturitním ročníku. Stěžovat si nemůžu, je to tady dobrý. Po gymplu chci studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze. Co budu dělat dál, se uvidí.
Dlouhodobě plánuju zůstat tady. Nebudu se nikam stěhovat do zahraničí, jako chce většina. Já jsem u nás spokojenej. Věnuju se přítelkyni a zajímám se taky o fotbal.“
7.9.2017
Standa, 60 let
„V Teplicích se mi žije docela dobře, ale teď bojuju za pozastavení exekuce. Měl jsem takovýho exekutora, nějakej Vávra, kterej zpronevěřil 60 milionů a dostal 8 let. Teď to převzal jinej exekutor. Mám dluh 10 tisíc a narostlo mi to na 20. Já musím mít trvalý bydliště. To v azyláku nedávají a mám uvedený bydliště v Trnovanech, kde jsem bydlel před 25 lety. Takže nemám kde převzít korespondenci. Exekutor mi musí poslat, kdo vydal rozhodnutí a výzvy k zaplacení. Nic z toho jsem nedostal. Takže já pomalu nevím, komu dlužím. Mohl jsem se před soudem dohodnout na splátkách a ta exekuce nemusela narůst. Já nezapírám ten dluh. Udělal jsem chybu. Naletěl jsem podvodníkovi a přišel jsem o 10 tisíc, který jsem si půjčil od Providentu.
Bydlel jsem na ubytovně, ale to zrušili. Teď spím ve stanu u Barbory. V zimě půjdu asi do azyláku aspoň na noční za 50 Kč. Mám důchod 7200 Kč. Před důchodem jsem dělal manuální práce: topiče, uklízeče a tak.“
3.9.2017
Mirek, 63 let
„Čtyřicet let jsem pracoval na metru a bydlel jsem v Praze. Když jsem odešel do důchodu, tak jsem si koupil byt tady v Ústí nad Labem. V Praze bych za takový peníze neměl šanci. Přitom je tady okolo nádherná příroda. V Ústí se nesnaží na každej kousek zeleně něco nacpat. Jsou tady krásný louky. To mi Praha absolutně nedá.
Mládí jsem měl nádherný v Mníšku pod Brdy. Lítali jsme po lesích a polích. Dneska děti nevědí, jak vypadá veverka, ale hlavně znají Pokémony, Spidermana a Tranformers. Pořád jenom čuměj do telefonu.
Tahle doba je vůbec žalostná. Když vidím, co se děje: ty syčárny, podvody a zlodějiny. Peníze v trapu a pak lítají s kasičkama a vybírají na děti. Na druhý straně tu je 4 miliony exekucí. Ty si nenakradli. Těch pár lidí, co má peníze, vykřikuje, jak se tady máme dobře.
Mě baví fotografování a HiFi technika. Takový ty zesilovače a receivery a věci kolem toho. Jsem takovej elektrickej dědek. Rád poslouchám muziku, hlavně Nazarety, Sweety, Sladey a Garyho Glittera. Pěkně si to do sluchátek vohulím. Užívám si důchod tady v Ústí nad Labem.“
26.8.2017
Hana, 56 let
„Mám ráda okolí Ústí nad Labem, to je nádherný. Líbí se mi cyklostezka, protože ta je docela hezky udělaná na jednu stranu do Litoměřic a na druhou až do Německa a tam dál. Jezdím na kole nejčastěji do Litoměřic, tam je to krásný a jsou tam hezký cukrárny.
Jsem z Ústí, ale přes týden bydlím v Praze, protože tam mám práci. V Praze je to zase něco jiného. Je tam úžasná kultura a jsou tam nádherné parky. Bydlím na Praze 2, takže jsem ve středu města. Přitom oni tam tak krásně restaurují z evropských peněz původní hradby, u toho dělají parky a úžasné odpočinkové zóny. Jsou tam takový zákoutí uprostřed toho ruchu, naprostý klid a relaxace.
Pracuju jako výzkumný pracovník. Zkoumám dýchací řetězec v mitochondriích. Souvisí to s úmrtím dětí krádce po porodu a nikdo neví, na co. My se to snažíme objasnit. Jsme jediná taková specializace pro Čechy a Slovensko, spolupracujeme i se zahraničními laboratořemi.
Jsem z Roudnice a provdala jsem se do Ústí. Pracovala jsem tady v nemocnici. Pak jsem šla na 23let učit. Potom jsem se rozhodla, že zbytek mýho profesního života bych chtěla dělat na něčem, co by mě fakt bavilo. Už jsem chtěla práci, která bude mít smysl a význam. V tom školství se mi zdálo, že to ten význam ztrácí.
Ve volným čase jsem se dala na homeopatii. To mě taky velmi baví, protože moc nesouhlasím s farmaceutickým průmyslem. Všechny léky mají vedlejší účinky. Lidé jsou sice dlouho živí, ale kvalita toho života na konci je dost strašná, takže oni prodlužují to lidský utrpení. A to si myslím, že by nemělo být. Tak jsem hledala nějakou alternativu, která by mohla mít nějaký význam a narazila jsem na toho Hahnemanna. Řekla jsem si, že ten člověk byl ovícenej. Je to hodně o tom, jak se člověk projevuje navenek, co nám řekne a tak. Podle toho se mu dá homeopatikum. Někdy mě překvapí, když navenek vypadá úplně jinak a nikdy byste to netipoval. Pak s ním mluvíte a protože ten pohovor trvá dlouho, zjistíte, že je to jinej člověk. Já jsem viděla fotky toho japonskýho fotografa, který fotil vodu, která když u ní někdo nadával nebo když byl vnitřně spokojenej, tak byly ty její krystaly diametrálně odlišný. Ono to přijme informaci.
Mám dceru, která se vdala do Bratislavy, a tam mám vnoučata. Můj syn žije v Berlíně. Jsem rozvedená, nic neřeším a rozhodla jsem se si život zařídit jinak. Teď si připadám, jako když mi bylo dvacet. Jsem zase svobodná.“
26.8.2017